SnadnoBydlet.cz

Category: Zahrada

  • Pokácet strom na vlastním pozemku? Je potřeba mít povolení

    Plánujete pokácet strom na své zahradě? Bohužel ne ve všech případech lze s kácením rovnou začít. Existují jasná pravidla, která určují, kdy potřebujete získat povolení.

    Abyste se nedostali do potíží

    Kácení stromů není pouze o tom, že se vnitřně rozhodnete a strom svépomocí pokácíte. V Česku se kácení pečlivě reguluje zákony a nařízeními. I když máte strom na svém pozemku, nemusíte mít volnou ruku. V mnoha případech je možné pokácet strom bez svolení, ale v jiných zase hrozí pokuty, nebo povinnost nahlásit záměr. Vyplatí se tyto informace znát, ať se nedostanete do zbytečných potíží.

    Kdy se obejdete bez povolení

    V některých případech zákon umožňuje pokácet strom bez jakéhokoliv povolení. Například pokud se jedná o ovocný strom na pozemku vedeném jako zahrada nebo zastavěná plocha, můžete ho odstranit bez jakýchkoliv formalit. Podobně je tomu u stromů, jejichž obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí nepřesahuje 80 cm. V takovém případě nejde o tzv. dřevinu rostoucí mimo les, která by byla chráněna zákonem.

    Další výjimku tvoří tzv. zapojené porosty, tedy skupiny dřevin o celkové ploše do 40 m². Pokud jsou menší, není potřeba žádné povolení. Také u stromů, které jsou prokazatelně suché, vyvrácené nebo bezprostředně ohrožují zdraví či majetek, je možné provést kácení bez předchozího souhlasu. V tomto případě ale platí povinnost oznámit zásah úřadu dodatečně, do 15 dnů od provedení.

    Foto: Shutterstock

    Povolení od úřadů

    Jakmile strom přesáhne obvod 80 cm ve výšce 130 cm nad zemí a nejde o ovocný strom, zákon už vyzívá k povolení. To samé platí, pokud je strom součástí stromořadí, roste v chráněné krajinné oblasti nebo je dokonce veden jako památný strom. V takových případech nestačí ani oznámení, musíte mít oficiální rozhodnutí od obecního úřadu s rozšířenou působností.

    Žádost o povolení musí obsahovat několik náležitostí, například identifikaci žadatele, popis dřeviny či důvod kácení. Úřad má na vyřízení žádosti většinou 15 až 30 dní, ale v případě složitějších řízení může být lhůta delší. Pokud porazíte strom bez souhlasu, přestože byl potřeba, můžete čelit správnímu řízení a vysoké pokutě.

    Foto: Freepik, zdroj: CIZP, Portal.gov

  • Nejlepší rajčata získáte pouze tak, když správně připravíte záhon

    Pěstování rajčat je poměrně snadné. Stačí si přečíst pár základních informací a můžete mít výstavní rajčata, které se s těmi ze supermarketu nedají ani srovnat. Jedním z důležitých klíčů k rajčatovému úspěchu je příprava záhonu.

    Rajčata jsou (ne)náročná

    Rajčata se sice pěstují snadno, ale mají poměrně vysoké požadavky na živiny. Půda potřebuje být tip top. Rajčata milují úrodnou a propustnou půdu, která obsahuje náležitou dávku živin. Pokud takovou půdu svým rajčatům nabídnout nemůžete, budete ji muset vylepšit. Jílovitou nebo písčitou hlínu trochu odkopejte a zasypte výživným kompostem a dobře uleželým hnojem.

    Jaké pH je ideální?

    Velice důležité je pH půdy, rajčata jsou na něj háklivá. Půda potřebuje být neutrální. Hodnoty pH by se měly pohybovat mezi 5,5 a 6,5.  V příliš kyselé zemi nedovedou rajčata adekvátně přijímat živiny a jsou náchylná k chorobám. Pokud máte půdu kyselou, zneutralizujte ji vápněním půdy. Co tři až čtyři roky použijte dolomitický vápenec nebo hašené vápno.

    Kdy sázet?

    V druhé půlce května, po zmrzlících. Raději nespěchejte a počkejte na skutečně teplé počasí, trpělivost rajčata přináší, tomu věřte. Když by mladé rostlinky nastydly, mohlo by se to projevit na jejich plodnosti.

    Jak hluboko sázet?

    Do cca 30 cm hluboké jámy. Zkušení zahradníci zakopávají pod zem i podstatnou část stonku, rostlina bude plodit stejně dobře, a navíc zajistíte perfektní stabilitu. Ještě před vložením rajčete zatlučte do hlíny také tyč, ke které budete později rajče přivazovat. Rajčata pak zasypte zeminou spolu se substrátem a nechte kolem nich menší prohlubeň, usnadní to pak prostupování vody ke kořenům, až budete zalévat.

    Foto: Shutterstock

    A co hnojení?

    Ještě před zasazením nasypte do jámy pomalu rozpustné hnojivo jako je rohovina nebo kostní moučka, může být i granulovaný hnůj (koňský, kravský či slepičí). Během zrání přihnojujte buď výše uvedeným nebo použije komerčně vyráběná hnojiva.

    Co rajčata potřebují?

    Osm hodin slunečního svitu denně a pravidelnou zálivku. Zalévejte vespod, ne přes listy, to by mohlo vést k plísním. Půda kolem rajčat ať je vlhká, ale ne přemokřená. Obezřetně také sledujte, jestli vaše rajčata nenapadli škůdci nebo plísně.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Gardentech, Dumazahrada

  • Sedmikrásky v trávníku značí zásadní problém

    Na první pohled působí sedmikrásky v trávníku neškodně. Přesto jejich přemnožení často signalizuje, že s vaším trávníkem není něco v pořádku. Místo radosti z krásného koberce tak může být jejich výskyt důrazným varováním.

    Když půda není v pořádku

    Sedmikráska obecná je typická trvalka, kterou dobře známe z parků i domácích zahrad. Je nenáročná, odolná a často kvete od jara až do podzimu. V přírodě má své pevné místo a je ceněná i jako léčivá rostlina. Jakmile se ale začne nekontrolovaně šířit, měli byste se mít na pozoru. Právě hustý výskyt sedmikrásek často poukazuje na to, že půda není v pořádku a má nevhodné pH. Přestože se může zdát, že sedmikrásky pouze doplňují samotný trávník, tak ve skutečnosti indikují narušenou rovnováhu prostředí.

    Sedmikrásky nám napovídají

    Nejlépe se sedmikráskám daří v půdách, které jsou chudé na živiny, především na dusík. Tam, kde trávník strádá a nemá dostatečnou výživu, se sedmikrásky dokážou velmi rychle rozmnožit a vytlačit travní porost. Jejich výhodu představuje schopnost růstu i při nízkém sečení. Větší odolnost vůči sekání z nich dělá “houževnatého nepřítele”.

    Další problém představuje nízké pH půdy, tedy její přílišná kyselost. Tráva preferuje mírně zásadité či neutrální pH, zatímco sedmikrásky se v kyselém prostředí cítí jako doma. Kyselost může být důsledkem častých dešťů, nebo používáním nevhodných hnojiv. Pokud se k tomu přidá i dlouhodobě neprovzdušněná půda, vzniká ideální prostředí pro šíření plevelných druhů jako jsou sedmikrásky.

    Foto: Freepik

    Jak se jich zbavit

    Základem je zlepšení celkové kondice trávníku. Pravidelné hnojení vhodným dusíkatým hnojivem dvakrát ročně, ideálně na jaře a na podzim, může pomoci trávníku získat zpět svou sílu. Při pravidelném přísunu živin se tráva zahušťuje a lépe konkuruje nežádoucím rostlinám. Také udržujte trávník správně posekaný, ideálně 4 až 5 cm na výšku. Když necháte občas posekanou trávu déle ležet, zajistíte si další doplnění podstatných živit.

    Užitečné je i provzdušňování a pískování trávníku, což zlepší propustnost půdy a podpoří růst trávy. U menších ploch lze sedmikrásky odstraňovat, ideálně pomocí ručního vytrhávače plevele nebo nože. Pokud ale problém přetrvává, bude zapotřebí patřičným způsobem upravit její pH pomocí vápnění. Důležité je, abyste k údržbě přistupovali komplexně, tedy nejen bojovali proti následkům, ale řešili i samotnou příčinu problému.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Radyzezahrady, Potapnicek, Zahrada-centrum

  • Ideální rostlina do letních veder. Kokarda kvete neustále a nic nepotřebuje

    Možná, že jste o květině jménem kokarda nikdy neslyšeli, ale garantuju vám, že ode dneška už ji nebudete moct dostat z hlavy. Kokarda je totiž rostlina, která je velice velice odolná, takže neumře ani „zahradníkovi“, se kterým to veškerá ostatní květena vzdala.

    Kdo co? Kokarda

    Kokarda je jak letnička, tak trvalka, která pochází ze severní Ameriky a Mexika. Proto miluje sucho a teplo. Je velice výrazná, krásná, dosahuje výšky až 60 cm a kvete celoročně, i když nejaktivnější je během léta, od května do srpna. Květy hrají všemi teplými barvami, od žluté, přes červenou až k oranžové.

    Kdy a jak sázet?

    Předpěstovat můžete od března do dubna, klíčení trvá zhruba 2 týdny při optimální teplotě 16–20 °C. Rostlinu přesaďte ven v průběhu května. Kokarda potřebuje slunné stanoviště s dobře propustnou a spíše suchou půdou. Ideální je půda s nízkým obsahem živin, bohatá totiž stimuluje růst listů na úkor květů. Právě z tohoto důvodu nemusíte a vlastně byste ani neměli na kokardu používat kompost nebo hnojivo. Mezi jednotlivými rostlinami by při sázení měly být rozestupy 30–60 cm.

    Jak o kokardu pečovat?

    Minimálně. A to je na ní to nejlepší. No uznejte, kde byste hledali bohatě kvetoucí rostlinu, která od vás na oplátku skoro nic nechce? Jeden, dva tipy však přeci jen máme. Pravidelně odstraňujte odkvetlé květy. Tím zařídíte nasazování nových a nových květů. Po skončení kvetení všechny stonky odřízněte až k zemi. A hlavně nezapomeňte. Nehnojte a nemulčujte.

    Foto: Freepik

    A co nemoci a škůdci?

    Napadení kokardy je výjimečné, leč možné. Mladé výhonky kokardy mohou okusovat slimáci. A hlavní varování. Pozor si dejte hlavně na padlí (houbové onemocnění rostlin), to se může objevit na listech ve velmi suchém počasí. Pokud se tak stane, napadené listy odřízněte a vyhoďte. Raději jinam než na kompost, mohli byste si chorobu rozšířit po celé zahradě. Tak, a teď už víte všechno.

    Foto: Freepik, zdroj: Zesemen, Dumazahrada, TheSpruce

  • Lidé dělají velkou chybu s tújemi na zahradách. Často způsobí problémy na zahradách

    Sousedské vztahy jsou křehké jako porcelán. Proto je dobré, jak se říká, dvakrát měřit a jednou řezat, respektive dvakrát přemýšlet a jednou sázet. Jak je to s tújemi? Můžeme si je vysadit jako živý plot přímo na hranici pozemku, nebo ne?

    Zákon hovoří jasně

    Občanský zákoník si je možnými spory mezi sousedy velice dobře vědom, takže se k problematice sázení stromů v blízkosti sousedova pozemku podrobně věnuje. Pokud strom obvykle dorůstá vyšší výšky než 3 m, musí být vysazen minimálně 3 metry od hranice pozemku. Pokud běžně dorůstá výšky nižší než 3 m, musí být od hranice pozemku vzdálen alespoň 1,5 m. A ano, toto nařízení platí také pro túje.

    Co, když sousedovi moje túje vadí?

    Pokud se teprve chystáte sázet, soused se může ozvat a vám nezbyde než se řídit občanským zákoníkem. Takže nesázet rovnou u plotu, ale dát si 1,5 m odstup. Jde-li již o vzrostlé stromy, je situace komplikovanější. Požaduje-li soused odstranění již vzrostlých tújí, musí k tomu mít tzv. rozumný důvod. Například narušení plotu, kořeny pod základy, alergie, opadávání na jeho pozemek, a hlavně extrémní stínění. Nejprve se situace řeší domluvou, poté může podat žádost o zásah na stavební úřad nebo obec a v krajních případech se spor řeší soudní cestou.

    Foto: Shutterstock

    Jak situaci vyřešit po dobrém?

    Chce to dobrou vůli a dohodu. Domluvte se se sousedem, že túje zastřihnete na pro obě strany přijatelnou výšku. Zkuste nainstalovat kořenovou bariéru. A hlavně pěstujte dobré přátelské vztahy, navrhněte kompromis a povolte sousedovi něco, co je zase mírně proti srsti vám. Kde je snaha, jde všechno lépe. Na druhou stranu se ale rozhodně nenechte hned zastrašit, protože pokud jsou túje zdravé, nestíní, nezasahují na sousedův pozemek a nezpůsobují nebezpečí, není důvod je kácet.  

    Foto: Shutterstock, zdroj: Zakonyprolidi, Homeincube

  • Divoké rajče je hitem českých zahrad. Je to předchůdce dnešních rajčat

    Rajče divoké je praprapředkem dnešních klasických rajčat. Snadno se pěstuje a skvěle chutná. Vyzkoušejte ho na své zahradě i vy.

    Co je rajče divoké?

    Rajče divoké, lilek bedrníkolistý nebo také rajče rybízové. Odrůda rajčete pocházející z jižní Ameriky. Má drobné, kulaté či protáhlé plody červené nebo žluté barvy. Rajčátka rajčete divokého jsou ještě menší než cherry rajčata, velikostí připomíná spíš rybíz.

    Proč pěstovat divoké rajče?

    Na jedné rostlině se mini rajčátek urodí obrovské množství, plody navíc dozrávají postupně, takže máte o úrodu postaráno po celou vegetační sezónu. Ale hlavně? Hlavně ta chuť. Intenzivní, plná, sladká, šťavnatá. Něco, co prostě musíte zkusit. Aby ne, když jde o jedno z prapůvodních rajčat. No a péči o divoké rajče zvládne i úplný začátečník, protože je prakticky bezúdržbové.

    Foto: Shutterstock

    Jak rajče divoké pěstovat?

    Doma předpěstujeme od půlky března do dubna. Ven vysadíme po zmrzlících, tedy po 15. květnu. Další roky už vysazovat znovu nebudete muset, rajčata se udržují tzv. samovýsevem, nová rostlina vyroste z loňských semínek nesesbíraných rajčat. Divoká rajčata pěstujeme jak bez opory, tak i s oporou. Bez opory je to snazší, s oporou se vyhnete zahnívání a plesnivění plodů vespod keříku. Jako oporu můžete použít například síť na okurky. Rostliny není třeba zaštipovat. Nemusíme se bát napadení plísní bramborovou. Kdyby vás zajímaly odrůdy, tak rozhodně vyzkoušejte rajče divoké červené, ale také Hawaian Currant, White Currant, Matt’s Wild Cherry, Rote Murmel i rajče divoké žluté

    Co s divokým rajčetem v kuchyni?

    Divoké rajče má v kuchyni stejné využití jako rajčata keříková nebo cherry. Dají se přímo jíst, dá se z nich vařit. Prý často chutnají i lidem, kteří běžná rajčata v oblibě nemají. Hodí se také do salátů a na jednohubky. Rajčátka můžete také nasušit (není třeba krájet, prostě vcelku vložit do sušičky potravin) a v zimě používat jako aromatickou přísadu do jídel.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Potravinovezahrady, Homeincube, NKZ

  • Vypěstujte si vynikající ředkvičky na vlastní zahradě

    Ředkvička je nenáročná, hodí se pro začínající pěstitele, obsahuje hromadu zdraví prospěšných látek, a navíc se dá pěstovat na zahradě i v truhlíku. Přečtěte si tipy pro co nejchutnější ředkvičky.

    Kdy a kam ředkvičku vysadit?

    Do záhonu na zahradu i do truhlíku na terasu. Hlavně vyberte stanoviště bohaté na světlo. Chce to jižní až jihovýchodní stranu, přímé slunce, žádný stín. Zahraniční zdroje uvádějí alespoň 6 hodin přímého slunečního záření denně. Vysazujeme prakticky během celé vegetační doby. Ideální čas je konec dubna. Půda musí být kyprá, výživná, humózní. Můžete použít zahradnický substrát obohacený o kompost či hnojivo. Semena ukládáme do hloubky 1-1,5 cm. Mezi řádky necháváme mezeru 10 cm. Semena můžete vysévat každý týden, abyste měli kontinuální sklizeň.

    Jak o ředkvičky pečovat?

    Vzhledem k jejich umístění na přímém slunci ředkvičky potřebují v slunečné letní dny závlahu klidně i dvakrát denně. Pokud jste ředkvičky zasadili do kvalitní půdy, není již třeba přihnojovat. Jakmile vzejdou první lístky, ředkvičky vyjednotíme, to znamená, že je protrháme, odstraníme některé přebytečné rostlinky, protože bulvy potřebují dostatek prostoru (4-5 cm), aby mohly růst.

    Foto: Freepik

    Kdy ředkvičky sklízet?

    Podle odrůdy, to si zjistěte. Každopádně ředkvičky dozrávají zhruba už za 30 dní. Některé odrůdy ještě dřív, jiné později. Určitě je nenechávejte v záhonu dlouho, jakmile začnou kvést, bulvy se stávají příliš hořkými a pálivými.

    Jak ředkvičky skladovat?

    Ředkvičky rychle vadnou. Proto nejprve odstraníme jejich listy. Ty jsou mimochodem také jedlé, takže je klidně použijte do salátu. Bulvy očistěte od hlíny a ředkvičky dejte do lednice. Nejlépe do uzavíratelné nádoby s čistou vodou, tím si udrží křupavost. V lednici vydrží 2-3 týdny.

    Foto: Freepik, zdroj: Rostlinky, TheSpruce

  • Soused má velké stromy na zahradě. Co když mi způsobí škodu?

    Soused vás podle zákona nemůže obtěžovat. A to ani stromy rostoucími na jeho pozemku. Na co máte vlastně právo a jak sousedské spory (s)právně řešit?

    Co mám dělat se sousedovými jablky?

    Dobrá zpráva! Jsou vaše. Plody spadlé ze stromů nebo keřů na váš pozemek, patří vám. Bohužel stejně jako listí a jiný organický odpad. Proto je celkem logické, že se můžete cítit sousedovým stromem obtěžováni. Jak postupovat?

    Mohu vzít sousedův strom motorovkou?

    Dá se to tak říct. Ale! Nejprve souseda slušně požádáte, aby soused svůj strom ořezal. Pokud tak vlastník v přiměřené době neučiní, máte právo vy, šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit větve nebo kořeny, které přesahují na váš pozemek, pokud vám způsobují diskomfort či obtíže. Větve a kořeny jsou bohužel/bohudík vaše, nemůžete je sousedovi přes plot hodit, ať se jich zbaví.

    Jak daleko od plotu mohou být stromy vysazeny?

    I na to máme zákony. Pokud máte pro svou žádost rozumný podklad, máte právo požadovat, aby soused stromy nevysadil nebo se již vzrostlých stromů zbavil. Jaké je měřítko? Stromy, které obvykle dorůstají výšky přesahující 3 m musí mít minimální vzdálenost od hranice pozemku také 3 m. Pro stromy nižší stačí vzdálenost 1,5 m. Takže pokud trpíte, skočte si pro metr a přesvědčte se, na čí straně stojí právo.  

    Foto: Shutterstock

    Po dobrém jde všechno lépe

    Hlavně všechny sousedské spory řešte s chladnou hlavou, protože dotyčného člověka se pravděpodobně jen tak nezbavíte, tak ať nemáte ze života peklo. Zkuste být nejprve milí a příjemní a na rovinu a s respektem komunikovat své požadavky a přání přímo dotyčnému. Buďte otevření ke kompromisu. Právo nebo dokonce právníky vytaste až jako poslední možnost.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Zakonyprolidi, Homeincube

  • Hraboši jsou pohromou zahrad v Česku. Vypuďte ho tak, že už vás nenavštíví

    Hraboš polní je neskutečný ničitel, okusuje rostliny, kůru stromů a znehodnocuje trávníky. Každých pár let se jeden z největších škůdců v zemědělství přemnoží. Naštěstí existují finty, jak na něj.

    Jak poznat hraboše?

    Hraboš je na první pohled podobný myši, ale při bližším prozkoumání je snadno rozeznáte. Hraboš má uši schované v srsti, mnohem kratší ocas a oblý (ne špičatý) čumák. Neumí šplhat po zdi a na rozdíl od všežravé myši je býložravec.

    Proč se chceme hraboše zbavit?

    Protože škodí. Ohryzává zelené části rostlin, keřů a trávy, okusuje kůru z mladých stromů a keřů, požírá semínka, kořínky a bobule, narušuje kořenový systém rostlin, ničí trávníky a v ojedinělých případech přenáší horečnatá onemocnění (klíšťová encefalitida, borelióza, toxoplazmóza a další).

    Hraboš dovede denně sníst tolik, kolik sám váží, škody tak napáchá skutečně vysoké. Když vezmeme v potaz celou Českou republiku, tak ji ročně připraví o necelé 2 miliardy korun.

    Jak poznám, že mám na pozemku hraboše?

    Jednoduše. Poznávacím znakem je okousaná kůra, pěšinky, nory a 2-8 mm dlouhý a 2 mm široký zelený trus u vstupu do nor nebo v blízkosti míst příjmu potravy.

    Prevence proti hrabošům

    Hraboši jsou na našem území velmi rozšíření, takže šance, že vás navštíví, je vysoká. Proto pravidelně odstraňujte ze země spadané ovoce, ale také zbytky dřeva a rostlinného odpadu. Udržujte krátce posekanou trávu a keře zastřižené od země, instalujte ochranné pletivo kolem keřů a stromů a pořiďte si na zahradu maketu dravce.

    Ultrazvukový odpuzovač

    Proč na to jít drasticky, když to lze udělat takticky? Hrabošům vadí vibrace a určité frekvence, proto je můžete ze zahrady vystrnadit akustickým odpuzovačem. Nízkofrekvenční zvuky a vibrace se šíří zeminou a hrabošům se to vůbec nelíbí.

    Pachový ohradník

    Na určitá místa kolem vašeho pozemku nastříkejte pachovou látku, která hraboše odpuzuje. Použít se dá i pachový koncentrát proti krtkům s levandulovým olejem. Ten hrabošům ani trochu nevoní.

    Foto: Shutterstock

    Past na hraboše

    Na trhu jsou k dispozici samozřejmě také vystřelovací pasti, které instalujete přímo do ústí hraboší chodbičky. Humánnější alternativou jsou pasti trubkové, které hraboše nezabijí. Do pasti jako návnadu použije třeba kousek jablka.

    Jed

    Použít se dá i klasický jed, konkrétně jedové sáčky s obsahem látky kumatetralyl, která snižuje srážlivost krve. Hraboš umře bezbolestně na vnitřní krvácení.

    Přírodní možnosti

    Na hraboše se dá vyzrát i přírodně. Pěstujte na své zahradě rostliny, které hraboši nesnášejí. Těmi jsou například měsíček lékařský nebo česnek. Česnek nebo hořčici také můžete zasunout přímo do chodbiček hrabošů. Nebo vytvořte přátelské prostředí pro sovy. Sovy totiž hraboše konzumují, takže když se jim bude na vašem pozemku líbit, máte po starostech.

    Foto: Freepik, zdroj: Pasti, Napady-navody

  • Materiál na terasu nepodceňujte. Hodí se dřevo nebo spíše kámen?

    Při plánování terasy hraje klíčovou roli její vzhled, ale i volba správného materiálu. Rozhodnutí mezi dřevem, kamenem či jinými materiály ovlivní životnost i výslednou údržbu. Jak tedy vybrat to nejlepší řešení právě pro vás?

    Výběr materiálu je klíčový

    Terasa vytváří ideální místo pro odpočinek, setkávání a venkovní stolování. Aby dobře sloužila řadu let, musíte volit kromě atraktivního designu hlavně kvalitní a vhodný materiál. Špatná volba může vést k náročné údržbě a rychlému opotřebení. Právě z těchto důvodů se vyplatí věnovat výběru materiálu dostatek pozornosti. Každý materiál má své přednosti i slabiny, které je dobré znát předem.

    Přírodní krása s potřebou péče

    Velmi oblíbeným materiálem pro stavbu teras je pochopitelně dřevo. Přirozený vzhled a příjemný povrch jsou jeho největšími výhodami. Oblíbené jsou zejména exotické dřeviny jako teak, bangkirai nebo massaranduba, které lépe odolávají vlhkosti a škůdcům než běžné evropské dřeviny. Kdo hledá cenově dostupnější variantu, může sáhnout po akátu nebo tepelně upraveném dřevě: ThermoWood.

    Nevýhodou dřeva je nutnost pravidelné údržby. Aby dřevěná terasa dlouho vydržela, musí se každoročně naolejovat a chránit před nadměrnou vlhkostí. I při správné péči získá časem šedý odstín, což je pro někoho vítaný efekt, pro jiného ne.

    Trvanlivost na prvním místě

    Synonymum pro odolnost a luxusní vzhled představuje přírodní kámen. Žula, pískovec, travertin nebo břidlice dokážou terase dodat jedinečný vzhled a vydrží desítky let bez větších změn. Kámen dobře snáší mráz, UV záření i namáhání vzniklé chůzí. Navíc je téměř bezúdržbový, stačí ho občas očistit vodou nebo jemným kartáčem.

    Na druhou stranu má kámen i své nevýhody. V létě se může silně rozpálit a v zimě zase působit chladně. Některé typy kamene mohou být za mokra kluzké, pokud nemají protiskluzovou úpravu. Kámen je také těžký, což klade nároky na správnou přípravu podkladu, čímž se zvyšují náklady na realizaci.

    Foto: Freepik

    Kompromis mezi vzhledem a praktičností

    Stále větší popularitu získávají WPC materiály, tedy směsi dřeva a plastu. Tyto materiály kombinují přírodní vzhled dřeva s výhodami plastu. Jsou odolné vůči vlhkosti, hnilobě i škůdcům, nekloužou a nepotřebují pravidelné natírání. Nabídka obsahuje spoustu barevných kombinací a struktur, které imitují různé druhy dřeva.

    Tento materiál je ideální volbou pro ty, kteří vyžadují minimální údržbu a dlouhou životnost. Počítejte s vyšší cennou než u běžného dřeva, ale nižší než u přírodního kamene. Při správné instalaci může WPC terasa sloužit mnoho let bez větších starostí.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Anovabois, Maderterraneo