SnadnoBydlet.cz

Author: Jiří Kulík

  • Kolik vám opravdu LED žárovky ušetří peněz?

    Hned na úvod si řekneme, že termín “LED žárovka” je velice nepřesný, jelikož podobná zařízení neobsahují rozžhavené vlákno, jako je tomu u běžných žárovek. O zdroj světelného záření se zde stará jev zvaný elektroluminiscence a fotoluminiscence, které téměř žádné teplo nevydávají.

    Až 7x levnější svícení díky LED

    Vzhledem k použitým technologiím LED žárovky spotřebují zhruba 7x méně elektřiny, než obvyklé žárovky. Spotřeba u LED žárovky činní něco okolo 9 W za hodinu. U neúsporné žárovky se spotřeba pohybuje kolem 60 W za hodinu. Z toho ale jde na svícení pouze 6% celkové spotřeby, zbytek je proměněn na tepelnou energii. Pokud tedy nahradíte všechny žárovky za ty s LED technologiemi, můžete uspořit na jediné žárovce i stovky korun za rok.

    Velkou výhodou je také extrémní životnost úsporných žárovek. Obyčejná wolframová žárovka má udávanou životnost zhruba 1000 hodin. LED žárovka je na tom asi 15x lépe. 15 tisíc hodin pokryje tedy zhruba 10 let běžného svícení. Některé pokročilé žárovky typu Mi-Light mají udávanou životnost dokonce 50 tisíc hodin.

    Rozdíl je i svítivosti. To počítáme podle hodnoty světelného toku, která se určuje v lumenech (lm). Běžná 60 W wolframka má svítivost zhruba 700 lumenů. To je hodnota svítivosti i u LED žárovky, nicméně při spotřebě pouhých 9 W.

    Foto: Shutterstock

    Trocha čísel a výpočtů

    Kolik tedy skutečně ušetříte, pokud vyměníte všechny své žárovky za LEDky? Budeme kalkulovat s cenou za elektřinu 5,20 Kč/ kWh a obvyklou dobou svícení okolo 4 hodin denně.

    Tradiční 60 W žárovka s pořizovací cenou 15 Kč a životností 1000 hodin spotřebuje za rok energie v hodnotě 508 korun. 40 W halogenová žárovka za 85 korun a životností 2000 hodin spotřebuje elektřiny za 340 korun ročně. LED žárovka s životností 15000 hodin spotřebuje za rok z vaší peněženky 76 korun.

    Z těchto čísel je jasné, že vyšší pořizovací cena úsporných žárovek se ve finále skutečně vyplatí.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Energy.gov

  • Obklady v kuchyni není třeba měnit. Dlaždice natřete nanovo

    Autora tohoto článku potkal nedávno relativně nepříjemný návrh od manželky. Týkalo se to výměny obkladů nad kuchyňskou linkou. Vybourat dlaždice nepřicházelo v úvahu, bylo by to moc pracné. Nakonec jsme se shodli, že dojde k jejich vymalování. A skutečně, výsledek byl více než uspokojující.

    Dlaždice nejdříve řádně očistěte

    Ačkoliv jsem se promptně vyhnul úmorné práci s celkovou výměnou obkladů, vyhráno zdaleka nebylo. Bylo mi jasně naznačeno, že včera už vlastně bylo pozdě. Avšak dlaždice bylo třeba na nový make-up nejdříve řádně připravit. A já se s vám rád podělím o tipy na úspěšnou renovaci dlaždic.

    Začněte tím, že z kuchyně odstraníte opravdu vše, co by vám při práci mohlo vadit. Následně je třeba dlaždice řádně očistit, zbavit mastnoty a ostatních nečistot. Zde buďte opravdu důkladní. Musíme také vyspravit případné praskliny, skulinky a mezery. Na opravy se nejlépe hodí keramický tmel na opravu dlaždic. Nezapomeňte ani na spáry. Vše musí být dokonale vytmelené a opravené.

    Výběr správné barvy

    Zvýšenou pozornost věnujte i výběru barvy. Tu samozřejmě volte dle vlastního gusta, nicméně vždy kupujte barvu vhodnou pro keramické podklady. Tím jsou například keramické dlažby, terakota, gres, slínek a různé druhy mozaikové dlažby. Většina barev je dvousložková a tak je před aplikací dobře promíchejte.

    Důležité jsou i vlastnosti barvy. Vždy vybírejte materiál s vysokým krytím, přilnavostí a voděodolností. Navíc by barva měla být i dobře omyvatelná. Správná kombinace barvy s prostředím vytvoří pravé divy. Například matné barvy dobře zvýrazní prostorové vzory dlaždic, lesklá zase místnost opticky zvětší a zesvětlí.

    Foto: Shutterstock

    Barvu na dlaždice nanášejte postupně

    Začněte se základním nátěrem, který nanesete na celý povrch určený k renovaci. Ten zlepší celkovou přilnavost barvy. Nechte základní vrstvu řádně vyschnout. Až bude na dotyk suchá, přikročte k vrstvě druhé. Na dlaždice používejte pěnový váleček, na spáry menší štětec.

    Nejdříve se štětcem zaměřte na spáry a různé spoje. Ideální je postupné nanášení barvy, nejdříve ji naneseme na spáry a až poté na dlaždice. Po dokončení díla odstraňte do 30 minut všechny malířské pásky. Jinak nám může barva na páskách zaschnout a při odtržení se poškodí nový smalt.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Thespruce, RealHomes

  • Vyperte boty v pračce správně. Jednoduchý způsob ušetří mnoho práce

    Každý z nás jistě má své oblíbené boty, které toho nachodily více než je obvyklé. A je to na nich znát. Zažraná špína, zašedlé barvy, okopané špičky. I když na jejich funkci to nemá vliv, trocha lásky a péče jim určitě neuškodí. Zkuste je šetrně vyprat v pračce a z výsledku budete překvapeni.

    Každé boty samozřejmě v pračce vyprat nelze. Jde hlavně o obuv z citlivých materiálů jako kůže a semiš. Pokud se ale jedná o obyčejné kecky z textilu, nemělo by je praní v pračce nijak poškodit.

    Boty před vypráním odstrojte

    Jistě vás napadlo, že nemůžete boty od bahna vzít a hned je mrsknout do bubnu. Zničíte tím nejen boty, ale také pračku. Boty se musí před vypráním řádně připravit.

    Nejdříve z bot vytáhněte tkaničky a vložky. Ty se vyčistí zvlášť. Následně z bot odstraňte všechny hrubé nečistoty. Pozornost věnujte hlavě podrážkám a jiným gumovým částem. Pokud chcete gumové části opravdu vyčistit, zkuste na ně použít běžnou pastu na zuby a kartáček. Pasta gumové části krásně vydrhne a rozsvítí.

    V případě velmi silného znečištění nechte obuv chvíli odmočit v teplé jarové vodě. Následně je dobře propláchněte čistou vodou. Tím se obuv odmastí a půjde lépe vyprat.

    Foto: Shutterstock

    Perte na nízké teploty

    Není dobré nechávat boty se volně pohybovat po pračce. Ideální je k praní použít prací pytlík. Perte vždy na nízké teploty – maximálně do 30 stupňů. K praní používejte tekuté prací prášky a gely. Obyčejný prášek by mohl na textilii vykreslit nežádoucí mapy a fleky. Pro lepší ochranu pračky přidejte k botám i jiné textilie, které pomohou ochránit před nárazy buben pračky i botky. Nejlepší jsou starší ručníky a podobné materiály.

    Boty rozhodně nenechávejte v pračce odstředit, můžete zničit pračku i obuv. Boty po vyprání vysušte od přebytečné vody ručníkem. Následně je roztáhněte a dejte je řádně proschnout. Sušička není vhodná, jelikož suší prádlo za vysokých teplot a to by botám jistě neprospělo.

    Tkaničky a vložky můžete bez obav vyprat běžným způsobem s další várkou prádla.

    Foto: Shutterstock, zdroj: wikiHow, ohsoSpotless

  • Zaručený postup, jak vyhnat slimáky ze zahrady. Tentokrát bez chemie

    Vyhnat slimáky ze zahrady není úplně jednoduchá věc. Tito škůdci dokáží velice rychle zatočit s celou úrodou. Existuje ale několik způsobů, jak nevítané vetřelce ze zahrady vypudit. A to vše za použití přírodních metod.

    Není slimák jako slimák

    Napadlo vás někdy, kdo u nás na zahradě opravu škodí? Nejčastěji se jedná o tmavě hnědě až zrzavě zbarvené plzáky španělské. Tento druh k nám byl zavlečen z Pyrenejského poloostrova v rostlinných produktech již v šedesátých letech. Od té doby tu pravidelně škodí na hospodářských rostlinách a vytlačuje naše původní druhy plzáků. Pozor. Snadno se splete s plzákem lesním, ten ale bývá světlejší barvy a z hospodářské půdy byl téměř vytlačen tímto invazním druhem. Také můžeme narazit na původního plzáka černého.

    Připravte bariéry pro slimáky

    Asi nejsnadnější možností obrany je omezení přístupu k záhonům. Vytyčte hranice záhonů pomocí překážek, které slimákům velmi znesnadní pohyb.

    • Piliny – piliny jsou pro slimáky nepřekonatelnou překážou. Slimáci se pilinami obalí a zahynou. Jde o levné řešení, ale není úplně estetické.
    • Vápno – vápno funguje podobně jako piliny, nicméně při nadměrném používání si můžete poškodit pH půdy.
    • Sůl – vysoce účinná, nicméně hrozí silné zasolení půdy a její poškození. Vhodné pouze krátkodobě na silně zamořená místa.
    • Čedičová drť – též prodáváno jako čedičový prach a moučka. Lze použít bez obav.
    • Jako další se používá kávová sedlina, jehličí, popel a drcené skořápky od vajec.

    Zajímavou alternativou je i vysázení rostlin, které fungují jako přirozený repelent na slimáky. Jmenovitě jde o šalvěj, majoránku, tymián, česnek a cibuli. Pokud je použijete jako bariérové rostliny a vysázíte je mezi záhony, snížíte riziko útoku slimáků na minimum.

    Foto: Freepik

    Zlikvidujte i vajíčka slimáků

    Slimáci/plzáci jsou hermafrodité. Každý jedinec je tedy schopný zastupovat obě pohlaví zároveň. Díky tomu je rychlost množení těchto živočichů naprosto alarmující. Musíme se tedy zaměřit i na likvidaci budoucího pokolení těchto škůdců.

    Slimáci kladou vajíčka na vlhkých stinných místech, kde i době největšího vedra je příjemně a vlhko. Stinné houštiny, pod velkými kameny, hromady dřeva a podobně. To všechno jsou prostředí, kde se vajíčkům bude dobře dařit. A právě tato místa musíme zcela eliminovat z dosahu našich záhonů.

    Foto: Freepik, zdroj: TheEnglishGarden, SavvyGardening

  • Rošt v troubě má mnohem více využití, než vám výrobce prozradil

    Obyčejný rošt v troubě se dá používat i jiným způsobem, než jste možná zvyklí. Při zapojení fantazie, dokáže totiž velice dobře nahradit i jeden běžný spotřebič. To se bude hodit třeba až budete očekávat větší společnost, případně pokud máte doma velkého jedlíka. V každém případě náš tip jistě v budoucnu oceníte.

    Použití roštu trochu jinak

    Ačkoliv většina z nás používá rošt na běžné odkládání pečících plechů, forem, pánví a ostatních předmětů na pečení, dá se skvěle použít i jako topinkovač. Stačí jen dobře využít mřížek. Možná váháte nad podobným využitím tohoto předmětu, ale oproti běžnému topinkovači dokáže rošt opéct více topinek za daleko kratší dobu.

    Na plech položte papír na pečení a o něco výš usaďte rošt a umístěte toasty. Tímto způsobem zůstanou všechny toasty stejnoměrně propečené. To se výborně hodí například při přípravě velké snídaně, případně jiného pokrmu ve větší počet hostů. Ušetřený čas tak můžete využít lépe. Samozřejmě je ale musíme k podobným účelům udržovat rošt v absolutní čistotě.

    Rošt čistíme pravidelně

    K hygienickému používání je třeba rošt pravidelně čistit. Před čištěním ho necháme nějakou dobu odmočit v teplé jarové vodě. Následně ho dobře prolijte horkou vodou a naneste na něj čistící přípravek a jedlou sodu. Vše nechte zhruba hodinu působit. Čistící prostředek posílený jedlou sodou se zažere do špíny a začne jí řádně uvolňovat. Vše pak důkladně očistěte kartáčem, houbičkou, nebo drátěnkou, dobře opláchněte a nechte vyschnout.

    Foto: Shutterstock

    Na umístění roštu záleží

    Rošt vždy musíme umístit podle toho, co na něm hodláme připravovat a hlavně jak dlouho má celé pečení probíhat. Teplo má tu vlastnost, že vždy stoupá směrem vzhůru. Nejinak je tomu i v troubě. Horní příčky trouby se tedy hodí hlavně ke grilování, na středních příčkách můžeme připravovat většinu jídel a spodní část slouží hlavně k dlouhé přípravě mas, brambor, koláčů a jiného pečiva.

    Foto: Shutterstock, zdroj: epicurious, realsimple

  • Málo peněz, malé bydlení. Mikro domy jsou pro důchodce jako ušité

    Mikro domy jsou možným zajímavým řešením pro všechny, kteří touží po vlastním bydlení, ale nejsou nároční na prostor. Toto řešení se tedy v budoucnu hodí spíše pro důchodce a mladé občany bez dětí. Omezený prostor prostě není pro každého a z vysněného domečku se může rychle stát noční můra.

    Mikro domky se pravidelně dostávají do popředí hlavně v dobách různých krizí. Energetická, inflační, migrační a dnes i válečná. To vše nahrává do karet podobným projektům. Pokud ale uvažujete nad pořízením podobné stavbičky, zkuste si vše dopodrobna naplánovat.

    Mikro domy mají klady

    Jako všude i zde nalezneme kladné i stinné stránky. Mezi hlavní pozitiva patří hlavně nízká pořizovací cena samotné stavby. Ta se obvykle pohybuje v řádu statisíců, v závislosti na velikosti stavby a vybavení interiéru. Samozřejmě je rozdíl mezi obvykle a luxusně vybaveným mikro domkem.

    Do kladů můžeme zahrnout i energetickou náročnost budovy. Ta je několik řádů nižší než u konvenčního domu a bytu. Vytopení malého prostoru s dobrou izolací spotřebuje velice málo energie. V kombinaci s úspornými žárovkami a ostatní elektronikou jde o perfektní řešení energetické drahoty.

    Jako další zmíníme i náklady na údržbu a opravy. Ty také pravděpodobně nedosáhnou zásadních hodnot a půjde často o zanedbatelné částky.

    Foto: Shutterstock

    ….i zápory

    Ačkoliv jsou mikro domky zajímavým řešením noha problémů, stále je to trochu hudba budoucnosti.

    I když je pořizovací cena nízká, málokdo může dát ze svého několik stovek tisíc na domek. A to se ani nebavíme o jeho umístění. Pořízení pozemku už může stát i miliony. Jenže domek se někam postavit musí.

    Dále narážíme i na to, že podobné stavby nejsou řádně ošetřeny legislativou. To znamená, že na ně není možné dostat například hypotéku. Což povede s většímu čerpání spotřebitelských úvěrů a dojde ke zvýšení zadlužení mladé a staré generace obyvatelstva.

    Problémem může být i připojení podobných staveb do energetických a odpadních sítí, nejčastěji z důvodu absence zákonů a nadměrné byrokratizace. Všechna podobná úskalí momentálně zatím lidi odradí, než aby jim otevíralo dveře k invenci.

    Jistým řešením by bylo zřízení jakýchsi kolonií podobných staveb. To ale sebou ponese další náklady na zajištění dopravy, zdravotní a sociální péče pro takto žijící seniory. Všechny toto problémy bude třeba dořešit. Mikro domy mají jistě budoucnost a byla by škoda je zbytečně brzdit. Mohou totiž někomu přinést vysněné bydlení.

    Uvidíme, co nám budoucnost přinese.

    Foto: Shutterstock, zdroj: autorský článek

  • Obejdete se i bez žehlení. Speciální postup vysuší prádlo tak, že už ho žehlit nemusíte

    Žehlení je pro někoho relaxační činností u které si odpočine a zároveň udělá nezbytnou domácí práci. Pro většinu národa je ale žehlení otravnou záležitostí, která zdržuje a navíc jí nikdo z rodiny ani pořádně neocení. Jde ale i jinak.

    Existují metody, které vám dokáží od žehlení ulehčit, případně ho velmi omezit. Nejsou složité a v podstatě jde jen o řádné využití domácích spotřebičů a jiných prostředků. Navíc ušetříte i za energie.

    Žehlení omezí správné praní prádla

    Nikdy není dobré pračku zbytečně přeplňovat. Prádlo se pořádně nevypere a spotřebuje se i více elektřiny. Navíc se prádlo i více pomuchlá, což bude znát u dalšího žehlení. Pračku vždy naplňte dle její maximální povolené kapacity, ale rozhodně jí nepřeplňujte.

    Regulujte i otáčky při ždímání. Při vysokých otáčkách je prádlo sice sušší, ale zase více pomačkané. Pokud tedy máte tu možnost, ždímejte raději na nižší otáčky. Prádlo bude sice vlhčí, ale nebude tolik pomačkané. Navíc vyšší vlhkosti se dá následně docela dobře využít.

    Kalhoty a košile na ramínka

    Velice šikovnou pomůckou se zde stávají obyčejná ramínka. Všechny mikiny, košile, svetry a jiné oděvy po vyprání ihned zavěste na ramínka. Zavěšené prádlo na ramínku porovnejte, upravte a protřepejte. Váha vlhkosti tím srovná zbylé nerovnosti. Kalhoty zase zavěste za poutka kolem pasu.

    Nechte vše usušit a můžete rovnou vše uklízet. Rozdíl mezi ramínkem a šňůrou je ten, že v případě ramínka se prádlo tolik nevytahá.

    Foto: Freepik

    Ručníky složte ještě vlhké

    Ostatní “hranatý” textil (ručníky, utěrky, povlaky, prostěradla a podobně) hned po vyprání složte na sebe do úhledných komínků. Vždy odstraňte nežádoucí přehyby.

    Takto složené prádlo nechte asi půl hodiny odpočívat. Váha textilu v podstatě sama vyžehlí prádlo. Pak už jen stačí takto srovnané prádlo zavěsit na sušák. Jen se snažte dodržet tvar, ve kterém se prádlo samo rovnalo.

    Až se prádlo samo vysuší, uložte ho do skříně. K maximalizaci celého efektu textilie neskládejte do obvyklých komínků, ale srolujte ho do úhledné ruličky. Tím se lépe zachová jeho svěžest a úhledný stav.

    Foto: Shutterstock, zdroj: wikiHow, cleanipedia

  • Proč je lepší mýt nádobí v myčce než v ruce. Důvodů je hned několik

    Vlastnictví myčky je velkou výhodou v kuchyni i domácnosti. Díky tomuto spotřebiči se válka proti špinavému nádobí vede nesrovnatelně lépe. A důvodů je mnohem více. Několik si jich spolu shrneme.

    Energeticky šetrné mytí nádobí

    Ačkoliv pořízení myčky není úplně levná záležitost, její provoz se nám vyplatí. Její energetická náročnost je daleko nižší, něž obyčejné mytí nádobí ve dřezu. Myčka dokáže umýt nádobí v několika litrech vody, které si sama ohřeje na potřebnou teplotu. Ta během mycího programu zůstává stejná a není třeba ji dopouštět. Pro srovnání uvedeme, že při běžném mytí ve dřezu spotřebujete cca 40 litrů vody, myčka spotřebuje zhruba 7. A to už je značný rozdíl.

    Tím se ušetří nejen na vodě, ale hlavně na elektřině a případně i plynu. Na ohřátí vody při ručním umývání spotřebujeme průměrně 2,6 kWh. Za objemu stejného množství nádobí myčka spotřebuje necelou 1 kWh. Poděkuje vám tak životní prostředí i vaše peněženka.

    Hygiena na prvním místě

    Mytí nádobí v myčce je i daleko hygieničtější. Houbičky a drátěnky jsou nekonečnou líhní různých bakterií, plísní a jiných nečistot. ty si pak vesele roztíráme po talířích a hrnečcích ze kterých jíme a pijeme. Odporné. Ve dřezu můžeme dokonce nalézt více než 100 milionů bakterií na centimetr čtvereční .

    Myčka oproti tomu ničí bakterie pomocí horké vody. Horká voda je spolehlivý likvidátor 99 % bakterií. Moderní myčky dokonce disponují funkcí vlastní sanitace, která si automaticky řídí likvidaci podobného znečištění.

    Foto: Freepik

    Ušetřete čas a námahu

    Koho by bavilo neustálé mytí nádobí. Myčka vám dovolí váš čas zužitkovat lépe. Už nemusíte ztrácet čas bojem s odolnými nečistotami.

    Tyto spotřebiče často disponují funkcí, která odstraní i zažrané nečistoty. Pomocí intenzivního mycího programu všechny nečistoty zmizí bez zbytečné námahy s rukama ponořenýma do vody. Jedinou práci, kterou musíte vykonat, je naplnění a vyklizení myčky.

    Vám tak zbyde čas na jiné aktivity. Například můžete věnovat více času našemu portálu, v krajním případě i rodině a dětem.

    Foto: Shutterstock, zdroj: homestolove, choice

  • Správná péče o solární panely je klíčová. Jinak nebudou fungovat správně

    Solární panely momentálně prožívají masivní boom. Vzhledem k aktuálním cenám energií tomu není divu. Panely představují zajímavou alternativu k energetickým úsporám a navíc na ně lze čerpat velké částky na dotacích. Montáží těchto systémů ale práce nekončí. Celá soustava musí být pod pravidelnou kontrolou.

    Pečovat o panely není náročné, ale jejich pravidelná kontrola a údržba je nezbytná. Panely jsou totiž soustavně vystavovány všem povětrnostním podmínkám, které samozřejmě mají na tuto energetickou soustavu svůj vliv.

    Provoz solárních panelů ovlivní i drobnosti

    Jen dobře udržované panely mohou plnit svůj účel na 100%. Pravidelně kontrolujte monitorovací počítač a bezchybný chod softwaru. Jako indikátor dobrého stavu by nám měl monitor svítit zeleně a výkonost soustavy by neměla klesnout pod 85%. V případě jakékoliv výchylky pod tuto hodnotu kontaktujte ihned svého dodavatele a věc řešte.

    Nikdy nezkoušejte ladit software svépomocí, nejste-li k tomu proškoleni. Chybné nastavení může celou soustavu poškodit. Tyto věci svěřte do rukou odborníků.

    Co můžete ale můžeme dělat svépomocí je například fyzická prohlídka panelů. Na panelech nesmí být praskliny, vrypy, škrábance ani jiné poškození. Pravidelně kontrolujte i ukotvení a případnou rez na různých částech soustavy. Každé poškození konzultujte s odborníky a sami nic neopravujte.

    Další povinností je udržovaní panelů v čistotě. Jen čisté panely produkují nejvíce energie. S jejich zaprášením a zašpiněním výkonnost zásadně klesá.

    Foto: Freepik

    Jak panely očistit svépomocí

    Solární panely většinou nemají předepsaný interval čištění a tudíž to řešíme dle potřeby. Na místech, kde je zvýšená prašnost, nás podobné akce pravděpodobně budou čekat daleko častěji. Samotné čištění se dělá vždy mimo zimní období, ráno nebo večer. Tedy vždy při minimu sluneční aktivity.

    Celý systém nejdříve vypněte. Znečištěné a zaprášené desky opatrně ometeme smetákem s velmi jemnými vlákny. Smeťte nečistoty, panel opláchněte vlažnou vodou a stáhněte přebytečnou vodu.

    Mějte na paměti vlastní bezpečí. Při pohybu ve větších výškách se vždy zabezpečte proti případnému pádu a používejte vhodnou obuv.

    Foto: Freepik, zdroj: solarreviews, CNET

  • Venkovní omítky – vše, co potřebujete vědět

    Napadlo vás někdy, co všechno vlastně víte o omítkách? Na pohled zcela primitivní omítky mají větší důležitost, než si možná myslíte.

    Technické vlastnosti omítky

    Venkovní omítka je v podstatě ochranná obálka stavby. Kvalitně zpracovaná omítka musí splňovat celou řadu vlastností, které zásadně ovlivňují celé stavení.

    Tato ochranná vrstva musí mít dostatečnou prostupnost vzduchu (paropropustnost), nesmí obsahovat alergeny a látky ohrožující zdraví. Barva omítek musí za všech povětrnostních podmínek zůstat stejná.

    Zároveň musí být omítka výborně přilnavá k povrchu, mít dostatečné mrazuvzdorné a žáruvzdorné vlastnosti a nesmí se měnit jejich objemová kapacita.

    Všechny tyto vlastnosti významně ovlivňují klima a teplotu budovy a určují energetickou náročnost. To se týká hlavně ekonomické stránky. Nicméně je tu i estetická část omítek. Exteriér budovy ukazuje veřejnosti co je budova vlastně zač. Omítka může odkazovat na kulturní odkaz předků, původní účel budovy a případně na vkus současného majitele.

    Omítka má několik vrstev

    Omítky samozřejmě prošly za posledních několik dekád prudkým technologickým vývojem. Dnešní omítky se obyčejně skládají ze 4 vrstev. Spolu si je v krátkosti probereme.

    • Podhoz – hrubá malta, která slouží jako spoj mezi zdivem a samotnou omítkou.
    • Jádro – složka, která určuje charakter, tvar a stav celého omítkového souboru. Určuje například základní fyzikální vlastnosti.
    • Štuk – Tvar štuku určí finální podobu, dá se různě tvarovat a modelovat. Nicméně ne vždy se této vrstvy využívá. Na některé povrchy se štuk vzhledem k jeho křehkosti nedá použít.
    • Finální nátěr – dle vkusu každého zadavatele práce.
    Foto: Shutterstock

    Druhy omítek

    Omítky můžeme snadno rozdělit do několika druhů, dle požadovaných vlastností.

    • Minerální omítky – Jsou zcela základním ochranným obalem. Kombinace pojiva a písku zaručuje maximální propustnost vzduchu, nicméně hodná absorbuje vodu. Proto je nutné aplikovat speciální nátěry.
    • Minerální omítky šlechtěné – stejné jako obyčejné, nicméně speciálně zabarvené dle požadavků zákazníka.
    • Sanační omítky – použití ve vysoce vlhkých prostředích. Mají vysokou poréznost a paropropustnost. To zaručuje rychlé odpařování vody a neumožní vznik fleků, skvrn a plísní.
    • Disperzní omítky – vysoce odolné druhy omítek. Jako pojivo se používají průmyslové pryskyřice. Díky tomu je omítka vysoce odolná proti nepříznivým vlivům. Dobře odpuzují vodu a nebrání proudění vzduchu.
    • Silikátové omítky – vhodné pro rekonstrukce historických budov. Jako pojivo se používá draselné sklo.

    Foto: Shutterstock, zdroj: myhomemydesign, homehow