SnadnoBydlet.cz

Category: Zahrada

  • Likvidace pařezu na zahradě je snadná. Jde to bez chemie a s minimálním nasazením

    Dostat pařez ze zahrady se při pohledu na něj často jeví jako nadlidský úkol, na který byste si nejraději zaplatili člověka nebo vypůjčili stroj. Ale nevzdávejte se předem. Nemusíte být Bivoj na to, abyste se pařezu zbavili. Stačí vybrat si jeden z následujících osvědčených postupů, jak s pařezem zatočit jedna dvě.

    Houby

    Na přírodu jedině přírodou. Když do pařezu nasadíte dřevokazné houby, pomalu, ale jistě ho zlikvidují. Takže do pařezu vyvrtejte díry a naočkujte ho houbami. Použít můžete jidášovo ucho, hlívu ústřičnou nebo třeba shiitake. Půjde o proces delší, ale přirozený.

    Vypálení pařezu

    Dřevo dobře hoří. Proč toho nevyužít? Do pařezu navrtejte dírky a nalijte do nich topný olej nebo petrolej (nikdy ne benzín). Několik týdnů pařez nechte hořlavinu „natáhnout“. Těsně před akcí ho ještě trochu pokapejte petrolejí. A teď už nezbývá než ho zapálit. Ale má to háček. Vlastně hned několik. Jednak dost možná nemáte právo ve vaší obci zakládat otevřený oheň, a za druhé budete muset doutnající pařez několik dní bedlivě hlídat, právě kvůli možnosti požáru.

    Foto: Shutterstock

    Pařezová fréza

    Pokud přeci jen nechcete čekat, těžká technika vám skutečně pomůže. Odpovědí na váš problém je pařezová fréza. Ta likviduje pařezy nad i pod úrovní terénu. Pařez frézou vlastně přeměníte na piliny, a to vše během chvilky.

    Dejte pařezu šanci

    Anebo můžete pouvažovat nad možností, která vás zřejmě ani nenapadla. Pařez může být v dnešní době orientované na jedinečnost a design skutečná výhra. Když si ho vymazlíte, stane se obdivovanou dominantou vaší zahrady. Z pařezu vykouzlíte stylový stojan na květináč, stojan na krmítko nebo třeba domek pro skřítky nebo dokonce hobity.  

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, iReceptar

  • Jak využít jednorázové květináče z plastu. Budou se vám ještě hodit

    My Češi máme tendenci všechno schraňovat. Což není nutně špatně, ale ne vždy to dobře dopadá. Když se totiž podíváte do garáže, zahradního domku nebo sklepa a usmívají se na vás desítky, možná i stovky jednorázových plastových květináčů, je vám jasná jedna věc. Nemáte šanci. Nemáte šanci ty květináče využít. Ale nebojte, my vám poradíme, jak je smysluplně zužitkovat.

    Recyklujte

    Květináčům můžete dát druhý život. Ale pozor, do žlutého kontejneru je neházejte, skončily by ve spalovně. Na jihu Moravy působí úžasný projekt Otoč květináč. Před některými hobbymarkety najdete sběrný kontejner, do kterého můžete vyhodit všechny plastové květináče a truhlíky, zachovalé i poškozené. Ty hezké poputují k novým majitelům, z rozbitých se vyrobí nové květináče. Seznam míst najdete v odkaze dole pod článkem.

    Vysaďte do nich sazeničky

    Klíčem je si před sezónou vzpomenout a květináče najít, oprášit a připravit k využití. Pak v nich můžete pěstovat sazeničky a nemusíte zase řešit, kde vezmete tolik kelímků od jogurtu.

    Rozdělte se s přáteli

    Prázdné květináče můžete nabídnout sousedům nebo známým, třeba někdo potřebuje, ale v ideálním případě je nabízejte plné. Vypěstujte o pár rostlinek navíc, přesaďte a na návštěvu přineste jako pozornost květinu či zeleninu právě v jednorázovém květináči.

    Foto: Shutterstock

    Ohraďte rostliny

    Ať už potřebujete rostlinku ochránit před nepříznivými vlivy okolí nebo naopak pečlivě pěstovaný trávník ochránit před vlivem rozrůstajících se bylinek, poslouží vám jednorázový plastový květináč s ustřiženým dnem. Válec, který vám zbyde, použijete jako zábranu nebo ochranu.

    Rozstříhejte, využijte

    Čas od času si každý zahrádkář chce nebo potřebuje označit záhony. Místo nakupování drahých plastových cedulek si můžete rozstříhat právě jednorázové květináče.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskestavby, Otockvetinac

  • Mulčovací fólie je věcí minulosti. Dá se nahradit kartonem a ušetřit

    Mulčovací fólie byla dlouho považována za nejlepší způsob ochrany půdy před plevelem. Stále více zahrádkářů ale objevuje ekologičtější a levnější alternativu: obyčejný karton. Jak jej správně použít a proč je lepší než plastová fólie?

    Levná a ekologická náhrada

    V zahradnictví se mulčovací fólie využívá zejména k potlačení plevele a ochraně půdy před vysycháním. Přestože je praktická, má své nevýhody. Není ekologická, při dlouhodobém používání může poškozovat půdu a její likvidace je problematická. Moderní zahrádkáři proto hledají přírodní a udržitelnější způsoby, jak dosáhnout stejných výsledků. Karton se ukazuje jako skvělá náhrada, která navíc nezatíží vaši peněženku.

    Proč přestat používat mulčovací fólii

    Mulčovací fólie je vyrobená z plastu, což je vzhledem k životnímu prostředí nežádoucí. Časem se může rozpadat na drobné mikroplasty, které znečišťují půdu a vodu. Navíc, pokud se dostane do spodních vrstev půdy, může zhoršit její kvalitu a bránit přirozené cirkulaci vzduchu a vody.

    Dalším problémem je, že fólie není z ekonomického hlediska výhodná. Její pořízení může být nákladné, zejména pokud ji pravidelně vyměňujete. Také její odstranění a likvidace přinášejí další práci a náklady. Proto se stále více zahradníků přiklání k alternativám, které jsou levnější a šetrnější k přírodě.

    Jak kartonem nahradit mulčovací fólii

    Karton je přírodní materiál, který se časem rozloží a obohatí půdu o organické látky. Je neprůhledný, což znamená, že stejně jako fólie zabraňuje růstu plevele, protože blokuje přístup světla. Navíc pomáhá udržovat půdu vlhkou, jelikož minimalizuje odpařování vody.

    Pro použití na zahradě stačí karton rozložit na požadovanou plochu, případně jej překrýt vrstvou přírodního mulče, jako je sláma, tráva nebo dřevěné štěpky. Tento postup zajistí nejen účinnou ochranu proti plevelu, ale i estetický vzhled vaší zahrady.

    Foto: Shutterstock

    Výhody kartonu oproti fólii

    Hlavní výhodou kartonu je jeho dostupnost a nízké náklady. Staré krabice nebo obaly, které by jinak skončily v odpadu, můžete snadno recyklovat a použít na zahradě. Navíc se karton časem přirozeně rozloží, což z něj činí ekologičtější volbu oproti plastové mulčovací fólii.

    Další výhodou je jeho jednoduché použití a snadná manipulace. Karton lze snadno přizpůsobit různým tvarům záhonů a po skončení sezóny ho není nutné složitě likvidovat. Rozložený karton přispěje k zlepšení struktury a úrodnosti půdy, což je bonus, který mulčovací fólie nenabízí.

    Foto: Shutterstock, zdroj: ePicGardening, NKZ

  • Jak správně vyčistit zámkovou dlažbu, aby vypadala jako nová

    Zámková dlažba je v Česku velmi oblíbená, dokonce nejoblíbenější. Přes své četné výhody má ale i jednu nevýhodu. Po pár letech se zašpiní, zaroste mechem a plevelem a je třeba ji důkladně vyčistit. Jak na to?

    Pryč s plevelem a nepořádkem

    Plevel musí pryč. Buď ho odstraňte mechanicky (rukama či speciálními nástroji) nebo dejte do rychlovarné konvice vařit vodu a vařící ji nalijte na plevel. Do dvou dnů plevel uschne a vy ho jen zametete. Výhodou vařící vody je, že zabije i kořenový systém rostliny. Kromě plevele zbavte dlažbu také hrubých nečistot. Listí, jehličí, plodů a dalších větších kusů nepořádku. Vše zameťte.

    Na hrubou špínu hrubý kartáč

    Pokud vás trápí skutečně odolné nečistoty jako jsou skvrny od pneumatik nebo oleje, ať už z auta či z grilování, napusťte si do kýble mýdlovou vodu a vybavte se rejžákem (kartáčem s velmi tvrdými štětinami vhodným na použití v exteriéru).

    Vysokotlaký čistič ano, nebo ne?

    Mnoho lidí vám poradí čistit zámkovou dlažbu wapkou. Rozhodně jde o jednoduché a účinné řešení, nicméně pokud je prováděno neodborně, má jedno čištění stejný efekt jako pětileté odolávání dešťům, kroupám, mrazu, sněhu a slunci. Hlavně do spár se dostane příliš velké množství vody a když se navíc vyplaví přemíra písku, může mít takové čištění negativní vliv na funkčnost dlažby. Proto se buď poinformujte, jak čistič nastavit, nebo menší plochy čistěte po staru – kartáčem a spláchněte vodou ze zahradní hadice.

    Foto: Shutterstock

    Důležitý krok? Impregnace

    Když dlažbu naimpregnujete, zakonzervujete ji, prodloužíte její životnost a usnadníte její následnou údržbu. Jde o důležitý krok, pokud si nechcete přidělávat práci.

    Kdy a jak často dlažbu čistit?

    Zámkovou dlažbu můžete vypucovat kdykoliv od jara do podzimu, ale nejpraktičtější je to na jaře, po zimě. V ideálním případě byste dlažbu měli čistit jednou ročně, ale když to zvládnete alespoň jednou za tři roky, dobře uděláte.  

    Foto: Shutterstock, Zdroj: Napady-navody, Chatar-chalupar, wikiHow

  • Není sekera jako sekera. Ujistěte se, že používáte tu správnou

    Chcete si letos místo drahých služeb naštípání a dovozu dřeva nachystat polínka na zimu sami? To je dobře. Fyzická práce a pobyt na čerstvém vzduchu každému jen prospěje. Ale pamatujte, že sekeru je třeba zvolit, ostřit a používat chytře. Jinak vás čekají galeje.

    A topůrko za tolar?

    Sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar, jak se zpívá ve známé lidové písničce. Na kolik vás topůrko vyjde je asi jedno, ale při výběru pamatujte na jeho adekvátní délku. Topůrko by mělo být stejně dlouhé jako vaše paže. S kratším to zvládnete taky, s delším v žádném případě.

    Jak odhadnout hmotnost sekery?

    Ideální hmotnost se pohybuje od 0,9 do 1,3 kg. Tak akorát těžkou sekeru poznáte podle toho, že když ji pohybem zápěstí a zároveň lokte zvednete, nepůsobí vám pohyb námahu.

    Záleží i na dřevě

    Pro tvrdší typy dřeva (buk, dub) je vhodná sekera s delším topůrkem a širším ostřím, na měkčí dřevo (smrk, borovice) postačí i menší sekyrka s úzkým ostřím.

    Druhy seker

    • Štípací sekery. Mají těžší kovovou část. Rozhodující je síla úderu, slouží k naštípání palivového dřeva. Patří mezi ně i tzv. kalač, který je těžký a dřevo rozsekne prakticky jen svou vlastní váhou.
    • Univerzální. Jsou o něco lehčí a menší než štípací. Zvládnou zpracovat střední a menší špalky.
    • Sekery na třísky. Jsou dlouhé 30 – 40 cm a vhodné pouze pro štípání třísek.
    Foto: Shutterstock

    Jak se o sekeru starat?

    Sekeru je třeba po každém štípání osušit, očistit, nasadit na ni kryt a uložit ji do dílny, kůlny nebo garáže. Nezapomínejte ani na pravidelné broušení. Tím si ušetříte spoustu námahy.

    Pár zajímavostí o sekerách

    • Většinou jsou topůrka vyrobena ze dřeva, protože dřevo je dlouhodobě dostupné, flexibilní a pohltí dopad úderu. Nejčastěji se používá dřevo ořechovce (hickory). Ale setkat se můžete i s plastovými topůrky. Těch se také nemusíte bát, kombinují v sobě nylon a skelná vlákna, čímž zajišťují dostatečnou tvrdost i flexibilitu.
    • V případě nouze můžete sekeru otočit o 180° a použít rovnou část její kovové hlavy jako kladívko.
    • Možná jste narazili na nabarvené sekery. To se dělá hned z několika důvodů. Prvním z nich je bezpečnost, aby sekeru nikdo nepřehlédl, druhým udržitelnost. Nabarvený kov méně koroduje a nabarvené topůrko také mívá delší životnost.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, dTest, Drevostavitel

  • Přezimující rostliny potřebují pořádné hnojivo. Důležitý je draslík

    Zima je pro rostliny náročným obdobím, kdy čelí nízkým teplotám, nedostatku světla a často i suchu. Přezimující rostliny proto potřebují specifickou péči, včetně hnojení. Klíčovým prvkem, který jim pomáhá přečkat mrazivé měsíce, je draslík.

    Nenahraditelný draslík

    Péče o zahradu nekončí s posledními spadanými listy. Přezimující rostliny, ať už jde o trvalky, keře nebo okrasné rostliny, vyžadují během podzimu a zimy zvláštní péči. Správné hnojení pomáhá posílit jejich odolnost vůči mrazu, podporuje zdravý růst kořenového systému a zvyšuje šance, že se na jaře opět probudí v plné síle. Draslík je v tomto procesu nenahraditelný, neboť zpevňuje buněčné stěny rostlin a reguluje jejich hospodaření s vodou.

    Proč je draslík tak důležitý?

    Draslík je jedním ze tří hlavních makroživin, které rostliny potřebují k přežití. Na rozdíl od dusíku, který podporuje růst listů, nebo fosforu, který se zaměřuje na kořeny a květy, má draslík jedinečnou schopnost zvyšovat odolnost rostlin vůči nepříznivým podmínkám. Během zimy pomáhá rostlinám udržovat dostatek vody a minimalizuje riziko poškození mrazem.

    Navíc draslík podporuje tvorbu silných buněčných stěn, což znamená, že rostliny jsou méně náchylné k praskání nebo napadení chorobami. Pokud vaše rostliny nemají dostatek draslíku, mohou se během zimy oslabit a jejich regenerace na jaře bude obtížná.

    Foto: Shutterstock

    Kdy a jak hnojit přezimující rostliny?

    Hnojení přezimujících rostlin by mělo začít již na podzim, ideálně v září nebo říjnu, kdy se rostliny připravují na zimu. V tomto období je důležité vyhnout se hnojivům s vysokým obsahem dusíku, který by podpořil nový růst, jenž je před zimou nežádoucí. Místo toho sáhněte po hnojivech bohatých na draslík a fosfor.

    Hnojivo je nejlepší aplikovat kolem kořenové zóny rostliny, aby se živiny mohly snadno vstřebat. U některých druhů, jako jsou ovocné stromy nebo růže, můžete použít granulovaná hnojiva s pomalým uvolňováním. Naopak pro choulostivější rostliny jsou vhodná tekutá hnojiva, která se lépe absorbují.

    Které hnojivo zvolit?

    Na trhu existuje mnoho druhů hnojiv, ale pro přezimující rostliny se nejvíce hodí ta, která obsahují vysoké množství draslíku. Mezi osvědčené volby patří například síran draselný, který je snadno dostupný a efektivní. Další možností jsou organická hnojiva, jako je dřevěný popel, který je přírodní alternativou a zároveň zlepšuje kvalitu půdy.

    Pro zahradníky, kteří preferují hotové směsi, jsou ideální speciální zimní hnojiva. Ta často obsahují nejen draslík, ale i další stopové prvky, které rostlinám pomáhají přezimovat v dobré kondici. Při aplikaci vždy dodržujte doporučené dávkování, protože nadbytek živin může rostlinám spíše uškodit.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Gardeningknowhow, wikiHow, Ceskestavby

  • Kompost v kuchyni. Konečně budete mít z odpadu skvělé hnojivo

    Dávno neplatí, že kompostovat se dá jenom na zahradě za chalupou. Moderní doba dává ekologii zelenou, takže na trhu najdeme možnosti, jak ekologicky zpracovávat bioodpad klidně i doma v bytě.

    Proč kompostovat?

    Přírodní cesta zpracování odpadu je ta nejšetrnější. Kompostováním šetříme životní prostředí, snižujeme ekologickou stopu a snižujeme emise metanu ze skládek.

    Co kompostovat?

    Zbytky ovoce, zeleniny, kávovou sedlinu, drcené skořápky od vajec nebo čajové sáčky bez umělých vláken. Všechny tyto suroviny jsou bohaté na dusík, který podporuje proces rozkladu. Pak je třeba přidat také uhlíkaté složky, které kompost přiměřeně zvlhčí. To jsou piliny, suché listy, karton bez potisku, papírové utěrky a malé větvičky.

    Co nekompostovat?

    Živočišné produkty. V žádném případě do kompostéru nedávejte mléčné výrobky, maso, oleje a tuky. Zapomeňte také na barevný papír a raději omezte i citrusové slupky. Pokud by jich bylo hodně, narušily by svou kyselostí proces rozkladu.

    Jak kompostovat doma?

    Máte-li zahradu, tak je nejlepší volbou zahradní kompost nebo zahradní kompostér. Dobrou volbou je rovněž biopopelnice. Jestli těmito možnostmi nedisponujete, neházejte flintu do života. Představíme vám dva domácí kompostéry.

    Foto: Shutterstock

    Vermikompostér

    Vermikompostér je druh kompostéru vhodný do interiéru. Přeměňuje biologický odpad na koncentrované organické hnojivo. Jak? Pomocí speciálních kalifornských žížal. Že to zní nechutně a žížaly do bytu nechcete? Nebojte se. Žížaly se vám doma nerozlezou. Jsou umístěny v horní nádobě kompostéru, zatímco spodní nádoba slouží pro zachytávání kompostového neboli žížalího čaje, tedy přírodního hnojiva. Půl kila žížal dokáže denně zpracovat čtvrt kila odpadu. Vermikompostér můžete postavit na balkon, chodbu, ale také do kuchyně, garáže nebo dílny. Je důležité, aby se teplota pohybovala v rozmezí 15–25 °C.  Pak kompost nebude zapáchat.

    Bokashi kompostér

    Tento kompostér představuje alternativní formu kompostování pomocí anaerobní fermentace. Jde o proces vedoucí k rozkladu bioodpadu bez použití vzduchu. Funguje díky bokashi směsi obsahující bakterie urychlující rozklad. Bokashi kompostér zvládne i malé množství masa a mléčných výrobků. Proces kompostování trvá dva týdny, zato nepotřebujete žížaly.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Odpadovecentrum, Homeincube, thespruce

  • Vyrobte si vlastní štípačku na třísky. Z úmorné práce se stane potěšení

    Štípání třísek je pro jednoho příjemný relax na čerstvém vzduchu, pro druhého neuvěřitelná pruda. Pokud si přejete štípání třísek zefektivnit, vyrobte si ze staré sekery užitečnou štípačku.

    Co budeme potřebovat?

    • starší sekeru
    • velký špalek na štípání dřeva
    • ocelový kartáč
    • svěrák
    • brusku
    • kovadlinu
    • kladivo
    • kleště
    • vodu

    Štípačka ze staré sekery

    Oddělte topůrko od násady. Topůrko zahoďte a násadu očistěte ocelovým kartáčem, abyste ji zbavili rzi. Bruskou z ní odstraňte část za otvorem ne topůrko. Zbyde vám tak ostří a dva zobáčky. Sekyru nažhavte a ostří na kovadlině důkladně vykujte.

    Nažhavte druhý konec sekery se dvěma nožičkami a oba je ohněte přes kovadlinu směrem ven. Nožky ještě vykujte tak, aby na obou rozích byly záhyby směrem dolů (těmi budoucí štípačku zarazíte do špalku). Sekeru nažhavte a zchlaďte ve vodě.

    Sekyrku nožičkami dovnitř přiklepněte ke špalku. Teď máte nastavené ostří, o které budete štípat. Na sekyrku si posaďte polínko, přidržte a z druhé strany ťukněte kladivem. Štípání pomocí sekery upevněné ve špalku je mnohem snadnější a rychlejší.

    Foto: Shutterstock

    Stolní štípačku zvládne vyrobit každý šikovný kutil

    Nebo se můžete inspirovat panem Ivanem Trčkou, který vyvíjí vlastní stolní štípačku, jejíž užitný vzor si už zaregistroval. Jde vlastně o plechovou bednu, která je nahoře přepažená tenkou ocelovou tyčkou. O tu se štípe dříví, které padá na dno bedny, které je mírně naklopeno. S takovou štípačkou mohou dříví na třísky štípat dokonce i děti.

    Není nad sekeru

    Pokud ovšem štípete dřevo na třísky jen příležitostně, není nad to ovládnout techniku štípání pouze sekyrkou na špalku. Kdo má praxi, umí štípat skutečně rychle. Jen pozor, aby vaše sekera byla dostatečně ostrá. S tupou byste se nadřeli a dost možná i zranili.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, iDnes

  • Kdo chce pálit klestí, musí to nahlásit. Jinak může platit půlmilionovou pokutu

    Pálení klestí je běžnou činností při údržbě pozemků, avšak nedodržení zákonných povinností může vést k pokutě až 500 000 Kč. Je důležité znát pravidla a postupy spojené s touto činností, aby se předešlo nepříjemným následkům. Na co je třeba dát si pozor?

    Při úklidu zahrad a lesních pozemků se často hromadí biologický odpad, jako jsou větve a listí. Mnozí majitelé volí jeho spálení jako efektivní způsob likvidace. Tato činnost však podléhá určitým pravidlům, jejichž nedodržení může mít vážné právní a finanční důsledky.

    Kdo musí pálení hlásit?

    Podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, mají právnické a podnikající fyzické osoby povinnost každé pálení biologického materiálu předem nahlásit příslušnému hasičskému záchrannému sboru. Nesplnění této povinnosti může vést k pokutě až 500 000 Kč. Fyzické osoby, tzn. občané, tuto povinnost nemají, avšak při pálení většího množství odpadu je doporučeno pálení nahlásit, aby se předešlo zbytečným výjezdům hasičů.

    Jak správně nahlásit pálení?

    Pálení lze nahlásit prostřednictvím webové aplikace na adrese paleni.izscr.cz nebo telefonicky na krajské operační a informační středisko HZS. Při hlášení je třeba uvést datum a místo pálení, jméno odpovědné osoby, kontakt, dobu trvání pálení, druh spalovaného materiálu a způsob zabezpečení místa.

    Foto: Shutterstock

    Bezpečnostní opatření při pálení

    Při pálení je nutné dodržovat následující pravidla:

    • Pálení provádí osoba starší 18 let.
    • Na místě musí být dostatečné množství hasebních prostředků (voda, písek, hasicí přístroj…).
    • Oheň nesmí být rozděláván pomocí hořlavých látek.
    • Pálení musí být přerušeno při silném větru.
    • Místo pálení lze opustit až po úplném uhašení ohně.

    Nedodržení těchto opatření může vést k nekontrolovanému šíření požáru a následným sankcím.

    Pálení klestí je účinným způsobem likvidace biologického odpadu, avšak vyžaduje dodržování zákonných povinností a bezpečnostních opatření. Před zahájením pálení je důležité zjistit, zda je nutné tuto činnost nahlásit, a vždy dbát na bezpečnost, aby se předešlo možným pokutám a rizikům spojeným s požárem.

    Foto: Shutterstock, zdroj: hzscr, paleni.izscr

  • Lesy jsou letos plné jedovatých bedel. Jak se dají jednoduše poznat

    Houbaření je koníček pro odvážné. A poučené. Taky milujete bedly? Tak při jejich sběru zbystřete, protože pokud natrefíte na bedlu nejedlou nebo přímo jedovatou, připraví vám váš žaludek krušné chvíle.  

    Které bedly jsou jedlé?

    Bedla vysoká je mezi houbaři velmi oblíbená. Krásné velké plodnice, málokdy červivá a připravíte z ní úžasné řízky. Co víc si přát. Konzumovat se dá ještě bedla dívčí. Nicméně v lese můžete snadno narazit i na bedly jedovaté. Jak je poznat?

    Které bedly nesbírat?

    Bedel existuje hromada, i když s některými se potkáte zřídka. Mezi prudce jedovaté bedly patří bedla klamavá, červenohnědá, ostrošupinná, pleťová, Bedhamova, Besadolova nebo Josserandova. Některé z těchto bedel obsahují podobné toxiny, jaké najdeme v jedovatých mochomůrkách.

    Foto: Shutterstock

    Bedly, které sníst můžete, ale raději to nedělejte

    Narazit můžete také na bedly nejedlé, ty vám sice nezpůsobí smrt, ale potrápí vás. Jde o bedlu červenající a zahradní. Původně byla bedla červenající považována za jedlou, nicméně tolika lidem způsobila mírné zažívací potíže, že mnoho houbařů od jejího sběru upouští, pro jistotu. A bedla zahradní? Mírně jedovatá houbu, která ráda způsobuje alergické reakce v podobě nevolnosti a žaludečních obtíží. K jídlu vhodná není, nicméně mnoho houbařů ji snědlo, aniž by o tom vědělo. Říká se jí také bedla česká, nejvíce roste v září. Dá se zaměnit s bedlou vysokou. A právě proto vám prozradíme fintu, jak rozeznat jedlé bedly od těch nejedlých.

    Trik, který vám zachrání život (nebo aspoň žaludek)

    Nejedlé a jedovaté bedly poznáte snadno. Jakmile do nich zakrojíte nožem, dužina po uříznutí zčervená. Takže pokud si nejste jisti, vyzkoušejte, jak se bedla, kterou máte právě v rukou, chová. Houbaření je zkrátka věda, tak buďte opatrní.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Nasezahrada, Houby-rostou, iReceptar