SnadnoBydlet.cz

Category: Zahrada

  • Využívejte v domácnosti dešťovou vodu. A ještě za to dostanete peníze

    Správné shromažďování a uchovávání dešťové vody nejen podpoří ekologii, ale zároveň ušetří vaši peněženku. Snížíte spotřebu pitné vody a také zamezíte dřívějšímu opotřebení některých vašich věcí. Na co je dešťová voda lepší než ta z kohoutku a jak ji správně sbírat?

    Výhody sběru deštivé vody

    • Dešťová voda je zadarmo.
    • Nad svými zásobami dešťové vody máte plnou kontrolu.
    • Sběr dešťové vody je ekologický i ekonomický. Šetříte.
    • Dešťová voda je vhodnější k zalévání, ale i k dalším činnostem.

    Jak dešťovou vodu využít?

    • Zalévání zahrady.
    • Umývání domácích zvířat.
    • Doplňování fontán a rybníků.
    • Doplňování bazénu.
    • Mytí příjezdových cest a chodníků.

    Mytí oken

    Máte na oknech šmouhy? To proto, že k jejich umývání používáte tvrdou vodu. Ta způsobuje usazování vodního kamene. Příště si na okna nachystejte vodu dešťovou. Je totiž přirozeně měkká.

    Vytírání podlah

    Už dávno se ví, že vytírání horkou vodou se saponátem ne každému typu podlahy prospívá. Zvláště dlaždice a laminát jsou na vodní kámen náchylné, takže pokud to jen trochu jde, vytírejte vodou dešťovou. Prodloužíte tak životnost svých podlah. A ušetříte.

    Foto: Shutterstock

    Umývání auta

    Také karoserii může tvrdá voda, kterou se většina domácností může „chlubit“, spíše uškodit. Pokud si zakládáte na nádherně vyčištěném autě, příště jej umyjte dešťovkou, což je nejen ekologické, ale také ekonomické.

    Jak dešťovou vodu sbírat?

    Ideálně do dešťového sudu umístěného pod dešťovým svodem. Sud by měl mít zavřené víko, aby nedošlo ke kontaminaci hmyzem a listím. Zároveň zamezíte rychlému kažení vody v horkých dnech. Velmi dobrou investicí je také dešťový kolektor, který zamezí přetékání vody a odfiltruje nečistoty. Filtry je třeba pravidelně čistit a kontrolovat, sud jednou ročně vyčistit.

    Foto: Shutterstock, zdroj: iReceptar, Watercache

  • Jak zahradničit v jílovité půdě. Mnohé překvapí, jak dobře to jde

    Jílovitá půda není pro majitele zahrádek zrovna výhrou. Je kompaktní, lepkavá, špatně propouští vzduch i vodu. Nevýhod je víc než dost. Potýkáme se s jejím přemokřením, zadržováním vody a následnou hnilobou kořenů. Přesto existují rostliny, kterým právě tento druh půdy může vyhovovat. Co a jak pěstovat v jílovité půdě?

    Listnaté dřeviny

    V jílovité půdě se poměrně dobře daří bříze, javoru japonskému a dlanitolistému, muchovníku, hlohu, eukalyptu, jabloni a hrušni vrbolisté.

    Jehličnany

    Mezi jehličnany, které jíl zvládají, řadíme jedli korejskou, araukárii, cypřišek Lawsonův, jinan dvoulaločný, smrk ztepilý, sivý a pichlavý, jalovec čínský a viržinský, tisovec dvouřadý a jedlovec kanadský.

    Keře

    Z keřů pak vsaďte na dřišťály, hlohy, růže, hortenzie, tavolníky, kaliny a weigelie.

    Ovoce, zelenina a bylinky

    Pro pěstování ovoce a zeleniny se samozřejmě hodí výživnější půda, ale existují druhy, které se velice snadno a velice úspěšně adaptují na jíl. Pěstovat tak můžete rybíz, jahody, angrešt, ostružiny, maliny, rajčata, papriky, cukety, hrášek, fazole, salát a špenát. Z bylinek pak mátu, meduňku, pažitku a rozmarýn.

    Foto: Freepik

    Trvalky

    Trvalky, které ve vaší jílovité půdě jen pokvetou, jsou tyto.

    • Vousatice. Travina, které se daří na slunných i polostinných stanovištích, snese opravdu suchou půdu.
    • Šuškarda klasnatá. Rostlina díky zajímavým listům celoročně atraktivní, nádherně kvete od července do srpna.
    • Klejicha hlíznatá. Zářivá oranžová květenství budou vaši zahradu zdobit od srpna do října.
    • Třapatka srstnatá. Ideální lákadlo pro motýly. Rostlina preferuje slunné stanoviště, kvete žlutými květy.
    • Denivka. Podobná lili, květy má menší různých barev.

    Jak jílovitou půdu zúrodnit?

    Pokud se vám i přesto jílovitá půda nepozdává a rádi byste její složení trochu pozměnili, vezměte do ruky rýč a pořádně ji zryjte a provzdušněte. Pak do ní zapracujte nějaký organický materiál, třeba kompost nebo organické hnojivo smíchané s pískem. To promíchejte s původní hlínou. Budete-li toto provozovat po několik sezón, vzhled a textura vaší půdy se pomaloučku, polehoučku změní k lepšímu.

    Foto: Freepik, zdroj: Dumazahrada, Zahradkarskaporadna, Ceskestavby

  • Přezimujícím rostlinám dopřejte pořádné hnojivo. Klíčovou přísadou je draslík

    Zahrada není sezónní záležitost. Pokud ji chceme mít jako ze žurnálu, je třeba se o ni aspoň trošku starat i v době vegetačního klidu. Jak pohlídat, aby přezimující rostliny dostaly veškerou výživu, kterou budou potřebovat?

    Problémy přezimujících rostlin

    Chlorózy na listech, špatné dozrávaní plodů, nezdařené přezimování. Toto vše je vizitkou, že o rostlinu či dřevinu není dobře postaráno. Zeleň trpí nedostatkem klíčových látek, případně nadbytkem látek, které nepotřebuje. Řešení? Podzimní hnojení.

    Čím hnojit?

    Přezimující rostliny potřebují ze všeho nejvíc draslík, hořčík, fosfor, vápník a bór. Proto používáme hnojiva s nízkým obsahem dusíku a vysokým obsahem draslíku. Vhodná hnojiva: draselná sůl, dolomitický vápenec (nerost namletý na jemný prášek, vápník se uvolňuje do půdy až 4 roky), superfosfát a kieserit. Pokud nejste odborník, zajeďte si pro hnojivo do zahradnictví, kde vám dostatečně informovaný personál co nejlépe poradí. 

    Co organická hnojiva?

    Pohrdat nemusíme ani organickými hnojivy. Dřív lidé hnojili jen hnojem a zahrada jim prosperovala. Proto klidně na podzim dodejte do záhonů kravský či koňský granulovaný hnůj s rohovinou. Můžete zkusit i granulované slepičince, ty jsou bohaté na fosfor. 

    Foto: Shutterstock

    Kdy a jak dohnojovat?

    Dohnojujeme, když je ještě půda relativně teplá a rostliny zatím neodpočívají, tedy v září, nejpozději v říjnu. Hnojíme nejen kolem kmene stromů a keřů, ale i o něco dál. Jednoduché pravidlo? Řídíme se korunou. Jak bohatá a široká je koruna, tak podobně rozsáhlé budou kořeny. Stojí-li rostliny či dřeviny ve svahu, hnojíme trochu výš, i nad rostlinou, aby nedošlo k odplavení hnojiva. 

    Jak je to s dusíkem?

    Tak zrovna dusík přezimující rostliny nepotřebují téměř vůbec. Naopak je pro ně ve vysoké koncentraci až nebezpečný. Proto se dusíkatým hnojivům vyhýbáme širokým obloukem.  

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ovosadba, Ceskestavby

  • Přilákejte do své zahrady krásné motýly babočky. Na tohle skutečně slyší

    Motýli našim zahradám dodají příjemný luční nádech, ale to není jediný důvod, proč usilovat o jejich návrat do blízkosti našich domovů. Proč a jak motýli přilákat zrovna k vám?

    Proč lákat motýly?

    Motýli nejsou jen okrasou našich zahrad. Mají velmi důležitou roli a tou je opylování. Často máme pocit, že rostliny opylují pouze včely nebo čmeláci, ale květy s dlouhými trubkovitými květy jsou doménou motýlů. Bez nich se příroda bude hroutit.

    Představují motýlí housenky problém?

    Housenky nejsou tak velkými škůdci, jak se tvrdí. Housenky často žijí na plevelech, takže o žádnou velkou škodu nejde, navíc jsou podstatnou složkou potravinového řetězce, ekosystém se bez nich zkrátka neobejde. Takže housenek se nebát.

    Čemu motýli neodolají?

    Barevnosti květů, vůním a hlavně nektaru, kterým se motýli živí. Proto se snažíme, aby naše zahrady byly co nejpestřejší. Balkónové truhlíky umisťujeme na jižní, východní a západní stranu. Motýli milují také květy kmínu, kopru nebo květáku a šťávu z přezrálého ovoce.

    Foto: Freepik

    Jak přilákat babočky? Vsaďte na kopřivy.

    Babočkám nestačí jen barevné květy a sladký nektar, potřebují také šťávu z přezrálého ovoce nebo mízu ovocných stromů. A co hlavně? Babočky kladou vajíčka do kopřiv, jejich housenky se listy kopřiv živí. Jestli toužíte, aby po vaší zahradě poletovala babočka, budete muset poskytnout kopřivy.

    Ostružiní, chmel i bodláky

    Baboček je několik druhů. Všechny sice spojuje láska ke kopřivám, ale každá babočka má i vlastní preference. Babočka paví oko vychovává housenky také na ostružiníku a chmelu, babočka bodláková na bodlácích a pcháčích a babočka admirál sice preferuje kopřivy, ale nepohrdne ani bodlákem.

    Foto: Freepik, zdroj: nkz, Ceskykutil

  • Kdo griluje na zahradě, může schytat tučnou pokutu. Stačí naštvat souseda

    Grilování umí zpříjemnit letní večer nejednomu z nás. Jakmile se ale stane, že začne vytvářet větší množství kouře či obtěžujeme sousedy s hlučností, může se nečekaně změnit v právní problémy. Jelikož grilování na vlastní zahradě ještě neznamená, že si můžete dělat úplně co chcete.

    Když se spor dostane až k soudu

    V Česku patří opékání a grilování k oblíbeným letním tradicím. Mnoho lidí si ovšem neuvědomuje, že při přípravě šťavnatých steaků a klobás může dojít k porušení zákona. Když se kouř valí přes plot k sousedům a k tomu hraje hudba dlouho do noci, hrozí pokuta. V extrémních případech se může spor dostat i před správní orgán či soud. A to vše jen proto, že si soused stěžuje.

    Pozor na překročení únosné míry

    Mezi základní pravidla patří, že své sousedy nesmíte obtěžovat nad míru přiměřenou místním poměrům. To vyplývá z občanského zákoníku, konkrétně z § 1013. Pokud tedy kouř z grilu pravidelně obtěžuje souseda, má právo se bránit. Nezáleží přitom na tom, že grilujete na svém pozemku. Důležitý je dopad vašeho konání na okolí.

    Soused si může nejprve stěžovat přímo vám a v případě, že se situace nijak nezlepší, může podat podnět na obecní úřad nebo hygienickou stanici. Ta může situaci posoudit a uložit pokutu. U běžného porušení pořádku může jít o částky v řádu několika tisíc korun, v opakovaných a závažnějších případech se však pokuty mohou vyšplhat až na desetitisíce.

    Foto: Freepik

    Jak si zachovat dobré vztahy

    Nejdůležitější je ohleduplnost a zdravý rozum. Grilujte s rozmyslem, ideálně za bezvětří nebo tak, aby kouř nesměřoval přímo na sousední pozemek. Při pořádání večírku se hodí obeznámit sousedy předem. Většina lidí ráda přimhouří oko, když s nimi jednáte férově a dopředu.

    Pomoci může i výběr vhodného grilu. Plynové nebo elektrické grily produkují výrazně méně kouře než klasické na uhlí. Jsou tišší a často i praktičtější. Pokud přesto zůstanete u uhlí, vyhněte se sporným materiálům a používejte jen schválené palivo. Tím předejdete nepříjemnostem nejen se sousedy, ale i s úřady.

    Foto: Freepik, zdroj: Energozrouti, dTest

  • Gril na pelety je novým hitem v Česku. Vydrží dlouho a chutná to z něj skvěle

    Grilování je takovým českým národním sportem. Každý správný Čech, která má zahrádku, chatičku, terasu, balkón nebo prostě jen kousek přírody po ruce nedá na grilování dopustit. Milujeme maso, a ještě více milujeme grilované maso. Grilů je nepřeberné množství, aktuálně docela frčí gril na pelety.

    Proč peletový gril?

    Nejzkušenější šéfkuchaři, kteří podávají ty nejluxusnější steaky, si peletové grily pochvalují. Proč? Protože pelety jsou čisté dřevo. Žádná chemie, žádná lepidla. Kouř tak mohou nechat pronikat do grilovaného masa. To pak získává naprosto specifickou chuť a křehkost, které neodoláte. Stejného výsledku s plynovým grilem prostě nedosáhnete.

    Další výhody peletového grilu

    • Jednoduchost. Žádné uhlí, ani plyn. Pelety se podávají automaticky.
    • Chuť čistého dřeva.
    • Digitální ovládání.
    • Multifunkce. Uzení, pečení, pomalé tažení masa.
    • Jednoduché čištění. Minimum popela, žádné uhlíky.

    Jak se griluje na peletovém grilu?

    Uvnitř grilu je zásobník na pelety, které se posouvají do spalovací komory, kde se automaticky zapálí. Ventilátor rozhání horký vzduch a kouř rovnoměrně po celé grilovací ploše. V praxi to znamená, že na digitálním displeji grilu nebo klidně v aplikaci na telefonu nastavíte teplotu a je to. Grilování trvá o něco déle, zato u grilu nemusíte osobně neustále postávat.

    Foto: Shutterstock

    Jak gril vybrat?

    Velikost grilu a zásobníku volte podle vašich potřeb. Čím více masa plánujete grilovat, tím větší rošt i zásobník na pelety bude potřeba. Gril by měl být schopný fungovat při teplotách od 75 do 300 °C. Když už hodláte investovat, určitě pořiďte typ, který můžete ovládat i na dálku. Vhodné je také vybrat model s termosondou, ta bude za vás sledovat teplotu masa bez zbytečného napichování. A v poslední řadě kupte ověřenou značku, ke které snadno seženete náhradní díly. A poslední postřeh. Nezapomeňte, že pelety budete potřebovat speciálně určené ke grilování, ne k topení.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Drevostavitel, Smokypellets

  • Lidé si nechávají zavážet palivové dříví. Musí ale správně vyschnout, jinak může hodně zlobit

    Na topení v krbu nebo krbových kamnech je třeba používat řádně proschlé dřevo, tedy takové s vlhkostí kolem 15 až 20 %. Běžným způsobem dřevo schne 2 – 4 roky, ale s níže popsaným návodem to zvládnete už za jedno léto.

    Můžu koupit suché palivové dřevo?

    Můžete. Pokud se vám to povede. Sehnat vysušené palivové dřevo bývá oříšek, navíc si málokdy můžete být jistí, že je skutečně natolik suché, nakolik potřebujete. Proto se nebojte koupit dřevo nevysušené a pustit se do jeho sušení sami. Výrazně ušetříte a budete mít jistotu.

    Jak palivové dřevo vysušit za jedno léto?

    Surové palivové dřevo nakupte na jaře, ideálně pokud je těžené v době vegetačního klidu, tedy v zimě, protože strom ještě netáhne mízu, vlhkost je o něco nižší. Pokud nestíháte, tak během jara nakupte tzv. souše, tedy dřevo stromů, které uschly nastojato v lese, nejčastěji dřevo kůrovcové. Nakoupené surové palivové dřevo je třeba ihned po dovozu zpracovat, tzn. nakrátit a naštípat. Připravená polínka je třeba usušit, a to proudícím vzduchem.

    Správný výběr místa

    Palivové dřevo vyskládejte na slunné, suché a větrné místo. Sušíme-li dřevo někde, kde vzduch neproudí, bude schnout šíleně dlouho, dost množná nevyschne vůbec nikdy. Dřevo někde ve sklepě nebo ve vlhkém a stinném koutu zahrady prostě neusušíte.

    Foto: Shutterstock

    Jak vyrovnat hranici?

    Hranici dřeva uložte tak, aby proudil vzduch i pod ní, tedy 10-15 cm nad terén, využít můžete staré palety nebo nějaký rošt. Hranici orientujeme ideálně ve směru východ – západ. Hranice by neměla být širší než 1 metr, aby jí pronikl průvan. Polínka rovnáme kůrou dolů, štípanou plochou nahoru, vzdušně, ne tak, ať prostor co nejvíce vyplníme. V případě menších srážek dřevo nezakrýváme. Občasný déšť nevadí, dřevo rychle oschne. Hranici zakryjeme pouze, když hlásí vytrvalé srážky. Tímto způsobem máte do konce léta dřevo vysušené na vlhkost pod 20 %, připravené na topnou sezónu.

    Co se suchým dřevem?

    Před zimou přerovnejte, vyskládejte natěsno a uskladněte tak, aby k němu neměl přístup chladný, vlhký vzduch. Ideální je jižní obvodová stěna domu nebo chráněný či temperovaný sklad paliva.

    Foto: Freepik, zdroj: Homeincube, Kominy-pro-krby

  • Kdo bude pěstovat tyto rostliny, může se potýkat s vysokou pokutou

    Na první pohled mohou působit neškodně, někdy dokonce velmi působivě. Přesto se jejich pěstování může stát noční můrou. Některé rostliny jsou v Česku považovány za invazivní a jejich pěstování může skončit pokutou v řádu desítek až stovek tisíc korun.

    Zákonná omezení

    Zahradničení u nás patří k populárním koníčkům, ale ne všechny druhy můžete pěstovat jak se vám zachce. Mnoho zahrádkářů vůbec netuší, že vybrané druhy rostlin podléhají zákonným omezením. Jejich výskyt se pečlivě sleduje a stát může v prokazatelných případech nařídit jejich okamžitou likvidaci. Pokud to majitelé zahrady neudělají, hrozí jim finanční postih. A to i v případě, že rostlina vyrostla takříkajíc sama od sebe.

    Invazní druhy mohou zasáhnout celý ekosystém

    Nejčastěji jsou problémem tzv. invazní rostliny. Ty se vymykají kontrole, rychle se šíří a vytlačují původní druhy. Mezi nejznámější patří křídlatka, bolševník velkolepý nebo netýkavka žláznatá. Tyto rostliny sebou přináší do naší přírody značné problémy. Kromě toho, že omezují růst původních druhů, tak škodí jak zvířatům, tak lidem.

    Bolševník je navíc i zdravotně nebezpečný. Kontakt s jeho šťávou může způsobit popáleniny, které se zhoršují na slunci. Proto je jeho výskyt přísně regulován a povinností vlastníka pozemku je jej zlikvidovat. Pokud to neudělá, může dostat pokutu až 100 000 korun.

    Foto: Freepik

    Vyhněte se zbytečným problémům a pokutám

    Základní pravidlo zní následovně: než si pořídíte novou rostlinu, ověřte si, zda nepatří mezi nežádoucí a regulované druhy. Pomoci mohou seznamy invazních rostlin, které pravidelně zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí. Dále sledujte, co se vám samovolně objevuje na pozemku. Některé rostliny se šíří větrem a vodou z okolí.

    Když si nebudete jistí, můžete se obrátit například na obecní úřad. Včasná likvidace je vždy lepší než případné sankce. U větších pozemků v chatových oblastech je dobré se spojit se sousedy, protože některé druhy je třeba řešit plošně.

    Foto: Shutterstock, zdroj: nkz, invaznidruhy.aopk.gov

  • Jak na minimalistickou údržbu zahrady. Skoro se o ní nemusíte starat

    Nechcete trávit každý víkend s nůžkami v ruce a hadicí na rameni? Jde to i jinak. Zahrada s minimální údržbou může být krásná, živá a přitom téměř bez práce. Stačí její rozložení dobře promyslet už při samotném plánování a pak to bude hračka.

    Soběstačná zahrada

    Když si představíte zahradu, která nevyžaduje každodenní údržbu, vybaví se vám možná prázdné prostranství s pár keři. Ale to není jediná možnost. Nízkou údržbu může vyžadovat i krásná zahrada. Klíčem k tomu je správná volba rostlin a použití několika technik, které ulehčí každý rok desítky hodin práce. V následujících kapitolách najdete rady, jak zahradu pojmout tak, aby se o sebe starala téměř sama.

    Volte rostliny s menšími nároky

    V první řadě vybírejte rostliny nenáročné na péči. Bedlivě sledujte, které druhy prospívají ve vaší oblasti. Preferujte takové, které tolerují sucho, nevyžadují časté prořezávání ani složité přesazování. Mezi vhodné typy patří trvalky s dlouhou dobou květu. Také keře, které nebudete muset prořezávat každý rok, nebo keře, které tvoří přirozené tvary.

    Další volba padá na výsadbu se správnou kombinací jednotlivých druhů. Pokud si vzájemně pomáhají, snížíte prostor, kde by se mohl šířit plevel. Dobře zvolené rostliny se mohou samy množit, což znamená, že zaplní plochu i bez nutnosti výsadby nových rostlinek.

    Postoj k travnatým plochám

    Trávník je největší žrout času. Zalévání a kosení vám při jeho údržbě nemine. Takže jestli ho nechcete zcela odstranit, doporučujeme jej zredukovat na části, které mají skutečné využití. Myslíme kolem posezení a chodníků. Zbytek plochy lze nahradit alternativami.

    Místo tradiční trávy můžete použít štěrk, dlažbu nebo dřevěné desky. Tam, kde máte vegetaci, můžou být suchomilné trvalky a mulč. Mulčování navíc brání růstu plevele a udrží vlhkost v půdě. Takto upravené plochy nevyžadují tolik práce.

    Foto: Shutterstock

    Ideální minimalistické rozvržení

    Rozvržení zahrady ovlivňuje, jak často budete muset ohýbat váš hřbet. Je dobré mít jasné rozložení na části pro odpočinek, užívání i kochání. Když ji logicky rozdělíte, práce opadne. Cesty by měly vést přirozeně, rostliny by neměly stínit nebo překážet pohybu. To eliminuje nutnost často stříhat, opravovat či přelézat.

    Používání jedinečných prvků, mezi které se řadí solitéry a minimalistické objekty jako sochy, přináší krásný efekt i bez údržby. Také dbejte na přístup k záhonům, aby bylo možné snadno projít kolem bez dotčení rostlin i s použitím koleček.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Growinginthegarden, TheSpruce

  • Sousedův strom sahá do naší zahrady. Jak proti tomu zasáhnout?

    Větve případně kořeny stromu zasahující na sousední pozemek velmi často způsobují spory mezi sousedy. Málokdo ví, co přesně dovoluje zákon. Řešení přitom existuje i bez zdlouhavých konfliktů.

    Ohrožuje sousedův strom váš majetek?

    Stromy, které se vyskytují na hranici pozemků, nepředstavují nic nenormálního. Jakmile jejich větve přesahují plot a stíní, překáží nebo ohrožují majetek, nastává problém. Nejde přitom jen o estetiku či spadené listí. Přerostlé větve mohou poškodit oplocení a také bránit v užívání vlastní zahrady. Co tedy můžete dělat, pokud soused nechá strom bez povšimnutí přesahovat až na váš pozemek?

    Možnosti existují

    Občanský zákoník stanovuje, že pokud větve či kořeny stromu zasahují na cizí pozemek a způsobují škodu, má vlastník dotčeného pozemku právo požadovat jejich odstranění. Nejde ale hned o automatické právo strom ořezat. Začít musíte tím, že souseda vyzvete, aby zásah napravil sám.

    Pokud na výzvu nereaguje a větve vám brání v běžném užívání pozemku, můžete je odstranit sami. Musíte ale postupovat šetrně a s ohledem na zdraví stromu. V žádném případě není dovoleno strom poškodit nebo pokácet bez souhlasu vlastníka a případného povolení úřadu. Rozumný přístup a komunikace jsou vždy lepší než spory.

    Foto: Shutterstock

    Jak se bránit před možnou škodou

    Když větve lámou plot, nebo snad padají na střechu, je už situace poměrně vážná. Bavíme se tady totiž o ohrožení zdraví a majetku. Jestli má například strom narušený kmen, může být považován za hrozbu a jeho odstranění lze řešit i mimořádně. V takových případech se vyplatí pořídit fotodokumentaci a konzultovat věc s obecním úřadem.

    Pokud strom způsobuje reálnou škodu, můžete požadovat náhradu nákladů. Musí však být doložitelné, že ke škodě skutečně došlo vinou majitele stromu, který problém neřešil. I zde platí, že nejlepší cesta vede přes domluvu, případně přes správní řízení. Obracet se na soud by měla být až poslední možnost.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Homeincube, Ceskestavby