SnadnoBydlet.cz

Category: Zahrada

  • Uchovejte rajčata tak, aby i po 2 letech chutnala jako čerstvá. Speciální způsob skladování bez vody a soli

    Možná vám na zahradě právě dozrávají desítky rajčat a vy už je nemůžete ani vidět. Určitě je ale nevyhazujte, v zimě za ně budete ještě rádi. Žádná rajčata totiž nechutnají tak skvěle jako právě ta z vlastní zahrádky. Pěstování rajčat je navíc poměrně nenáročné, na rozdíl třeba od paprik jsou odolné proti většině škůdců. Jak si ale nejlépe toto ovoce (ano, rajčata jsou technicky vzato ovoce a ne zelenina) uchovat, aby neztratilo nic ze své výborné chuti?

    Proč skladovat přebytečná rajčata

    Prvním argumentem, proč skladovat rajčata, je samozřejmě fakt, že v zimě díky tomu nebudete muset kupovat předražená a méně chutná rajčata v obchodě. Kromě ušetření vaší peněženky ale uskladněná domácí rajčata prospějí i vašemu zdraví.

    Rajčata obsahují vitamíny C, B, E, a navíc také draslík a karoten. Všechny tyto zdraví prospěšné látky při správném zavařování v plodech uchováte, a v zimě je pak snadno svému tělu dodáte. Mít po ruce pár skleniček zavřených rajčat zkrátka přijde vždycky vhod.

    Zavařování bez vody? Stačí zapnout troubu

    Před zavařováním všechna zralá a zdravá rajčata pečlivě omyjte. Nevadí, když při tom lehce poškodíte slupku, protože ta při následném pečení stejně popraská. Zatím si dejte předehřát troubu na 200 °C.

    Čistá rajčata naskládejte do pečicí nádoby s víkem, abyste si jejich šťávou neznečistili troubu. Pečte je po dobu dvaceti minut. Ihned po vyndání rajčata naskládejte do velkých sklenic, ve kterých je chcete mít uchované.

    Sklenice s rajčaty umístěte do velkého hrnce. Na dno lze použít látkovou utěrku, abyste zamezili rozbití nádob.Víčka jen lehce položte na sklenice. Teď už jen stačí přivést vodu v hrnci k varu a nechat sklenice zavařovat zhruba dvacet minut. Poté víčka řádně dotáhněte a rajčata uložte na chladné a temné místo.

    Foto: Shutterstock

    Zkuste také rajčata naložit do olivového oleje

    Další variantou, jak zužitkovat přebytečná rajčata, je naložit je s bylinkami a olejem. Postup je velice jednoduchý. Stačí jen čistá rajčata nakrájet na poloviny a péct čtyřicet minut při 180 °C na plechu potřeném olivovým olejem.

    Poté si vezměte rozmačkaný česnek a tymián a vložte vždy mezi dvě půlky rajčete trošku od obojího. Takto naplněná rajčata vložte do zavařovací sklenice. Celou nádobu pak naplňte olivovým olejem asi jeden centimetr pod okraj. Pochoutku můžete sníst už po pár hodinách odležení, nebo zasterilizovat a uchovat ideálně ve sklepě.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Food52, Seriouseats, Almanac

  • Velké chyby, které Češi dělají v péči o bazény

    Česká republika je jednou ze tří bazénových velmocí v Evropě. Každý třetí Čech má na zahradě nějaký typ bazénu. Samozřejmě chceme, aby voda byla krásná a průzračná celé léto.

    Zvláště v období veder je důležité se o vodu v bazénu hodně starat. Vedro totiž přispívá k tvorbě řas a nečistot v bazénu. Správná péče o vodu také prodlužuje životnost vašeho bazénu.

    Pojďme se podívat na 5 chyb, kterých se dopouštíme při jejím čištění.

    Špatná filtrace

    V prvních letních dnech, kdy není takové horko, stačí mít puštěnou filtraci cca jednou za dva dny. Jakmile se oteplí a horké dny přetrvávají, je potřeba filtraci pouštět častěji, nejlépe dvakrát za den. Okysličí se tím krásně voda a lépe se rozpustí i bazénová chemie.

    Pro lepší kontrolu spínání filtrace je dobré pořídit si časovač. Na něm si přesně nastavíte, kdy by se filtrace měla sama spouštět.

    Vhodné je také zamyslet se nad čerpadlem, které máme u bazénu. Je totiž možné, že je nedostatečné. Čím větší bazén máme, tím silnější bychom měli mít čerpadlo.

    Znečištěná náplň u filtrace

    Součástí filtrace je také její náplň. Na trhu máme pískové filtrace a kartušové filtrace.

    Kartušovou filtraci je třeba měnit pravidelně několikrát během celé sezóny.

    Z dlouhodobého hlediska je výhodnější filtrace písková. Je potřeba hlídat míru znečištění písku. V případě potřeby použijte tzv. zpětný proplach, kdy se nečistoty v písku vyplaví z filtrace. Písek měníme cca jednou za dva roky.

    Místo písku si můžete použít univerzální filtrační náplň. Jedná se o polyetylenové bílé pěnové kuličky, které můžete pohodlně vyprat v pračce a máte vyčištěno.

    Je potřeba sledovat míru jejich znečištění a vyprat podle potřeby. Dají se používat opakovaně.

    Špatná hodnota Ph

    Mnoho lidí řeší čistotu bazénu tím, že vhodí do bazénu tabletu a myslí, že jim to vodu kompletně vyčistí. Udržet čistou vodu v bazénu je občas věda. Sledujte také jaké má voda Ph. Správné Ph ovlivňuje rozpustnost a účinek přípravků na čištění vody.

    Vhodná hodnota se pohybuje v rozmezí od 6.8 – 7.2. Pokud je číslo nižší, mohou korodovat kovové části a blednout některé části plastů a folií. Když je číslo moc vysoké, voda se zakalí, je cítit chlorový zápach a kontakt s vodou nám může klidně způsobit zánět spojivek.

    Foto: Shutterstock

    Příliš chlorovaná voda

    Mimo Ph je třeba sledovat také koncentraci chlóru ve vodě. Jeho koncentrace by měla být ve výši 0.3 až 0.6 mg/l. V tomto rozmezí není chlór pro organismus nijak zdravotně závadný.

    Nečistoty ve vodě

    Nikdy se neubráníme tomu, že by nám do vody nepadaly nečistoty – listy ze stromů, stébla trávy, hmyz, prach atd. Musíme bazén pravidelně čistit a tyto nečistoty odstraňovat.

    Plovoucí špínu odstraníme pomocí síťky. Nečistoty, které se drží u dna nejlépe vysajeme bazénovým vysavačem.

    Nedostatek vody

    V průběhu léta se nám voda v bazénu samozřejmě odpařuje. Měli bychom jí pravidelně doplňovat, abychom dosáhli požadované hladiny. Vlivem opalovacích krémů a nečistot, které s sebou nosíme do bazénu je vhodné občas trochu vody upustit a dopustit vodou novou.

    Pokud nechceme dopouštět moc vody, můžeme si pomoci šokovou chlorací vody v bazénu.

    Pokud chceme mít bazén celé léto krásně čistý a vodu průzračnou, musíme se zaměřit na víc aspektů. Krásnou vodu si v bazénu udržíme několika kroky. Díky čisté vodě, prodlužujeme i životnost samotnému bazénu.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Poolsfactory, Swimuniversity

  • Stará tráva je nejlepším hnojivem na zahradu

    Posekaná tráva do popelnice nepatří, přesto ji tam někteří zahradníci pravidelně házejí. Obsahuje velkou skupinu živin, které mohou vašim rostlinám pomáhat ku prospěchu v každém směru. Ve skutečnosti je posekaná tráva vlastně zeleným pokladem, který může jakémukoliv pěstiteli prospět mnoha způsoby. A jak ji vhodně využít?

    Zlikvidování posekané trávy může být v dnešní době, kdy většina lidí nechová zvířata, a tudíž nepotřebuje dodávat objemné krmivo, velmi diskutovaným tématem. Obce a města začínají vycházet vstříc požadavkům svých občanů zřizováním kompostáren. Jenže i tak stále existují lidé, kteří trávu likvidují špatným způsobem, a to pravidelně i nelegální cestou. Šokující je, že jich není málo!

    Uvědomte si, že tráva je především bioodpad

    Patříte mezi majitele trávníků, kteří si nedokáží poradit s trochou posečené trávy? Pokud o ní budete uvažovat jako o bioodpadu, zjistíte, že existuje mnoho způsobů, jak se jí zbavit — v tu chvíli si musíte vybrat ten, který nejlépe vyhovuje vašim podmínkám.

    Kompostování posekané trávy

    Pokud máte na kompostu místo, jednoduše tam posekanou trávu umístěte. To obzvláště platí pro vlhkou trávu po ranní rose, kterou je obtížné použít kdekoli jinde. Tráva má své místo v zelené skupině látek bohatých na dusík. Právě tato vrstva se stará o tvorbu tepla při vývoji kompostu. Rostlinný odpad, hnojiva, plevel atd. mají navíc místo ve stejném místě.

    Ať tak či onak, je důležité vrstvy kompostu otáčet. Pásy vlhkých a jemných zelených vrstev musí překrývat suché a na uhlík bohaté hnědé složky. Ty zahrnují například slámu, spadané lístky, kůru, papír atd. Tato vrstva zajistí cirkulaci vzduchu v kompostu a přísun kyslíku, což může bezvadně urychlit přípravu kompostu a za odměnu také zbavit váš kompost jakýchkoli pachů.

    Využití trávy jako urychlovače

    Dobře posekaná tráva může být také výjimečně dobře využita jako urychlovač pro vývoj kompostu. Stačí jen připravit bylinný nálev, kterým kompost zaléváte. Můžete potřebovat 5 dílů nasekané trávy, 2 díly slepičího hnojiva a nakonec 20 dílů vody. Směs je třeba nechat několik dní louhovat a poté ji použít jako zálivku kompostu.

    Foto: Shutterstock

    Zelené hnojení z posekané trávy

    Výroba přírodního kompostu pro rostliny funguje podle srovnatelných zásad. Tráva obsahuje velké množství dusíku, huminových látek, draslíku a samozřejmě železa, které napomáhají rozvoji všech částí rostlin a tvorbě chlorofylu. Strategie je srovnatelná s minulou, ale místo slepičího hnojiva využijte 50 gramů kvasnic. Kompost využívejte 2krát měsíčně.

    Mulčování posekanou trávou

    V horkém období není vhodné vyhazovat posekanou trávu ze zahrady — naopak. V případě, že je na povrchu zahrady připravena jako mulč, zajistíte tak půdu před přehřátím a zabrání nadměrnému odpařování vody, které může být pro zahradu fatální. Ať tak či onak, měli byste ji nasekat na opravdu malé kousky, s čímž vám pomůže každá sekačka na trávu s mulčovacím zařízením.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Motherearthnews, Ruralsprout

  • Nasaďte na mandelinky jejich vlastní medicínu. Po pár minutách přestanou ničit úrodu

    Mandelinka je noční můrou každého zahrádkáře, který pěstuje brambory. Jde o zcela malého broučka, kterého si nespletete, protože disponuje pruhovanými krovkami. Díky nim je docela nápadná a s ničím nezaměnitelná. Bohužel je pro lilkovité rostliny pohromou. Zůstává nám tu tedy jedna a ta samá otázka, jak jim čelit?

    Snažte se zahnat mandelinky a další škůdce přírodní cestou

    Sice by byly chemické postřiky velmi efektivní, ale tím hubíte i další organismus a můžete jimi i poškodit rostliny a vsakují se do půdy. Místo toho se obraťte na domácí postřiky nebo přírodní typy postřiků. Neměli byste ani podceňovat samotou prevenci. Mezi níž se řadí i střídání plodin, pokrývání záhonů fólií a mezi nejefektivnější patří vysazování rostlin, které odpuzují škůdce.

    Mandelinkám nejvíce vadí kopr, tymián, měsíček, křen, šalvěj, máta, řebříček nebo celer a vlaštovičník. Plodiny můžete zasadit i mezi bramborami. Pojďme si ukázat pár lehce vyrobitelných postřiků!

    1. Mýdlový roztok proti mandelinkám

    Mezi nejoblíbenějšími a nejrychlejšími postřiky je velmi jednoduchý mýdlový postřik. Dřív byste se u toho i trochu zapotili, protože se muselo mýdlo nastrouhat a v horké vodě zcela rozpustit. Dnes si potřebné množství prostě napumpujete do láhve a zamícháte.

    Nachystejte si dva a půl litrovou nádobku a dejte do ní jednu lžíci tekutého mýdla. Dobře mýdlo rozmíchejte a roztok nalijte do rozstřikovače. Postřik se musí aplikovat rovnoměrně ze všech stran. Nejlépe uděláte, když počkáte na večer, protože odpoledne by se mohly za slunce spálit listy. Takže byste si nepomohli!

    2. Najděte sodu a ocet a mandelinka nemá šanci!

    Aplikovali jste mýdlový postřik a nezabral tak, jak jste si představovali? Pak vyzkoušejte mnohem silnější postřik ze sody a octa. Opět do 2,5 litrové nádoby si nachystejte vodu, 25 g jedlé sody a 25 ml octa. Vše dobře rozmíchejte a rozpusťte, abyste mohli přírodní domácí postřik aplikovat. Opět počkejte na večer, kdy klesnou teploty a postřik aplikujte i ze spodní strany listů. Postřik opakujte po 2 – 3 dnech a snažte se zasáhnout larvy i brouky.

    Foto: Shutterstock

    Existuje ještě něco silnějšího, co mandelinka nepřekoná?

    Možná to nevíte, ale bylo zjištěno, že mandelinka je sama o sobě velmi jedovatá. A dost jasně na to poukazují její pruhy na zádech. Pokud se na broučka podíváte pozorněji uvidíte i na larvě červené zabarvení a pruhy, které značí tyto vlastnosti. A dokonce i značně smrdí! Tuto jejich vlastnost můžete využít proti nim.

    Udělejte si postřik z mandelinek

    Posbírejte je do lahví (ale předtím je humánně usmrťte), přilijte vodu a láhev zavíčkujte — nechte vše stát na slunci 5 – 6 dní. Jakmile brouci klesnou ke dnu, je postřik hotový. Přeceďte ho a nařeďte. Na jeden litr nálevu patří dva litry vody. Postřik aplikujte i opakovaně, dokud se nezbavíte všech jedinců a larev.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ncbi, Morningchores

  • Jednoduchý a účinný způsob nakládání okurek v sáčku. Hotové jsou už za pár hodin

    Nakládané okurky jsou oblíbeným pokrmem mnoha Čechů a několik z nás si je dopřává i v zahraničí na dovolené. V dnešní době se setkáme se stále vylepšujícími se recepty na nakládané okurky, které jsou připravovány v sáčcích a práce je hotova za několik hodin. A co víc, není okolo nich žádná tekutina. Jak je to možné a jak je takto chutně připravit?

    Domácí zavařování pojato jiným způsobem

    Okurky jsou opravdu oblíbenou zeleninou a řada jedinců si je navíc zavařuje doma. Dají se jíst na různé způsoby (v zeleninovém salátu, na sendviči, v polévce apod.). V hlavní sezóně bývá sklizeň okurek obrovská a v obchodech se prodává za hubičku.

    Všichni bychom po nich měli alespoň jednou za čas sáhnout, protože jsou cenným zdrojem vitamínů a minerálů, které naše tělo potřebuje. Dokážou kontrolovat tlak krve, vylučují z těla škodlivé látky, mají protirakovinné účinky, a navíc vám pomohou i s hubnutím. Zajímavostí je, že jejími výhodami a přínosy to nekončí. Tuto zeleninu si jednoduše zavaříte i na zimu sami doma.

    Okurky připravované zasucha jsou také chutné

    K výrobě okurek bez nálevu budete potřebovat 1 kg okurek, kořen křenu, několik stroužků česneku, snítek kopru, lžíci hořčičných semínek a lžíci soli. Potraviny se nijak neliší od klasických receptur, ale navíc budete potřebovat uzavíratelné sáčky, což je obrovská zvláštnost, protože okurky se zpravidla zavařují v zavařovacích sklenicích společně s nálevem. Omyté okurky s odříznutými špičkami vložte do sáčků. Oloupejte kořen křenu a nakrájejte ho na menší kousky.

    Přidejte celý stroužek česneku, snítek kopru, lžíci hořčičného semínka a sůl. Sáček uzavřete tak, aby v něm zbylo co nejméně vzduchu. Obsah protřepejte, aby se sůl a ostatní přísady smísily. Okurky při kontaktu se solí pustí vodu, takže slaný nálev nebude potřeba. Okurky dejte na několik hodin do lednice a poté je vyjměte z obalu a nechte je několik hodin při pokojové teplotě. V tu chvíli budou připraveny ke konzumaci a budete je moci skladovat v ledničce.

    Foto: Shutterstock

    Pár rad před k lepšímu výsledku

    1. Dbejte na velikost okurek

    Ať už jste si okurky vypěstovali sami, nasbírali je na samosběru nebo koupili od zemědělce, k přípravě nebo případně k zavaření jsou vhodné menší a tvrdší kousky o velikosti 5 až 10 cm. Větší kusy jsou vhodnější pro rychlé saláty z okurek nebo je lze připravit samostatně jako řezy.

    2. Okurky vydrbejte

    Pro lepší chuť a dodržování hygieny je zásadní, abyste okurky pořádně umyli. Okurky omývejte opakovaně v několika nachystaných nádobách s vodou. Kromě toho použijete kartáč, pokud jsou okurky stále od hlíny. Z omytých okurek odstraňte všechny stonky!

    3. Nezapomeňte na přísady

    Obvykle se do nakládaných okurek přidává mrkev, cibule a kopr, včetně květenství. Mrkev a cibuli oloupejte a nakrájejte. Na každou sklenici 2 až 3 kolečka. V případě, že potřebujete experimentovat a máte rádi více vybroušených chutí, můžete přidat pálivou papriku nebo česnek či křen. Na chutě nezapomínejte, jak při chystání pytlíkových okurek, tak při klasickém zavařování.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Stasherbag, Estoniancuisine

  • Lahodná zelenina, ale i krásná okrasná rostlina. Artyčok jak ho neznáte. Navíc s pozitivními účinky na zdraví

    Artyčoky nejsou zatím v Česku příliš rozšířené. Přitom nabízejí lahodnou chuť, a navíc jsou prospěšné pro zdraví. Jejich pěstování není nic složitého a lze je využít i jako okrasnou rostlinu. Artyčoky skrývají hned několik zdravotních benefitů. Podporují trávení a i přes svoji nasládlou chuť jsou vhodné i pro diabetiky.

    Artyčok zeleninový nebo kardový?

    Nejvýraznějším rysem artyčoku kromě fialových květů jsou nádherné listy. Ty jsou tvarované jako by je někdo okrasně vyřezal, a navíc mají výraznou zelenou barvu, která přechází až do stříbrné. Vyrůst mohou až do dvou metrů nad zemí.

    Vypěstovat si můžete dva různé druhy. Z artyčoku zeleninového připravíte lahodný pokrm, když využijete jeho ještě nerozvinuté květy. Naopak artyčok kardový se pěstuje spíše pro své řapíky. Ty lze připravovat podobně jako například chřest.

    Jak si vypěstovat artyčok

    Artyčoky původně pocházejí ze Středomoří, a tak mají raději teplejší podmínky. Proto je ideální umístit je do skleníku. V teplejších oblastech však bez problémů ozdobí i váš záhon. 

    Sazenice lze vypěstovat ze semen nebo si je zakoupit už připravené. Další rostliny pak získáte z odnoží původního artyčoku. Sazenice artyčoku zeleninového zasaďte na jaře, abyste od července mohli sklízet nerozvinuté květy, které využijete v kuchyni.

    Artyčok potřebuje půdu bohatou na živiny, a tak do ní zapracujte kompost, než sazenice umístíte. Dbejte také na pravidelnou zálivku, bez které by artyčok rychle uhynul.

    Pěstování artyčoku kardové je trochu složitější. Měsíc před sklizní, která nastává na přelomu srpna a září, musíte jeho listy zabalit do kartonu nebo černé fólie. Vykukovat by měly jen špičky listů. Tím dojde k bělícímu procesu a vy si pak můžete vychutnat bělené řapíky v salátu nebo jako přílohu k masu.

    Foto: Shutterstock

    Jak s artyčokem naložit?

    Artyčok nabízí lahodnou chuť a jeho květy lze použít v kuchyni prakticky jakkoli. Můžeme je uvařit, zapéct, marinovat nebo využít jako náplň do nádivky. Manipulace s ním je však trochu složitější. Při přípravě artyčoku nezahálejte, protože místa řezu mohou rychle zčernat.

    Při přípravě artyčoku zeleninového je potřeba nejdříve odstranit tuhé listy okolo květu. Poté ideálně lžíci vyndejte chlupatý střed květu, který není jedlý. Po nakrájení buď potřete kusy citronem, anebo je celé ponořte do vody s citronovou šťávou, abyste předešli jejich zčernání.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Bonnieplants, Thekitchn

  • Konec občůrávání okrasných stromů a květin ve vaší zahradě. Psí pisoár je řešením

    Pokud máte psa, kterému patří celá zahrada, zajisté řešíte potíže s jeho čůráním. Psi si totiž velmi rádi značkují své teritorium, a vaše květiny nebo stromky to pak stojí život. Psí moč je bohužel pro většinu okrasných květin i stromů totiž toxická. Řešení vám ale může nabídnout skvělý vynález, totiž psí pisoár. 

    Jak to funguje?

    Asi jste si při procházce se psem všimli, že mají na značkování velmi rádi patníky a sloupy. Takové prostory si každý pes hned spěchá přivlastnit. Proto má i psí pisoár tvar sloupku. V dřevěném hranoly jsou otvory, ve kterých se zachytí malé množství moči. Tím se stane pro psa neodolatelným pro další značkování.

    Pach zachycený v pisoáru díky sytému otvorů nesmyje ani déšť nebo vítr. Uvnitř produktu se totiž nachází malá nádobka, která zachytí drobné množství moči. Do zahrady je ideálním řešením dřevěný pisoár, který nebude nijak vyčnívat a neubere na kráse vaší zahrady.

    Kam ho umístit?

    Pokud máte větší zahradu, pravděpodobně nebude stačit pisoár jen jeden. Pes si potřebuje vyznačit celé své území. Když chcete od psí moči ochránit konkrétní záhon nebo dětské pískoviště, umístěte ho poblíž těchto míst tak, aby vás neobtěžoval.

    Záleží však vždy na konkrétním psovi. Některému stačí umístit dva pisoáry do rohů zahrady a nic jiného vám neobčůrá. U jiného pejska budete muset trochu více přemýšlet, kam mu pisoár umístit.

    Instalace je zcela jednoduchá. Stačí, aby si pes pisoár jednou označil a od té doby už pro něj bude zachycený pach lákadlem pro další značkování. Nejjednodušší je vzít pejska poprvé na vodítko a přivést ho přímo k pisoáru. Ten si ho označí a vše už bude fungovat úplně samo.

    Foto: Shutterstock

    Uplatní se i ve městech

    Existuje však řešení i do měst. Není zrovna příjemné, když jste v parku a zrovna to místo, kde by si vaše děti rády hrály, před chvílí označkoval pes.

    A netýká se to jen zelených ploch, psi pravidelně občůrávají i fasády domů, sloupy se semafory nebo odpadkové koše. Pro tento problém lze najít řešení v podobě betonových pisoárů, které lze umístit kamkoli ve městě a díky odolnému provedení vydrží bez údržby dlouhou dobu.

    Psí pisoár možná uvítáte i bez vlastního pejska

    Tento vynalézavý produkt je tu i pro ty z vás, kteří sice nemají psa, ale jejich předzahrádka trpí návštěvami kolemjdoucích čtyřnohých přátel. Jestliže vás trápí třeba označkovaný plot, umístěte poblíž psí pisoár a psi budou rozhodně raději čůrat na něj.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Somerzby

  • Mezi Čechy hodně opomíjená zelenina. Přitom pomáhá léčit nejenom nadýmání a chřipku, ale pomůže vám i s hubnutím

    O léčivých účincích zázvoru už všichni víme. Stejně tak i další pálivé přísady jako křen nebo chilli papričky už se dnes běžně používají na posílení imunity. Zelenina, která zatím na své objevení v Česku tak trochu čeká, je černá ředkev. Přitom je pro naše zdraví velice prospěšná hned v několika směrech.

    Čím posiluje černá ředkev naše zdraví

    Na chuť nejspíš raději sáhneme po běžné červené ředkvičce. Černá ředkev má totiž štiplavou pikantní chuť, je však o to zdravější. Její složení je bohaté na vitamíny C, B a E, železo, hořčík, vápník a draslík. Obsahuje i vlákninu.

    Nejvíce černá ředkev podporuje funkci jater a žlučových cest. Látky v ní obsažené totiž podporují vznik žluči, a tím i její odtok ze žlučníku. Konzumace černé ředkve také podporuje trávení a chuť k jídlu díky svým antibakteriálním účinkům. Působí tím proti plísním v trávicí soustavě. Pomáhá díky tomu i od nadýmání.

    Díky svým antiseptickým účinkům je vhodná i jako podpora při léčbě chřipky nebo nachlazení, jelikož čistí sliznice a uvolňuje hlen. V neposlední řadě posilní látky obsažené v černé ředkvi imunitní systém. Černá ředkev vám pomůže i při hubnutí. Neobsahuje skoro vůbec žádné kalorie, a navíc podporuje trávení. 

    Pěstování černé ředkve

    Černou ředkev si vypěstujete stejně snadno jako červené ředkvičky. Nejdříve ji zasejte okolo poloviny července. Postačí vám obyčejný venkovní záhon, není třeba využívat skleník. Zajistěte ji jen dostatek slunečního světla a pravidelné zalévání.

    Pokud byste ji dopřávali málo vláhy, kořen příliš nevyroste. Naopak moc vody způsobí, že ředkev popraská. Díky tvrdé slupce lze černou ředkev snadno uschovat na chladném místě i na následující měsíce po sklizení.

    Foto: Shutterstock

    Recept na posílení imunity

    Pokud si chcete z černé ředkve připravit nápoj na podporu imunity, je to velice snadné. Stačí ředkev oloupat, a pak nastrouhat na struhadle. Tak snadno získáte šťávu, kterou přeceďte přes sítko. Smíchejte ji se zhruba jednou lžící tekutého medu.

    V boji proti chřipce nebo nachlazení můžete užívat jednu lžíci třikrát denně. Pro posílení obranyschopnosti používejte jednu lžíci ráno před snídaní. Není třeba šťávu používat celý rok, ideální je ji využít v období chřipek jako prevenci.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Specialtyproduce, Food52

  • Dá se snadno splést s klíštětem. Klošům ale lidé nechutnají

    Procházky v lese jsou oblíbeným odpočinkem. Není divu, lehký pohyb v přírodě má příznivé účinky na tělo i duši. Na výlet do přírody jsme si o to víc zvykli v době, kdy jsme kvůli pandemii ani nikam jinam nemohli. V létě se navíc přidává k obyčejné procházce i sběr hub nebo třeba borůvek. V přírodě však můžeme narazit na klíšťata, před kterými bychom se měli chránit repelentem. Ten nás ale neochrání před klošem, který vypadá skoro stejně jako nebezpečné klíště. Je důvod se ho tedy obávat?

    Kde můžete na kloše narazit

    V české přírodě jsou k nalezení dva druhy kloše. Jeden se jmenuje kloš jelení. Toho najdeme spíše v srsti jelenů, daňků nebo srn. Tento druh nemá o člověka zájem.

    Naopak druhý druh, který zatím ani nemá české jméno, nás dokáže potrápit. Lidově mu říkáme létající klíště. Odborný latinský název zní Lipoptena fotisetosa. Toto „létající klíště“ sice také nemá přílišný zájem o člověka, uvidíme ho však čím dál tím častěji poletovat po lese.

    Na kloše narazíte v jehličnatých stejně jako v listnatých lesích. Vyhovují jim spíše nížiny, a tak se příliš nevyskytuje v horských oblastech. Nejaktivnější je kloš od června do října.

    Jak kloše rozeznat

    Pokud se na kůži uchytí kloš, není to nic příjemného, jelikož škábe a lze ho jen těžko setřást. Na konci nohou má malé drápky, kterými se zachytí i na oblečení. Jeho tělo je ploché a ochlupené. Celý kloš měří nejčastěji necelých 5 mm.

    Kloš patří mezi stejný druh hmyzu jako mouchy. Na rozdíl od nich je ale o dost horší letec. Když totiž přistane na hostiteli, ztrácí svá křídla. Ty se odlomí a kloš se přichytne k srsti nebo i k oblečení či kůži malými drápky.

    Foto: Shutterstock

    Proč není třeba se bát

    Jak již bylo řečeno, kloš po přistání ztrácí svá křídla. Proto když na vás přistane, je prakticky jisté, že se jedná o nového jedince, který ještě na jiném tvorovi nebyl. Tím pádem je vysoce nepravděpodobné, že by na vás kloš mohl přenést nějakou nemoc na rozdíl od klíštěte.

    Kloš se živí krví, ta lidská ho však příliš neláká. Pokud vás kloš kousne, udělá to spíše v případě, kdy se například zachytí pod oblečením a neví, jak uniknout. Takové štípnutí pak po pár dnech zmizí. Kloš je tedy spíše jen otravný a bát se ho v lese nemusíte.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Arthropodafotos

  • Dobře známá rostlina má nečekaný účinek. Přirozeně brání klíšťatům

    Zrádná klíšťata se nevyskytují jen ve volné přírodě, ale také v bujných oblastech zahrad. Vysaďte rostliny, které je budou odpuzovat. A vyzkoušejte další pasti, které jim pobyt v rostlině znepříjemní.

    Hojně využívané, a tak i osvědčené repelentní rostliny na klíšťata

    Mnohé rostliny se osvědčily jako skvělý materiál pro domácí výrobu repelentů proti klíšťatům. Patří mezi ně hřebíček, levandule a rozmarýn. Ať tak či onak, je pravda, že podomácku vyrobené repelenty se nemohou svou účinností rovnat těm mechanicky vytvořeným. Typické pro ně je třeba to, že se musí mnohem častěji aplikovat na pokožku nebo oblečení. Ale pořád jsou mnohem levnější než repelenty z obchodů.

    Které rostliny tedy účinně odpuzují klíšťata?

    Existuje řada rostlin, které se běžně vysazují na pozemku a v zahradách jako prevence proti některým druhům klíšťat. Řada druhů rostlin působí zvláště dobře proti komárům nebo mšicím. Proti škůdcům, mezi které patří klíšťata, je tato ochrana méně účinná. Přesto se nepochybně vyplatí tyto rostliny pěstovat. Řada z nich se dá využít v kuchyni jako chutná dochucovadla. Výhodou těchto rostlin je, že lidé zpravidla objeví jejich okouzlující vůni a v letních měsících budou dlouhotrvající rostlinnou ozdobou:

    • Chryzantémy
    • Levandule
    • Tymián
    • Máta
    • Oregano
    • Rozmarýn
    • Pelyněk
    • Pelargonie
    • Yzop

    Jak vytvořit na zahradě místo, které bude prosté klíšťat?

    V naší geologické oblasti se klíšťata nejčastěji vyskytují v listnatých a smíšených lesích a jejich okrajích. Ale navíc všude tam, kde se vyvíjí bohatá vegetace — ať už podél vodních toků, na okrajích cest nebo v bujných výbězích parků a zahrad. Klíšťatům se daří v husté trávě a na místech, kde se drží vlhkost.

    Následně vyházejte zbytky posečené trávy a pravidelně sekejte část porostu, kterou využíváte k sezení a hraní. Kameny a štěrkové cesty nebo mulčovací kůra mohou sloužit jako charakteristická překážka proti klíšťatům v porostu. Kromě toho existuje jistý insekticid proti klíšťatům a komárům na zahradě. V případě, že se rozhodnete jej použít, chtějte si pečlivě prostudovat informační údaje výrobce. Je to často proto, že přípravek je hluboce jedovatý pro vodní formy života a všechny rostliny, které mají být konzumovány, by měly být při její aplikaci zajištěny.

    Foto: Shutterstock

    Pozor na to, aby se vám nepřemnožili hraboši

    Polní hraboš může být v důsledku přemnožení brán jako riziko, protože se vystavujete zvýšené míře přenosných onemocnění (které přenášejí i klíšťata — tj. borelióze a klíšťové encefalitidě). Hlodavci jsou nejlepším místem pro líhnutí klíšťat, která v tu chvíli přebíhají na větší teplokrevné živočichy, mezi které se počítají i lidé. V důsledku toho byste měli věnovat zvýšenou pozornost nákaze klíšťat v oblastech, kde došlo v posledním roce k přemnožení hrabošů.

    Foto: Shutterstock, zdroj: CBC News, Worstroom