SnadnoBydlet.cz

Author: Jiří Kulík

  • Zbavte se bytového jádra

    Bytová jádra jsou dnes již přežitek minulé doby, který dodnes zůstává v bytech mnoha našich spoluobčanů. Malý záchod, vana jak pro panenky a neustále málo prostoru. S trochou sentimentu na to vzpomíná i autor tohoto článku. A stejně se ho nakonec sám rád zbavil. Důvodů bylo několik.

    Bytová jádra jsou všechna stejná

    Bytová jádra se vyráběla ve fabrikách daleko od samotné stavby. Pro zvýšení efektivity výroby se samozřejmě dělala všechna jádra naprosto identicky. To znamenalo velice efektivní zrychlení výstavby nových bytových prostorů. Stačilo jen prefabrikát na místě smontovat a napojit na vodovodní a kanalizační síť. A hned tu stála koupelna a záchod. Jediný rozdíl byl v použitém materiálu – znali jsme umakart s polysterénem, papír s voštinami, železobeton a sádrokarton.

    Foto: Freepik

    Několik důvodů pro výměnu

    Ačkoliv je výměna jádra časově i finančně náročná, výsledek se jistě vyplatil.

    • Nový vzhled – Byt jsme postupně renovovali. Nakonec jsme měli krásný nový interiér, ale se starým jádrem, které celé rekonstrukci bralo svěžest. Navíc se už do bytu prostě nehodilo.
    • Praktičnost a větší prostor – Spojením obou místností vznikl prostor navíc. Do koupelny se vešlo více nezbytných věcí a vybavení. Navíc si manželka mohla navrhnout celkový vzhled koupelny, barvy stěn a obkladů a já od toho měl konečně pokoj.
    • Vyhráli jsme boj nad plísněmi – Nová koupelna znamenala i jednodušší údržbu a zamezilo se i vzniku plísní, kterých nebylo možné se trvale zbavit. Vlhkost se totiž držela ve starém jádru na všech místech.
    • Vizuální pohoda – Nesmíme opomenout ani celkové uspokojení nad lepším vzhledem celého bytu.
    • Úspora času i peněz – I když musím přiznat, že jsme si na část rekonstrukce peníze půjčili. Nicméně odpadl čas s každoročním tapetováním a odstraňováním vzniklých děr a prasklinek. Výměna starých baterií za moderní, úsporné osvětlení a lepší izolaci se promítla i do účtů za energie a vodu.

    Pokud stále váháte nad výměnou bytového jádra za skutečnou koupelnu, tak vám radím rekonstrukci. Sami pak uvidíte, že se podobná výměna vyplatí.

    Foto: Shutterstock, zdroj: ceskestavby, rekonstrukce-bytu-praha

  • Ne každé dřevo je vhodné k topení. Naučte se změřit jeho vlhkost

    Dřevo je zdrojem tepla a světla po celou dobu lidské historie. Pro majitele krbů a kotlů jde navíc o velmi lákavou možnost, jak v nacházející zimě ušetřit na vytápění. Nicméně ne každé dřevo je vhodné k topení. A nemusí jít nutně jen o velmi vlhké topivo.

    Jaké dřevo není vhodné k topení?

    Samozřejmě můžeme použít k vytápění téměř jakékoliv dřevo a produkty z něj. Ale při použití nevhodných materiálů se může stát, že neušetříme a ještě si připlatíme.

    K topení nejsou vhodné hlavně materiály, které kromě dřeva obsahují i syntetické složky. Jde nejčastěji o různé druhy lepených a lisovaných desek a podobných předmětů. Lepidla obsažená v těchto materiálech jsou plná chemikálií, které disponují vysokým obsahem škodlivých látek. Hořením tyto látky oxidují a uvolňují se do ovzduší, navíc se pak začínají usazovat v kotli, komíně a obecně v celém spalovacím systému. To sebou nese nejen jistá zdravotní rizika, jako inhalace rakovinotvorných látek, ale také zvýšení nákladů za údržbu a čištění. Také se může stát, že vás přiotrávený soused nahlásí správním orgánům a nafasujete nemalou pokutu.

    Vlhké dřevo nejdříve vysušte

    Ani vlhké dřevo do kamen nepatří. Je třeba ho nedříve správně vysušit. Vlhké dřevo má také vysokou kouřivost a nedokonalým spalováním se uvolňuje dehet, který dělá stejnou paseku jako uvedené chemikálie.

    Vlhkost ve dřevě může dosáhnout až 50 % jeho hmotnosti. Dřevo, vzhledem k jeho původu, je výborný absorbent vody. Během skladování tedy do sebe úspěšně nasává okolní vlhkost. Proto by se mělo dřevo skladovat na suchých a dobře větraných místech, izolované od země.

    Foto: Shutterstock

    Jak odhadnout vlhkost dřeva?

    Pokud spotřebujete opravdu značné množství dřeva, možná se vám vyplatí pořízení vlhkoměru do dřeva. Tuto věcičku stačí do dřeva zapíchnout a hned vám vyjedou velice přesné hodnoty. Suché dříví získá na tvrdosti a zavedení sondy bude velmi obtížné. Mokré je oproti tomu vcelku měkké a manipulace s hrotem tedy není problém.

    Pokud se vám nechce pořizovat vlhkoměr, můžete využít metodu prostého vážení. Vyberte průměrný špalík dřeva a průběžně ho važte. Až ztratí zhruba 35% hmotnosti, lze ho považovat za vhodného kandidáta na cestu do kamen.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Bessemeter, Wagnermeters, LektoWoodFuels

  • Rozpoznejte úniky plynu. Ne každý je cítit

    Úniky plynu z různých zařízení znamená smrtelné nebezpečí pro všechno v okolí. Škody na majetku jsou často značné a škody na životech jsou nenahraditelné. Únik plynu totiž není jen riziko výbuchu, ale také plíživá a tichá smrt.

    Prevenci nepodceňujte

    V domácnosti se nejčastěji setkáme se zemním plynem a méně častěji s oxidem uhelnatým. Vzhledem k dnešním regulím o ochraně zdraví, povinným revizím a údržbě plynových zařízeních je pravděpodobnost otravy malá, ale v žádném případě zanedbatelná. Každou chvíli ve zprávách můžeme slyšet o nějakém neštěstí, kde figuroval plyn a jeho produkty.

    Hlavní ochrana proti případnému nebezpečí je prevence. Nepodceňte nákup příslušných detektorů plynu a kouře. Dbejte i na pravidelnou revizi plynových zařízení a na jejich správné používání.

    V případě úniku plynu jednejte rychle, efektivně a s chladnou hlavou. Nejdříve otevřete všechna okna, vypněte všechna elektrická a plynová zařízení, uzavřete hlavní přívod plynu, upozorněte na nebezpečí své okolí a evakuujte se z budovy.

    Kontaktujte svého dodavatele plynu, případně i hasičský záchranný sbor a postupujte dle jejich pokynů.

    Foto: Shutterstock

    Úniky plynu nejsou vždy cítit

    Dementujme rovnou rozšířenou pověru, že únik plynu zaregistrujete pouze nosem. V některých případech totiž pomůže jen detektor, jelikož plyn je bez barvy a zápachu.

    • Zemní plyn

    Zemní plyn je v surové formě bez barvy a zápachu. Jelikož je ale rozšířený v domácnostech a různých provozech, obsahuje silně zapáchající sirné příměsi. Velice známou látka, která se k tomuto účelu využívá, je sulfan neboli sirovodík. Ten je cítit svým specifickým zápachem po zkažených vejcích. Tento únik tedy můžete skutečně zaregistrovat svým nosem.

    • Oxid uhelnatý

    Oxid uhelnatý oproti tomu je skutečně bez zápachu a bez barvy. Používá se ve svítiplynu a vzniká i nedokonalým spalováním biomasy a fosilních paliv. To znamená například v uzavřených prostorách, kde běží motor vozidel a jiných zařízeních spalujících naftu a benzín. Tento plyn blokuje přenos kyslíku v krevním řečišti a dojde k intoxikaci a udušení.

    Vždy je proto nutné používat v těchto prostorách příslušné detektory.

    Foto: Shutterstock, zdroj: MedicalNewsToday, Expresssewer

  • Ozdobte svou zahradu nenáročnou dřevinou. Skalník ji pozvedne na novou úroveň

    Skalník je rod okrasných dřevin s velmi univerzálním využitím. Jde o nenáročné dřeviny rozšířené po celém světě. Vzhledem k velkému počtu variant, velké odolnosti a rychlému růstu je skalník velice oblíben mezi zahradníky a pěstiteli.

    Skalníků jsou až stovky druhů

    Pokud zahrneme do tohoto počtu i divoce rostoucí rostliny, můžeme podle různých determinací napočítat až 400 druhů. Nicméně se na zahrádkách vyskytují z tohoto počtu spíše menší desítky. Může jít o opadavé i neopadavé druhy. Skalníci jsou primárně popínavé keříčky, které se v širokém pásmu plazí po zemi, ale také se může v menší míře jednat o malé vícekmenné stromky.

    U nás patří mezi nejznámější a nejvíce pěstované druhy:

    • Skalník Dammerův
    • Skalník vodorovný
    • Skalník poléhavý
    • Skalník vrbolistý

    Existuje samozřejmě více druhů, nicméně nejčastěji se setkáme právě s těmito rostlinkami.

    Péče o skalník není náročná

    Skalníci skutečně nepatří mezi příliš náročné rostliny. Právě proto jsou vynikajícím zpestřením holého místa na zahradě.

    Jediné co musíme mít na paměti je, že nesnáší příliš přemokřenou půdu. Vysoká vlhkost ke něco, co tuto rostlinu spolehlivě pošle do věčných lovišť. Jinak je dobré skalník přihnojovat dusíkatými hnojivy. Na konci sezóny dřevině prospěje mulčování půdy rašelinou kolem místa růstu.

    Velmi důležitým bodem je prostřihávání rostliny. Pokud chceme rostlinu udržet ve vzhledném stavu, tak musíme čas od času vzít do ruky nůžky. V případě tvarování keře je dobré střihnout každý jednoletý výhonek zhruba o třetinu jeho délky, starší výhonky zhruba o polovinu. Pro lepší kondici rostliny také dobré provést zmlazující řez, jinak nám dřevina začne zevnitř ztrácet listy. Tuto probírku můžeme provádět téměř vždy, ale vždy odstraníme jen staré, poškozené a nemocné větvičky.

    Foto: Freepik

    Skalník se uchytí všude

    Výběr umístění rostliny je téměř ve vaší režii. Skalník vydrží stinná i slunná místa. Avšak sluníčko je vždy lepší volba. Sázíme buď na jaře před otevřením pupenů, případně na podzim před prvními mrazíky.

    Výsadbová jamka by měla mít velikost alespoň 50x50x50. Na dno jamky umístěte drobné kamenivo jako drenáž, která pomůže s odvodem přebytečné vody. Výška drenáže by měla být alespoň 20cm. Při sázení dbejte na to, aby byl krček kořene nad zeminou jinak vám rostlina uhyne. Vzdálenost mezi keříky by měla být cca 50 cm.

    Foto: Shutterstock, zdroj: gardenersworld, BHG

  • Osvědčený roztok na pěstování aloe vera. Poroste vám jako nikdy

    Aloe vera je rostlina z tropického a subtropického pásu s léčivými vlastnostmi. U nás momentálně zažívá tato prospěšná rostlina pěstitelský boom. Není divu. Jde o relativně nenáročnou rostlinu, která má široké možnosti použití.

    Léčivé látky v aloe

    Že aloe vera patří mezi léčivé rostliny ví každé malé dítě. Proč je ale rostlina takto prospěšná a co všechno vlastně obsahuje?

    V první řadě zmíníme vysoký obsah vitamínů skupin B, C, E. Tyto vitamíny podporují činnosti mozku, imunitu a účastní se metabolických procesů. Dále zde najdeme salicylové aminokyseliny v různých formách. Ty fungují jako antipyretika, pomáhají tedy s horečnatými onemocněními. Rostlina také obsahuje velké množství esenciálních prvků a minerálů. Jmenovitě jde o fosfor, sodík, zinek, draslík, železo, mangan, chrom, vápník, měď a hořčík. Jako poslední můžeme zmínit antibiotické a protizánětlivé látky.

    Pěstování aloe má své podmínky

    Jako rostlina z velmi teplých oblastí logicky vyžaduje dostatečné množství světla a tepla. Nicméně ani to se nesmí přehánět. Mladé rostlinky nesnáší přímé a silné sluneční světlo. Proto je nejvhodnější pěstování aloe na místě, kde je chráněna před větrem a nejsilnějším odpoledním sluncem, nicméně stále má dostatek světla a tepla z ranního a večerního sluníčka. Je naprosto nezbytné chránit rostlinu před mrazem, i malé vystavení mrazu rostlinu velmi rychle zlikviduje.

    Substrát rostliny musí odpovídat polopouštnímu. To znamená nízkou vlhkost, velkou propustnost a zásadité pH a chudý na živiny. Můžete použít směs pro kaktusy, případně si směs namíchat sami. Stačí vám zemina, hrubý písek, perlit a žulová drť.

    Aloe roste velmi rychle a pokud se ji chystáte pěstovat v květináči, budete ji často přesazovat. Používejte vždy jen květináče s dostatečným odvodem vody, jinak vám rostlina shnije od spodu.

    Foto: Freepik

    Hnojící roztok pro raketový růst

    Aloe nevyžaduje intenzivní hnojení. Ale když už chceme hnojit, hnojíme tím nejlepším po ruce. A není třeba hned letět do obchodu. Výborné hnojivo si vyrobíme sami. Stačí nám jen sklenice, voda a slupky od banánu.

    Banánové slupky naložíme do sklenice, zalijeme vodou, dobře uzavřeme a tři dny louhujeme. Vzniklý roztok je TOP hnojivem pro rostliny toho druhu. Stačí hnojit 1x za měsíc, nejlépe jen ve vegetačním období rostliny.

    Foto: Shutterstock, zdroj: goodhousekeeping, gardeningknowhow

  • Jak na chuťově nejlepší vepřové maso. Takhle ho dělaly naše babičky

    Vepřové maso patří k české kuchyni od nepaměti. Existuje nepřeberné množství receptů, které dokazují, že nebožka svině je pevně spjata s českými kuchaři. A my se s vámi dnes podělíme o několik tipů, které vám pomohou správně připravovat vepřové.

    Výběr vepřového masa rozhoduje

    Velmi záleží na výběru masa, které chceme připravovat. Mezi masy je totiž markantní rozdíl a ne všechna se připravují stejně. Naštěstí je vepřové povětšinou nejlehčí maso na přípravu a málokdy se na něm dá něco opravdu zkazit tak, že je nutné ho vyhodit. Věnujte tedy výběru masa dostatečnou pozornost. Nejlépe se zpracovává takové maso, které má dostatečnou zásobu tuku. Tuk je totiž největší uchovávatel a nosič chutí. Maso ale nemusí být silně prorostlé.

    Záleží také na receptu, ve kterém bude maso figurovat. Pro pečení můžeme vybírat i maso se silnější vrstvou tuku, ta se totiž pečením mírně ztratí a pomůže zachovat šťavnatost masa. V případě vaření prorostlého masa se tukové tkáně přemění na obtížně stravitelný kus, což nemusí každému vyhovovat.

    Vepřové maso potřebuje přípravu

    Dobrá příprava masa je základ úspěšného vaření. Maso před vařením osušte suchou papírovou utěrkou, nasolte z obou stran a okořeňte dle chuti. V případě že zpracováváte velký kus masa, maso po stranách nejdříve nařežte. Tuk se krásně vsákne dovnitř.

    Pokud máte masko, které tolik tuku neobsahuje, například pečeni, neváhejte maso dobře prošpikovat slaninou. Jednoduše do masa udělejte otvory a nacpěte je slaninou. Maso pak dobře převažte provázkem, aby dobře drželo při pečení pohromadě. Tuk ze slaniny se do masa rozpustí a udrží ho krásně šťavnaté.

    Foto: Freepik

    Nejdříve na pánev

    Před vařením, nebo pečením, musí maso nejdříve na pánev. Musí se totiž nejdříve správně zatáhnout, aby si uchovalo svou šťavnatost.

    Pánev s olejem rozehřejeme a maso na ní z obou stran prudce osmahneme. Na mase se objeví opečená vrstva, která udrží šťávu uvnitř. Maso musíme osmahnout ze všech stran stejně. Po osmahnutí olej nevyhazujte, dá se dobře znovu do výpeku.

    Pečení i vaření dobré je znamení

    Vepřové můžeme péct několika způsoby, nicméně nejčastější je pečení přímo na mřížce a ve výpeku.

    V obou případech se doba pečení odvíjí od hmotnosti masa. Maso pečeme na 120 stupňů. Běžná porce pro 4 osoby je 800 gramů. To se peče zhruba hodinu a dvacet minut. Podle toho můžete vypočítat kolik zabere času vetší kus.

    Při vaření maso průběžně kontrolujte. Nejlepší je maso vařit rovnou v omáčce. Dobře uvařené masko je křehké a jde dobře od kosti, případně jde vyndejte jeden zkušební kousek a ochutnejte ho.

    Foto: Shutterstock, zdroj: autorský komentář, Taste, cookthestory

  • Hospodyňky začaly do záchodu přidávat prací prášek. Je to prý hotový zázrak

    Údržba a pravidelné čištění toalety jsou důležité, ale často opomíjené činnosti. Nestačí totiž jen rychle vyčistit záchod štětkou. Čas od času je potřeba větší zásah. S tím nám pomůže prací prášek.

    Chemii na WC zastoupí prací prášek

    Pravděpodobně doma máte na čištění toalety větší množství různých přípravků. Přitom to často není ani potřeba. V mnoha případech nám totiž pomůže obyčejný prací prášek. Není tedy potřeba skladovat chemikálie navíc. Prát musíme všichni a prášek na praní má vícero využití.

    Metoda použití pracího prášku je zcela triviální. Stačí toaletu spláchnout a dohlédnout na to, aby všechna znečištěná místa byla dostatečně vlhká. Následně nasypeme malý hrnek prášku na praní na všechna místa, kde se snažíme nečistoty odstranit.

    Prášek necháme působit asi 20 minut. Během té doby dohlédneme na to, aby nám někdo omylem toaletu nespláchl. Po uplynutí času všechna místa vydrhněte štětkou a vše opět spláchněte, tentokrát vřelou vodou z varné konvice. Horká voda zaručí správné rozložení čistících částeček. Nikdy nepoužívejte jako alternativu k prášku aviváž. Má jiné složení a vlastnosti a hrozilo by i ucpání odpadu.

    Prací prášek je unikátní vynález

    Prací prášek je relativně unikátní vynález. Prošel velice dlouhou cestou vývoje a jeho všestrannost, jako čistícího prostředku, je až překvapivá. I proto je vhodný i na čištění toalet. Obsahuje totiž látky, které nutně musí reagovat se všemi druhy znečištění. Bílkoviny, tuky, organické i neorganické nečistoty, to vše kvalitní prací prášek nějak zpracuje. Akorát, v tomto případě, bude jeho pole působnosti na keramice toalety, než na nerezovém bubnu pračky.

    Foto: Shutterstock

    Na vodní kámen stačí chemie ze základky

    Pokud vaši toaletu napadl vodní kámen, zkuste si vzpomenout na hodiny chemie v základní škole. Konkrétně na látku o kyselinách, zásadách a jejich interakcích mezi sebou. Vodní kámen není nic jiného než obyčejný ztvrdlý vápník. Ten se totiž nemusí nutně vyskytovat jen v ledvinách ale také v toaletní míse a kdekoliv jinde.

    Na rozdíl od lidského těla, nevyžaduje odstranění kamene ze záchodu zásah odborníka s diplomem. Stačí nám jen balíček obyčejné kyseliny citronové. Postupujte úplně stejně jako v případě toaletního prášku. Kyselina reaguje se zásaditým vodním kamenem a začne ho rozpouštět. Stejně dobře poslouží jakákoliv silně kyselá látka – například ocet. Ten ale nechte působit alespoň přes noc.

    Foto: Shutterstock, zdroj: diyjoy, HomeMaking

  • Jaké květiny nikdy nedávat dětem do pokoje ani do ložnice

    Okrasné květiny jsou nedílnou součásti dekorace v domácnostech. Dnes není problém pořídit rostliny všech barev, tvarů, vůní a podobně. Bohužel tato krása jde často ruku v ruce se skrytým nebezpečím pro nás i naše malé bližní.

    Okrasné květiny jsou často prudce jedovaté

    Ačkoliv ochutnávání různých věcí spojujeme nejčastěji s malými ratolestmi, často v tomto případě zapomínáme i na naše domácí mazlíčky. Jen si vzpomeňte, jak pravidelně jste přistihli psa, kočku nebo králíka okusovat něco co nemá? Mnoho rostlin je právě pro tyto skupiny zvířat a dětí silným lákadlem, kterému je těžké odolat. Bohužel, následky mohou být fatální.

    Jedovatost rostlin překvapí

    Projděme si spolu nejvíce pěstované květiny a povíme si něco k jejich jedu. Budete překvapeni, jak toxické pro organismus mohou být.

    • Tenura, či Tchýnin jazyk

    Oblíbená pokojovka obsahuje saponiny a alkaloidy. Při požití tyto látky způsobují bolesti břicha, zvracení, křeče a celkové podráždění zažívacího traktu. Navíc jsou nebezpečné i velmi špičatými listy.

    • Diffenbachie

    Velkolistá rostlina se žluto-bílým vzorem je pro svou jedovatost známá amazonským domorodcům již celé staletí. Používali totiž jed této rostliny na své šípy. V buňkách těchto rostlin se nacházejí jehličky štavelanu vápenatého. V případě požití způsobují tyto jehličky otoky dýchacích svalů, jazyka a silné pálení v ústech a krku. Jedovatá je každá část rostliny, včetně tekutin.

    • Kroton

    Pokojová květina z čeledi pryšcovitých. Její mléčná tekutina má vlastnosti podobné nervovým jedům. Otrava se projevuje podrážděnou sliznicí, nevolnostmi, zvracením a puchýři. Při kontaktu s kůží se může vyskytnout vyrážka.

    • Anturie

    Je známá svým atypickým květem. I tato rostlina ukrývá ve svých pletivech smrtící koktejl. Obsahuje také štavelan vápenatý a další látky, které mohou způsobit záněty střev a žaludku. Některé druhy dokonce obsahují proteolytické enzymy, které mohou způsobit selhání ledvin.

    • Brambořík

    Neškodně se tvářící brambořík je další z řady jedovatých pokojovek. U Bramboříku je nejvíce jedovatá jeho hlíza. Ta obsahuje cyklamin, který způsobuje prudké průjmy, křeče, zvracení a podobné radosti.

    • Narcisy

    Populární jarní rostliny ukrývají jed v listech a stoncích. V listech se nachází alkaloid scilain, stonek zase tazetin a lykorin. To vše jsou v podstatě silná projímadla. Po požití nás čekají opět křeče, zvracení a komplikace spojené se ztrátou tekutin.

    Foto: Shutterstock

    První pomoc při otravě

    Nikdy, bez doporučení lékaře, nevyvolávejte zvracení. Postiženého uklidněte a dejte mu napít čisté, neperlivé vody. Posléze mu podejte živočišné uhlí, dávkované dle hmotnosti nešťastníka. Okamžitě volejte záchranou službu, dbejte pokynů operátora a připravte si vzorek požité rostliny. V případě vlastního transportu do nemocnice nezapomeňte vzorek rostliny doma.

    Foto: Shutterstock, zdroj: TheBump, TedsGardens

  • Zbavte se nepříjemného zápachu v pračce

    Pračka je nezbytnou součástí dnešních domácností. Mnoho lidí ale zapomíná o svou pračku řádně pečovat. Pak nás může překvapit nepříjemný zápach, kterého je potřeba se zbavit co nejdříve. Může nám totiž načichnout i vyprané prádlo.

    Nečistoty v pračce se časem hromadí

    Při častém užívání pračky se ve filtrech a méně dostupných částech začnou hromadit nečistoty. Nejčastěji jde o zbytky vlasů, textilie, zbytky pracího prášku a vodní kámen. Do toho se nám v této směsi brzy zahnízdí bakterie a plísně a brzy se začne z pračky linout nepříjemný odér.

    Usazené nečistoty mohou nejenom zapáchat, ale časem mohou poškodit mechaniku přístroje. Navíc prát v takto znečištěné pračce je krajně nehygienické. Jakmile začne zapáchat buben u pračky, je třeba ji vyčistit.

    Foto: Shutterstock

    Zápach z pračky odstraníte snadno

    Nejlepším opatřením proti zápachu je prevence. Po každém praní by měla pračka dobře vyschnout. Nechávejte tedy po každém praní dvířka do bubnu otevřená, včetně zásobníku na prací prášek. Zvláštní pozornost věnujte těsnění v okolí dvířek pračky. Po každém praní je potřeba těsnění vytřít do sucha.

    Pokud už pračka zapáchá, zkuste několik těchto zaručených metod k boji proti nečistotám. Navíc je téměř vždy najdete doma v kuchyni.

    • Pokud jste fanouškem přírodnějšího řešení situace, tak může být výborným řešením nalít do zásobníku 2 hrnky octa a pustit mycí program na nejvyšší teplotu.
    • Další možností je použití kyseliny citronové. Do zásobníku nasypejte stejné množství kyseliny, kolik používáte pracího prášku. Opět pustíme program na nejdelší čas a největší teplotu.
    • Jedlá soda je skvělým pomocníkem proti zápachu i vodnímu kameni. Do zásobníku nasypte asi 100 gramů sody a opět zapneme nejdelší program s vysokou teplotou. Při velkém znečištění můžeme použít roztok octa a sody v poměrů 1:2. Výsledný roztok musíme aplikovat přímo na zasažená místa houbičkou.
    • Poslední záchranou, která není tak známá, jsou obyčejné tablety do myčky. 2 Tablety do myčky vhoďte přímo do bubnu a zapněte mycí program na 60 stupňů.

    Samozřejmě můžete vždy zakoupit specializované vybavení na čištění pračky. Nemusí jít ale nutně vždy o nejlevnější, nebo nejlepší řešení.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Howards, MollyMaid, bobvila

  • Připálená pánev bude díky jednoduchému zásahu jako nová

    Připálit pánev při vaření není nijak složité. Stačí chvilka nepozornosti a neštěstí, kouř a zápach je na světě. Konkrétněji, spolu s námi v kuchyni. Jak ale následně odstranit připáleninu z pánve?

    Pánev necháme nejdříve odmočit

    Rozhodně nedoporučujeme rozpálenou pánev ihned ponořit do vody. Hrozí nejen poškození povrchu pánve, ale vzniklé horké páry vám mohou nepříjemně opařit ruce, v horším případě obličej.

    Pánev nechte v klidu vychladnout. Následně jí ponořte do vody s trochou prostředku na nádobí a nechte spáleniny v klidu odmočit. To bude trvat asi 30 minut. Po půl hodině zkuste pomocí prostředku na nádobí a houbičky nečistoty opatrně odstranit. Můžeme si pomoci odmašťovačem na nádobí.

    POZOR! Nikdy nepoužívejte drátěnku. Ta sice spáleninu vyčistí perfektně ale i s teflonem, případně poškrábe nerezový povrch pánve. V obou případech je to dříve či později pro pánev jednosměrný lístek do popelnice.

    Silnou spáleninu povaříme

    Pokud se připálenina stále drží na povrchu, je nutné přistoupit k více nekompromisním metodám. V tomto případě potrestáme zbylé spáleniny trestem uvaření v horké vodě.

    Zní to sice mírně barbarsky, ale jde o velice účinnou metodu, která se používá už velmi dlouho. Jednoduše nalijte do velkého hrnce vodu. Do vody přidejte pár polévkových lžic pracího prášku (stačí cca 2-3, v závislosti na velikosti pánve a hrnce) a stejné množství odmašťovače. Vše dobře rozmíchejte a vložte do vody pánev.

    Vodu přiveďte do varu a vařte pánev asi 15 minut. Horká voda funguje jako inhibitor čistících účinků použitých prostředků. Kousek po kousku se budou zbylé spáleniny odlupovat a na konci vaření nám zbyde krásně čistá pánev. Nemusíte se o svou pánev bát. Vše se odehrává v teplotě kolem 100 stupňů, což je hluboko pod maximem teplotní odolnosti pánve.

    Foto: Shutterstock

    Myslíme i na matku přírodu

    Pokud je vám použití trochy té chemie proti srsti, máme pro vás alternativní řešení.

    • Pánvičku odmočte přes noc v octu. Ráno vše přečistěte houbičkou
    • Zkombinujte jedlou sodu a ocet (poměr 1:1), vzniklá pěna je výborný odstraňovač mastnoty. Použijte kartáček, nebo houbičku
    • Pasta z citronové šťávy a jedlé sody funguje stejně dobře (opět v poměru 1:1)

    Foto: Shutterstock, zdroj: TasteofHome, GoodHouseKeeping