SnadnoBydlet.cz

Category: Architektura

  • Vlnité zdi jsou v módě. Skvěle regulují teplotní odchylky a šetří materiál

    V Čechách jste na ně nejspíš ještě nenarazili, ale v anglickém hrabství Suffolk s nimi rozhodně nešetřili. A nejen tam. O čem je řeč? O cihlových vlnitých zídkách. Vypadají úchvatně, o tom není pochyb, ale z historického hlediska byla jejich primární funkce jiná než estetická. Měli by výstavbu vlnitých zídek zvážit architekti a stavaři u v tuzemsku?

    Kde se vlnité zídky vzaly?

    I když působí ryze britsky, první s nimi přišli Nizozemci. Tedy v našem letopočtu. Prapůvod těchto zdí totiž sahá až do starověkého Egypta. Tehdy byly vyráběny z nepálených cihel a kameniva. A jak znáte Egypťany, určitě jim nešlo jen o krásu.

    Proč se vlnité zídky stavěly?

    Oblouky, které zídka vytváří, totiž pomáhají s regulací mikroklimatu. Lépe zadrží a akumulují teplo, případně odstíní noční chlad. Zároveň poslouží jako lapače vlhkosti, což ve starověkém Egyptě zvláště v období sucha bylo k nezaplacení.

    Něco málo z válečné minulosti

    V Nizozemsku si však vlnité zídky pochvalovali spíše z jiného důvodu. Tříštily se o ně šiky dobyvatelů, což je prý při obraně velice výhodné. No a když pak v 17. století někteří nizozemští inženýři zamířili do Británie, přinesli s sebou i vlnité zídky.

    Foto: Shutterstock

    Z Británie ještě dál

    Z Británie se pak zídky dostaly až na samý kraj světa. Třeba ve Virginii se stavěly kolem sadů s jabloněmi, právě pro své tepelné a izolační přednosti. Už před pár set lety naši předci zjistili, že když obeženou sady vlnitými zídkami, dovedou ovocné stromy i v chladnějším klimatu poměrně slušně plodit.

    A jak vlnitá zídka vychází cenově?

    Ač to zní jako paradox, vlnitá zídka je levnější, než zídka rovná. Ušetříte na materiálu. Jak to? Dokáže se totiž z větší míry opírat sama o sebe, takže je při užší tloušťce stejně stabilní jako rovná zeď. Spotřebujete tedy o něco méně materiálu.

     Foto: Shutterstock, zdroj: Science.howstuffworks, Ceskestavby

  • Multifunkční gabiony jsou velkým trendem českých zahrad

    Možná, že jste pojem gabion v životě neslyšeli, ale stoprocentně jste nějaký už viděli. Drátěné ploty vyplněné kamením jsou k vidění čím dál častěji. Co vše jste o gabionu nevěděli a proč o něm uvažovat?

    Co je gabion?

    Gabiony jsou jednoduše řečeno drátěné koše naplněné kamením. Staví se z nich malé zídky, plotové sloupky, ale také velké opěrné zdi. Základem gabionu je drátěná konstrukce (z pozinkované oceli odolné proti povětrnostním vlivům) sestavená do požadovaného tvaru a následně naplněná kamením. Může jít o lámaný kámen, valouny nebo dekorační kameny. Někdo používá dokonce dřevěné špalky, cihly a další stavební odpad.

    Kde se vzaly gabiony?

    Ve stavebnictví. Plnily ryze praktickou funkci. Sloužily jako opěrné zdi či ochranné bariéry proti erozi. Nicméně díky své jednoduchosti, odolnosti a specifickému designu si proklestily cestu i do zahradní architektury. A pozor, nejen jako ploty.

    Foto: Shutterstock

    Gabion nejen jako plot

    Fantazii se meze nekladou, takže někteří nadšení zahradníci se neomezují na klasický gabionový plot, ale staví si z něj schody, stříšky, květináče, terasovité zídky, šopy, fontány, opěrné zdi pro popínavé rostliny nebo dokonce grily. Takže pokud se řadíte ke skupině obdivovatelů gabionu, rozhodně nemusíte skončit u plotu. Možností je nepřeberně.

    Proč zrovna gabion?

    Máme tady estetické hledisko. Někdo gabionové ploty z duše nesnáší, jinému přijdou osobité a praktické. Takže pokud vaše oko po plotu z gabionu touží, to samo o sobě je dostatečný důvod, proč si jej pořídit. Ale máme tu i další plus a tou je ekologie.

    Gabion je ekologický

    Konstrukce se plní přírodním materiálem, který je jak odolný, tak ekologicky šetrný. Navíc gabionový plot podporuje biodiverzitu. Do mezer mezi kameny pronikají živočichové, případně rostliny, což podporuje biodiverzitu, ekosystémy se mohou tvořit přímo na vaší zahradě. Tak přispíváte k udržitelnosti a ochraně přírody.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Stavimesidomecek, Homeincube

  • Plánovači měst mají jasno. Garáže už nebudou potřeba

    Je potřeba stavět několikapatrové garáže, aby všechna auta měla zaručenou plochu, na které mohou stát? Je jenom otázkou času, kdy se k nám dostane trend z USA, kde klesá počet potřebných automobilových stání a plánovači měst přemýšlejí nad tím, jak naložit s velkým množstvím těch nevyužitých.

    Kdo nemá auto, jako by nebyl

    Ve Spojených státech platilo společenské pravidlo říkající, že čím více aut, tím lépe. Ruku v ruce s velkým množstvím automobilů se začalo zvětšovat i množství parkovacích míst. Při plánovaní měst se myslelo na dostatek garáží, parkovacích domů a zlepšování silniční infrastruktury. Stavby, které nemyslely na dostatek parkovacích parcel, tratily na ceně a pohodlné parkování hrálo čím dál větší prim při výběru pracovních míst i pořizování nového bydlení. Pozemky určené k výstavbě byly malé a drahé, a proto vzniklo velké množství vícepodlažních garážích, které postupem let téměř nikdo nevyužívá.

    Parkovací místa pro všechny

    V Boulderu v Coloradu bylo ustanovení, které nařizovalo, že každý byt musí mít své parkovací místo. Cena rodinných domů s garáží byla také výrazně vyšší než za domy bez garáže. Lidí, kteří si ale mohli takové apartmány a domy dovolit, výrazně ubývalo a tak nastala krize v bydlení. Ta odstartovala i otázky, kolik parkovacích stání majitelé aut vlastně potřebují. Místo na zaparkování doma, před prací, před školou, před obchodem, před restaurací, před nemocnicí, před úřadem atd. Aby se tedy zajistil kýžený komfort řidičů, byl by potřeba tucet parkovacích stání na jedno auto. Lidé by tak ale začali auta více využívat a míst pro parkování by byl opět nedostatek. Začarovaný kruh, který není udržitelný.

    Foto: Shutterstock

    Parkování není pro chudé

    Podle studie z roku 2016 vyjde vybudování jednoho parkovacího místa v USA zhruba na 30 000 dolarů. To zvedá ceny bydlení, které se stává nedostupné pro běžné obyvatele. Trend toho, že úspěch znamená vlastnit automobil, tak začíná ustupovat. Lidé začínají svá auta sdílet nebo přesedlávat na veřejnou dopravu. To má za následek to, že je potřeba stále méně parkovacích míst, což se promítá i do plánování měst. Díky tomu vzniká více zeleně a dětských hřišť. Otázkou ale zůstává, co dělat s již postavenými a nevyužitými garážemi.

    Foto: Shutterstock, zdroj: TheWallStreetJournal, FastCompany

  • Málo peněz, malé bydlení. Mikro domy jsou pro důchodce jako ušité

    Mikro domy jsou možným zajímavým řešením pro všechny, kteří touží po vlastním bydlení, ale nejsou nároční na prostor. Toto řešení se tedy v budoucnu hodí spíše pro důchodce a mladé občany bez dětí. Omezený prostor prostě není pro každého a z vysněného domečku se může rychle stát noční můra.

    Mikro domky se pravidelně dostávají do popředí hlavně v dobách různých krizí. Energetická, inflační, migrační a dnes i válečná. To vše nahrává do karet podobným projektům. Pokud ale uvažujete nad pořízením podobné stavbičky, zkuste si vše dopodrobna naplánovat.

    Mikro domy mají klady

    Jako všude i zde nalezneme kladné i stinné stránky. Mezi hlavní pozitiva patří hlavně nízká pořizovací cena samotné stavby. Ta se obvykle pohybuje v řádu statisíců, v závislosti na velikosti stavby a vybavení interiéru. Samozřejmě je rozdíl mezi obvykle a luxusně vybaveným mikro domkem.

    Do kladů můžeme zahrnout i energetickou náročnost budovy. Ta je několik řádů nižší než u konvenčního domu a bytu. Vytopení malého prostoru s dobrou izolací spotřebuje velice málo energie. V kombinaci s úspornými žárovkami a ostatní elektronikou jde o perfektní řešení energetické drahoty.

    Jako další zmíníme i náklady na údržbu a opravy. Ty také pravděpodobně nedosáhnou zásadních hodnot a půjde často o zanedbatelné částky.

    Foto: Shutterstock

    ….i zápory

    Ačkoliv jsou mikro domky zajímavým řešením noha problémů, stále je to trochu hudba budoucnosti.

    I když je pořizovací cena nízká, málokdo může dát ze svého několik stovek tisíc na domek. A to se ani nebavíme o jeho umístění. Pořízení pozemku už může stát i miliony. Jenže domek se někam postavit musí.

    Dále narážíme i na to, že podobné stavby nejsou řádně ošetřeny legislativou. To znamená, že na ně není možné dostat například hypotéku. Což povede s většímu čerpání spotřebitelských úvěrů a dojde ke zvýšení zadlužení mladé a staré generace obyvatelstva.

    Problémem může být i připojení podobných staveb do energetických a odpadních sítí, nejčastěji z důvodu absence zákonů a nadměrné byrokratizace. Všechna podobná úskalí momentálně zatím lidi odradí, než aby jim otevíralo dveře k invenci.

    Jistým řešením by bylo zřízení jakýchsi kolonií podobných staveb. To ale sebou ponese další náklady na zajištění dopravy, zdravotní a sociální péče pro takto žijící seniory. Všechny toto problémy bude třeba dořešit. Mikro domy mají jistě budoucnost a byla by škoda je zbytečně brzdit. Mohou totiž někomu přinést vysněné bydlení.

    Uvidíme, co nám budoucnost přinese.

    Foto: Shutterstock, zdroj: autorský článek

  • Venkovní omítky – vše, co potřebujete vědět

    Napadlo vás někdy, co všechno vlastně víte o omítkách? Na pohled zcela primitivní omítky mají větší důležitost, než si možná myslíte.

    Technické vlastnosti omítky

    Venkovní omítka je v podstatě ochranná obálka stavby. Kvalitně zpracovaná omítka musí splňovat celou řadu vlastností, které zásadně ovlivňují celé stavení.

    Tato ochranná vrstva musí mít dostatečnou prostupnost vzduchu (paropropustnost), nesmí obsahovat alergeny a látky ohrožující zdraví. Barva omítek musí za všech povětrnostních podmínek zůstat stejná.

    Zároveň musí být omítka výborně přilnavá k povrchu, mít dostatečné mrazuvzdorné a žáruvzdorné vlastnosti a nesmí se měnit jejich objemová kapacita.

    Všechny tyto vlastnosti významně ovlivňují klima a teplotu budovy a určují energetickou náročnost. To se týká hlavně ekonomické stránky. Nicméně je tu i estetická část omítek. Exteriér budovy ukazuje veřejnosti co je budova vlastně zač. Omítka může odkazovat na kulturní odkaz předků, původní účel budovy a případně na vkus současného majitele.

    Omítka má několik vrstev

    Omítky samozřejmě prošly za posledních několik dekád prudkým technologickým vývojem. Dnešní omítky se obyčejně skládají ze 4 vrstev. Spolu si je v krátkosti probereme.

    • Podhoz – hrubá malta, která slouží jako spoj mezi zdivem a samotnou omítkou.
    • Jádro – složka, která určuje charakter, tvar a stav celého omítkového souboru. Určuje například základní fyzikální vlastnosti.
    • Štuk – Tvar štuku určí finální podobu, dá se různě tvarovat a modelovat. Nicméně ne vždy se této vrstvy využívá. Na některé povrchy se štuk vzhledem k jeho křehkosti nedá použít.
    • Finální nátěr – dle vkusu každého zadavatele práce.
    Foto: Shutterstock

    Druhy omítek

    Omítky můžeme snadno rozdělit do několika druhů, dle požadovaných vlastností.

    • Minerální omítky – Jsou zcela základním ochranným obalem. Kombinace pojiva a písku zaručuje maximální propustnost vzduchu, nicméně hodná absorbuje vodu. Proto je nutné aplikovat speciální nátěry.
    • Minerální omítky šlechtěné – stejné jako obyčejné, nicméně speciálně zabarvené dle požadavků zákazníka.
    • Sanační omítky – použití ve vysoce vlhkých prostředích. Mají vysokou poréznost a paropropustnost. To zaručuje rychlé odpařování vody a neumožní vznik fleků, skvrn a plísní.
    • Disperzní omítky – vysoce odolné druhy omítek. Jako pojivo se používají průmyslové pryskyřice. Díky tomu je omítka vysoce odolná proti nepříznivým vlivům. Dobře odpuzují vodu a nebrání proudění vzduchu.
    • Silikátové omítky – vhodné pro rekonstrukce historických budov. Jako pojivo se používá draselné sklo.

    Foto: Shutterstock, zdroj: myhomemydesign, homehow

  • Architektka koupila prostor sto let starých veřejných záchodů a nastěhovala se do něj

    Proměny starých prostor na zbrusu nové a rekonstrukce neobývatelných budov na luxusní bydlení, dokáže vyrazit dech nejednomu milovníkovi architektury. Až ale uvidíte, jak čerstvá absolventka architektury přetvořila staré veřejné záchody na plnohodnotný dům, do kterého se mohla ihned nastěhovat, spadne vám nad její šikovností brada.

    Britská architektka Laura Clark patří mezi stoupající hvězdy ve svém oboru, o které toho ještě hodně uslyšíme. Potenciál vidí i v prostorech, které by ostatní nejraději srovnali se zemí. Do podvědomí lidí se dostala díky tomu, že popustila uzdu své fantazii a vdechla nový život špinavým a sto let starým veřejným záchodům, které již třicet let nikdo nepoužíval a tudíž se nacházely v dezolátním stavu.

    Veřejné toalety jako luxusní bydlení

    Tyto veřejné toalety mají rozlohu 55 metrů čtverečních a nacházejí se v Londýně u Crystal Palace. Mladá architekta se do představy rekonstrukce tohoto prostoru tak nadchla, že ji ani neodradily legislativní nástrahy, které se s tím nesly. Jejím cílem bylo na tomto místě vybudovat umělecký prostor, ale během několika let, co překonávala byrokratické nástrahy, se rozhodla, že zde vytvoří rezidentní bydlení.

    Foto: Shutterstock

    Fantazii se meze nekladou

    Laura, absolventka architektury na Glasgow School of Art, se při rekonstrukci rozhodla v co největší možné míře zachovat původní design zdí i prvků stavby. To se snažila doladit i s povrchovými úpravami, použitým materiálem do interiéru a podlahovými krytinami. Původní vchod na toalety, nyní již do domu, získal novou omítku, ale zachovány zůstaly originální železné prvky. Ve vnitrobloku Laura zasázela květiny a kapradí, které pomohly dodat domu přírodní ráz, ačkoliv se nachází v srdci evropské metropole. Díky promyšlené rekonstrukci, zachování některých původním prvků a promyšleným detailům, vznikl útulný dům, jehož rekonstrukce vyšla na 1,8 milionu korun.

    Foto: Shutterstock, zdroj: humble-homes, messynessychic

  • Stavby, které jsou mezi Čechy nejméně oblíbené. Které to jsou a proč je veřejnost kritizuje?

    Zavděčit se českému národu bývá složité. Češi, jako jeden z mála národů, upřímností často nešetří a do hledáčku jejich kritiky se může dostat téměř vše. Například architektura by o tom mohla říci své. Dnes se spolu zaměříme na stavby, které si u našich spoluobčanů nevysloužili mnoho popularity.

    Žižkovská věž

    Jakešův prst, Jehla, Bajkonur jsou jen některá přízviska, která získala televizní věž na Žižkově. Tento vysílač postavený roku 1992 si vysloužil značnou kritiku už za své stavby. Pražané totiž nedokázali překousnout, že byla při stavbě zdevastována velká část Starého olšanského židovského hřbitova. Popularitu si nezískal ani později, z důvodu kontroverzního vzhledu. Obyvatelé hlavního města dodnes považují Žižkovský vysílač za nejošklivější věž ve stověžaté Praze.

    Hotel Thermal v Karlových Varech

    Luxusní hotel v západních Čechách vznikl v letech 1967 a 1976 jako hlavní sídlo světoznámého filmového festivalu v Karlových Varech. Bohužel, při jeho stavbě komunistický režim strhl na 30 historických domů, převážně secesní architektury. Jelikož tento hotel vlastní stát, je podrobován tvrdé kritice i dnes. Převážně jde o vysokou nákladovost provozu, nedostatečné využití a v poslední době i údajně neúměrná částka za rekonstrukci hotelu, v hodnotě půl miliardy korun.

    Tunel Blanka

    Zpátky do Prahy. Tunel Blanka byl svého času nejvíce sledovanou stavbou v ČR. Tento megalomanský projekt se stavěl od roku 2006 do roku 2015 a stál z původních 17 miliard nakonec 43 miliard. Nevětší kritiku sklidil právě za zpožděnou dobu stavby o 4 roky a neuvěřitelně navýšené náklady na stavbu. Navzdory původním slibům o lepším ovzduší a dopravě, se nakonec v okolí prudce snížila kvalita vzduchu, došlo k regulaci rekreačních parků v okolí a zpočátku se i hrubě zhoršila dopravní situace. Navíc se dodnes řeší velká vlhkost v energetické soustavě tunelu.

    Lanovka z Podbaby do Bohnic

    Tato stavba ještě nestojí a už se ví, jaká budoucnost ji čeká. Z důvodu absence přímého spojení mezi Prahou 6 a Prahou 8, schválili zastupitelé města a Dopravního podniku hl. města Prahy projekt lanovky. Ta má mít 3 zastávky – Podbabu, Zoo Troja a Bohnice. To samo o sobě není problém. Lidem se nicméně nelíbí, že město tuto lanovku považuje za dočasné řešení, než se postaví nová tramvajová linka. Což při očekávaných nákladech 2 miliardy korun, které se po demolici vlastně vyhodí komínem, může leckomu vadit. Dá se tedy chápat, že plánovanou stavbu vidí obyvatelé jako zbytečnou investici, v horším případě jako velký tunel na peníze.

    Foto: Shutterstock, zdroj: autorský komentář