SnadnoBydlet.cz

Author: Hana Bordovská

  • Má dnes cenu zvažovat vícegenerační bydlení? Má svá pozitiva i negativa

    Zatímco kdysi bylo bydlení více domácností pod jednou střechou běžné, často dokonce nevyhnutelné, v minulých desetiletích mladé rodiny od svých rodičů braly nohy na ramena. Nicméně časy se mění a finančně nedostupné bydlení nutí mnoho rodin uvažovat o vícegeneračním soužití. Dá se to zvládnout?

    Finanční úspora

    Pokud se rozhodnete pro společné bydlení s rodiči, rozhodně ušetříte. Rodiče zpravidla bývají štědří a nesnaží se vás finančně sedřít z kůže. Nájem tedy bývá symbolický, pokud vůbec nějaký, a zbývají pouze energie a náklady spojené s opravami domu a údržbou zahrady. Levněji vás vyjde také pořízení bazénu, vířivky, zahradní houpačky nebo sauny, protože tyto věci můžete a v mnoha také případech budete platit napůl.

    Vzájemná pomoc

    Jedním z největších benefitů vícegeneračního bydlení je vzájemná výpomoc. Můžete si navzájem vyvenčit psa, pohlídat mazlíčky, zalít kytky. Prarodiče vám pomohou s dětmi a vy jim jednou zase pomůžete v jejich stáří. Takto koneckonců svět fungoval vždycky.

    Nedostatek soukromí

    Společné bydlení s sebou dost často nese ale také jistá rizika. A není pro každého. Je totiž dost možné, že ztratíte své soukromí. Ne úplně, ale znatelně. Samozřejmě, že základem fungujícího vícegeneračního bydlení jsou oddělené kuchyně, oddělné sociální zařízení a ideálně i oddělené vchody. Navštěvujte se pouze po domluvě, dohodněte si pravidla. Ale i tak. Vaši rodiče či tchánovci budou přesně vědět, kdy jste doma, kdy ne, rádi se zeptají, kam jste jeli a dost možná vám doporučí, jak trávit váš čas a jak utrácet vaše peníze lépe.

    Foto: Freepik

    Konflikty

    A proto často vznikají hádky. Obě domácnosti totiž mají rozdílné názory na výchovu dětí, trávení volného času a životní styl. Nejčastěji se hádky týkají renovací, zahradních prací, spotřeby energie a návštěv.  

    Dobře si vše promyslete

    Právě z těchto důvodů si dobře promyslete, jestli jste flegmatičtí, splachovací, dobrosrdeční lidé, kteří snesou vrtochy svých příbuzných a zároveň si nebudete nic moc dělat z jejich připomínek. Protože pokud ušetříte pár korun, ale rozloží se vám vztah, je otázka, jestli společné bydlení stojí za to.

    Foto: Freepik, zdroj: Neztratitsevestari, Homeincube

  • Na sporák se vyplatí dávat gumičku. Je to vhodné nejen pro důchodce

    Indukční a sklokeramické desky zaplavily naše kuchyně, ale i tak se mezi námi najde ještě dost takových, kteří doma mají plynový sporák. Ať už jde o lásku k tradici nebo nedostatek financí na nákup nového spotřebiče, rozhodně to není špatně. Plyn je plyn a skutečný plamen je skutečný plamen. Ale nese to s sebou i jistá rizika.

    Pro a proti plynového sporáku

    Výhodou je jistě nižší pořizovací cena. Pak také snazší regulace teploty, rychlejší ohřev, malé tepelné ztráty. Při vaření samozřejmě hrozí riziko úrazu, protože manipulujete s otevřeným ohněm. A pokud máte starší model, který nedisponuje bezpečnostní pojistkou, musíte si dát pozor také na únik plynu. V případě, že plamen zhasne politím tekutinou či průvanem, plyn může vesele unikat dál.

    Vyzkoušejte trik s gumičkou

    A právě pro tento případě někteří lidé používají osvědčený trik. Často se totiž stane, že dovaříte, odejdete z domu a nejste si skutečně jisti, jestli jsou všechny hořáky vypnuté. A tady pomůže právě gumička. Na ruce neustále noste gumičku. Jakmile otočíte knoflíkem na sporáku a dáte se do vaření, gumičku přetáhněte z ruky na knoflík sporáku. Po vypnutí si ji zase navlékněte zpátky. Nebo zvolte opačnou cestu. Na každém knoflíku mějte gumičku. Jakmile jím otočíte, dejte si gumičku na zápěstí. A když plamen vypínáte, opět ji vraťte. Jakmile budete někde venku a podíváte se na ruku, hned zjistíte, jestli doma hrozí katastrofa.

    Foto: Shutterstock

    Jsou plynové sporáky nebezpečné?

    Že může unikat plyn nebo hrozí popálení jsme si už řekli. Nejnovější výzkumy však dokazují, že vaření na plynu uvolňuje do ovzduší velké množství nebezpečných částic oxidu dusičitého. I při běžném vaření na jedné plotýnce jsou lidé v nevětrané domácnosti vystaveni větším hodnotám, než je doporučeno Světovou zdravotnickou organizací. Tyto částice přispívají k rozvoji respiračních onemocnění, rakoviny plic či onemocnění srdce. Naštěstí se dají negativní vlivy minimalizovat. Jakmile skončíte s vařením, vydatně vyvětrejte. Riziko tak snížíte na minimum.

    Foto: Shutterstock, zdroj: nasdum.eu, expert.cz, energozrouti.cz

  • Spotřebič, který má doma každý, může za nejvíce požárů

    Naše chytré domácnosti se mohou stát časovanou bombou. Vlastníme tolik spotřebičů, že nikdy nevíme, který může zkratovat. Jak se o spotřebiče starat a na které z nich si dát největší pozor?

    Varná deska

    Téměř 25 % požárů je způsobeno závadou u elektrických spotřebičů nebo elektrické instalace. Nejčastěji za něj může sporák nebo varná deska. Většinou je na vině neopatrnost při vaření, přehřátí olejů nebo tuků, nevyčištěné mastnoty či nechtěné zapnutí spotřebiče dětmi či domácími mazlíčky. Proto sporák pravidelně čistěte a používejte dětské pojistky.

    Trouba a mikrovlnka

    Další místo obsazuje klasická i mikrovlnná trouba. Trouba může začít hořet kvůli nečištěné mastnotě. Troubu jednou za čas raději pořádně vyčistěte. U mikrovlnky je třeba dávat pozor na ohřívání nevhodných materiálů. Nedávejte do ní nic, co tam nepatří.

    Sušička

    Ne nadarmo nám sušička kontrolkou hlásí, že je třeba vyčistit filtr. Proto čištění filtru příliš dlouho neodkládejte. A nezapomínejte ani na vnitřní filtr v sušičce, který je čas od času potřeba vysát a trochu mechanicky očistit. Když se totiž filtry ucpou, stroj se přehřeje a hrozí riziko vzniku požáru.

    Foto: Shutterstock

    Lednice

    Jeden by nevěřil, že spotřebič, který chladí, může být zodpovědný za vznik požáru. Ale je to tak. Konkrétně lednice ve smyslu krabice plné ledu sice nic nezapálí, příčinou požáru bývá kompresor. Když se smrští jeho spirály a ucpe se, lednice exploduje a začne hořet. Proto se čas od času zaposlouchejte. Dokud lednice chrčí, je všechno v pořádku. Pokud chrčí trhaně nebo vůbec, raději vyčistěte spirály kondenzátoru.

    Prevence proti domácím požárům?

    • Spotřebiče pořizujte u autorizovaných prodejců.
    • Spotřebiče, které nepoužíváte, vypojte ze sítě.
    • Spotřebiče pravidelně čistěte a provádějte u nich revize.
    • Nepřetěžujte zásuvky.
    • Nenechávejte spotřebiče běžet bez dozoru.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Nasdum, Odbornecasopisy, hzscr.gov.cz

  • Sousedovo okno míří na náš pozemek a on pořád vyhlíží. Jak blízko může být?

    Máloco dokáže pokazit radost ze života a pohodlného bydlení jako soused blbec. Co třeba s takovým, který na vás celý den hledí z okna? Dá se nějak legálně postupovat nebo máte prostě smůlu?

    Jak daleko musí být sousedovo okno?

    Začneme od začátku. Existují zákony, které určují, jak daleko může být okno sousedního domu. Zkuste si zkontrolovat, jestli je vzdálenost dodržena. Odstupy staveb musí splňovat všemožné požadavky, a proto by vzdálenost mezi nimi neměla být menší než 7 metrů a vzdálenost od společné hranice pozemků 2 metry z každé strany. Ve zvláště stísněných podmínkách mohou být domy 4 metry od sebe, ale ve stěnách nesmí být okna obytných místností. Pokud v protilehlých stěnách dvou domů náhodou okna jsou, odstup staveb musí být roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn.

    Co když soused pořád hledí?

    Možná, že okna vaši podmínku splňují, nicméně nejde až tak o vzdálenost jako o obtěžování, konkrétně o obtěžování pohledem, což může být za určitých podmínek vnímáno jako imise, a těm se sousedské právo podrobně věnuje. Teď je třeba rozlišit, jestli se sousedovo okukování dá za imisi považovat. Touto situací se už Nejvyšší správní soud zabýval. Samotná možnost nahlížet do oken sousední budovy umístěné v souvislé zástavbě nebo na pozemek, není považována za imisi. To by muselo jít o obtěžování skutečně mimořádné, kdy by bylo soustavně a závažně narušování soukromí vlastníka.

    Foto: Freepik

    Jak to řešit?

    Ten, kdo se cítí být obtěžován pohledem, musí sám provést přiměřená opatření. Do oken si pořídit záclony, závěsy, rolety nebo žaluzie. Co se zahrady týče, tak postavit si dostatečně vysoký plot a situovat altán, saunu nebo bazén do míst, kam sousedovo oko tak snadno nedohlédne. A možná nebude na škodu si se sousedem po dobrém promluvit.

    Foto: Freepik, zdroj: epravo, zakonyprolidi, homeincube

  • Půdokryvné rostliny se stávají hitem českých zahrad. Konec otravného pletí

    Půdokryvné nebo také půdopokryvné rostliny jsou nenáročné rostliny, které tvoří ochrannou vrstvu na povrchu půdy. To má hned několik výhod. Zpevnění půdy, udržení vlhkosti, a hlavně? Konec s plevelem.

    Proč půdokryvné rostliny?

    Kořeny těchto rostlin zpevňují půdu a zabraňují erozi, proto jsou optimální pro svahy nebo oblasti náchylné k větrné či vodní erozi. Zároveň udržují vlhkost v půdě, značka ideal pro suchá a horká místa. Půdopokryvné rostliny jsou navíc krásné na pohled a skýtají domov mnoha drobným živočichům, což je žádoucí pro celý ekosystém.

    Konec s plevelem?

    A jejich snad vůbec největší benefit? Žádný plevel. Už je to tak. Tyto speciální rostliny zamezí růstu plevele tím způsobem, že pevně přikryjí (pokryjí) půdu svými listy a stonky. Nevítaný host pak nebude mít šanci.

    Kam půdokryvné rostliny zasadit?

    Na zahradě jimi vyplňte plochy mezi jinými rostlinami nebo je zasaďte na místa, kde se jiným druhům nedaří, například do stínu. Půdokryvné rostliny zvládnou i náročnější podmínky bez hnutí listu. A osázet jimi můžete také zelenou střechu.

    Foto: Freepik

    Oblíbené půdokryvné rostliny

    Z trvalek jde například o rozchodníky, plicník, mateřídoušku, lomikámen, břečťan a rozmarýn plazivý. Z keřů vyzkoušejte jalovec a azalky. Pokud chcete trávu, ta jedině kostřavu nebo zelenou pampovou trávu.

    Jak o půdokryvné rostliny pečovat?

    Tento typ rostlin příliš mnoho péče naštěstí nepotřebuje. V prvních letech stačí dohlédnout na dostatečnou zálivku (hlavně v parných dnech) a pak už jen postupem času zařiďte, aby se vám rostliny nerozšířily i do míst mimo váš původní plán. V tom případě je zastřihněte. Máte-li dojem, že rostliny neprosperují, pohnojte je.

    Foto: Freepik, zdroj: Rostlinky, Homeincube

  • Bílé záclony mohou být stále nádherně čisté. Je na to jednoduchý způsob

    Čisté, svěží, běloskvoucí, nepomačkané, voňavé záclony dodají interiéru úplně jiný nádech. Jak na to, aby vaše záclony nevypadaly s prominutím, jako když krávě vypadnou z huby? Chce to jenom malé know-how a už nikdy s nimi nebudete bojovat.

    Jak často záclony prát?

    Záclony jsou lapače prachu, ať se nám to líbí, nebo ne. A nejzrádnější na tom je, že prach na nich neregistrujeme. Proto by se záclony v ideálním případě měly prát co dva měsíce, když budeme realističtí, tak to zkuste třikrát za rok. Když je perete častěji, mají mnohem menší tendenci šednout. Už při nákupu zkontrolujte, jestli vaše budoucí záclony lze prát v pračce, protože pokud ne, budete mít skutečně hodně práce.

    Speciální postup praní záclon

    Záclony sundejte z garnyže až těsně před praním. Nenechávejte je dlouho ležet pomačkané. Ze záclon sundejte všechny cvočky nebo ozdoby a namočte je. Do lavoru nebo vany napusťte studenou vodu a přilijete do ní trochu octa a sody. Nebo nasypte do lavoru půl hrnku jedlé sody a hrnek peroxidu vodíku. Směs zamíchejte, záclony namočte a nechte je odmočit přes noc. Tak snáze zmizí fleky.

    Po namočení dejte záclony do pračky, pračku raději nechte poloprázdnou a perte na 30 °C a co nejnižší otáčky. Čas, kdy se záclony máčejí a následně perou, využijte k umytí oken. Hned, jakmile pračka dopere, záclony pověste! Tím minimalizujete riziko, že budou pomačkané.

    Foto: Shutterstock

    Cenné rady a tipy

    • Záclony nikdy neperte s jiným prádlem.
    • Záclony perte v textilním pytlíku, aby se vám o něco nezadrhly.
    • Perte v prostředku pro bílé a jemné prádlo.
    • Odolejte avivážím, mohly by poškodit vlákna.
    • Záclony nepatří do sušičky.
    • Záclony ze skutečně jemné látky vyperte v ruce.

    Foto: Shutterstock, zdroje: Homeincube

  • Neutrácejte za drahý substrát. Vyvýšený záhon naplníte mnohem levnějším způsobem

    A je to tady! Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy a davy lidí dělají nájezdy na hobbymarkety a zahradnictví. Chceme pěstovat a chceme pěstovat hned! Nicméně takové zahradničení není úplně nejlevnější koníček. Jak ušetřit na substrátu do vyvýšeného záhonu?

    Zbytky dřeva

    Pokud máte záhon obzvlášť hluboký, doporučujeme naspod umístit zbytky dřeva, ať už větve, kmeny, kusy pařezu nebo i staré trámy. Tento materiál se bude rozpadat velice pomalu a po celou tu dobu bude do půdy uvolňovat vítané látky. U větví pozor na to, aby byly úplně suché. Jinak by vám mezi květinami a zeleninou brzy bujely stromy nebo keře.

    Kůra, hobliny a piliny

    Pokud jste nedávno brousili nebo pilovali čisté dřevo, rozhodně piliny nevyhazujte. Raději s nimi šup do záhonu. Jsou velice prospěšné.

    Sláma

    Sláma půdu skvěle provzdušní a dost dobře také zadržuje vodu. Spotřebovává z půdy dusík, ale v mnohonásobné míře jej pak po svém rozkladu vrací zpět. Její přítomnost podporuje činnost prospěšných mikroorganismů.

    Foto: Shutterstock

    Listí

    Rozkládající se listí je skvělou předposlední vrstvou před substrátem. Pokud vám tedy na zahradě zbylo z podzimu ještě nějaké spadané listí, neházejte ho do bio popelnice, ale do záhonu. Obsahuje spoustu mikroorganismů a dost často i půdních živočichů.

    Kompost

    Do vrchních 30 cm smíchejte kvalitní substrát společně s kompostem. To je ideální kombinace pro podporu růstu rostlin. Kompost dodává živiny, zadržuje vodu a provzdušňuje.

    Ušetřete i na záhonu

    A když už jsme u toho šetření, tak pokud hledíte na korunu, v žádném případě si vyvýšený záhon nekupujte. Kupa peněz za trochu dřeva (případně plastu) a pár hřebíků. Raději si ho z trámů „zbouchněte“ sami. Za dvě hodinky máte hotovo.

    Foto: Freepik, zdroj: Thespruce, Dumazahrada

  • Zlikvidujte potravinové moly jednou provždy

    Jakmile naši kuchyň jednou napadnou, nechtějí z ní pryč. A musí proběhnout apokalyptický úklid. Jak potravinového mola identifikovat a hlavně? Jak se ho zbavit jednou provždy?!

    Kdo je potravinový mol?

    Nezvaný host odborně zvaný zavíječ moučný je motýl působící jako potravinový škůdce po celém světě. Samičky snášejí vajíčka přímo do potravin. Jedna samička za svůj dospělý život (trvající 30-45 dní) snese až 500 vajíček. Z vajíčka se za týden až dva vylíhnou larvy, které znehodnocují naše potraviny požíráním, výkaly a tvořením pavučinek. Z larvy se po 2-3 měsících stane kukla, ze které za 2-3 týdny vyletí motýl. A cyklus jede nanovo.

    Kde moly hledat?

    Často je ani moc hledat nemusíme. Prostě na nás vylétnou ze spíže. Nebo si všimneme jemných pavučinek, které jsou trochu jiné než ty od pavouka. Na larvy zase narazíme v sypkých potravinách.

    Foto: Shutterstock

    Jak se molů zbavit?

    1. Vyhoďte všechny potraviny, ke kterým se moli mohli dostat. Ano, všechny. I když totiž nemusíte přítomnost molů pozorovat, dost možná jsou už nakladeny larvy.
    2. „Vydrbejte kuchyň“. Vyndejte všechno ze skříní i šuplíků. Celou kuchyň včetně skříněk důkladně vysajte a poté vyčistěte octovým čisticím prostředkem.
    3. Nakupte si skleněné nebo plastové vzduchotěsné uzavíratelné dózy a skladujte potraviny v nich.
    4. Když z obchodu přinesete nové potraviny (hlavně mouku, cukr, ovesné vločky), vždy je otevřete, zkontrolujte a přesypte do nádoby. Často si totiž moly přitáhnete rovnou ze supermarketu.

    Chytrá prevence

    A nic samozřejmě nezkazíte tím, když nepřítele předběhnete. Proto kuchyň provoňte vůněmi, které moli nesnáší. Konkrétně jde o levanduli, hřebíček, bobkový list nebo kůru z citrusů. A pokud chcete mít jistotu, že potenciálního záškodníka objevíte co nejdřív, nainstalujte do kuchyně pasti na moly.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Pasti, Homeincube, cs.wikipedia.org

  • Petúnie nejsou na pěstování vůbec složité. Porostou vám z balkonu přesně tak, jak budete chtít

    Petúnie jsou jedny z nejvděčnějších a nejoblíbenějších letniček. Zvládnou o ně pečovat i zahradničtí začátečníci. Hodí se jak na zahradu, tak na balkón. Pusťte se do jejich pěstování i vy. Zvládnete to levou zadní.

    Proč zrovna petúnie?

    Jsou nenáročné na pěstování a mají bujné květy nejrůznějších barev i tvarů. Můžete je pěstovat v klasických truhlících, ale také v závěsných květináčích. Některé druhy tvoří neodolatelná kaskádová květenství. Navíc jsou velice odolné jak vůči negativním povětrnostním vlivům, tak i vůči znečištěnému ovzduší.

    Jak petúnie pěstovat?

    Kupte si malé sazeničky nebo semínka a na začátku jara si je vypěstujte hezky v teple domova. Pokud chcete dát přednost již vzrostlejším rostlinám, počkejte s jejich nákupem a venkovní výsadbou až po zmrzlících. Petúnie mají rády teplo a nesnášejí mráz. Petúnie zasaďte od sebe tak daleko, aby finální výsledek vyhovoval vaší vysnění kompozici, je to o vkusu. Vyberte pro ně místo, kde na ně bude dopadat přímé světlo alespoň 6 hodin denně. Pokud možno je během sezóny už nepřesazujte, jsou na to háklivé.

    Foto: Shutterstock

    Která půda petúniím vyhovuje?

    Mírně kyselá. Nic nezkazíte, když koupíte substrát, který je přímo určen pro pěstování petúnií, ten má složení šité na míru. Než petúnie zasadíte, vmíchejte do půdy kvalitní kompost.

    A co další péče?

    Pak už jen stačí petúnie pravidelně zastřihovat a občas pohnojit přípravkem pro ně určeným. Zalévat stačí jednou, dvakrát týdně. Půda musí být mírně vlhká, ale rozhodně ne mokrá.

    Co když nechtějí kvést?

    Tak jim trochu pomůžete. Pravidelně odstraňujte odumřelé květy a jejich stonky. To zabraňuje rostlině, aby vydávala energii na tvorbu semen a začne se soustředit na květy. Pokud petúniím dopřejete dostatek slunce a kvalitní půdu, budou kvést až do podzimu.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Gardenersworld, Marthasteward, Dumazahrada

  • Musíte uklízet společné prostory, když na vás v bytovém domě vyjde řada?

    Přestěhovali jste se do nového bytu, vše je sluncem zalité, jen jedna drobná nepříjemnost vás trápí. Starousedlíci si nepřejí platit externí úklidovou firmu a raději si chodbu a schody jednou týdně setřou sami. Vy ale na podobné tradice nemáte ani chuť, ani čas. Jaká jsou v tomto případě vaše práva a povinnosti?

    Co na to právo?

    Rozdělení úklidu mezi vlastníky či nájemce bytových jednotek je stále ještě poměrné častý jev. Ač jde o běžnou praxi, z hlediska právního to tak úplně košer není.

    Úklid společných prostor spadá dle zákona č. 67/2013 Sb. pod služby, jejímž poskytovatelem je SVJ. V zákoně se můžem dočíst, že “službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu.”

    Společenství vlastníků jednotek tedy rozhoduje, jakým způsobem budou služby poskytovány, nicméně k možnosti rozdělit úklid mezi obyvatele bytů a následné vymahatelnosti nesplnění úklidu, se české právo vůbec nevyjadřuje. Ale? Můžeme se inspirovat v Německu

    Všichni, nebo nikdo!

    Češi se s podobnými spory vzájemně před soudy netahali, zato Němci ano. Žalobu podali vlastníci jednotek, kteří odmítli vykonávat úklidové práce, i když SVJ daný způsob odhlasovalo. Zajímá vás, jak to dopadlo? Spolkový soudní dvůr vyhodnotil, že takovýto postup je nepřípustný. Úklid se sice mezi vlastníky bytových jednotek rozdělit může, ale jen na základě dohody všech spoluvlastníků.

    Foto: Freepik

    A co u nás v Česku?

    Naše předpisy zmiňují náklady, které jsou vlastníci povinni nést (např. úhrady záloh za vyúčtované služby), ale povinnost k nepeněžitému plnění v podobě úklidu společných prostor z předpisů nevyplývá. Ba naopak.

    Uklízet nemusíte, ale…

    Takže skutečně uklízet nemusíte. Můžete se skupinovému rozhodnutí vzepřít a hnát to výš. Dost pravděpodobně vyhrajete. Ale je otázka, jestli vám tam hodinka práce jednou měsíčně za takové opletačky a zničené sousedské vztahy stojí.

    Foto: Freepik, zdroje: Zakonyprolidi, Pravniprostor, Spoluvlastnici, Homeincube