Category: Zahrada

Většina lidí zjistila, že kupovat si zeleninu v obchodě není zrovna nejlevnější, navíc člověk nikdy neví, jak bylo k zelenině přistupováno při jejím pěstování, jaké pesticidy byly používány nebo jestli náhodou zelenina nedozrávala po cestě na pulty českých obchodů. Proto je daleko rozumnější stát se zahradníkem a vypěstovat si vlastní zeleninu. Využít můžete zahradu, ale i balkón. I vy se můžete radovat z velké úrody, pokud se budete držet tipů a rad.  

Důraz klaďte na výběr semen 

Abyste se dočkali opravdu bohaté úrody, je nutné, abyste kladli důraz už na výběr semen. Z nesprávných, nekvalitních semen nikdy nevypěstujete úrodu, po které tak prahnete a kterou chcete. Zkušení zahradníci se shodují na tom, že mezi nákupem a výsevem semen se musí dodržovat několik konkrétních pravidel. Například se musíte postarat o to, aby semena dýchala a aby byla skladována v chladu čili někde, kde se teplota pohybuje od deseti do patnácti stupňů Celsia. 

Se sázením začněte na jaro 

Aktuálně je ta správná doba pro výsev vybraných semínek. Se sázením se vždy vyčkává do opadnutí zimních mrazíků. Důležité je, aby i v noci teplota nepadala pod bod mrazu. Až se tak stane, můžete začít s výsevem, který se klidně může prodloužit až do léta. Zjara se sází především petržel, mrkev, cibule nebo špenát, později se pak sází červená řepa a brambory. Okurky, rajčata, papriky nebo jiná choulostivější zelenina se sází zásadně až v květnu, kdy jsou teploty stabilně přijatelné.  

[easy-image-collage id=4707]

Některou zeleninu si předpěstujte 

Je důležité upozornit na to, že ne všechna zelenina se sází rovnou do připravených záhonů na zahradě. Některé druhy zeleniny se musí předpěstovat. Řeč je především o zelenině, která je choulostivá na nízké teploty. Ta se musí předpěstovat ve skleníku a posléze se v květnu sází do záhonů. Mluvíme především o zmiňovaných paprikách, rajčatech nebo okurkách.  

Důležitý je výběr vhodného místa 

Jakožto zahradníci musíte vědět jednu věc, a sice žádná zelenina se nesází dva roky po sobě na stejné místo. Je nutné to střídat. Zároveň si ale pohlídejte, abyste na jedno místo sázeli druhy zeleniny, které mají podobné požadavky.  

Obecně platí, že zelenina potřebuje především hodně světla, jen tak z ní vyroste zelenina šťavnatá a po chuťové stránce dokonalá.  

Na půdě záleží 

Když přesazujete rostliny, také dbejte na to, aby byla zvolená vhodná půda. V případě pěstování zeleniny to rovněž nepodceňujte. Důležité je, aby byla půda úrodná, organická, bez zbytečných plevelů, které je nutné v průběhu růstu zeleniny pravidelně odstraňovat. 

Na pravidelném zalévání také záleží 

Pokud se chcete dočkat opravdu velké úrody, nezapomínejte na pravidelné zalévání, a to hlavně během parného jara a horkého léta. Při zalévání zeleniny platí pravidlo, že nikdy se zelenina nezalévá během pravého poledne. Mohlo by dojít ke spálení rostlin. Ideální doba na zalévání je časně ráno a později během odpoledne. Při parných horkých dnech zalévejte zeleninu dvakrát denně, a to právě v doporučované časy. Vhodné je čerpat rostlinu z kádí na zahradě, kde je voda napršená, odstátá a ideální teploty.  

I když je zalévání potřebné a i když rostliny potřebují dostatečnou vlhkost, pamatujte na to, že by zemina neměla být příliš mokrá. Udržovat správnou vlhkost půdy, respektive její vláhu, vám pomůže organický kompost nebo sláma, což jsou dvě věci, které půdu dokážou i skvěle vyživit. 

Nezapomeňte na cestičky 

Mnoho amatérských zahradníků zapomíná na jednu věc, a sice na cestičky, díky kterým se k zelenině snáze dostanete. Ty je třeba vyšlapat si už při chystání záhonů.

Foto: Shutterstock.com.

Když se řekne “nevzhledná květina”, mnohým lidem se vybaví tlustice, která na první pohled opravdu působí obyčejně. Pravdou však je, že za její obyčejností se skrývá neobyčejnost. Podle pověry její přítomnost v domácnosti zajistí rodině nejen bohatství, ale také štěstí a blahobyt. Její další plus je to, že je takřka nezničitelná! Pěstovat ji tak zvládne opravdu každý.

Pokud se řadíte ke zkušenějším pěstitelům pokojových rostlin, možná byste dokázali z tlustice vytvarovat kvetoucí bonsaj. Tlustice však oproti bonsaji roste daleko rychleji a péče opravdu není tak náročná.

Jak se o tlustici starat

Tlustice je nenáročná pokojová rostlina, která je zvyklá na sucho. Patří k sukulentům, což znamená, že umí zadržovat ve svých dužinatých, tlustých listech vodu. Pokud ji tedy nebudete zalévat pravidelně, vůbec to nevadí. Bez vody vydrží i několik týdnů. Pokud ji budete zalévat, nepřehánějte to – sucho jí nevadí, ale přelití ano.

Zkušení pěstitelé pokojových rostlin radí, že než dojde k zalití tlustice, substrát by měl pořádně vyschnout. Ideální je na zalévání dešťová voda, která je odstátá a v pokojové teplotě.

Co rostlině škodí, je průvan. A co jí naopak prospívá, je minerální hnojivo s vysokým obsahem fosforu a s nízkým obsahem dusíku.

Co jste o tlustici možná nevěděli

Věděli jste, že tlustice je sukulentní bylina, která má blahodárné účinky a ulevuje od mnoha zdravotních problémů? Šťáva z listů pomáhá při artróze, zbavuje člověka oparu, také urychluje hojení popálenin a mimo jiné dělá strie neviditelnými.

Je také pomocníkem při hemoroidech, zabraňuje nepříjemnému pocitu svědění po bodnutí hmyzem a naše babičky či prababičky ji používali k léčbě epilepsie, k léčbě průjmů a taky k léčbě kuřích ok.

I když je člověku prospěšná, má blahodárné účinky, pro domácí mazlíčky může být jedovatá. Sice ne extrémně jedovatá, ale může u čtyřnohého mazlíčka vyvolat dlouhodobé žaludeční problémy. Tak pozor na to.

Foto: Shutterstock.com.

Nenáročné pěstování, nenápadný, přesto pěkný vzhled a skvělé účinky na naše zdraví – přesně to je praktická pokojová rostlina zvaná rýmovník. Jeho poněkud vtipné jméno doopravdy přesně odpovídá tomu, k čemu skvěle slouží. Rýmovník totiž dokáže pomoci, pokud jsme nachlazení, a to nejen svou vůní, ale celkovým čištěním vzduchu.

Snadná a užitečná rostlina

Pěstování rýmovníků je velice snadné a zvládne ho i začátečník. Jedná se o opravdu skromnou a nenáročnou rostlinku, která snáší bez problémů různé podmínky a to včetně zimního období v bytech, kde většina jiných pokojovek trpí. Vyhovujícím prostředím je spíše slunné stanoviště a střídmé, přesto pravidelné zalévání. Rostlinu je nutné zaštipovat, s čímž nebývá problém, protože její listy mají dobré využití. Za trošku této péče se nám rýmovník odmění několika skvělými vlastnostmi.

• Pomáhá při rýmě a astmatu
• Proti žaludečním obtížím
• Při vysokém krevním tlaku
• Zmírňuje bolest a urychluje proces hojení

Listy rýmovníku voní po meduňce, mátě a také kafru. Dají se po natrhání používat do čaje i pro dýchání jejich vůně a uvolňování nosu. Mezi rýmovníky najdeme několik druhů a mezi ty nejvíce účinné patří rýmovník purpurový a citronový. Rostlina najde pak své uplatnění i v kuchyni, kde poslouží jako originální dochucení jídel, zejména salátů, marinád nebo masa. Navíc odpuzuje otravný hmyz i potravinové moly.

Pěstování a rozmnožování

Stejně jako udržování rýmovníku v květináči, ani jeho další rozmnožování není ničím náročným. Jakýkoliv odštípnutý výhonek lze kdykoliv použít pro vypěstování další rostliny. Velice dobře koření i v obyčejné sklenici s vodou. Přesazení do květináčů s hlínou nebo popřípadě v teplých měsících přímo už na zahradu, snáší všeobecně bez větších obtíží. Nově vysazené rýmovníky kvůli udržení mikroklimatu a vyšší vlhkosti můžeme částečně překrýt běžným igelitovým sáčkem.

Foto: Shutterstock.com.

Bazalka je oblíbenou bylinkou s nezaměnitelnou chutí. Jedná se o oblíbené koření zejména v italské kuchyni. Bazalka krom toho nabízí i řadu prospěšných benefitů pro naše tělo. Naučme se ji proto pěstovat, ať z ní můžeme těžit co nejvíce.  

Pozor na bazalky ze supermarketů 

V poslední době jsou bylinky nabízeny v supermarketech za skvělé ceny. Lidé často neodolají a aspoň jednu takovou bylinku si koupí. Postaví ji na okno nebo na jiné teplé a světlé místo, nezapomínají ani na pravidelnou zálivku. Přesto jim však rostlina najednou začne chřadnout, opadávat, neroste, někdy dokonce uhnije. Když se to tak stane jednou, dvakrát či třikrát, člověka to přestane bavit a na bylinky, bohužel i na bazalku, zanevře.  

Chyba však není v samotném pěstiteli. Chyba je v tom, že se kupuje v supermarketu. Právě zde jsou bylinky pěstované ve špatných podmínkách a v nevhodném substrátu. Pro bylinku si proto jděte do zahradnictví nebo do hobbymarketů a posléze se držte našich tipů.

Rostlinu hned přesaďte do vhodného substrátu 

Pokud jste se rozhodli pro pěstování ze sazeniček, tudíž pokud jste se rozhodli koupit si už vypěstovanou bazalku, je nutné ji ihned přesadit do vhodného substrátu. Tím předejdete jejímu uhnití nebo uvadnutí. Ideální je substrát určený bylinkám. Špatně však neuděláte ani v případě, že zvolíte univerzální zahradní substrát.  

Když pěstujete bazalku ze semínek 

Najdou se mezi pěstiteli jedinci, kteří chtějí pěstovat bazalku ze semínek. To samozřejmě není nic zakázaného, je však třeba dodržovat několik podmínek. Například se bazalka nesmí vysázet příliš hustě, pak nemá rostlina prostor pro růst. Ideální je, když je v květináči deset až dvacet semínek, ani o jedno semínko více.  

Na sáčku se semínky je vždy napsané, jak hluboko se musí semínka vysévat. Dodržujte proto pokyny. 

Jak bazalku zalévat 

Pěstitelé se shodují na tom, že kámen úrazu je zalévání bazalky. Pokud jste se rozhodli pro pěstování bazalky ze semínek, k zalévání používejte jenom rozprašovač, a to hlavně v době, kdy semínka ještě nevyrašila. Nově zasetá semínka se nikdy nezalévají proudem vody z konvičky, jinak může dojít k jejich vyplavení.  

Když však semínka vyklíčí nebo když jste pěstovali bazalku ze sazeniček, můžete je začít klasicky zalévat. Bazalka se zalévá vždycky do mističky pod květináčem, nikdy se nezalévá přímo do substrátu. Aby došlo i k vnějšímu ovlažení, kropí se její listy.  

Bazalka potřebuje poměrně hodně vody, ale ani ona nemá ráda přelití. Proto vždy sledujte vlhkost substrátu, než rostlinu zalijete.

Bazalka a vhodné stanoviště 

Stejně jako jiné bylinky, i bazalka potřebuje hodně světla. Ideální je proto okenní parapet, který je umístěný jihovýchodně či jižně. Chraňte ji však před rychlými změnami teplot, a to konkrétně před průvanem nebo změnou vlhkosti vzduchu.  

Bazalka a zdraví 

Jelikož je bazalka bylinkou, dá se očekávat, že bude mít zdraví prospěšné účinky. A je tomu opravdu tak. Kromě toho, že je to záchrana při kašli a funguje proti nachlazení, je to také pomocník při žaludečních problémech, jako jsou bolesti žaludku a nepříjemné křeče. Bazalka taktéž umí půobit proti ledvinovým kamenům a zlepšuje zdraví ústní dutiny, kde se nachází dnes a denně nejvíce bakterií.

Foto: Shutterstock.com.

Lípa malolistá, též jako lípa srdčitá je vysoký opadavý strom dorůstající do výšky 30 metrů, kvete právě nyní – v období zhruba od června do července. Typickou vůni kvetoucí lípy tak můžeme aktuálně pociťovat i v naší krajině. Setkat se s ní můžeme převážně v parcích a alejích.

Na co se lípa malolistá používá?

Je to velice užitečný strom sloužící buď jako okrasa, ale hlavně je využívaný jako medonosný zdroj. Z lípy je jeden z nejkvalitnějších medů, používaný v lidovém léčitelství. Dřevo z lípy se používá k výrobě nábytku nebo hudebních nástrojů.

Nasbírejte si květy lípy a usušte si je

Sbírá se celé květenství i s blanitým, jazykovitým listencem, ale je možné využít i listy. Květenství s poupaty anebo po odkvětu se však nesbírají. Při sběru si však dávejte pozor, abyste nezaměnili lípu malolistou s lípou stříbrnou, nebo s lípou americkou. Tyto lípy totiž nemají žádné léčivé účinky.

Lipový květ se suší snadno, stačí květy rozložit do tenké vrstvy a umístit je do stinného, suchého a vzdušného místa. Je možné využít i troubu, teplota by ale neměla přesáhnout 35 °C. Květy by se neměly sušit na slunci, jelikož by se mohly zapařit, mohly by ztmavnout a ztratit svou přirozenou vůni.

Ještě před tím, než si usušené květy uložíte do uzavíratelných nádob, přeberte je a odstraňte zhnědlé, rezavé květy nebo jinak sušením znehodnocené listeny. Správně usušené květy by měly mít smetanovou až nažloutlou barvu a listeny by měly být žlutozelené.

Léčivé účinky lípy malolisté

Hlavně květy mají široké spektrum léčivých látek. Působí proti křečím, zvyšují pocení, snižují krevní tlak, zvláčňují pokožku. Dále se užívá při onemocnění dýchacích cest, zejména při nachlazení a při kašli, při potížích s ledvinami a močovým měchýřem. O lípě se také hovoří jako o uklidňující a relaxační bylině, jelikož odstraňuje úzkostné stavy, jakékoli nervové vypětí i bolesti hlavy.

Ze sušených květů si můžete připravit čaj. Je možné si namíchat různé směsi, například s černým bezem nebo s hluchavkou bílou.

Spařené listy horkou vodou a smíchané s vínem se používají při popáleninách a při svalových křečích.

Příprava lipového čaje a bonbónů

Jednu lžíci sušených květů přelijte 0,25 l vroucí vody, přiklopte a nechte 15 minut louhovat. Následně čaj sceďte, dle chuti můžete dosladit medem. Pijte čaj horký, 3x – 4x denně.

K přípravě lipových bonbónů budete potřebovat 120 g medu, 100 g krystalového cukru, 2 lžíce silného lipového čaje a šťávu z citronu, pomeranče nebo limetky. Všechny tyto ingredience vařte na mírném ohni do zhoustnutí, tak dlouho, dokud kapka této směsi na talíři neztvrdne. Poté hustou tekutinu vylijte na vhodnou podložku, na které budete moci bonbóny krájet, např. na mokré prkénko. Navlhčeným nožem můžete vykrájet libovolné tvary bonbónů. Nechte je ztvrdnout a uložte do skleniček nebo různých dóziček.

Foto: Shutterstock.com

Milovníci avokáda zbystřete. Kromě skvělého avo toastu si z avokáda můžete vypěstovat vlastní rostlinku, na které vám s trochou štěstí za pár let vyroste vlastní plod avokáda. Postupů pro jeho vypěstování je hned několik. Pojďme se společně podívat, jak na to.

Dobré avokádo je základ

Prvním krokem k úspěšnému vypěstování avokáda je už samotný výběr plodu v obchodě. Existuje spoustu odrůd s různými tvary a barvami. Základem ale je, aby avokádo bylo zralé. To poznáte podle toho, že je plod mírně měkký a pružný. Rozhodně se vyhněte přezrálému avokádu, které začíná spíše plesnivět.

Příprava pecky k naklíčení

Jsou známy dva základní způsoby, jak naklíčit avokádo. Avokádo lze naklíčit buďto ve vodě anebo v substrátu. Oběma způsobům předchází stejná příprava. Jako první pecku z avokáda opatrně vyjměte a očistěte od zbytků dužiny a poté oloupejte tvrdou slupku. Údajně se tento krok dělat nemusí, ale nic nezkazíte tím, pokud tento krok zařadíte. Přípravu máte tímto hotovou. Teď už bude potřeba jenom teplo a vlhko.

Naklíčení ve vodě

Pro naklíčení pecky ve vodě budete potřebovat tři špejle nebo párátka a skleničku s vodou. Špejle nebo párátka zapíchněte opatrně do pecky tak, aby  spodní polovina pecky byla ponořena do skleničky s vodou a zbytek aby byl nad tekutinou. Spodek je většinou kulatější a placatější a vršek se táhne do špičky. Sklenici s peckou umístěte na světlé a teplé místo.

Teď už nezbývá nic jiného než čekat (někdy až několik týdnů). Nezapomínejte pecku hlídat a dolévat vodu, aby byla pecka neustále ponořená. Jednou za čas vodu vyměňte, jinak by mohla začít zelenat a nelibně zapáchat. To, že váš pokus bude nejspíš úspěšný poznáte podle toho, že pecka začíná pomalu praskat a dělit se na dvě části. Ze spodní části zanedlouho začne vyrůstat kořínek a ze špičky pak stonek s lístky.

Ve chvíli, kdy má rostlinka už prvních pár listů, je na čase ji přesadit do květináče. U přesazování je důležité, aby byla zasazená jen do půlky. Horní polovina pecky by měla koukat na povrch nad substrát. Ten udržujte stále vlhký a jednou za čas můžete rozprašovačem potěšit i lístky. Nikdy však avokádo nepřelijte nebo nenechávejte stát ve vodě. Kořeny by mohly začít uhnívat, listy schnout a rostlinka by vám pomalu uhynula.

Klasické klíčení v květináči

U klasického klíčení v květináči stačí, když očištěnou a oloupanou pecku vložíte do hlíny. Opět tak, aby půlka pecky koukala ven. U tohoto způsobu pěstování je důležité, aby hlína nikdy nevyschla, jinak vám nikdy nic nevyklíčí. Avokádo buď opatrně zalívejte anebo používejte rozprašovač. Nezapomínejte ani na výše zmíněné podmínky. Kromě vlhka potřebuje avokádo také světlé a teplé místo. I při této metodě se načekáte. Rostlinka avokáda navíc začne plodit nejdříve za 4 roky.

Tip: Květináč můžete zakrýt sáčkem nebo fólií a vytvořit tak malý skleník. Ve skleníku je totiž teplo i vlhko, což je ideální prostředí pro růst rostlinky.

Něco málo o avokádu

Avokádu se také jinak říká hruškovec přelahodný. Řadí se mezi ovoce a pyšní se bohatým obsahem minerálních látek a vitamínů. Dužina obsahuje jen mizivé množství cukru, zato na ovoce nezvyklé množství tuku. Avokádo se i přes velký obsah tuku hojně zařazuje do dietní stravy, protože tuky jsou rostlinného původu. Milovníci avokáda přirovnávají jeho chuť k ořechům. Z dužiny si můžete udělat například známé a tradiční mexické guacamole, avokádový toast nebo třeba omáčku na těstoviny. Použít ho lze i na sladká jídla. Upéct z něj lze brownies nebo z něj vytvořte zdravější verzi čokoládového pudingu.

Foto: Unsplash.com, Pixabay.com.

Když se řekne Japonsko, tak si každý, zejména pak správný zahrádkář, představí nejen nové technologie nebo poněkud excentrický životní styl, ale i opravdu unikátní rostliny. Vedle typických bonsají jsou tu i japonské barevné javory, které jsou velice zajímavou okrasou každé zahrady. Skvělá zpráva je, že je můžeme pěstovat i v našich podmínkách!

Barevné javory jako netradiční a krásný strom

Japonský javor si získává oprávněně stále větší popularitu v českých zahradách i na balkonech ve velkých květináčích. Pokud víme, jak na to, není pěstování tohoto stromu, který na podzim nádherně mění barvy, ničím složitým. Přizpůsobit si ho můžeme podle svých představ a hodí se nejen do designu v japonském stylu, ale i mezi klasické místní ozdobné rostliny. Mezi jeho největší dekorační přednosti patří krásně zbarvené listí. Existuje až několik stovek jeho kultivarů. V České republice najdeme především:

• Javor dlanitolistý (Acer palmatum)
• Javor japonský (Acer japonicum)

Oba mají podobné nároky na péči. Javor dlanitolistý je však o něco méně choulostivý a lépe snáší větší zimy. Všechny javory si můžeme velikostně přizpůsobit nejen potřebnou péčí, ale i prostorem, ve kterém ho pěstujeme. Květináčová forma nikdy nedoroste do tak velkého rozměru, jako javor ve volné zahradě. V zemi svého původu (Japonsku) dosahují stromy až 5 metrů, u nás pak o něco méně.

Jak o japonské javory pečovat?

Japonské javory mají rády chráněná stanoviště. Vybrané místo by mělo být částečně stinné a půda dostatečně propustná a pokud možno bez vápníku. Vhodné je, aby byla půda s humusem. Javory pak občasně hnojíme prostředky běžně používanými pro okrasné dřeviny. Potřebují dostatek vláhy, zalévání je vhodné i v zimních měsících, když zrovna nemrzen, ale je třeba dávat pozor na přemokření. Před mrazem je dobré javory chránit přikrytí chvojím a obalení folií nebo látkou.

Foto: Shutterstock.

Růže patří mezi nejkrásnější a nejvoňavější květiny, proto by neměla chybět na žádné zahrádce. Pokud nemáte zahrádku, můžete si vypěstovat i některé druhy v květináči. Existuje totiž nepřeberné množství druhů růží, od miniaturních až po pnoucí, velkokvěté, mnohokvěté a mnoho dalších. Dnes se ale budeme zabývat růží stolistou, která je nazývána též jako růže lékárenská nebo jen jako stolístka, podle velkého počtu okvětních lístků. Stolístka kdysi patřila k nejznámějším druhům růží, už naši předchůdci využívali její léčivé účinky.

Růže stolistá kvete v červnu a v červenci

Růže stolistá dorůstá délky kolem jednoho metru. Květy mohou mít červenou, růžovou nebo bílou barvu a mohou mít v průměru až 9 cm. Kvést vydrží zhruba 4 týdny.

Léčivé síly okvětních lístků

Růže stolistá je silná léčivka, která má antibakteriální, antimykotické, antivirové, detoxikační, protizánětlivé a další účinky. Obsahuje antivirové látky, které zamezují množení virů a mají vliv na posílení organismu při nachlazení.

Léčivé látky růže napomáhají zastavovat průjem, nadměrně silnou menstruaci a také mají pozitivní vliv na trávicí ústrojí. Octový výluh z okvětních lístků pomáhá ke zklidnění pokožky po bodnutí hmyzem. Růže je známá jako rostlina, která má pozitivní vliv na uvolnění a tudíž pomáhá i při nespavosti.

Uvařte si čaj z okvětních lístků

Čaj je prospěšný hned z několika důvodů. Napomáhá správnému fungování močového měchýře, harmonizuje zažívání nebo snižuje hladinu cukru v krvi. Uvařit si ho můžete i večer pro klidný spánek.

Jednu lžičku okvětních lístků (buď čerstvě utržených, nebo sušených) zalijte sklenicí horké vody a nechte 15 minut louhovat.

Pokud vás v létě přepadne nachlazení, vyrobte si domácí sirup

Přibližně dvě hrsti sušených okvětních lístků vložte do nádoby, zalijte půl litrem vroucí vody, nádobu zakryjte a nechte 24 hodin louhovat. Druhý den nálev přeceďte, následně přiveďte k varu a přidejte 500 g medu (popř. krystalového cukru) a chvíli povařte. Sirup můžete ještě dochutit šťávou z citrónu nebo hřebíčkem. Ještě horký sirup přelijte do vyvařených skleniček a zavíčkujte. Po otevření následně uchovávejte v chladu.

Foto: Pixabay

Každý by si měl dát ruku na srdce a odpovědět si na otázku, jak přistupuje k odpadkům. Je nutné zamýšlet se i nad tím, co vyhazujeme do směsného odpadu. Například bioodpad – ten do popelnic vyhazovat nemusíme. Rozumnější je si založit vlastní kompost, který bude navíc ku prospěchu našeho zahradničení.  

Založit si kompost není vůbec nic těžkého. Pojďme si prozradit, jak na to. V případě, že bydlíte v bytě, nemusíte věšet hlavu. Dnes se dají sehnat komposty i do bytů. Své ekologické snažení tak můžete rázem povýšit na další úroveň.

Co je to kompost? 

Než si vlastní kompost na zahradě založíme, zodpovězme si otázku, co to vlastně kompost je. V zahrádkářském slovníku se sice nachází už nějakou dobu, přesto ne každý si je jistý tím, co to je nebo k čemu to slouží.  

Kompostem nebo také kompostováním se rozumí zužitkování organického bioodpadu. Je to způsob, jak i zbytky, které se mohou člověku jevit na první pohled bezcenné, mohou být ku prospěchu.  

Jak si založit kompost 

Na zakládání kompostu není prakticky nic těžkého. Chce to jen chvilku času, dodržovat pár pravidel a poté do kompostu vyhazovat jen to, co do něj patří, aby vzniklo zcela přírodní a levné hnojivo. Při zakládání kompostu je důležité jeho složení. To by mělo být vůbec nejpestřejší. Vždycky v něm musí být mokrý a čerstvý materiál, který v sobě obsahuje dusík. Kompost však potřebuje také uhlík. Ten najdete ve starším a tvrdším materiálu.  

Na dno kompostéru patří větvičky, sláma nebo hobliny. Pamatujte při zakládání na to, aby nebyl uzavřen odtok vody a čerstvý přísun vzduchu.  

Důležité také je vybrat správné stanoviště. Ideální bude, když kompost umístíte do stínu třeba pod větší strom, kde bude kompost chráněn před silným deštěm nebo před ostrými slunečními paprsky. Nevhodné je stanoviště v blízkosti plotu sousedů. Ty by mohl zanedlouho obtěžovat svým pachem.

Hlídejte vlhkost  

Až bude váš kompost stát na zahradě, hlídejte jeho správnou vlhkost. Pokud nebude mít kompost dostatek vlhkosti, rázem se zastaví celý proces tlení. Pokud bude mít vlhkosti nadbytek, dojde k většímu zápachu a následnému hnití. 

Co do kompostu patří a nepatří 

Jak jsme zmínili, jen pokud budete do kompostu vyhazovat jen to, co do něj patří, vznikne z něj přírodní a levné hnojivo, které podpoří růst rostlin. Jenže otázkou je, co do něj tedy patří a co naopak nikoli? 

Do kompostu patří především zahradní odpad, a to ten přebraný. Vhodné jsou zbytky zeleniny, odkvetlé květiny (ne však nemocné nebo napadené květiny), dále do něj patří posečená tráva nebo spadaní listí. Vhodné jsou také větvičky ze stromů nebo zbytky z kuchyně, jako jsou slupky od brambor nebo cibule. 

Na zlehčení kompostu se používá písek nebo natrhaná plata od vajec z papíru. Vhodné jsou však i piliny – nemyslíme však podestýlku od zvířat.  

Pokud bychom se měli podívat na to, co do kompostu nepatří, řekli bychom, že do kompostu nepatří posečená tráva, která je plná dalšího jiného odpadu a která není řádně prosypávaná. Tráva se totiž při špatném prosypávání může snadno zapařit, následovně začne kvasit a hnít, tudíž by naprosto zabila celý kompost.  

Co se do kompostu nehodí, jsou také citrusové slupky nebo nerozdrcené skořápky. Nedoporučujeme ani listí z ořešáku, které se velice dlouho a těžce rozkládá.

Foto: Shutterstock.com, Pexels.com.

Meduňka, máta, levandule a bazalka. To jsou nedílné součásti každé bylinkové zahrádky. Kromě zmíněných bylinek se však do bylinkových záhonů hodí také tymián, který dodává dokonalou chuť mnohým masitým i nemasitým pokrmům. A kromě jiného umí s naším zdravím zázraky. Nevěříte? Naučte se ho pěstovat, abyste jeho sílu a moc mohli vyzkoušet na vlastní kůži.  

Tymián jako jižní dvojče mateřídoušky 

O tymiánu se často říká, že je to jižní dvojče mateřídoušky. Má nezaměnitelnou a silnou vůni, i proto se přidává k masu, které dokáže nádherně rozvonět. Lidé tuto zdravou bylinku pěstují jak v záhonech, tak také v květináči. Je jen na vás, pro jakou variantu se rozhodnete. Aby vám však neuhnila nebo neuschla, pomůžeme vám s pěstováním. 

Jak pěstovat tymián 

Tymián je rostlina poměrně bujná. Může dorůst až do výšky dvaceti centimetrů a do šířky třiceti centimetrů. Jelikož je to bylinka jako každá jiná, i v tomto případě platí, že potřebuje teplé a slunné stanoviště. Začněme však na úplném začátku čili u výsevu semínek.  

Samozřejmě se mezi námi najdou lidé, kteří pěstují tymián ze sazeniček. Těm poradíme jen jedno, a sice nekupujte bylinky (a to ani tymián) v supermarketech, jelikož zde je pěstován za špatných podmínek a často si s sebou domů přinesete již hnijící rostlinku. Raději si zajděte do zahradnictví nebo do hobbymarketu, kde si koupíte kvalitnější rostlinku. Přesto ji hned přesaďte do čerstvého, nového substrátu určeného bylinkám.  

Pokud pěstujete tymián ze sazeniček, právě nyní přišel váš čas. Semena se zásadně sází na jaře, a to do sadbovače v pařeništi. Až když semínka vyklíčí, můžete je přesadit do menších květináčů. A během dubna až května je sázíme do bylinkové zahrádky. 

Jak se tymián množí 

Když jsou bylinky na správném místě čili na teplém a slunném stanovišti, rostou poměrně rychle. Zejména, když jim vyhovuje zálivka. Jestliže se začne tymián rychle rozrůstat, můžete ho oddělit, a tím tedy rozmnožit. Množení probíhá takzvaným řízkováním, kdy se vezmou řízky z postranních výhonů. Ty se odříznou i s uzlinou začátkem léta. Řízky se posléze dají do menších květináčů, v nichž je buď připravený substrát určený bylinkám, nebo v nichž se nachází směs rašeliny a písku v poměru jedna ku jedné.  

Tymián na jednom místě 

Žádná bylinka nemá ráda přílišné výkyvy teplot. Ani tymián není výjimkou. Když se však ujme, dokáže na jednom stanovišti přežít řadu let. Ani v zimě není třeba ho vytahovat ze záhonů a uschovávat ho před mrazíky. Jeho houževnaté stonky vytvoří krásné keříky, které před nastoupením zimy přikryjete chvojím, listím nebo jinou podobnou přikrývkou.  

Jak se k nám tymián dostal 

Jak jsme zmínili, tymián je často označován za jižní dvojče mateřídoušky. K nám doputoval ze Středomoří. Oblíbili jsme si ho především díky jeho aromatičnosti. Tu milovali ostatní i staří Řekové, kteří milovali jeho nasládlou kořenitou chuť. Díky své chuti se už ve starém Řecku přidával tymián do polévek a nejen k masu. 

Tymián v kuchyni 

K masu nebo do polévek. Takto například můžete využít tymián v kuchyni. Můžete ho však přidat do velice oblíbených smoothie. Ovocným a zeleninovým šťávám dodává chuť a vůni. Hodí se také do mnoha zálivek nebo dresinků. Můžete si z něj udělat i lahodný, osvěžující čaj. 

Tymián a zdraví 

Jelikož je tymián bylinkou, prozraďme si jeho zdraví prospěšné účinky. Tymián je především antibiotický a antiseptický. Kromě toho podporuje vyprazdňování čili ulevuje od zácpy. Také má močopudné účinky. Dokáže zlepšit trávení žaludku a pročistí i plicní tkáně. Léčí kožní onemocnění a nejrůznější kožní poranění, taktéž silně podpoří imunitní systém. Málokdo také ví, že je to první pomoc při bolestech břicha a při plynatosti.

Foto: Pixabay.com, Shutterstock.com.