Přístřešek uprostřed lesa vznikl holýma rukama
Lesní útulna poblíž finského města Tampere je jedním z mnoha přístřešků pro turisty v okolních lesích. Vznikla bez použití moderní techniky na místě starého oltářního kamene z 18. století. Čím nás zaujala?
Jednoduchý půdorys odkazuje na sakrální místo
Dřevěný domek je jedním z mnoha podobných přístřešků určených pro návštěvníky vzrostlých lesů v okolí Tampere. Na rozdíl od jiných není určen k přespávání ale ke kratšímu odpočinku během výletu a posezení u ohně. K tomu je také technicky uzpůsoben.
Půdorys stavby tvoří jednoduchý obdélník, který má pouze dvě plné stěny. Zbylé dvě jsou otevřené do volného prostoru, což zajišťuje dostatečný přísun čerstvého vzduchu a přirozenou ochranu proti kouři a případnému požáru z ohniště.
Otevřená koncepce má i jiný důvod. Přístřešek vznikl na místě bývalého oltářního kamene. Ten plnil před mnoha staletími funkci primitivního kostela pro místní pastevce. Prostor otevřený do krajiny tak působí mírumilovným a posvátným dojmem.
Jedná se o místo otevřené všem příchozím, stejně jako běžné sakrální stavby. Po cestě z nedalekého parkoviště se sem tak mohou zcela bez bariér dostat také vozíčkáři nebo rodiče s kočárky.
Pouze recyklovaný a přírodní materiál
Stavbu financovalo město Tampere, které také zajišťuje údržbu objektu. Přispělo také místní vikářství a veškeré stavební práce zajistila ekologická firma vedená taktéž městem.
Podmínkou realizace byla maximálně ekologičnost stavby. To se odrazilo jak v použitých materiálech, tak stavebních metodách a postupech.
Na konstrukci přístřešku bylo použito jednodruhové dřevo o různých šířkách, podle jednotlivých částí stavby. Dřevo bylo napuštěno přírodními oleji, aby odolávalo vlivům počasí a lesních mikroorganismů. Základy domku jsou tvořeny recyklovanými obrubníky z renovovaných městských chodníků.
Během stavebních prací nebyla použita elektřina. Veškeré práce tak byly vykonány ručně.
Jednoduchý design v duchu lesního prostředí
Cílem finských architektů bylo vybudovat další z několika lesních přístřešků, který by působil přívětivým dojmem a lákal výletníky k posezení. Zároveň však neměl svojí architekturou přebít přirozené lesní prostředí a barevně i stylově zapadnout do okolní krajiny.
Interiér domku byl vybudován s důrazem na jednoduchost a účelnost. Vysoký strop umožňuje výhled na vzrostlé stromy a zároveň dovoluje rozdělat i větší oheň bez nebezpečí vznícení konstrukce.
Po stranách jsou umístěny lavice, pod kterými se suší dřevo připravené na oheň. V dřevěných stěnách jsou umístěna jednoduchá okénka, která nechávají nahlédnout do lesního prostředí. Nechybí příslušenství pro opékání jídla, turistická mapa ani špalek na sekání třísek.
Foto: Julia Kivelä, Malin Moisio (Arkkitehtitoimisto TILASTO, Archdaily.com).