SnadnoBydlet.cz

Author: Hana Bordovská

  • Toaleta může být zářivě bílá i bez chemie. Naučte se šetrný postup

    Kdo by nechtěl mít nablýskanou toaletu? Jenže po pár letech užívání se lesk ztrácí a vy ztrácíte naději, že to u vás bude vypadat jako v interhotelu. Nebojte se, vše se dá napravit. Stačí úplná maličkost. A navíc půjde o postup eko bio, hezky bez chemie.

    Co s vodním kamenem?

    Ti z nás, co mají tvrdou vodu, vědí, jak těžké je udržet koupelnu a záchod zářivě čisté. Tvrdá voda totiž obsahuje minerály, ty se všude možně usazují a způsobují nevzhledný hnědý povlak, který se těžko čistí. Někoho by tato situace mohla odradit, ale my víme, jak na to.

    Návod pro nablýskanou toaletu krok za krokem

    1. Do misky nasypte půl hrnku jedlé sody a nechte 15 minut odstát.
    2. Poté do misky přilijte půl hrnku octa. Směs začne šumět a zaktivuje se kyselina, která zapůsobí i na ty nejodolnější usazeniny.
    3. Tuto směs vlijte do záchodové mísy a nechte deset minut působit.
    4. Mechanicky (štětkou nebo houbičkou v rukavicích) odstraňte narušený vodní kámen.
    5. Opakovaně spláchněte.

    Pokud ještě nějaký vodní kámen zůstal, celý postup zopakujte.

    Starý dobrý ocet

    Ocet je nepostradatelným pomocníkem v domácnosti a platí to také pro čištění toalety. Kyselina octová totiž rozpouští minerály, které tvoří vodní kámen. A navíc dokáže zneškodnit bakterie a viry. Pokud máte vodní kámen menšího rozsahu, zkuste naředit ocet s vodou v poměru 1:1, nalijte do záchodové mísy, nechte hodinu působit, spláchněte a dočistěte.  

    Foto: Shutterstock

    Co dokáže jedlá soda

    Jedlá soda působí jako přírodní bělidlo, zbavuje mastnoty a silně dezinfikuje. Používat ji můžete i zvlášť. Nasypejte si na houbičku trochu jedlé sody a vydrhněte s ní mísu zevnitř. Pokud máte špinavou celou záchodovou mísu, klidně s ní vyčistěte i chromované prvky a prkénko z obou stran. Výsledek vás příjemně překvapí.

    Bezpečnost především

    Při jakékoliv manipulaci s octem a jedlou sodou používejte ochranné rukavice, ať nedojde ke kožním reakcím. Rukavice, případně i ochranné brýle jsou vhodné také proto, že záchodová mísa je semeništěm bakterií, které nechcete, aby ulpívaly na vaší pokožce.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Cistapohoda, Napady-navody, Denik, wikiHow

  • Kompost v kuchyni. Konečně budete mít z odpadu skvělé hnojivo

    Dávno neplatí, že kompostovat se dá jenom na zahradě za chalupou. Moderní doba dává ekologii zelenou, takže na trhu najdeme možnosti, jak ekologicky zpracovávat bioodpad klidně i doma v bytě.

    Proč kompostovat?

    Přírodní cesta zpracování odpadu je ta nejšetrnější. Kompostováním šetříme životní prostředí, snižujeme ekologickou stopu a snižujeme emise metanu ze skládek.

    Co kompostovat?

    Zbytky ovoce, zeleniny, kávovou sedlinu, drcené skořápky od vajec nebo čajové sáčky bez umělých vláken. Všechny tyto suroviny jsou bohaté na dusík, který podporuje proces rozkladu. Pak je třeba přidat také uhlíkaté složky, které kompost přiměřeně zvlhčí. To jsou piliny, suché listy, karton bez potisku, papírové utěrky a malé větvičky.

    Co nekompostovat?

    Živočišné produkty. V žádném případě do kompostéru nedávejte mléčné výrobky, maso, oleje a tuky. Zapomeňte také na barevný papír a raději omezte i citrusové slupky. Pokud by jich bylo hodně, narušily by svou kyselostí proces rozkladu.

    Jak kompostovat doma?

    Máte-li zahradu, tak je nejlepší volbou zahradní kompost nebo zahradní kompostér. Dobrou volbou je rovněž biopopelnice. Jestli těmito možnostmi nedisponujete, neházejte flintu do života. Představíme vám dva domácí kompostéry.

    Foto: Shutterstock

    Vermikompostér

    Vermikompostér je druh kompostéru vhodný do interiéru. Přeměňuje biologický odpad na koncentrované organické hnojivo. Jak? Pomocí speciálních kalifornských žížal. Že to zní nechutně a žížaly do bytu nechcete? Nebojte se. Žížaly se vám doma nerozlezou. Jsou umístěny v horní nádobě kompostéru, zatímco spodní nádoba slouží pro zachytávání kompostového neboli žížalího čaje, tedy přírodního hnojiva. Půl kila žížal dokáže denně zpracovat čtvrt kila odpadu. Vermikompostér můžete postavit na balkon, chodbu, ale také do kuchyně, garáže nebo dílny. Je důležité, aby se teplota pohybovala v rozmezí 15–25 °C.  Pak kompost nebude zapáchat.

    Bokashi kompostér

    Tento kompostér představuje alternativní formu kompostování pomocí anaerobní fermentace. Jde o proces vedoucí k rozkladu bioodpadu bez použití vzduchu. Funguje díky bokashi směsi obsahující bakterie urychlující rozklad. Bokashi kompostér zvládne i malé množství masa a mléčných výrobků. Proces kompostování trvá dva týdny, zato nepotřebujete žížaly.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Odpadovecentrum, Homeincube, thespruce

  • Trápí vás úzká příjezdová cesta? Dost možná máte nárok na širší

    Úzká příjezdová cesta dokáže pěkně zkomplikovat život. Nedojedou k vám popeláři, hasiči, máte problém se vyhnout s dalším autem. Jaké normy platí pro příjezdové cesty k rodinným domům?

    Normy a vyhlášky

    Celému tématu ohledně šířky pozemních komunikací se věnuje vyhláška 501/2006 Sb. a norma ČSN 73 6100-1. Zřízení příjezdové cesty k rodinnému domu je povinnost.

    Šířka příjezdové cesty

    Tak tady se přesvědčíte o pořádku v našich zákonech. Vyhláška udává minimální šířku 2,5 m, nicméně hasičské požární předpisy předepisují minimální šířku 3 m, takže se musíme řídit hasičskými předpisy. Když k samotné šíři komunikace přičtete ještě 2 x 0,25 m nezpevněné krajnice, dostanete se na ideální šíři příjezdové cesty 3,5 m. Tato šířka je zároveň normou vjezdu hasičské techniky na váš pozemek. Existují samozřejmě objekty, kterým je hasičským sborem udělena výjimka a mohou mít příjezdovou cestu užší, nicméně většinou se jedná o horské chaty a objekty v těžko dostupných oblastech.

    Délka příjezdové cesty

    Podle vyhlášky by neměla příjezdová cesta končit dále než 50 m od objektu jako je rodinný dům nebo stavba pro rodinnou rekreaci. U bytových domů je tato vzdálenost zkrácena na 20 m. Je to z důvodu možného natáhnutí hadic při požárním zásahu.

    Zajímavostí je, že pokud vaše soukromá příjezdová cesta přesahuje více než 50 m, máte povinnost na konci zřídit tzv. smyčkový objezd, obratiště, zkrátka možnost pro vytáčení aut.

    Foto: Shutterstock

    Zpevnění příjezdové cesty

    Dále musí být příjezdová cesta zpevněná, což naštěstí neznamená pouze a jedině vyasfaltovaná. Za zpevněnou cestu se považuje dlážděná cesta, cesta ze zatravňovací dlažby, ale také cesta, která je po celé své délce upravena nezhutněnou sutí, kameny nebo štěrkopískem.

    Takže pokud máte příjezdovou cestu užší než 3 m, máte právo na širší. Ale je otázka, jestli to charakter zástavby umožňuje a jestli se do této akce chcete skutečně pouštět.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Zakonyprolidi, Projekty-rd, Estav

  • Zima může být pro majitele nemovitosti likvidační. Komu praskne potrubí, může platit i stovky tisíc korun

    Prasklé vodovodní potrubí je nepříjemnost, která se vám může pořádně prodražit. Nejen, že potrubí budete muset na vlastní náklady opravit, ale hlavně uhradíte veškerou vodu, která bez vašeho vědomí potrubím protekla. Někteří lidé tak zaplatí statisíce. Jak se takové katastrofě vyhnout?

    Hororové vyúčtování

    Spoustu vlastníků nemovitostí na poškozené vodovodní potrubí přijde až při vyúčtování vody. Při pohledu na horentní částku se o dotyčného pokoušejí infarktové stavy. Úniky, které bývají pozvolnější a nezpozorované, tak způsobí nedoplatek ve výši klidně i několik set tisíc.

    Kdy platím škodu já?

    Kdykoliv havárie propukne na vašem pozemku. Co se děje před vaším vodoměrem, třeba na ulici, neřešíte. Ale jakmile se něco stane za vodoměrem směrem k vám, je to váš problém. A váš výdaj. A když dojde k poškození vodoměru, vymění ho naštěstí vodohospodáři, ale hradíte ho vy, protože jste ho před mrazem dostatečně neochránili.

    Foto: Shutterstock

    Pozor na chaty a chalupy

    Největší riziko vzniká v objektech, ve kterých trvale nebydlíte. Když tam potrubí praskne, nemusíte si toho týdny, ba dokonce měsíce vůbec všimnout. Často na škody přijdete až na jaře, když potrubí rozmrzne a voda vyplaví sklep, nebo až zjistíte, že základy domu jsou jaksi vlhké.

    Prevence je základ

    Vodovodní potrubí je třeba řádně zateplit, protože ve většině případů za prasklé potrubí může mráz. Jakákoliv izolace je lepší než žádná. Použít se dají staré hadry, deky, skelná vata, na víko vodoměrné šachty se hodí polystyrenová deska nebo izolační vata. V zahradách potrubí instalujte do nezámrzné hloubky, tedy nejméně 80 cm pod zem. A v mrazech zavírejte okna do sklepa. Pokud se prasknutí potrubí obáváte hodně, najděte pojišťovnu, která vás pojistí. A nezapomeňte kontrolovat přepadový ventil u bojlerů, ten často bývá vadný.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskestavby, Novinky

  • Běžná koupelna v paneláku dnešním potřebám nestačí. Dají se s ní ale udělat divy

    I malá paneláková koupelna jde pomocí pár triků opticky zvětšit. Jak ze socialistické koupelničky udělat domácí lázně? Stačí trocha inspirace.

    Zapomeňte na tmavé barvy

    Tmavé barvy sice v koupelnách působí stylově, ale do těch malých se skutečně nehodí, zbytečně je opticky zmenší. Do klasických mini panelákových koupelen proto zvolte barvu bílou nebo moderní světle šedou. Dobře vypadají také pastelové barvy.

    Vyberte větší obklady

    Až budete vybírat obklady, rozlučte se s malými kachličkami, raději šáhněte po velkoformátových kachlích. Ty koupelnu sjednotí a zvětší. Malé dlaždičky ji naopak spíše roztříští. Další výhodou je méně spár, které vám časem budou rády plesnivět.

    Na světle nešetřete

    Jedno světlo uprostřed koupelny dnešním nárokům nevyhovuje. Když už máte tu smůlu a nemáte v koupelně oknu, tudíž přirozené světlo, musíte jeho nedostatek vykompenzovat tím umělým. Proto je dobrým řešením buďto více světel nebo podhled s bodovkami. Bát se nemusíte ani voděodolných LED pásek. Staromilci mohou do stěny koupelny zapustit luxfery, které propustí světlo ze sousední místnosti.

    Se zrcadly se neupejpejte

    Zrcadla pomohou koupelnu opticky zvětšit. Klidně si jich do ní zavěste více. Nebo vsaďte na jedno velké, které bude zrcadlit prakticky skoro celou koupelnu. Zrcadlo nad umyvadlo vyberte takové, které má zabudované osvětlení.

    Foto: Shutterstock

    S umyvadlem neexperimentujte

    Na umyvadle místem nešetřete. Rohové umyvadlo není nejlepší volba, stejně jako některá mini umyvadla, na která se nic nevleze. Umyvadlo vyberte symetrické, s dostatečně velkou odkládací plochou. A doplňte ho skříňkou.

    Vany se zbavovat nemusíte

    Někdo se domnívá, že malá koupelna automaticky znamená sprchový kout, ale nebojte se. I v menší koupelně si budete moci dopřát koupel. Pokud vám tam klasická vana těžko vejde, zkuste vanu asymetrickou. Koupelnová studia vám poradí.

    S nábytkem to nepřehánějte

    Koupelna není skladiště, zvlášť když je malinká. Proto kupte závěsné skříňky s menší hloubkou, případně pořiďte nábytek, který vám skvěle vyplní prostor až ke stropu, přitom nezabere tolik místa.

    Vystěhujte, co se dá

    Pokud vám to zbytek bytu dovolí, přemístěte pračku a sušičku jinam. Tím získáte v koupelně další prostor, který vyplníte přesně podle svých představ. Jestli pračka v koupelně zůstat musí, nevadí, dá se zařídit stylově i tak. Popřemýšlejte ale, jestli skutečně všechny čisticí prostředky a měsíční zásobu toaletního papíru nemůžete přemístit přece jen jinam.  

    Foto: Shutterstock, zdroj: Homeincube, Bydlimekvalitne, TheSpruce

  • Jak správně lepit plechy. Ideální je použít speciální lepidlo

    Pokud k sobě potřebujete přilepit něco skutečně těžkého, jako jsou kovy nebo konkrétně plechy, zachrání vás jedině vysokopevnostní lepidlo. To totiž zvládne velkou zátěž a přilepí k sobě i nepřilepitelné.

    Mamut aneb univerzální bezkonkurenční vysokopevnostní lepidlo

    Existují i jiná lepidla, jiné možnosti, jak plechy lepit, ale pokud jste amatér a nejde o velmi složité opravy, pomůže vám Mamut. Vysokopevnostní lepidla Mamut Glue nemají v našich krajích konkurenci. Jejich složení, polarita, mechanické, povrchové, fyzikální i chemicko-fyzikální vlastnosti jsou neuvěřitelné. Jde o multifunkční lepidla, bez rozpouštědel, zápachu, která odolávají jak mrazu, tak UV záření. Jsou vhodná do interiéru i exteriéru, na savé i nesavé podklady.

    Na jaké materiály (ne)mohu lepidlo použít?

    Dá se použít na téměř vše. Nerezová ocel, hliník, měď, olovo, sklo, plast, beton, keramika, dřevo, zdivo, sádrokarton. Tato lepidla nepoužíváme na lepení polyethylenu, polypropylenu, polykarbonátu, plexiskla, měkkých plastů, teflonu a asfaltu.

    Co s Mamutem konkrétně přilepím?

    Podlahové lišty, zrcadla, parapety, dekorace, doplňky do koupelny a kuchyně. Zkrátka všechno, co nechcete vrtat do zdi. Používá se také pro konstrukční tmelení.

    Foto: Shutterstock

    Příprava plechu

    Než se pustíte zběsile do lepení, připravte si povrch. Plech umyjte, osušte a odmastěte lihem nebo acetonem. Pak budoucí spoje ještě mírně obruste jemným smirkovým papírem. A můžete lepit.  

    Jak přilepit plechy?

    Pamatujte, že jde o materiály zcela nepropustné. Pořiďte si lepidlo vhodné pro váš projekt. Potřebujete pevnost nad 20 MPa (magepascal, jednotka tlaku). Protože bude v tzv. kartuši, v tubě, ze které ho jen tak nedostanete, rovnou si pořiďte i pistoli. Než se pustíte zběsile do lepení, připravte si povrch. Plech umyjte, osušte a odmastěte lihem nebo acetonem. Pak budoucí spoje ještě mírně obruste jemným smirkovým papírem. A můžete lepit. Zatavenou špičku na vrchu lepidla odřízněte, vystačíte si s odlamovacím nožem. Poté nasaďte nástavec a naneste tolik lepidla, kolik potřebujete. Jakmile máte naneseno, přilepte, přimáčkněte, zajistěte. Do čtvrt hodinky vytvoří povrchovou slupku a zcela vytvrzeno bude za 25 hodin. Pak předmět můžete zatížit.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, Sendcutsend, wikiHow

  • Vyrobte si vlastní štípačku na třísky. Z úmorné práce se stane potěšení

    Štípání třísek je pro jednoho příjemný relax na čerstvém vzduchu, pro druhého neuvěřitelná pruda. Pokud si přejete štípání třísek zefektivnit, vyrobte si ze staré sekery užitečnou štípačku.

    Co budeme potřebovat?

    • starší sekeru
    • velký špalek na štípání dřeva
    • ocelový kartáč
    • svěrák
    • brusku
    • kovadlinu
    • kladivo
    • kleště
    • vodu

    Štípačka ze staré sekery

    Oddělte topůrko od násady. Topůrko zahoďte a násadu očistěte ocelovým kartáčem, abyste ji zbavili rzi. Bruskou z ní odstraňte část za otvorem ne topůrko. Zbyde vám tak ostří a dva zobáčky. Sekyru nažhavte a ostří na kovadlině důkladně vykujte.

    Nažhavte druhý konec sekery se dvěma nožičkami a oba je ohněte přes kovadlinu směrem ven. Nožky ještě vykujte tak, aby na obou rozích byly záhyby směrem dolů (těmi budoucí štípačku zarazíte do špalku). Sekeru nažhavte a zchlaďte ve vodě.

    Sekyrku nožičkami dovnitř přiklepněte ke špalku. Teď máte nastavené ostří, o které budete štípat. Na sekyrku si posaďte polínko, přidržte a z druhé strany ťukněte kladivem. Štípání pomocí sekery upevněné ve špalku je mnohem snadnější a rychlejší.

    Foto: Shutterstock

    Stolní štípačku zvládne vyrobit každý šikovný kutil

    Nebo se můžete inspirovat panem Ivanem Trčkou, který vyvíjí vlastní stolní štípačku, jejíž užitný vzor si už zaregistroval. Jde vlastně o plechovou bednu, která je nahoře přepažená tenkou ocelovou tyčkou. O tu se štípe dříví, které padá na dno bedny, které je mírně naklopeno. S takovou štípačkou mohou dříví na třísky štípat dokonce i děti.

    Není nad sekeru

    Pokud ovšem štípete dřevo na třísky jen příležitostně, není nad to ovládnout techniku štípání pouze sekyrkou na špalku. Kdo má praxi, umí štípat skutečně rychle. Jen pozor, aby vaše sekera byla dostatečně ostrá. S tupou byste se nadřeli a dost možná i zranili.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil, iDnes

  • Padá vám omítka ze staré zdi? Jednoduchým zásahem zajistíte, že už nebude

    Jestli vás trápí odlupující se omítka na staré zdi, máme pro vás řešení, které vydrží déle než jeden rok. Naučte se pracovat s hydrofobní omítkou, výborným produktem právě pro staré zdi. Staré zdi totiž nemají udělanou hydroizolaci, rády tahají vodu, a proto z nich pak omítka odpadává.

    Co je hydrofobní omítka?

    Patentovaná voděodolná suchá omítková směs uzpůsobena k aplikaci i na mokré povrchy. Odpuzuje vodu, přitom je ale stoprocentně paropropustná. Co to znamená? Drží i na místech, kde běžné omítky odpadají. Navíc neobsahuje žádné škodlivé nebo hořlavé látky. Používá se i při izolaci vodních nádrží, hydroizolaci koupelen, sprchových koutků, ale i bazénů a sklepů. Je certifikovaná pro styk s pitnou vodou.

    Co si k omítání připravit?

    • hydrofobní omítka
    • voda
    • míchadlo na stavební směs
    • zednická lžíce
    • vodováha
    • stahovací lať
    • perlinka
    • hladítko
    • omítníky

    Příprava zdi

    Zdivo je před omítáním třeba řádně připravit. Nejprve oklepeme veškerou starou omítku a zeď očistíme. Poté ji navlhčíme vodou. Ať už pomocí velké štětky nebo pomocí zahradní hadice nastavené na rozstřikování.

    Ošetření špricem

    Teď přichází na řadu tzv. cementové mléko neboli špric. Můžeme si koupit rovnou hotovou směs. Tu pomocí štětky naneseme na očištěnou a navlhčenou zeď. Tento krok nesmíme vynechat. Jde o důležitou vrstvu pro sjednocení ploch, hydrofobní omítka pak krásně přilne k podkladu. Po nanesení necháme 1-2 hodinky proschnout.

    Foto: Shutterstock

    Příprava omítky

    Nasadíme si rukavice a brýle. Přečteme pokyny na omítce a podle návodu napustíme do velké nádoby (např. maltovníku) vodu. Do ní vsypeme celý pytel hydrofobní omítky a pustíme se do míchání míchadlem. Potrvá to tak 5 minut. Nejprve se zdá, že se omítka s vodou nikdy nespojí, ale vydržíme. Potom necháme 5 minut odstát a ještě naposledy promícháme.

    Nahazování na zeď

    Omítku naneseme ve vertikálních pruzích vzdálených od sebe cca 1,5 m na zeď. Do těchto pruhů vložíme omítníky, které vodováhou srovnáme do roviny. Dá se to zvládnout i bez nich, ale pro začátečníky jsou omítníky velká pomoc. Pokračujeme v omítání. Nahazujeme klasicky zednickou lžící, jako maltu. Jakmile máme kus nahozen, vezmeme stahovací lať, opřeme ji o omítníky a stáhneme omítku do roviny.

    Aplikace perlinky

    Na dokončenou druhou vrstvu hydrofobní omítky přitlačíme perlinku, vmáčkneme ji a naházíme poslední vrstvu. Krásně vyhladíme hladítkem. Pokud chceme omítku natřít, počkáme tři týdny.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Cceskykutil, izonil, wikiHow

  • Jak správně zabezpečit dům. Češi na řadu důležitých aspektů stále zapomínají

    Komplexní zabezpečení domu nikdy nepodceňujte, protože zahrnuje téměř stoprocentní ochranu před zloději. Pokud se rozhodnete zainvestovat do zabezpečení vašeho obydlí, nebudete litovat, naopak! Konečně se klidně a nerušeně vyspíte. Jaké bezpečnostní prvky jsou nejdůležitější?

    Dveře jsou priorita

    Bezpečné dveře jsou alfou a omegou zabezpečení domácnosti. Chcete obyčejné, nebo takové, které mají protipožární a izolační vlastnosti? Pořiďte si dveře kvalitní, bytelné, a hlavně splňující vaše požadavky. Zvolte dveře minimálně ve 4. bezpečnostní třídě s bezpečnostním kováním.

    Myslete i na okna

    Pokud vám nezáleží na estetice, zajistěte okna mechanicky, tedy nainstalujte venkovní mříže, to je nejúčinnější řešení. Jestli se vám mříže nezamlouvají, vyzkoušejte bezpečnostní nerozbitné fólie, případně tvrzená skla. Rozhodně si vyberete okna s bezpečnostním kováním, případně uzamykatelnou klikou.

    Foto: Shutterstock

    Zabezpečte sklep

    Zloději se dovnitř vašeho domu dokáží poměrně jednoduše dostat přes sklepní prostory. Proto pečlivě zamykejte jak venkovní, tak vnitřní dveře do sklepa a na sklepní okna nasaďte mříže.

    Kamerový systém

    Nejvíce zloděje odradí kamerový systém a alarm. Nebojte se do této elektroniky zainvestovat. A když odjíždíte na delší dobu pryč, vsaďte i na „sousedský kamerový systém“. Požádejte důvěryhodné sousedy, aby měli oči a uši nastražené a v případě podezření se vám ozvali.

    Pozor na sociální sítě

    Jestli odjíždíte na dovolenou a zároveň je jednoduché vypátrat místo vašeho bydliště, rozhodně se svým odjezdem a dlouhodobou nepřítomností v domě nechlubte na sociálních sítích. Tyto instrukce vštěpujte také svým dětem. Zloději mohou na internetu zjistit, kde přesně bydlíte, a právě kvůli přehnané sdílnosti lidí na sítích také to, jak dlouho budete pryč. A žádný klíč pod rohožkou.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Policie, Bydlemebezpecne, Ceskykutil

  • Připravte komín na zimu. Neudržování spalinové cesty vede k velkým problémům

    Komín je zodpovědnost. Pokud na něj několik let nesáhnete, zaděláváte si na riziko požáru nebo otravu oxidem uhelnatým, a to není sranda. Přečtěte si, jak správně pečovat o komín, aby nedošlo ke škodám na majetku, a hlavně ztrátám na životech.

    Trocha statistiky od hasičů

    Čeští hasiči hasili v minulém roce 1262 požárů, které vznikly kvůli zanedbaným komínům. Nejčastěji šlo o ucpané spalinové cesty, nevyhovující stavbu komínu nebo překážky uvnitř komínu. Celkové materiální škody činily téměř 100 milionů.

    Jednou za rok revize od kominíka

    Pravidelně si jednou za rok pozvěte kominíka, který provede jak kontrolu, tak případné opravy. Buď si sjednejte pravidelnou službu nebo si do mobilu napište upomínku, ať nezapomenete, protože roky plynou jako voda a komín se zanáší a zanáší. Kominík zkontroluje jak venkovní stav komína, tak stav vnitřních potrubí. Nakonec vám vystaví doklad s razítkem a podpisem. Díky pravidelným revizím se podaří zachránit spoustu komínů.

    Pozor na oxid uhelnatý

    Oxid uhelnatý vzniká při nedokonalém spalování paliv a může unikat z nevyčištěného komína. Jeho únik nemáte šanci poznat, protože je bez barvy a bez zápachu. Podezření vás může přepadnout, až když začnete pociťovat bolesti, závratě a malátnost, jenže to už bývá pozdě.

    Komín si můžete vyčistit i sami

    Pokud se na to cítíte, svépomocně můžete čistit komín o výkonu do 50 kW. K tomu budete potřebovat kominický strojek s lanem a sluníčkem (čistí pouze shora) nebo kominický set s kartáčem a nastavitelnou tyčí (čistí zezdola a je vhodný pro kratší komíny). Tak či tak, vybavení pořídíte do tisícovky.

    Foto: Shutterstock

    Údržba komína krok za krokem

    1. Spalte v kamnech chemický čistič (čisticí špalek, odstraňovač sazí Kominíček).
    2. Přestaňte topit a počkejte minimálně půl dne, než kotel a komín vychladnou.
    3. Zavřete dvířka kamen a ucpěte je novinami, ať se vám nevysypou saze. Kolem krbu rozprostřete balicí papír nebo igelitovou fólii. Pokud čistíte komínovými dvířky, musí kolem vás být nehořlavá podlaha.
    4. Při čištění shora komín pomalu protáhněte dolů a nahoru. Při čištění zezdola začněte od vrchu a postupujte dolů.
    5. Pokud jde kouřovod odmontovat, vyčistěte ho někde venku.
    6. Ze spodních dvířek vymeťte saze do nádoby z nehořlavého materiálu. Bude se vám hodit smetáček, lopatka a rouška. Pokud stojíte o čistou práci, půjčte si průmyslový vysavač a saze vysajte a odvezte na svěrný dvůr.  
    7. Po vyčištění vymeťte kamna. Pak zatopte a ověřte, jestli komín dobře táhne.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Nakominuzalezi, Ceskykutil, Betterbuilders