SnadnoBydlet.cz

Author: Hana Bordovská

  • Vyleštění dřeva není žádná věda. Takto bude mít opravdu vysoký lesk

    Dřevo je zázračný materiál, ale aby vydrželo zdravé a krásné, musí mu být věnována náležitá péče. Pokud si kupříkladu přejete, aby se lesklo, bude to chtít trochu práce. Ale na druhou stranu, co může být uspokojivější než pohled na dobře ošetřený dřevěný nábytek. Kam se hrabe plast.

    Základem je excentrická bruska

    Nejprve se musí dřevo sbrousit. Pokud chcete kvalitu a něhu, zapomeňte v prvním kole na šmirgl papír. Potřebujete excentrickou brusku. Tento nástroj není ani příliš drahý, a přitom poskytne dřevu přesně to, co potřebujete. Až budete dřevo brousit, zvolte papírový brusný kotouč vhodné zrnitosti. Nejdříve celý kus dřeva přebrousíte hrubším, následně jemnějším. Kotouče během broušení podle potřeby vyměňujte. Nikdy bruskou nekružete příliš dlouho na jednom místě, jinak by mohlo dojít k popálení dřeva.

    Leštění jehnětinou

    Kdo chce práci odvést skutečně precizně, může si koupit nebo zapůjčit rotační leštičku, na kterou upevní jehnětinu, tedy ovčí kůži zbavenou srsti. Leštit se dá také speciální houbou. Tato metoda přinese lesk i dřevěným povrchům, kterým už jste nedávali šanci.

    Foto: Shutterstock

    Laky, vosky, oleje

    Jakmile máte dřevo do hladka vybroušeno a ometeno od veškerých pilinek, přichází na řadu nanesení vhodného prostředku k vyleštění či oživení povrchu. Dle finální představy, konkrétního kusu nábytku a druhu dřeva půjde o lesklý akrylátový lak, lakovanou fólii, olej nebo třeba vosk. Pokud zvolíte lak, nejuniverzálnější prostředek, vyberte si vysoce lesklý. Aplikujte první nátěr. Jakmile zaschne, vezměte si ještě naposledy na pomoc jemný brusný papír a dřevo přebruste. Pak se můžete pustit do nanášení druhé (a naštěstí finální) vrstvy ochranného laku na dřevo. Teď už jen nechte důkladně zaschnout a nevystavujte dřevo vlivům, které by ho mohly znehodnotit.

    Foto: Freepik, zdroj: Napady-navody, Festool, Chatar-chalupar

  • Výměna baterie v autě dokáže potrápit. Existuje ale postup, kdy to zvládnete i bez automechanika

    Češi sice nemohou dopustit na své zlaté ručičky, ale když jde o auto (zvláště o nějaký modernější typ), přepadne jeho vlastníky strach a honem jedou do servisu. Přitom spoustu jednoduchých úkonů můžete zvládnout i sami doma. Třeba takovou výměnu autobaterie.

    Jak se o baterii starat, aby co nejdéle vydržela?

    Životnost autobaterie v průměru dosahuje 5 let. Někomu vydrží 10 let, jinému jen 3 roky, ve hře je spousta faktorů. Nic ovšem nezkazíte, když budete o autobaterii pečovat tak, jak potřebuje. Pokud jezdíte velice málo, baterie se vám během jízdy nestihne dobít, a proto je moudré ji čas od času nabít.

    Jak často kontrolovat a nabíjet autobaterii?

    To se odvíjí podle toho, jak často a jaké trasy jezdíte. Obecně platí, že autobaterie potřebuje větší péči v mrazech a ve vedrech. Proto v těchto obdobích baterku častěji kontrolujte a nabíjejte. Pokud jezdíte sporadicky, zajděte baterku zkontrolovat (přeměřit) každé dva týdny multimetrem. To je dobrá investice. Stejně jako nabíječka na autobaterii.

    No a autobaterie typu stop-start, to je kapitola sama pro sebe. Tu raději dobíjejte každý měsíc. A malý tip pro vás. Při jízdě se snažte co nejvíce brzdit motorem, v tu chvíli máte jistotu, že se baterie nabíjí.

    Foto: Freepik

    Jak vyměnit baterku?

    V prvé řadě kupte tu správnou. V drtivé většině případů to bude ta, která v autě byla doposud, nicméně občas se může chybička vloudit, takže raději překontrolujte, jestli vám tam předtím nevložili nějakou jinou. Novou autobaterii před výměnou plně dobijte.

    1. Otevřete kapotu.
    2. Sundejte plastové části, které slouží k ochraně autobaterie pod kapotou.
    3. Odpojte dva kabely, které jsou označeny symboly + a -.
    4. Odšroubujte autobaterii a vytáhněte ji.
    5. Vložte na místo novou autobaterii a přišroubujte ji.
    6. Připojte zpět kabely (+ na +, – na -).
    7. Vraťte plastové části a zaklopte kapotu.

    Pokud máte novější vůz nebo vás cokoliv překvapí, zajeďte raději do servisu.

    Foto: Freepik, zdroj: Napady-navody, Portalridice, wikiHow

  • Uchování masa je možné i bez ledničky. Způsob našich babiček funguje i dnes

    Život bez ledničky si většina dnešního moderního světa nechce a nedovede představit. Přitom ještě neuteklo tolik vody od dob, kdy uskladnění masa bez lednice dnes a denně řešili naši předkové. Jakými způsoby maso uchovat bez ledničky, aby se nám aspoň několik dní nezkazilo?

    Olej a sůl

    Sůl je výborný konzervant a dokáže výrazně prodloužit trvanlivost masa. Proto maso pořádně prosolte a vložte jej do hrnce nebo pekáče. Pak maso zalijte olejem, a to v takovém množství, aby bylo celé ponoření. Nakonec zakryjte poklicí či potravinářskou folií a odneste na nejstudenější místo v domě.

    Utěrka a ocet

    Masu octový zábal jen prospěje. Čistou utěrku namočte do octa a pořádně vyždímejte. Pečlivě do ní zabalte maso a vložte do uzavíratelné nádoby.

    Mléko

    Maso se dá naložit také do mléka. Mlékem zalijte maso tak, ať je celé překryté. S mlékem ale přichází jedna komplikace. Mléko je třeba každý den nahradit čerstvým a maso v něm naložené by se mělo pravidelně otáčet.

    Cibule

    Cibule zabraňuje množení bakterií a napomáhá udržovat optimální vlhkost. Proto maso hojně proložte nakrájenou cibulí, uložte do uzavíratelné nádoby a přeneste na co nejstudenější místo v domě. Tím bývá sklep nebo spíž.

    Foto: Shutterstock

    A jak udržet maso poživatelné v přírodě?

    Maso dejte do stínu nebo ještě v lepším případě do řeky. Uložte ho do vzduchotěsného sáčku, přivažte a nechte chladit v řece. Jde samozřejmě o krátkodobé řešení, ale třeba někomu pomůže.

    Maso usušte

    Pokud potřebujete uchovat maso po delší dobu, než je pár dní, můžete vyzkoušet sušení. Jeden ze způsobů prověřených staletími. Maso, které nakrájíte na tenké plátky a namarinujete, usušte v sušičce potravin nebo na pečicím papíře v troubě.

    Maso zavařte

    Zavařovat můžete maso syrové, dušené nebo i pečené. Maso nakrájejte na kostky, osolte a opepřete a natlačte do zavařovacích sklenic s tím, že necháte od okraje místo 2-3 cm. Zalijte 2 lžícemi převařené vody, sklenici uzavřete a vložte do zavařovacího hrnce. Zavařujte při teplotě 100 1 °C, kterou udržujete 1,5 hodiny. Nechte vychladnout a za 24 hodin ještě jednu hodinu sterilujte při 100 °C.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Toprecepty, Napady-navody, Royaljerky, Survivalfrog

  • Krásně jemné máslo do pár minut. Použijte zavařovací sklenici

    Taky se vám už někdy stalo, že jste zapomněli vyndat máslo z ledničky a pak museli několik hodin počkat, než se oteplilo na pověstnou pokojovou teplotu? Nebo ho strčili do mikrovlnky a výsledek dopadl katastrofálně? Už nikdy více! Máme tip, aby máslo změklo tím nejlepším způsobem.

    Pomůže vám zavařovací sklenice

    Máslo vyndejte z ledničky a nakrájejte si ho na menší kousky. Pak vezměte zavařovací sklenici a naplňte ji horkou vodou. Jakmile se sklenice dostatečně zahřeje, vodu vylijte a do sklenice umístěte kousky másla. Pro co nejlepší efekt sklenici zakryjte víčkem. Po několika minutách máte jemné máslo, se kterém lze snadno pracovat.

    Výhody zavařovací sklenice

    Jednoznačně rychlost. Máslo dostanete na pokojovou teplotu o něco rychleji než jinými podobnými metodami. A navíc to dokážete rovnoměrně a efektivně. Nestane se vám, že máslo je uvnitř úplně tvrdé, zatímco na krajích už rozteklé. Navíc máslo nepřijde o svou přirozenou chuť ani vůni.

    Existují samozřejmě i další skvělé způsoby. Které to jsou?

    Máslo nastrouhejte na struhadle

    Pokud potřebujete měkké máslo do pečení, použijte struhadlo. Studené plátky másla na něm nastrouhejte a než budete mít hotovo, malé hoblinky budou mít ideální pokojovou teplotu.

    Foto: Freepik

    Vyzkoušejte váleček

    Další možností je máslo rozválet. Vložte kousek másla do mikrotenového sáčku a přes něj jej válejte válečkem. Máslo brzy změkne a bude se dát použít.

    Vytáhněte kuchyňský robot

    Jde-li o větší množství másla, vsaďte na robota. Máslo nakrájejte na několik kousků a vhoďte ho do robotu. Nechte míchat na střední stupeň tak dlouho, dokud nedocílíte požadované konzistence másla. Skvělá metoda, a navíc prakticky bez práce.

    Teplá koupel

    Vložte plátky másla do vzduchotěsného sáčku a ten ponořte do misky s teplou vodou. Pozor, s teplotou vody to nepřehánějte, stačí něco mezi vlažnou a teplou. I tak bude rozdíl mezi teplotou vody a másla víc než dostačující.

    Toť chytré babské rady. Tak a teď už se nemůžete vymlouvat, že neupečete víkendový dezert, protože jste zapomněla vyndat máslo.

    Foto: Freepik, zdroj: Madeta, Denik, Napady-navody

  • Zbavte se červotočů. Dřevo už vám ničit nebudou

    Červotoči jsou pěkní prevíti. Ani nemrknete a z nábytku vám toho moc nezbyde. Jak červotoče poznat, jak postupovat, když ho doma objevíte, a jaké preventivní kroky proti jeho výskytu podniknout?

    Kdo je červotoč?

    Druhů červotočů je více, ale nás bude zajímat červotoč pronikavý neboli proužkovaný, ano, to je ten brouk, který tak rád znehodnocuje naše dřevo. Samice v létě naklade vajíčka do prasklin a otvorů ve dřevě. Z vajíček se vylíhnou larvy, které 1-3 roky požírají dřevo, tím v něm dělají chodbičky. Pak se zakuklí a vylíhne se z nich dospělý jedinec. Červotočím larvám nejvíce chutná vyschlé zpracované dřevo.

    Jak poznám dřevo napadené červotočem?

    Narazíte na malé, kruhové otvory a vedle nich jemný pilinový prach. Červotoče můžete odhalit také podle charakteristických zvuků, a to hlavně v noci, když larvy chroupají dřevo.

    Prevence proti červotočům

    Je třeba systematicky kontrolovat vaše dřevo a také o něj pečovat. Čas od času ověřte, zda na nábytku či trámech nenajdete stopy po červotočích. Dřevo se rovněž vyplatí lakovat či voskovat, a to přesně podle pokynů výrobce. Při koupi dřeva nebo nábytku jej důkladně prohlédněte. Doma či na chalupě pravidelně větrejte.

    Foto: Shutterstock

    Chemií proti červotočům

    Červotočů se samozřejmě můžete zbavit chemickou na cestu. Na trhu je spoustu insekticidů speciálně určených pro boj s červotoči. Zajděte se poradit a vyberte ten nejvhodnější pro vás.

    Mráz

    Pokud vám to rozměry předmětu dovolují, můžete napadený kousek umístit do mrazáku. Extrémní chlad totiž červotoče spolehlivě zabije. A máte po starostech. Napadená věc by měla v mrazáku strávit alespoň 72 hodin.

    Vysoké teploty

    Druhou možností na opačné straně spektra je extrémní horko. Pokud náhodou máte přístup ke speciální peci určené pro tepelnou dezinfekci, máte vyhráno. Červotočů se dá zbavit i na otevřeném ohni, ale dřevo si opálíte a budete jej muset znovu opracovat.

    Boj s červotočem není legrace, ale čím dříve škůdce odhalíte, tím větší šanci na vítězství máte.

    Foto: Shutterstock, zdroj: ZZGroup, Napady-navody, Fantasticpestcontrol

  • Do prodlužovačky spousta spotřebičů nepatří. Zapojujte je s rozvahou

    Prodlužovací kabel není tak úplně rovnocenná náhrada zásuvky, proto je dobré se informovat, které spotřebiče bychom do prodlužovaček z hlediska bezpečnosti raději vůbec neměli zapojovat.

    Proč si dát pozor?

    Spotřebiče, které zůstávají zapojeny 24/7, nebo spotřebiče s vysokým výkonem bychom do prodlužovačky vůbec neměli zapojovat. Ta je totiž stavěná jen na určitou míru napětí a když je tato hranice překročena, hrozí přehřátí. To vede v tom lepším případě pouze k poškození spotřebiče, ale v tom horším dokonce i k požáru. Proto by si elektronika nebo spotřebiče, které mají příkony vyšší než 1500 Wattů, zasloužily samostatnou zásuvku.

    Mikrovlnky

    Ve zkratce se dá říct, že spotřebiče, které vyrábějí teplo by se neměly zapojovat do prodlužovacího kabelu. Mikrovlnná trouba je jedním z adeptů na vlastní zásuvku.

    Toustovače

    Toustovač se tváří nevinně a nenáročně, ale opak je pravdou. Na to, jak je malý, spotřebuje ohromné množství energie, takže jej raději zapojte vždy rovnou do zásuvky ve zdi.

    Velké spotřebiče

    Větší spotřebiče jako jsou trouba, myčka, pračka a sušička potřebují každý svou vlastní zásuvku z důvodu vysokého příkonu. Navíc prodlužovací kabel například v koupelně už vůbec není bezpečný z důvodu vysoké vlhkosti. Proto zapojení spotřebičů nepodceňujte. Vhodným zapojením spotřebičů do elektriky totiž snižujete šanci požáru.

    Foto: Shutterstock

    Ledničky

    I když ledničky netopí a spotřebují relativně málo energie, stejně nejsou vhodným kandidátem na zapojení do prodlužovacího kabelu. Sice v případě potíží naštěstí nedojde k požáru, ale mohli byste si odrovnat ledničku.

    Menší spotřebiče

    Pozornost je třeba věnovat i menším spotřebičům jako jsou vysavače, fény nebo rychlovarné konvice. Pokud máte tu možnost, vždy je raději zapojte přímo do zásuvky.

    Prodlužovačky

    A třešnička na konec? Nesnažte se vaši elektřinu řetězit, co to dá, a zapojovat prodlužovací kabely do prodlužovacích kabelů. Hrozí riziko přehřátí celého obvodu.

    Foto: Freepik, zdroj: Napady-navody, Dumazahrada, Zdnet.com, cnet.com

  • Jak skladovat polévku, aby vydržela dlouho čerstvá? Navařit jí můžete hodně i do zásoby

    Polévka je grunt. A když už se vaří, je škoda, aby jí byl jen malý hrnec. Klidně navařte polévku i do zásoby, jen pamatujte, že ji budete muset chytře uskladnit, protože když ji necháte v kastrolu v lednici, za pár dní už nebude k jídlu. Jaké možnosti tedy máte?

    Šup s polévkou do mrazáku

    Nejdostupnější a nejjednodušší řešení je mražení. Uvařenou polévku nechte vychladnout a nalijte do misek nebo do mrazicích sáčků a dejte do mrazáku. Tam vám vydrží klidně i rok. Mražení není úplně vhodné pro každý typ polévky, protože když zamrazíte například bramboračku, nic se jí nestane, ale po rozmražení vám moc pod nos nepůjde. Nejvhodnější na zamrazování jsou krémové polévky (dýňová, brokolicová, hrášková), rajská polévka a pak samozřejmě také vývar. Jen jej zamrazujte bez nudlí, ty uvařte čerstvé až tehdy, když vývar necháte rozmrazit.

    Zavařování je taky řešení

    Pokud nechcete mít mrazák zaplněný haldou sklenic, můžete polévky zavařovat. Do vyvařených zavařovacích sklenic nalijte polévku zhruba 5 cm pod okraj a víčko pevně zašroubujte. Pak zavařujte aspoň 20 minut při teplotě okolo 90 °C. Po zavařování necháte sklenice vychladnout na pokojovou teplotu a zkontrolujte, zda jsou víčka pevně dovřená. Sklenice s polévkami skladujte na chladném a tmavém místě. Zavařenou polévku spotřebujte nejlépe do 6 –12 měsíců.

    Foto: Freepik

    Jak zabránit zkysnutí polévky?

    Když už jsme u těch polévek, pojďme si prozradit trik, jak předejít jejich zkysnutí. Velice rády kysnou například vývary. A kdo zkysnutý vývar okusil, ví, že nejde o žádnou pochoutku. Jak se tomu vyhnout? Polévku je třeba nechat po uvaření či ohřátí pozvolna vychladnout. Toho docílíte tak, že necháte pokličku poodklopenou. Teplo a vlhko totiž podporují kvašení.

    Foto: Freepik, zdroj: Napady-navody, Fresh.iprima, Apetitonline, wikiHow

  • Otevření zabouchnutých dveří je překvapivě snadné. Zvládne to každý, zámečníka nevolejte

    Zabouchnout dveře si může každý. Stačí vteřina a neštěstí je na světě. Zbytečné však plakat nad rozlitým mlékem nebo v našem případě snad spíše nad zabouchnutými dveřmi. Jak patálii co nejrychleji a nejjednodušeji vyřešit?

    Zavoláme zámečníka?

    Ano, jistě, to můžete. A pak můžete dalších pár hodin čekat na chodbě, než přijede. Každopádně jde o řešení pohodlné. Zámečník dveře otevře do pár minut, navíc bez poškození. Zbývá už jen zjistit, kolik takové otevření dveří bude stát nebo jak dlouho budete muset na mistra čekat.  

    Platební karta

    Použijte starší platební kartu neb raději věrnostní kartička do obchodu. Vložte ji mezi zárubně a dveře do oblasti nad zámkem a opatrně ji posouvejte dolů. Jakmile narazíte na střelku zámku, musíte ji opatrně zatlačit. Při troše štěstí dveře otevřete. Pamatujte, že tento fígl nefunguje na bezpečnostní dveře.

    Otevření drátem

    Rovný tenký drát zatlačte do mezery mezi dveřmi a zárubní a manipulujte s ním tak dlouho, dokud nezachytíte západku. Pak ji vytáhněte ven.

    Odšroubování kliky

    U starších dveří zvládnete pomocí šroubováku odstranit kliku i vložku zámku. Kliku sundáte a získáte přístup k zámku a jeho odemknutí.

    Foto: Shutterstock

    Přítel na telefonu? Asistenční služba

    Pokud máte sjednáno pojištění domácnosti, existuje šance, že byste otevření zabouchnutých dveří mohli objevit v rámci pojistky. V tom případě urychleně zavolejte asistenční službu a ta problém vyřeší za vás.

    Co se zalomeným klíčem?

    Pokud je vaším problémem zalomený klíč, dovedete si také poradit sami. Zbytek klíče můžete vyndat pomocí pinzety či menších kleští, dobře funguje také velmi silný magnet. Část klíče zvládnete vytlačit také druhým klíčem. Bude to sice mravenčí práce, ale při troše šikovnosti a štěstí to zvládnete i bez zámečníka.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Bydlemebezpecne, Rajkovani, Napady.navody, WikiHow

  • Pokojovkám obyčejná hlína zásadně nesvědčí. Potřebují něco lepšího

    Nač utrácet za předražený substrát, když s klidem můžete pokojovky zasadit do hlíny ze zahrady? Možná právě proto, že klasická hlína není pro pokojové rostliny to pravé ořechové. Pokud v otázce zeminy pro pěstování rostlin plavete, čtěte dál, dozvíte se vše, co potřebujete.

    Proč ne hlínu ze zahrady?

    Je příliš hustá, rychle v květináči klesne a začne „dusit“ kořeny. Navíc obsahuje semena plevele a dost často také hmyz a jejich vajíčka či larvy, tedy všechno, co by mohlo vaší rostlince ublížit. Právě proto se zahradní zemina nehodí do malého květináče. Je určena pro velké plochy pod širým nebem.

    Substrát taky nestačí

    Pokud myslíte, že vše vyřešíte všespásným substrátem, tak jste taky vedle. Substrát je pojem značně široký. Je to zahradnická zemina složená z tříděných rašelin, kůrového kompostu s přídavkem jílovité složky. Což o to, občas možná i v substrátu narazíme na nějaký ten minerál nebo trochu hnojiva, ale pořád je to málo. Primárně je určen pro použití venku, na záhony, živé ploty, keře, trvalky a letničky. Ve stísněných domácích podmínkách tak dobrou práci neodvede.

    Foto: Shutterstock

    Vsaďte na půdu do květináče

    Půda určená pro pěstování rostlin v květináčích je správnou volbou. Neobsahuje semena, ani hmyz, zato má v sobě obsaženo hnojivo na prvních pár týdnů. Nebude vám tvořit krusty nebo mazlavé kaše, které rostlině znemožní krásně růst. Její složky budou zastoupeny v takovém poměru, který bude vyhovovat vašim pokojovým rostlinám.

    Co se stane, když budu pěstovat v nevhodné půdě?

    Rašelina začne kořeny ochuzovat o kyslík, zhorší se drenážní schopnosti, takže voda bude hůře odtékat, a může dojít také k zasolení. To je pro rostlinu natolik velký stres, že dost možná přestane produkovat nové kořeny.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Svetkvetinacu, Ceskestavby

  • Popraskanou omítku si můžete opravit sami. Sádru ale raději vynechte

    My Češi jsme pyšní na ty naše pověstné zlaté ručičky, ale když si máme něco odbornějšího opravit sami, bojíme se, že práci zkazíme a voláme raději odborníka. Jenže řemeslníků je stále méně a méně, čekací lhůty dlouhé a ceny astronomické. Zkuste si proto popraskanou omítku opravit sami.

    Proč se v omítce objevují trhliny?

    Příčin je spousta, jak těch přirozených pochopitelných, tak znepokojujících. Často za trhliny může působení času a počasí. Dost často se trhliny objeví i u novostaveb, když se nenechá hrubá stavba přes zimu přemrznout. Pokud jde o trhliny pasivní, to znamená, že se nezvětšují, nemusíme se bát. Pokud jsou trhliny aktivní, tedy neustále se rozrůstají, měla by se nám rozsvítit červená kontrolka. Existuje pravděpodobnost, že je narušena statika stavby.

    Popraskanou omítku opravíte sami

    Povrchové trhliny v omítce zvládnete levou zadní vyspravit sami. Možností je několik. Sádra, akrylový tmel, pěna nebo rovnou hezky po zednicku stěrka a štuk.

    Vyzkoušejte akrylový tmel

    Než začnete tmelit, je třeba zeď připravit. Prasklinu očistěte od prachu, ideálně vysajte vysavačem s tenkým nástavcem s kartáčkem. Pak místo napenetrujte. Penetrace pomůže lepšímu přilnutí tmelu na podklad. Tmel aplikujte z tuby do praskliny, rozetřete špachtlí a po zaschnutí přebruste brusným papírem.

    Foto: Freepik

    Proč se vyhnout sádře?

    Při vyspravování větších prasklin sádrou hrozí, že vás stejná práce bude čekat brzy znovu. Sádra totiž velice rychle ztrácí své vlastnosti, zvlášť pokud ji použijete na větší ploše. Navíc dost často vytváří bubliny, pokud tedy nejste se sádrou pravá ruka. Ale na jemné trhlinky se jí bát nemusíte. Prostě ji jen smíchejte s vodou dle pokynu výrobce a prasklinky zasádrujte.

    Zameťte po sobě stopy

    Jakmile máte prasklinu spravenou, zeď přebruste a očistěte. Naneste penetraci a můžete se pustit do malování nebo tapetování.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, Napady-navody