Category: Zahrada

  • Zlikvidujte pařez na zahradě svépomocí. Postup je velmi jednoduchý

    Podařilo se vám skácet strom. Gratulujeme. Každopádně teď pravděpodobně zoufale stojíte nad pařezem a tážete se, jak se tohoto giganta zbavíte. Nejradši byste zvolili cestu rychlou, efektivní a co nejméně namáhavou. Existuje mnoho možností, jak se s pařezem rozloučit, jen si vybrat.

    Na přírodu přírodou

    Do pařezu se dají nasadit dřevokazné houby. Do zbytku kmenu nad zemí nasadíme hlívu ústřičnou, jidášovo ucho, penízovku sametonohou, shiitake nebo jiný druh dřevokazné houby. Houbami pařez naočkujeme 1-2 měsíce po skácení stromu. Nejpříznivější doba je duben nebo květen. Důležité samozřejmě je, aby se houby uchytily. Do pařezu je třeba vyvrtat otvory, do kterých vsuneme dřevěné kolíky prorostlé myceliem hub. Po obvodu pařezu vyřežeme klínky, vyndáme je, do otvoru vložíme zrnka pšenice prorostlá podhoubím houby, pak zase kolíky zasuneme. A necháme přírodu pracovat.

    Kučování hezky postaru

    Kučování je manuální odstranění pařezu pomocí krumpáče, lopaty, rýče a sekery. Jde o fyzicky velice náročnou činnost, nicméně nemusíte čekat dva roky, zkrátka si máknete a je to. Obkopete pařez dokola, přesekáte vzdálené kořeny, samotný pařez pak podkopáváte a zbavujete se kořenů, dokud celý pařez nevyvrátíte.

    Foto: Shutterstock

    Chemie zvaná Pařezník

    Jde o chemikálii, která zvládne pařez rozložit. Do středu a boků pařezu vyvrtáte díry, do každého otvoru nasypete sypký Pařezník, který zalijete teplou vodou. Dalších 4-6 týdnů teplou vodu průběžně doléváte. Pařez zakryjete, aby dešťová voda nevyplavila přípravek.  

    Pařez jako zahradní dekorace

    Možná vás nenapadlo, že se pařezu ani zbavovat nemusíte. Dá se využít jako stylová zahradní dekorace. Buď na něj postavíte pěkný květináč, nebo uděláte květináč přímo z pařezu. Dá se použít také jako podstavec pod krmítko. Lidé pařezy na zahradě s oblibou nechávají také jako podstavce pro stolek nebo lavičku.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Zahradkarskaporadna, Ceskestavby, Evolutiontreesurgeryltd, Lawnstarter

  • Přípravy na Vánoční hvězdu je třeba udělat už teď

    Taky kupujete každý rok novou vánoční hvězdu? To je zbytečné. Stačí, když se po odkvetení budete o tu letošní správně starat. Příští rok vám zase vykvete. Nicméně bude to výzva. Troufnete si na ni?

    Kde se vzal fenomén Vánoc?

    Vánoce bez vánoční hvězdy na stole jako by ani nebyly Vánoce. V posledních letech přišla i v naší kotlině ohromně do módy a od listopadu ji obchodní řetězce nabízejí ve velkém. vánoční hvězda (pryšec nádherný nebo také Poinsettia) byla představena světu roku 1828. Cestovatelé ji objevili v jižním Mexiku. Hvězdicovitý tvar hvězdy symbolizuje Betlémskou hvězdu, proto se rostlina stala symbolem Vánoc a neodmyslitelnou dekorací na vánočním stole.

    Jak rostlinu chránit?

    Odnášíte-li si ji v zimním období z obchodu, zabalte ji do novin, ať neprodělá výrazný teplotní šok. Příliš nízké teploty, trvající byť jen několik minut, mohou rostlinu poškodit takovým způsobem, že se jí začnou kroutit nebo úplně ztrácet listy. Po příchodu domů rostlinu ihned vybalte, dlouhý pobyt v novinách by jí také nedělal dobře.

    Co Vánoční hvězda potřebuje?

    Nepřímé světlo, nejlépe asi 6 hodin rozptýleného světla denně. Zajistěte, ať se žádná část rostliny nedotýká studeného okna. Nejlépe se hvězdě daří v teplotách 18–23 °C, což je pro české domácnosti příznivá zpráva. Dejte pozor na průvan a teploty nižší než 10 °C. Zaléváme, když je horní vrstva zeminy suchá na dotek. Zalijeme tolik, ať voda proteče dnem a přebytečnou vodu ihned slijeme, hvězda by v ní neměla „sedět“. Když rostlina kvete, nehnojíme. Po odkvetení se doporučuje hnojit univerzálním hnojivem pro pokojové rostliny.

    Foto: Shutterstock

    Vánoční hvězda na jaře

    Na jaře každý kvetoucí stonek seřízněte na výšku 10–15 cm, na každém stonku nechte jeden až tři listy. V dubnu zalévejte, jakmile je vrchní vrstva půdy suchá, nechávejte rostlinu na světlém místě při nižší teplotě, nejlépe 15,5 – 21 °C. V květnu opět seřízněte na výšku 10-15 cm a přesaďte do většího květináče s novou zeminu. Zalijte a dejte na světlo. Až rostlina začne růst, co dva týdny pohnojte.

    Vánoční hvězda v létě

    Jakmile noční teploty neklesnou pod 10 °C, může vánoční hvězda ven. Stále pravidelně zalévejte a hnojte. V červenci mírně seřízněte. Pravidelným stříháním zajistíte, že rostlina zhoustne. Přesuňte ji na slunce, zalévejte a hnojte.

    Vánoční hvězda na podzim

    První podzimní den rostlinu schovejte na tmavé místo (skříň, sklep) na 13 hodin denně, zbylých 11 by měla být na jasném světle. Rostlinu otáčejte, zalévejte a hnojte. V říjnu zvyšte pobyt ve tmě na 15 hodin denně, tak zařídíte, že v prosinci vykvete. V listopadu ji opět umístěte na slunné místo, méně zalívejte a nehnojte.

    V prosinci vytáhněte a užívejte si jejích nádherných květů.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Nasezahrada, Flora-online, PromixGardening, SouthernLiving

  • Spolehlivá ochrana před hraboši zcela zdarma. Využijte PET láhve

    Hraboš polní patří mezi největší škůdce v zemědělství. Každých pár let se přemnoží. Škodu dokáže napáchat i u vás na zahradě. Okusuje rostliny, kůru stromků, ničí trávník, požírá kořínky, semínka a bobule. A v některých případech dokonce přenáší horečnatá onemocnění (toxoplazmóza, klíšťová encefalitida, borelióza a další). Ale nebojte, víme, jak se ho zbavit.

    Jak rozeznat myš od hraboše?

    Možná, že netušíte, jestli se vám po dvorku prohání obyčejná myš nebo hraboš. Hraboš má uši schované, myš viditelné, hraboš má ocas kratší než tělo, myš má ocas delší, hraboš má čumák oblý, myš špičatý, hraboš neumí šplhat, myš ano a hraboš je býložravec, zatímco myš sežere všechno.

    Něco málo o hraboších

    Hraboš je denní živočich žijící v koloniích. Vyhrabává si podzemní nory propojené systémem chodeb. Hraboš se může dožít až dvou let, ale průměrná délka života je 4,5 měsíce. Samička po třech týdnech od oplodnění přivede na svět 2–12 mláďat, toto se děje třikrát ročně. Děsivé je, že novorozená samička dosáhne pohlavní dospělosti už za dva týdny života, takže může produkovat další malé hraboše. Hraboši se jednou za 3 – 6 let přemnoží, nicméně poradí si s nimi příroda. Přijdou choroby, napomůže počasí a přirození predátoři, kterými jsou draví ptáci a sovy.

    Foto: Shutterstock

    Prevence proti hrabošům?

    Odstraňujte spadané ovoce, udržujte nakrátko posekanou trávu a nakrátko střižené keře. Instalujte ochranné pletivo kolem stromů a keřů. Na zemi nenechávejte zbytky dřeva a rostlinného odpadu. Na zahradu si pořiďte maketu dravce.

    Jak zatočit s hraboši pomocí PET láhve?

    Hraboši jsou velice alergičtí na určité druhy zvuků. Proto máte, co se využití PET lahve týče, dvě možnosti. Ta jednodušší je prostě odšroubovat uzávěr a PET lahev „zasadit“ hrdlem vzhůru na různá místa zahrady. Jakmile vítr foukne do PET lahve, hraboši mizí. Další možností je udělat PET strašáka. Láhev odšroubujete a nasadíte na klacek zakotvený v zemi. Z lahve se stane turbína, která se bude točit a pohybovat vždy, když zafouká vítr. A hlavně? Vydávat zvuk, který hrabošům vadí. Problém je, že plast vyluzuje zvuk na stále stejné frekvenci a hraboši si na něj mohou po čase zvyknout.

    Jak se hrabošů zbavit profesionálně?

    První cestou je ultrazvukový odpuzovač. Zbavíte se jím nejen hrabošů, ale také krtků, hryzců a myší. Dále existují pachové ohradníky. Zkrátka své hranice zahrady postříkáte pachovou látkou, která se hrabošům nelíbí. Využít můžete samozřejmě také pasti, ať už vystřelovací nebo trubkové. Jako návnada poslouží třeba jablko. Koupit si můžete i jed na hraboše. Působí na bázi snížení srážlivosti krve, hraboš umře bezbolestně.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Pasti, Napady-navody, Pestpro.bigbadmole

  • Řezání dřeva motorovou pilou má postup, který je nutné dodržet

    Ne nadarmo nás při použití slov motorová pila napadne asociace „texaský masakr“. Protože pokud s motorovkou neumíte zacházet, buď se v lepším případě neskutečně nadřete, nebo v tom horším si solidně ublížíte.

    O pilu je třeba pečovat

    Řetěz musí být ostrý a správně napnutý. Nedostatečně napnutý řetěz má tendenci padat, což je nesmírně nebezpečné. S tupým řetězem se zase tak špatně řeže, že se z únavy nebo nepozornosti můžete dopustit chyby, která povede k vážnému zranění. Po každém řezání pilu očistěte a zkontrolujte. Jednou za čas ji dejte seřídit do servisu.

    Bezpečnost především

    Nikdy nepoužívejte pilu, která má uvolněné kryty, madla nebo jiné části. A pak nepodceňujte význam a důležitost ochranných pomůcek. V prvé řadě jsou to brýle nebo obličejový štít. Druhou nezbytností jsou rukavice a třetí nutností pevné boty a dlouhé kalhoty. Velmi rozumné je nasadit si také chrániče sluchu (sluchátka). Uši byste si sice po jednom řezání nezničili, ale dlouhodobé vystavení takovýmto decibelům by vás o sluch připravit mohlo.

    Pilou neřežte mokrý a kluzký povrch. Při práci si kolem sebe průběžně dělejte pořádek, ať nezakopnete. Pilu nikdy nestartujte na místě, kde jste dolévali benzín, mohl by se vznítit. A nikdy ji nestartujte přímo v ruce. Startuje se na rovné ploše, špičkou boty v zadní rukojeti, jednou rukou pevně držíte pilu, druhou natahujete.  

    Foto: Shutterstock

    Technika řezání aneb netlačte na pilu

    Přísloví „netlač na pilu“ má reálný základ. Ani vy na motorovku netlačte. Nasaďte ji jemně na dřevo (na kulatinu na koze ve vertikální poloze) a nechte padat dolů vlastní vahou. Dřevo tak v podstatě spíše krájíte. Když byste se neudrželi a přeci jen tlačili (nebo pokud musíte, protože máte tupý řetěz), dojde k větší zátěži řetězu a motoru, což způsobí kratší životnost. Pilu vždycky svírejte pevně v obou rukách. Přejeme hodně štěstí.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, Napady-navody, wikiHow

  • Jak dobře vybetonovat sloupky. Takto si snadno postavíte plot nebo bránu

    Chcete si oplotit pozemek klasickým pletivovým plotem, jenže narazíte na jeden háček. Nevíte, jak upevnit sloupky plotu v zemi. Ano, bude třeba je zabetonovat. Přečtěte si detailní návod, jak na to.

    Dvakrát měř…

    Nejprve trocha matematika a geometrie. Celý pozemek si důkladně proměřte a určete si tvar a délku oplocení, abyste zjistili, kolik sloupků a vzpěr bude potřeba a také kolik pletiva nakoupíte.

    Zkusíme si to nanečisto

    Pomocí provázku a kolíků (tyček, klacků) si pozemek hezky nanečisto „oplotíte“ a vymyslíte, kde přesně budou sloupky stát. Měly by mezi sebou mít vzdálenost 2,5-3 m. Nezapomene ani na vzpěry sloupků. Ano, to jsou ty diagonální tyče. Měly by být umístěny pod úhlem 45° ke kolmému sloupku v každém rohu oplocení a na rovných plochách delších než 25 cm. Tam, kde bude sloupek nechte kolík nebo místo postříkejte značkovacím sprejem.

    Kopeme a chystáme beton

    Na označených místech vykopejte díry a pak se pusťte do samotné betonáže. Pro menší plot můžete koupit pytlovaný beton, který podle pokynů výrobce smícháte s vodou. Na větší projekty bude lepší objednat si „návštěvu“ z betonárny.

    Foto: Shutterstock

    Betonujeme

    Každý sloupek při betonování vyrovnejte pomocí vodováhy a také nezapomeňte na stejnou výšku sloupků. Hloubka díry pro sloupek by měla být 70-80 cm, přičemž sloupek se zapouští do betonu do hloubky asi 50 cm. Průměr díry by měl měřit 20–30 cm. Před nalitím betonu do díry vhoďte trochu štěrku, který polijete vodou.  

    Kdy (ne)betonovat?

    Je třeba pracovat chytře. Pokud jsou teploty nižší než 5 °C, nechte betonování na teplejší období. Tři až pět dní po betonování by nemělo mrznout, beton potřebuje zatvrdnout. Mráz by v něm mohl způsobit praskliny. Pokud je naopak příliš horko, tedy nad 25 °C. je potřeba beton vhodně ošetřit a přikrýt textilií.

    Finále

    Beton bude schnout pár dní, proto jej raději zajistěte, jak proti lidem, tak zvířatům. Tak. A teď vám nezbývá nic jiného než se pustit do úklidu.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Muj-beton, Levne-oploceni, wikiHow

  • Bleskurychlé rozložení pařezu na zahradě. Takřka bez práce a bez chemie

    Strom jste skáceli, ale co s pařezem? Je nevzhledný, zavazí, rostou na něm houby. Naštěstí existuje několik způsobů, jak se pařezu zbavit. Stačí si jen vybrat ten, který vám vyhovuje nejvíce.

    Přírodní cesty

    Pařez obalte vrstvou kompostu, tím přilákáte rozkladné bakterie a hmyz. Klidně čas od času na pařezový kompost přihoďte další trávu nebo listí. Dají se použít také zbytky z kuchyně, dokonce i kávová sedlina.

    Další možností je navrtat do pařezu díry a do nich vložit podhoubí dřevokazných hub. Takhle houby nebudou rozkládat a likvidovat pařez jen zvenku, ale také zevnitř. A celý proces se urychlí. Někdo do děr sype i kuchyňskou sůl.

    Každý chvilku tahá pilku

    Nejklasičtější řešení je pařez uříznout motorovou pilou co nejblíže zemi, případně ořezat i z boků. Pak se pařez obkope a následně vykutá, tudíž vytáhne. Náročnost práce závisí na druhu stromu. Některé stromy mají pařezy mělké a krátké, v tom případě to bude práce na dvě hodinky, se starými, hlubokými pařezy si užijete podstatně déle.

    Fréza na pařezy

    Stroj, který doma zjevně nemáte, tudíž byste si ho museli půjčit, je vhodný k odstranění velkých, silných, zarputilých pařezů. Fréza má kotouč s ostrými zuby, který drtí pařez na malé kousky. Dokonce dokáže odstranit i kořeny do hloubky několika desítek centimetrů.

    Foto: Shutterstock

    Chemie

    Na trhu seženete speciální látky, které urychlují hnití dřeva. Do pařezu navrtáte díry (o průměru cca 2 cm a hloubce 20 cm) a tyto chemikálie do děr nalijete. Dle potřeby doléváte. Po několika týdnech či měsících bude pařez velice nahnilý, snadno ho pak vyštípete nebo vypálíte.

    Vypálení

    Výborné pro suché, staré pařezy, které budou dobře hořet. Pařez obalte suchým dřevem nebo papírem a zapalte. Postupně dojde ke spálení celého pařezu. Jde o způsob levný a účinný, ale dbejte na bezpečnost. Oheň hlídejte a buďte připraveni zasáhnout.

    Zdroj: YouTube

    Foto: Shutterstock, zdroj: Farmarskykoutek, Zahradkarskaporadna, Napady-navody, Architecturaldigest, DreamWorks

  • Jaké jedovaté rostliny vám rostou na zahradě? Je třeba se před nimi chránit

    Obklopovat se přírodou je sice zdravé jak pro tělo, tak duši, ale na některé rostliny bychom si měli dát pozor, a to zvláště v případě, že máme děti nebo domácí mazlíčky. Projděte si zahradu, jestli náhodou nepěstujete některou z jedovatých rostlin.

    Tis červený

    Za našich dětských let ho bylo všude plno a vím, že nám dospělí často zdůrazňovali, že je jedovatý. Avšak stále ještě existuje spoustu dětí nebo třeba i domácích mazlíčků, kteří o nebezpečí tisu nemají ani páru. Neměla by se konzumovat nejen semena, ale ani zelené části rostliny. Po požití hrozí srdeční arytmie, rozšířené zorničky, závrati a nepříjemné nevolnosti, v nejhorším případě i srdeční selhání.

    Rododendron

    Oblíbený keř, často vysazený na zahradách, v blízkosti teras nebo také mezi bytovými domy. Jedovaté jsou nejen listy a květy, ale také pyl a nektar. Příznaky odpovídají zkonzumovanému množství. Toxiny jsou nebezpečné hlavně pro srdce.

    Břečťan

    Kdo by to byl řekl, že i obyčejný břečťan může být nebezpečný? Rostlina po odkvětu tvoří bobule, které jsou jedovaté, stejně jako listy. Břečťan dokáže způsobit prudkou otravu.

    Foto: Shutterstock

    Cesmína

    Nádherná stálozelená rostlina, často využívána jako dekorace. Nicméně její listy a semena charakteristické červené barvy jsou bohužel rovněž jedovaté. Obsahují terpeny a alkaloidy, které způsobují otravu, následné prudké nevolnosti a bolesti srdce.

    Hasivka orličí (kapradina)

    Nejčastěji ji najdeme v lese, na okrajích polí a pasekách, ale mnozí ji s oblibou pěstují i na svých zahradách, protože se jí výborně daří ve stínu a v polostínu a dokáže dorůst až do dvou metrů. Všechny její části však obsahují jedovaté látky, dokonce je považována za karcinogenní. Proto je její pozření velice nebezpečné.

    Oleandr bobkovice

    Stálozelený keř, který dokáže dorůst až do třímetrové výšky, často krášlí naše terasy svými nádhernými barevnými květy. Tento druh oleandru však obsahuje toxin, po jehož požití nastoupí problémy se srdcem, může dokonce dojít i k jeho zástavě.

    Foto: Shutterstock, zdroj: RHS, GoodHouseKeeping

  • Sousedův strom nám zasahuje do zahrady. Co mohu v takové chvíli dělat

    Sousedské spory někdy působí úsměvně, ale pokud dojde k vyhrocení situace, nejde o zrovna příjemné interakce. Máte problém se sousedovým stromem, který přesahuje k vám? Nebo má naopak soused problém s vaším stromem? V tom případě se nejprve informujte, kdo je vlastně v právu a jak celou situaci můžete řešit.

    Sousedovy větve na mém pozemku

    První doporučení zákona je požádat vlastníka sousedního pozemku, aby větve či kořeny z vašeho pozemku odstranil sám. Zkrátka a jednoduše, po dobrém jde všechno lépe. Ale nebojte. Pokud tak v přiměřené době neučiní, smíte vy sami ve vhodné roční době a šetrným způsobem větve nebo kořeny stromu přesahující na váš pozemek odstranit. Vhodná roční doba znamená období vegetačního klidu, tedy zhruba od listopadu do března. Co pak udělat s větvemi a kořeny? Zřejmě je po domluvě vrátit sousedovi nebo je s jeho souhlasem zlikvidovat, protože podle zákona jde o jeho majetek.

    A co spadlé plody?

    Často se také stává, že od sousedů k vám padá ovoce nebo ořechy. V tom případě buďte úplně v klidu a na úrodě si pochutnejte. Vše, co spadne na váš pozemek, je vaše. Ale z větví byste nic trhat neměli, cokoliv je na stromě totiž patří sousedovi.

    Jak nakládat s ostatními rostlinami?

    Jestliže k vám přesahují části živého plotu, plevele nebo jiné rostliny, ty můžete šetrně odstranit bez jakýchkoliv omezení.

    Za jakých okolností mohu požadovat skácení sousedova stromu?

    Musíte mít pro svůj požadavek rozumný důvod. Legislativa říká, že pro stromy dorůstající obvyklé výšky do 3 metrů je přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 1,5 m a pro stromy přesahující 3 metry jsou to 3 m od hranice pozemků. Pokud toto pravidlo není dodrženo, můžete požadovat, aby soused stromy vůbec nevysazoval a ty stojící pokácel. Jde-li o živý plot nebo chráněný strom, tento předpis neplatí.  

    Všechny potřebné informace najdete v odstavcích §1016 a §1017 Zákon č. 89/2012 Sb.

    Foto: Shutterstock, Zdroj: zakonyprolidi.cz

  • Efektivní způsob čištění zámkové dlažby. Bude vypadat jako nová i po mnoha letech

    Zámková dlažba, lidově zámkovka, je oblíbená pro svou životnost, odolnost a stabilitu. Často jí však špína, šmouhy od pneumatik, skvrny od grilování, mech a plevel změní k nepoznání. Jak ji vyčistit, aby zase vypadala jako nová?

    Jaké má zámková dlažba výhody a nevýhody?

    Jednotlivé dlaždice se dají uzamknout do sebe, a proto dobře drží pohromadě, přesto, že se dlažba pokládá tzv. na sucho. Zámkovky můžete koupit v mnoha různých vzorech i barvách, takže si vyberete tu, která nejlépe dotvoří váš pozemek. Zámková dlažba je odolná proti opotřebení, mrazu i většině chemikálií. Snese velké zatížení a dobře se mění její jednotlivé kostky. Co na zámkovce dokonalé není, je složitá úprava terénu před pokládkou a také prorůstání plevelů.

    Všechen plevel pryč

    Nejprve začněte s plevelem a mechem. Ty je třeba ze zámkovky odstranit minimálně jednou, ideálně dvakrát ročně. Často si vystačíte pouze s mechanickým čištěním, škrabkou, kartáčem nebo zahradní vidličkou. Můžete na to jít i postaru a vylít na plevel vařící vodu. Tak to dělaly naše babičky. Nebo si nakupte nějaké chemické přípravky. Pokud mech zarputile drží, použijte na něj přípravek určený konkrétně k hubení mechů.

    Foto: Shutterstock

    Jde se čistit

    Populární to zřejmě nebude, ale vaší zámkové dlažbě nejvíce prospěje čištění mýdlovou vodou a obyčejným kartáčem nebo tvrdým smetákem. Hezky kachlička po kachličce. Samozřejmě, že vás svrbí ruce a už už chcete sahat po vysokotlakém čističi. To samozřejmě můžete, ale zahráváte si s ohněm, tedy s vodou. Jedno vyčištění wapkou se rovná pěti letům odolávání dešti, kroupám, mrazu, sněhu, slunci a větru. Ostrý tlak může narušit strukturu dlaždic, proniknout příliš silně do spár a vyplavit písek, což by narušilo funkčnost celé dlažby. Pokud vysokotlaký čistič přeci jen použijete, nastavte si raději nižší výkon.

    Zapískujte a naimpregnujte

    Po vyčištění a uschnutí v případě potřeby dlažbu zapískujte. To znamená koupit jemný písek, který vmetete smetákem do všech otvorů. A poslední krok, o kterém málokdo tuší. Zámkovce výrazně pomůžete, když ji budete pravidelně impregnovat. Déle vám vydrží a bude se snadněji udržovat.

    Zdroj: YouTube

    Foto: Shutterstock, zdroj: Chatar-chalupar.cz, Obb.cz, Terrastonelandscaping, Enviro-loc

  • Domácí udírna dokáže velké věci. Její konstrukce má však svá pravidla

    Udit se dají nejrůznější druhy masa – vepřové, kuřecí, krůtí, jehněčí, hovězí, telecí, kachní, ale také zvěřina a ryby, párky, klobásy nebo šunka. Výborně chutná i uzený sýr, zelenina nebo dokonce houby. Zkrátka kdo miluje uzené věci, neměl by se spokojit pouze s výrobky kupovanými v supermarketu, ale vyzkoušet vlastní udírnu. Dá se sehnat i elektrická, ale pokud chcete poctivé uzení, udírnu si raději postavte.

    Dřevěná udírna

    Jde o méně složitou stavbu, která se hodí pro uzení menšího počtu masa, klobás nebo ryb. Postačí vám jednoduchá bedna, která tvoří samotnou udící komoru. Na bednu namontujte výklopné víko opatřené plechovým komínem. Ohniště by mělo mít rozměry minimálně 40 x 60 x 40 cm. Postavíte ho z šamotových cihel nebo klinkerů. Překlad ohniště z šamotových desek nebo pálených tvarovek. Vyzdít je třeba kamnářskou maltou nebo tmelem. Nezapomeňte na těsnící dvířka a jednouchý rošt s nožičkami, aby mohl odkapávat tuk. Do komory se kouř dostane keramickou rourou s vnitřním průměrem cca 30 cm a délkou 1,5 m. Proto nezapomeňte zařídit dostatečný spád mezi ohništěm a komorou.

    Zděná udírna

    Základem je opět ohniště, ze kterého je do udící komory přiváděn kouř. Teplota ve zděné udírně se reguluje mnohem lépe než v dřevěné, protože teplo tolik neuniká. Zároveň se v ní dá udit více masa. Udící komora se svařuje z ocelového plechu o tloušťce 1,2 mm. Připravte si pevný základ, abyste udírnu mohli obezdít cihlami. Opět myslete na to, aby kouř stoupal v dostatečném spádu. Zastřešení je nejlepší zakončit malým krovem s pálenými taškami.

    Foto: Shutterstock

    Jak udit?

    Suroviny je třeba dobře naložit a v udírně dosáhnout požadované teploty. Bílé maso udíme cca 80 minut při teplotě 58 °C, červené dvě hodiny při teplotě 55 °C. Maso nakládáme do mořské soli, dá se použít i kuchyňská. Existují dvě varianty nakládání – nasucho a namokro.

    Nakládání nasucho

    Maso omyjeme a prosolíme, čistými prsty sůl do masa zapracujeme. Můžeme použít i další oblíbené koření nebo česnek. Jednotlivé kusy masa uložíme do vzduchotěsné nádoby nebo do vakuového sáčku. Na menší kousky postačí i pečlivě omotaná potravinářská folie. Uložíme do lednice na 24 hodin.

    Nakládání namokro

    Sůl nebo rychlosůl (řeznická solicí směs pro výrobu masných produktů) naředíme vodou, tak připravíme udící lák. Pro začátek se doporučuje 800 g soli na 10 litrů vody. Směs doplníme o koření a bylinky (pepř, jalovec nebo třeba rozmarýn). Lák před použitím převaříme, aby bylinky uvolnily aroma. Před nakládáním necháme lák vychladit v lednici na 4 °C. Maso do něj ponoříme a pravidelně předkládáme. Kdyby začal lák zapáchat, maso vyndáme a naložíme do čisté nádoby s novým lákem. Správně naložené maso je měkké a na řezu barevně souměrné. V nádobě necháme v lednici den odležet.

    Zdroj: YouTube

    Foto: Shutterstock, zdroj: Kamnarna, Homeincube, WikiHow