SnadnoBydlet.cz

Author: Hana Bordovská

  • Tepelné čerpadlo může být standardem i v panelovém domě

    Tepelná čerpadla jsou v posledních letech v módě. Lidé bydlící v rodinných domech mohou topit a ohřívat vodu ekologičtěji, soběstačněji a hlavně levněji. Ale co paneláky? Traduje se, že tepelné čerpadlo se pro panelové domy nehodí, ale je to skutečně pravda, nebo jen zpátečnický mýtus?

    Kam čerpadlo umístit?

    Pokud bychom chtěli tepelné čerpadlo nainstalovat do panelového domu, musíme počítat s mnoha faktory, které bude potřeba zohlednit. Jednotka je poměrně velká a musíme najít prostor, kam ji umístit. U rodinného domu může být na zahradě, ale v paneláku přichází v úvahu buď fasáda, střecha nebo sklepní prostory. Umístění čerpadla na střechu by ji mohlo poškodit, na fasádě může nejen špatně vypadat, ale také rušit obyvatele domu či sousedy, protože čerpadlo vydává hluk. Proto připadá v úvahu prádelna nebo kočárkárna. Čerpadlo je pak třeba instalovat s novými technologiemi pro snížení hlučnosti.

    Další výzvy

    Pak je třeba dořešit způsob distribuce tepla v budově a také připojení na stávající systémy vytápění. Nicméně problémy jsou od toho, aby se řešily. Když se nám to povede, získáme smysluplné a ekonomicky výhodné řešení.

    V Praze už to zkusili. A výsledek?

    V jednom z pražských panelových domů bylo instalováno tepelné čerpadlo. Na začátku se to neobešlo bez drobných komplikací, nicméně ve finále byli vlastníci bytových jednotek příjemně zaskočeni. Náklady na vytápění se snížily o 40 %. Jistě, musela se zaplatit instalace čerpadla, ale pokud vezmeme v potaz dotace na obnovitelné zdroje, vychází to velmi dobře.

    Foto: Shutterstock

    V Helsinkách šli ještě dál

    V Helsinkách uvedli do provozu dvě obří tepelná čerpadla, která vytápí až 30 000 domácností. Finové tak využívají obnovitelné zdroje energie, a navíc šetří. Je pravda, že jsou technologicky dál, protože tato dvě čerpadla používají na dálkové vytápění a nejsou tím pádem umístěna v domě.

    Finanční stránka. Vyplatí se to?

    Tepelné čerpadlo se určitě vyplatí. V případě panelového domu za 4–7 let, taková je návratnost. Životnost tepelného čerpadla je 20 let. Zájem o tepelná čerpadla bude v budoucnu růst, protože rostou ceny uhlí. Stát se navíc snaží jít ekologii naproti, takže existuje možnost čerpat státní i evropské dotace. Tím snížíte náklady na instalaci a budete si moct jako panelový dům tepelné čerpadlo dovolit.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Energozrouti, Odpojeni-od-teplarny, ptas

  • Jak bezchybně spojit beton. Začátečníci obvykle udělají častou chybu

    Napojit nový beton na starý není tak úplně úkol pro amatéry. Chce to určité znalosti a zkušenosti, zkrátka vědět, jak na to. My vám to prozradíme.

    Proč věnovat napojení nového betonu na starý takovou pozornost?

    Někdy nastane situace, kdy se betonuje nadvakrát. Ať už kvůli špatnému odhadu množství betonu, potřebě přistavět nebo přerušení betonování z důvodu nepříznivého počasí. Pokud nový beton nenapojíme správně, beton může a zřejmě i bude praskat. Kvůli mechanismu statiky, působení povětrnostních vlivů a činnosti vlhkosti. A to nechceme.

    Příprava starého betonu

    Nezapomeňte nejprve připravit starý beton. Navlhčete jej, to znamená mírně pokropte vodou. Není na škodu ho také obrousit tak, aby se povrch zdrsnil a lépe tak přilehl k nové vrstvě betonu. Někteří kutilové ještě penetrují a natírají flexibilním lepidlem.

    Jak nový beton napojit?

    Pokud betonujete vertikálně (sloupky k plotu nebo zídky), tak není nic jednoduššího než do betonu vyvrtat hluboké tenké díry, do kterých zastrčíte roxory (zdrsněné kovové tyče). Ty pak oblijete další vrstvou betonu, ať už si novou část obedníte třeba dřevem nebo využijete ztracené bednění. Takto spojený beton jen tak něco nerozhází. Jen nechte pořádně zaschnout a betonujte v ideálním počasí.

    Foto: Shutterstock

    Dobetonování podlahy

    Betonujete-li podlahu, musíte také vyřezat drážky. Do nich zavedete roxory, které následně zohnete do tvaru písmene L. Tím se nový a starý beton lépe propojí.

    Další možností jsou tzv. kari sítě, které položíte na nový i starý beton, a ještě celé jednou přebetonujete. Zkrátka dva betony spolu musí mechanicky držet.

    Hlavně v klidu

    Pokud nestavíte přehradu nebo mrakodrap, nemusíte si dělat přehnané starosti. Práci proveďte co nejlépe a nejzodpovědněji dokážete, a uvidíte, že beton si dá říct.

    Zdroj: YouTube

    Foto: Shutterstock, zdroj: Kutilskaporadna, Extrainspirace, Poradte,

  • Vytáhnutí hmoždinky ze zdi může napáchat velkou škodu. Dobře funguje vyplňovací způsob

    Vytáhnout hmoždinky ze zdi přece není žádná věda, stačí vteřinka a je venku, ne? Takhle to v ideálním případě funguje, ale ne vždy žijeme v ideálním světě a sveřepě bránící se hmoždinky nám čas od času mohou zkomplikovat život. Jak je ze zdi vytáhnout, i když se jim nechce?

    První pomoc? Kleště

    V tom nejjednodušším případě vám úplně bohatě postačí obyčejné kleště kombinačky. Těmi hmoždinku co nejpevněji uchopíte, začnete mírně otáčet doprava a doleva, a nakonec ji vyndáte.

    Vrták

    Najděte vrták o stejném průměru jako má hmoždinka. Hmoždinku jím opatrně navrtejte a poté, až bude dostatečně zaklesnutá, ji opatrně, leč pevně vyndejte.

    Otvírák na víno

    Dobrý tip pro tvrdohlavé plastové hmoždinky. Otvírák zašroubujte do hmoždinky a pak ji jemně vypačte.  

    Šroub

    Na stejném principu funguje také vhodný šroub. Vyberte šroub velikosti odpovídající hmoždince. Ten do ní zašroubujte. Pak si vezměte kleště, uchopte šroub za jeho hlavu a pačte s ní tak dlouho, dokud hmoždinka nepovolí a nevyjede ze zdi ven.

    Foto: Shutterstock

    Alternativní řešení? Hmoždinky se nezbavujte, zatlučte ji

    Pokud se i přese všechno hmoždinka nechce poddat, tak ji tam prostě nechte. Buď ji dovnitř zatlučte kladivem nebo zašroubujte. Místo po ní pak můžete zasádrovat nebo zatmelit. Hlavně nezapomeňte nejprve otvor pořádně vysát.

    Něco málo o hmoždinkách

    Hlavním úkolem hmoždinky je dobře nebo spíše přímo dokonale držet. Používá se pro všechny druhy stavebních materiálů. Existují různé tvary, druhy a typy hmoždinek, dle materiálu a techniky přitlačení k okolní zdi. Před nákupem hmoždinky si ujasněte, do jakého materiálu bude zakotvena a jaké zatížení musí snést.

    Prakticky

    Hloubka otvorů pro hmoždinku by měla být o cca 10 mm delší než délka hmoždinky. Před jejím osazením je třeba otvor vysát nebo vyfoukat. Pro vrtání otvorů pro hmoždinky použijte kvalitní a ostrý vrták, jinak se vám podaří vyvrtat otvor širší a hmoždinka v něm nebude tak dobře držet. Hmoždinky nevrtejte ani příliš blízko u sebe, nedělá to dobrotu.

    Zdroj: YouTube

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, Radyprovsechny, Poradte

  • Červotoč vám může zničit celý dům. Zajistěte, aby k vám nepronikl

    Červotoč. Tak malý brouk a jak veliké škody dovede napáchat. Vedle hub a plísní patří mezi nejčastější biologické škůdce nábytku. Jak jeho výskytu u vás doma předejít? A co dělat, když už své dílo zkázy započal?

    Jak červotoče poznat?

    První podezření nejspíš budete mít, když v noci uslyšíte podezřelé, tiché, neidentifikovatelné zvuky. Navíc brzy najdete na nábytku velice uzoučké kulaté otvory vedoucí dovnitř dřeva, vedle kterých je vždycky hromádka „vyvrtaného“ prachu. Poškození může vypadat zanedbatelné, ale červotoče v žádném případě nepodceňujte, vevnitř nábytku, trámu či stěny je situace mnohem mnohem horší. Jsou to totiž právě schované larvy červotočů, které se s velkým apetitem živí dřevem a prokousávají si v něm cestičky.

    Prevence červotočí invaze

    Vše dřevěné skladujte v suchém a dobře větraném prostředí. Starejte se o svůj nábytek. Pravidelně jej sledujte, povrchově upravujte, kontrolujte nátěr, opravujte trhliny, lakujte a impregnujte. Rozhodně nezapomínejte na zahradní nábytek, terasy, pergoly a střešní konstrukce. Před nákupem staršího nábytku z druhé ruky ho pořádně zkontrolujte, abyste si domů nepřivezli nevítané překvapení.

    Co s nábytkem prokousaným červotočem?

    Odstavte jej od nábytku nenapadeného. Pokud je škoda hodně velká, raději ho spalte. Chcete-li dřevo zachránit, vykliďte všechen obsah nábytku a snažte se jej vystavit suchému a vysokému mrazu. Pokud to není možné, tak alespoň dostatečně větrejte, protože červotoči ze všeho nejvíc milují vlhko a klid. Malé předměty můžete umístit na 72 hodin do mrazáku, to červotoče spolehlivě zabije.

    Foto: Shutterstock

    Vyrobte smrtící lektvar

    • Neředěný ocet smíchejte s jarem v poměru 10:1 a přisypte trochu pepře, pořádně promíchejte. Roztokem štědře natírejte napadená místa.
    • Vyzkoušet můžete také roztok ze soli, hořčičného semínka, pepře, pelyňku a octa.
    • Extra silný je odvar z černého a bílého pepře, česneku, feferonek, soli, čtvrt litru octa a horké vody.
    • Inspirovat se můžete také historií. Dříve lidé používali roztok z louhového mýdla nebo rozehřátý naftalín.

    Pokud chcete raději ověřenou chemii, v obchodech samozřejmě seženete přípravky proti červotočům.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Napady-navody, wikiHow , RealHomes

  • Před malováním je nutné vyhladit zeď. Svedete to i bez zedníka

    Malování je velká akce. Nicméně nemyslete si, že stačí nakoupit štětky, válečky a barvy a pustit se se vší vervou do práce. Pokud chcete, aby barva co nejdéle na stěně vydržela a co nejlépe vypadala, bude vhodné si připravit podklad.

    Co s popraskanou stěnou?

    Máte-li ve zdi praskliny nebo díry od hřebíků či vrutů, malování je nejlepší příležitost, jak se jich zbavit. Smetete to jedním vrzem. Trhliny a díry můžete vyspravit buď speciálním tmelem, který se v požadovaném množství nanáší přímo z tuby na očištěná a navlhčená problematická místa a následně se zapraví do díry pomocí ocelové špachtle nebo hladítka a finálně vybrousí brusným papírem, nebo můžete použít sádru. Tu rozmícháte s potřebným množstvím vody, směs aplikujete na otvor a také zahladíte špachtlí nebo hladítkem. Nakonec vyhladíte smirkovým papírem.

    Odmaštění stěny

    Před malováním se doporučuje stěnu vysát vysavačem s násadou s kartáčkem, aby byla úplně čistá a bez prachu. Pokud máte stěnu mastnou, třeba za sporákem, omyjte ji houbičkou namočenou ve vodě s pracím mýdlem, klidně i několikrát po sobě. Na větší plochy místo houbičky použijte malířskou štětku.

    Foto: Shutterstock

    Nevynechávejte penetraci

    Chceme-li udělat vše pro to, aby nátěr na stěně držel a neodlupoval se a aby nám nevznikaly fleky, stěny před malování napenetrujeme. Penetrace sjednotí savost jednotlivých povrchů a připraví podklad pro nanesení malířské barvy. Penetraci nanášejte válečkem nebo štětkou, v případě savého podkladu klidně i ve více vrstvách.

    Vypořádejte se s plísněmi

    Pokud vás trápí někde plíseň, před malováním máte ideální příležitost se jí zbavit jednou pro vždy. V ideálním případě nespoléhejte jen na Savo, ale vyčistěte zeď hloubkově. Postižené místo navlhčete vlažnou vodou, pak plíseň pomocí zednické špachtle nebo hrubého kartáče seškrábejte, klidně i s omítkou. Pro jistotu ještě postříkejte Savem a nechte zaschnout.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Stavimbydlim, Ceskykutil, Vladcemopu, Diy

  • Řezání dřeva motorovou pilou má postup, který je nutné dodržet

    Ne nadarmo nás při použití slov motorová pila napadne asociace „texaský masakr“. Protože pokud s motorovkou neumíte zacházet, buď se v lepším případě neskutečně nadřete, nebo v tom horším si solidně ublížíte.

    O pilu je třeba pečovat

    Řetěz musí být ostrý a správně napnutý. Nedostatečně napnutý řetěz má tendenci padat, což je nesmírně nebezpečné. S tupým řetězem se zase tak špatně řeže, že se z únavy nebo nepozornosti můžete dopustit chyby, která povede k vážnému zranění. Po každém řezání pilu očistěte a zkontrolujte. Jednou za čas ji dejte seřídit do servisu.

    Bezpečnost především

    Nikdy nepoužívejte pilu, která má uvolněné kryty, madla nebo jiné části. A pak nepodceňujte význam a důležitost ochranných pomůcek. V prvé řadě jsou to brýle nebo obličejový štít. Druhou nezbytností jsou rukavice a třetí nutností pevné boty a dlouhé kalhoty. Velmi rozumné je nasadit si také chrániče sluchu (sluchátka). Uši byste si sice po jednom řezání nezničili, ale dlouhodobé vystavení takovýmto decibelům by vás o sluch připravit mohlo.

    Pilou neřežte mokrý a kluzký povrch. Při práci si kolem sebe průběžně dělejte pořádek, ať nezakopnete. Pilu nikdy nestartujte na místě, kde jste dolévali benzín, mohl by se vznítit. A nikdy ji nestartujte přímo v ruce. Startuje se na rovné ploše, špičkou boty v zadní rukojeti, jednou rukou pevně držíte pilu, druhou natahujete.  

    Foto: Shutterstock

    Technika řezání aneb netlačte na pilu

    Přísloví „netlač na pilu“ má reálný základ. Ani vy na motorovku netlačte. Nasaďte ji jemně na dřevo (na kulatinu na koze ve vertikální poloze) a nechte padat dolů vlastní vahou. Dřevo tak v podstatě spíše krájíte. Když byste se neudrželi a přeci jen tlačili (nebo pokud musíte, protože máte tupý řetěz), dojde k větší zátěži řetězu a motoru, což způsobí kratší životnost. Pilu vždycky svírejte pevně v obou rukách. Přejeme hodně štěstí.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, Napady-navody, wikiHow

  • Jak dobře vybetonovat sloupky. Takto si snadno postavíte plot nebo bránu

    Chcete si oplotit pozemek klasickým pletivovým plotem, jenže narazíte na jeden háček. Nevíte, jak upevnit sloupky plotu v zemi. Ano, bude třeba je zabetonovat. Přečtěte si detailní návod, jak na to.

    Dvakrát měř…

    Nejprve trocha matematika a geometrie. Celý pozemek si důkladně proměřte a určete si tvar a délku oplocení, abyste zjistili, kolik sloupků a vzpěr bude potřeba a také kolik pletiva nakoupíte.

    Zkusíme si to nanečisto

    Pomocí provázku a kolíků (tyček, klacků) si pozemek hezky nanečisto „oplotíte“ a vymyslíte, kde přesně budou sloupky stát. Měly by mezi sebou mít vzdálenost 2,5-3 m. Nezapomene ani na vzpěry sloupků. Ano, to jsou ty diagonální tyče. Měly by být umístěny pod úhlem 45° ke kolmému sloupku v každém rohu oplocení a na rovných plochách delších než 25 cm. Tam, kde bude sloupek nechte kolík nebo místo postříkejte značkovacím sprejem.

    Kopeme a chystáme beton

    Na označených místech vykopejte díry a pak se pusťte do samotné betonáže. Pro menší plot můžete koupit pytlovaný beton, který podle pokynů výrobce smícháte s vodou. Na větší projekty bude lepší objednat si „návštěvu“ z betonárny.

    Foto: Shutterstock

    Betonujeme

    Každý sloupek při betonování vyrovnejte pomocí vodováhy a také nezapomeňte na stejnou výšku sloupků. Hloubka díry pro sloupek by měla být 70-80 cm, přičemž sloupek se zapouští do betonu do hloubky asi 50 cm. Průměr díry by měl měřit 20–30 cm. Před nalitím betonu do díry vhoďte trochu štěrku, který polijete vodou.  

    Kdy (ne)betonovat?

    Je třeba pracovat chytře. Pokud jsou teploty nižší než 5 °C, nechte betonování na teplejší období. Tři až pět dní po betonování by nemělo mrznout, beton potřebuje zatvrdnout. Mráz by v něm mohl způsobit praskliny. Pokud je naopak příliš horko, tedy nad 25 °C. je potřeba beton vhodně ošetřit a přikrýt textilií.

    Finále

    Beton bude schnout pár dní, proto jej raději zajistěte, jak proti lidem, tak zvířatům. Tak. A teď vám nezbývá nic jiného než se pustit do úklidu.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Muj-beton, Levne-oploceni, wikiHow

  • Jak odstraním plíseň ze zdi? Dá se to jednoduše a bez chemie

    Plíseň na zdi je noční můrou. Jak se s ní rychle, efektivně a ideálně jednou provždy vypořádat? A jak zařídit, aby se příště našemu příbytku širokým obloukem vyhnula?

    Proč a kde se tvoří plísně?

    Plísně mají rády teplo, vlhko, hlavně špatně větraná zákoutí. Milují kouty, rohy oken a dveří, překlady, parapety, prahy či plochy za nábytkem. Nepotřebují světlo. Písně se nejčastěji tvoří v domácnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí, která klidně může vzniknout jen běžným životem. Žehlení, vaření, sprchování, všechny aktivity, které produkují vodní páru, přispívají ke zvýšení vlhkosti. Plísně samozřejmě vznikají i ze závažnějších důvodů jako je narušený plášť budovy, poškození střechy, špatná hydroizolace nebo zatékání.

    Náležitá ochrana. Respirátor a rukavice

    Než se pustíte do boje s plísní, dobře se vybavte, protože nepřítel je velice nebezpečný, i když ho nevidíme. Z plísní se totiž mohou vzduchem šířit jejich spóry, a ty jsou pro lidský organismus nebezpečné. Proto použijte roušku nebo ještě lépe respirátor, pracovní rukavice a také oblečení s dlouhým rukávem a dlouhými nohavicemi.

    Když je plíseň menší

    Stačí zpravidla nastříkat prostředkem proti plísním, nechat působit, nechat stéct, utřít, vyvětrat a je hotovo. To ovšem může být dočasné řešení, protože plíseň se může znovu objevit.

    Zákeřné plísně

    Chcete-li se plísní zbavit jednou provždy, postříkejte místo Savem nebo speciální dezinfekcí, přípravek nechte 3 hodiny působit. Poté mechanicky škrabkou nebo špachtlí plíseň oškrabte, klidně až na cihlu, podle potřeby. Bude-li třeba znovu použijte dezinfekci. Zeď postříkejte Savem a natřete penetrací. Až budete malovat, do poslední vrstvy přimíchejte přípravek určený k preventivní ochraně proti plísním.

    Foto: Shutterstock

    Ošetření plísní bez použití chemie

    Kdo brojí proti chemii, může klidně vyzkoušet babské rady, koneckonců naši předkové Savo neměli a taky žili.

    • Alkohol. Použijte co nejčistší destilát. Odstraní plíseň nejen z povrchu, ale také její podhoubí.
    • Bílý ocet. Nalijte neředěný bílý destilovaný ocet do rozprašovače a postříkejte jím inkriminované místo. Nechte pár hodin působit, poté vysušte nebo otřete.
    • Soda. Lžičku sody rozmíchejte ve sklenici vody, roztok přelijte do rozprašovače. Protřepejte a nastříkejte na plíseň. Nechte 10–15 minut působit a poté plíseň odstraňte pomocí houbičky nebo kartáčku. Po uschnutí můžete postup raději několikrát zopakovat.
    • Tea tree olej. Rozmíchejte lžičku tea tree oleje ve sklenici vody, nalijte do rozprašovače. Protřepejte a nastříkejte.

    Jak plísním předcházet?

    Větrat, větrat, větrat. A to v každém ročním období. Na podzim a v zimě můžete krátce, ale zato intenzivně. Pokud nemáte v koupelně okno, tak používejte ventilátor.  Soustřeďte se také na optimální vlhkost, ta by se měla pohybovat v rozmezí 45-55 %. Při vaření používejte digestoř, nábytek nemějte úplně naražený na zdi. Pokud možno, sušte prádlo v sušičce.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Odstraneniplisne, Napady-navody, Maliri-nateraci, Maids, GreenGeniewny

  • Broušení nožů nemusí být zdlouhavé. Ponořte je do vody se solí

    Ne nadarmo se říká, že tupým nožem se člověk pořeže spíš než ostrým. A navíc vaření s tupým nožem se rovná šílenému utrpení. Jakmile nůž nabrousíte, půjde vám práce pěkně od ruky a vy se místo nadávání můžete těšit z pokrájeného obsahu bublajících rendlíků. Jak nože co nejlépe nabrousit?

    Zázračný roztok

    Někteří profesionálové jsou k této technice skeptičtí, takže doporučujeme vyzkoušet jen na starších nožích, které už mají odžito, nicméně výsledky jsou dechberoucí. Vezměte si starý tupý nůž a nechte jeho ostří nahřát nad plamenem. Ideální bude plynový hořák, ale můžete zkusit i svíčku nebo oheň. Mezitím si připravte jednoduchý roztok ze soli a vody. Zkrátka rozpusťte sůl ve vodě a zamíchejte. Nalijte do dostatečně mělké a velké misky. Jakmile bude nůž rozehřátý, ponořte jeho ostří do solného roztoku. Pak jej naostřete. Opět namočte a opět přebruste. A takhle postupujte až dokud nůž nebude tak ostrý, jak jste si představovali.

    Broušení vs. ostření

    Ostření zarovnává mikroskopické zoubky a trhlinky v čepeli, ale neodstraňuje z ní ocel. Dá se provádět často, klidně po každém použití. Naproti tomu broušení je komplexnější, odebírá z nože čepel a vytváří nový okraj. Provádí se maximálně 2x za rok. Oba termíny se však velice často zaměňují a to i mezi kulináři.

    Foto: Shutterstock

    Broušení pomocí brusky

    Brusky existují ruční nebo elektrické. Nůž jimi několikrát protáhneme směrem k sobě. Tato varianta je uživatelsky jednoduchá.

    Broušení pomocí ocílky

    Levou rukou držíme ocílku opřenou hrotem dolů o suchý, pevný povrch. Pravou rukou přiložíme čepel nože zadním koncem na ocílku a táhneme směrem dolů a zároveň k sobě. Nůž s ocílkou musí svírat úhel cca 20°. Po broušení vždy nůž přetřeme suchým hadříkem. Ocílky se vyrábějí keramické nebo diamantové.

    Co s drahými noži?

    Pokud máte nože, na které jste pyšní, kvalitní nože, které nebyly zrovna nejlevnější, a nechcete si je zničit, raději je jednou, dvakrát do roka odneste nabrousit k profesionálovi.

    Zdroj: YouTube

    Foto: Shutterstock, zdroj: Profikuchar, YouTube, TheGousto, OutdoorLife

  • Rozpoznejte pravé zlato od padělku. Použijte nit s vodou a magnet, podvodníci nebudou mít šanci

    Nejčastěji se to stává na dovolených v zahraničí nebo na tržnici. Prodavač se dušuje na svou babičku, že vám prodává pravé zlato, ale vy byste za ryzost vašeho šperku ruku do ohně nedali. Jak rozeznat zlato od padělku? Způsobů je hned několik.

    Punc především

    Nejjasnějším ukazatelem pravosti zlata je punc. Veškeré zlaté šperky přesahující váhu 0,5 g musí být opatřeny puncem. Puncovní značka je vlastně razítko vyražené do šperku, díky němu i laik snadno pozná ryzost materiálu. Punc najdete u prstenů a náušnic na vnitřní straně, u náramků a náhrdelníků poblíž zapínání. Objevíte tam číslo mezi 585–750, které značí podíl zlata ve slitině. Čím vyšší číslo, tím více zlata.  

    Má to ale háček

    Může to mít ovšem zádrhel. Zlato je buď tak lehké, že punc nemá, nebo naopak punc má, ale je padělaný. Což se také může stát, někteří podvodníci jsou nadmíru šikovní. Jaké další domácí způsoby rozpoznání pravosti zlata se nabízejí? A rovnou zapomeňte na kousání do zlata, polévání kyselinou a podobně nebezpečné nápady.

    Foto: Shutterstock

    Vyleštěte zlato hadříkem

    Padělaný kov se ošoupe. Proto mu můžete pomoci. Začněte šperk intenzivně leštit padělaným hadříkem. U nepravého zlata brzy zachytíte výsledky vaší činnosti. Nepravé zlato také často zanechává černé skvrny na kůži.

    Vezměte si na pomoc váhu

    Pravé zlato bývá těžší než to falešné. Pokud tedy máte doma šperk podobné velikosti jako ten, který chcete podrobit analýze, zvažte ho a porovnejte jeho hmotnost s podezřelým kouskem. Bude-li výrazně těžší, existuje vysoká šance, že se jedná o zlato falešné.

    Vyzkoušejte magnet

    Zlato na magnet nereaguje. Na rozdíl od jiných kovů. Pokud tedy přiložíte silný (nejlépe neodymový) magnet ke šperku a nestane se nic, máte jistotu, že jde o zlato. Pokud magnet šperk přitáhne, je šance, že je zlato falešné. Ale nemusí to tak být, třeba je jen nízkokarátové.

    Metoda pro vědce

    Budete potřebovat kuchyňskou váhu, sklenici naplněnou vodou a nit. Zvažte zlatý šperk na váze a jeho váhu si zaznamenejte. Následně naplňte sklenici vodou až téměř po okraj. Ke zlatému šperku připevněte nit. Sklenici postavte na váhu a tu vynulujte. Nyní šperk na niti ponořte do sklenice, aby byl zcela ponořen, ale zároveň se nedotýkal dna ani stěn sklenice. Opět si zapište výsledek. A teď jen hmotnost šperku vydělte hmotností šperku ve vodě. Podle výsledku si zkontrolujte, co máte doma za kov.

    • 8,92 –měď
    • 8,69 –nikl
    • 7,7–7,9 – ocel
    • 10,5 – stříbro
    • 11,34 – olovo
    • 12,02 – palladium
    • 11,54–11,56 – zlato s ryzostí 375
    • 12,5–14 – zlato s ryzostí 585
    • 14,5–16 – zlato s ryzostí 750
    • 16–16,65 – zlato s ryzostí 850
    • 18,5–19,0 – zlato s ryzostí 900
    • 19,3 – zlato s ryzostí 999,9

    Jak se vyhnout padělaným šperkům?

    Nakupujte pouze o renomovaných prodejců a výrobců. Dejte si pozor na klenotnictví a e-shopy, které překupují šperky z Asie. Ověřte si registraci obchodníka u puncovního úřadu. A pokud už se vám podaří padělané zlato koupit, informujte puncovní úřad.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Prsteny, Vedazive, Napady-navody, Forbes, wikiHow