SnadnoBydlet.cz

Category: Bydlení

  • Topení dřevem nebude pro každého. V Česku si ho budou moci dovolit jen movití lidé

    Internet je jeden velký rybník, na kterém plave spousta kachen. Jak je to s novým evropským nařízením, které obyčejným lidem prakticky znemožní topit dřevem? Máme se bát, nebo jde o planý poplach kolující internetem?

    EU není všemocná

    Evropská unie samozřejmě nikomu nemůže zakázat topení dřevem. Pravdou ovšem je, že již ukončila provoz kotlů první a druhé emisní třídy. O nařízení se vědělo deset let dopředu. Přesto stále někteří vlastníci daných kotlů nepřesedlali na méně emisní model. Což tedy není nejideálnější ani z hlediska životního prostředí, ani financí. No a protože Evropa ještě není dostatečně zelená, Unie zvažuje, že ještě popojedem.

    Proč to všechno?

    Možná si říkáte, proč Unie tak tlačí, ale faktem je, že někteří lidé nemají při topení soudnost. A nejen, že smradem obtěžují sousedy, ale vypouštějí do ovzduší neskutečné množství emisí, protože topí nesprávným způsobem, mokrým dřevem (pokud vůbec dřevem) a v nevyhovujících kamnech nebo nevhodném kotli.

    Jaký kotel si mám koupit?

    Pokud v blízké době zvažujete koupi kotle, určitě kupte ten, který odpovídá novým normám. Konkrétně jde o kotle s již integrovanými elektronickými řídícími systémy. Obsahují modul, který monitoruje spalování a hlídá jeho ideální průběh. Protože když koupíte nějaký obyčejný kotel, může se stát, že ho budete muset za pár let právě v důsledku nových norem vyměnit. A to by byla škoda.

    Foto: Shutterstock

    V čem je problém?

    Tyto novodobé kotle jsou jednak dražší, jednak potřebují být napojeny na elektrickou síť, což u některých nemovitostí (jako jsou například chaty) není možné. Pokud by tedy EU odsouhlasila zpřísnění aktuálních norem, vše, co by se týkalo krbů a kamen by zdražilo natolik, že by se topení dřevem mohlo stát luxusem pro bohaté. Zatím se však stále ještě pohybujeme v rovině „co by kdyby“, takže není třeba se přílišně vzrušovat. Zatím je to taková pohádka, která se možná nikdy nebo aspoň dlouhou dobu nestane realitou.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Energozrouti, Drevostavitel, Living.iprima

  • Těsnost krbových dvířek je důležitým faktorem. Otestujete ji s kouskem papíru

    Kdo se dá na vojnu, musí bojovat. A kdo si koupí krb, měl by se o něj starat. Jakou péči krb vlastně potřebuje a jak zkontrolovat, jestli je vše v pořádku, včetně těsnosti krbových dvířek?

    V prvé řadě? Vhodné dřevo

    Pokud budete topit v krbu něčím, co tam nepatří, brzy si ho zničíte. Do krbu patří dřevo suché, to znamená s vlhkostí maximálně 20 %. Pro topení jsou nejvhodnější tvrdá dřeva, např. bukové, dubové, habrové nebo dřevo z ovocných stromů. Využít můžete i brikety, ale zapomeňte na dřevotřísku nebo chemicky ošetřené dřevo. Tak, topivo máme, a co dál?

    Krb jako klícka

    Krb se musí čistit. Můžete ho samozřejmě vymetat jako Popelka, ale majitel krbu v 21. století použije krbový vysavač. Jde o násadu na klasický či centrální vysavač, pomocí kterého se snadno zbavíte popela a nečistot. Sklo vyleštěte speciálním čističem na skla krbových vložek a kamen. Nebo čističem na troubu. To půjde taky. Krb čistěte až tehdy, když úplně vychladne.

    Kontrola těsnění

    Velmi důležité je také zkontrolovat těsnění krbových dvířek. Na to existuje velmi snadný trik. Ustřihněte si kousek papírku. Teď otevřete krbová dvířka a na jejich hranu papírek položte a dvířka zavřete, aby čouhal ven. Pokud ho po zavření dvířek snadno vytáhnete, je na čase vyměnit těsnění. Nejde o nic složitého, triviální úkon. Těsnění pořídíte v hobby obchodě.

    Jednou za čas

    Jednou za čas, nejlépe před topnou sezónou, proveďte o něco důkladnější údržbu. Zkontrolujte krb celý, včetně šamotových desek, v případě potřeby dotáhněte šrouby u žáruvzdorného skla, zkrátka udělejte, co je třeba, aby mohl krb bezpečně fungovat. A krby, které mají příkon větší než 10 kW a jsou napojeny na otopnou soustavu, podléhají ze zákona revizi. Každé tři roky.

    Foto: Freepik, zdroj: Ceskestavby, Krbylevne

  • Vlastnictví pozemku ještě neznamená, že na něm budete stavět, co chcete

    Pořízení vlastního pozemku je pro mnoho lidí splněným snem a prvním krokem k vysněnému bydlení. Málokdo si ale uvědomuje, že ani jako majitel pozemku nemáte automaticky právo postavit na něm cokoli. Česká legislativa, územní plány i stavební zákon jasně určují, co kde může stát a co ne.

    Informujte se ještě před nákupem

    Vlastní kus půdy je základem k tomu, abyste si mohli postavit vysněný dům. Neznamená to ovšem, že si na něm postavíte úplně cokoliv. Každý pozemek má své právní, technické a územní limity, které určují, zda a co na něm můžete stavět. Před nákupem i samotným plánováním stavby si musíte zjistit, zda je pozemek určen k výstavbě, jaké má územní omezení a co povoluje místní územní plán. Jinak by se z vašeho snu mohla stát drahá past plná zklamání.

    Územní plán a koeficient zastavěnosti

    Každá obec v České republice má zpracovaný územní plán, který rozděluje jednotlivé části katastru do tzv. funkčních zón. Ty určují, zda pozemek slouží k bydlení, rekreaci, zemědělství, průmyslové výstavbě apod. Může se tak stát, že si koupíte pozemek v krásné přírodě, ale zjistíte, že je vedený jako zemědělská půda a stavět na něm není možné, nebo jen za velmi přísných podmínek.

    Důležité je také zkontrolovat regulační prvky, které územní plán stanovuje: výšku zástavby, tvar střechy, odstupy od hranic pozemku či koeficient zastavěnosti plochy. V některých lokalitách se například povolují jen domy se sedlovou střechou, jinde jsou omezené fasádní barvy atd. Zmíněný koeficient udává poměr zastavěných ploch vůči celkové výměře viz §2 odst. (7) stavebního zákona.

    Foto: Freepik

    Stavební povolení a další úřední překážky

    Než začnete s výstavbou, musíte získat od stavebního úřadu stavební povolení nebo alespoň ohlášení stavby, podle typu stavby. I zde se může objevit řada komplikací. Úřady mohou zohledňovat dopravní dostupnost, napojení na inženýrské sítě, ochranná pásma (například vodních zdrojů, železnic nebo elektrických vedení), případně památkovou ochranu nebo záplavové území.

    Další překážkou může být nesouhlas sousedů, pokud stavba naruší jejich soukromí nebo osvětlení pozemku. Všechny tyto faktory mohou vést k tomu, že stavební povolení nedostanete, nebo budete muset svůj projekt upravovat, což může znamenat výrazné prodražení i zdržení celé stavby.

    Shrnutí

    Omezení daná územním plánem, legislativou a konkrétními podmínkami místa mohou vaše plány výrazně omezit. Proto je klíčové, abyste dopředu vše prověřili, nejlépe s pomocí odborníka, například architekta nebo projektanta. Důkladná příprava vám ušetří nejen peníze, ale i starosti, které by mohly vzniknout až v průběhu stavebního řízení. Postavit dům není jen tak, jedná se o velký krok a zaslouží si pevné základy, nejen v doslovném, ale i právním smyslu.

    Foto: Freepik, zdroj: MaklerMartin, Realitni-makler

  • Základy domu jsou to nejdůležitější. Jak vybrat správně, abyste nesplakali nad výdělkem

    Správně zvolené základy domu jsou klíčem k dlouhé životnosti celé stavby. Pokud se na nich šetří nebo nejsou přizpůsobené konkrétním podmínkám, může dojít k vážným problémům, které se později velmi draze opravují. Jak tedy vybrat vhodné základy, aby dům stál pevně a bez rizika?

    Základy jsou srdcem domu

    Základy tvoří základní kámen každé stavby a to doslova. Jejich úkolem je rovnoměrné rozložení váhy budovy do podloží, díky čemuž zabrání její nestabilitě. Při špatném návrhu nebo volbě nevhodné technologie se mohou objevit problémy. Zejména praskliny v nosných zdech, nerovnosti podlah nebo dokonce sesedání celé stavby. Proto je výběr správného typu základů jedním z nejdůležitějších rozhodnutí při stavbě domu.

    Jaké faktory ovlivňují volbu základů?

    Výběr správného typu základů závisí především na geologických podmínkách pozemku, typu stavby a klimatických podmínkách. Každý pozemek má jiné podloží. Někde je pevná skála, jinde jílovitá půda nebo vysoká hladina spodní vody, což zásadně ovlivňuje typ a hloubku základů.

    Pokud se staví na jílovitém nebo písčitém podloží, může docházet k sesedání stavby. Proto je nutné základy dostatečně vyztužit a zakotvit do stabilní vrstvy. Naopak u skalnatého podloží mohou být základy mělčí, protože skála poskytuje pevný základ už sama o sobě. Hladina spodní vody je dalším klíčovým faktorem. Pokud je příliš vysoko, hrozí vzlínání vlhkosti a narušení základů, což vyžaduje speciální hydroizolaci.

    Dalším faktorem je samotná konstrukce domu. Lehké dřevostavby mohou mít jiné základy než těžké zděné domy nebo vícepatrové budovy. Také se berou v úvahu klimatické podmínky, zejména mrazové hloubky, aby se předešlo poškození základů v důsledku promrzání zeminy.

    Foto: Freepik

    Typy základů a jejich výhody

    Každý typ základů má své výhody i nevýhody, proto je důležité správně zvolit na základě konkrétních podmínek staveniště. Nejběžnějšími typy základů pro rodinné domy jsou pásové základy, deskové základy a pilotové základy.

    • Pásové základy jsou nejčastější volbou pro zděné domy. Betonové pásy se umisťují pod nosné zdi a rovnoměrně rozkládají váhu domu. Tento typ základů je vhodný pro stabilní podloží s minimálními pohyby zeminy.
    • Deskové základy jsou ideální pro domy na méně stabilním podloží, například na jílové nebo písčité půdě. Celá plocha domu je vyztužena železobetonovou deskou, která zabraňuje nerovnoměrnému sesedání stavby. Tento typ základů se často používá pro dřevostavby nebo pasivní domy.
    • Pilotové základy se používají tam, kde je podloží nestabilní nebo kde je potřeba hlubší ukotvení stavby. Piloty, tedy betonové nebo ocelové sloupy, se zavrtávají hluboko do země a nesou váhu domu. Tento systém se využívá například v oblastech s vysokou hladinou spodní vody nebo na svazích.

    Rada na závěr

    Výběr správných základů je klíčovým krokem při stavbě domu, který rozhoduje o jeho stabilitě a životnosti. Pokud chcete mít jistotu, že váš dům bude stát pevně a bez problémů, konzultujte výběr základů s odborníky. Správné rozhodnutí na začátku vám ušetří spoustu starostí a zajistí, že váš domov bude bezpečný a stabilní po mnoho let.

    Foto: Freepik, zdroj: wikihow, Homebuilding

  • Novým trendem v panelácích je odhlučňování bytu. Sousedé už vás nebudou rušit

    Hluk od sousedů je nepříjemnou realitou většiny panelákových bytů. Naštěstí existují způsoby, jak se těchto nepříjemností zbavit. Správným odhlučněním získáte klidné bydlení bez zbytečných konfliktů se sousedy.

    Vytvořte si doma příjemnější prostředí

    Život v panelovém domě má své výhody, ale také jednu velkou nevýhodu: hluk od sousedů. Často slyšíte kroky nad vámi, hlasitou televizi, nebo dupání dětí z vedlejšího bytu. Naštěstí existují účinné metody odhlučnění, díky kterým můžete hluk výrazně zredukovat a vytvořit si doma příjemnější prostředí. A co víc, odhlučněním nejen zajistíte klid pro sebe, ale i lepší vztahy se sousedy, protože nebudete rušit ani vy je.

    Začněte stěnami a stropy

    Největším zdrojem hluku bývají v panelových bytech tenké stěny a stropy, které snadno přenášejí kroky, hovory nebo dokonce i hlasitější hudbu od sousedů. Efektivní řešení nabízí izolace pomocí speciálních akustických materiálů, jako akustické panely nebo minerální vata. Ty dokážou výrazně omezit pronikání zvuku.

    Při instalaci těchto materiálů je vhodné využít takzvanou předstěnu nebo snížený strop ze sádrokartonu, vyplněný izolací. Tato konstrukce pohltí zvukové vibrace, čímž se omezí jak pronikání hluku od sousedů k vám, tak i hluku z vašeho bytu směrem ven. Přestože jde o trochu složitější zásah, výsledky stojí za to a jsou dlouhodobé.

    Klíčové je odhlučnění podlah

    Hluk často proniká i přes podlahu, zejména dupání nebo posunování nábytku od sousedů nad vámi. Jedním z nejlepších řešení je pokládka kročejové izolace, například z akustické gumové rohože, která účinně tlumí nárazy a snižuje přenos vibrací do konstrukce domu.

    Pokud plánujete rekonstrukci podlahy, nezapomeňte pod novou krytinu umístit vrstvu speciální zvukové izolační podložky. Jedná se o tenkou pěnovou vrstvu, která výrazně sníží šíření hluku jak směrem dolů, tak i do sousedních místností. Ušetříte si tak nejen nervy, ale i případné konflikty se sousedy pod vámi.

    Foto: Freepik

    Pomůžou i dekorativní prvky

    Odhlučnění podpoříte také správným rozmístěním nábytku. Například velké knihovny, skříně nebo závěsy mohou efektivně tlumit zvukové vlny. Textilie obecně fungují jako účinný izolant, a proto pomáhá mít doma více koberců, závěsů a čalouněného nábytku.

    Pokud máte problémy s hlučnými sousedy, můžete zvážit také instalaci těsnění kolem dveří, oken nebo dokonce speciální těsnicí pásky kolem futer. Tyto drobné kroky se na první pohled nezdají důležité, ale výrazně přispějí ke snížení pronikání zvuků a vytvoří příjemnější domácí atmosféru.

    Foto: Freepik, zdroj: thespruce, Acousticalsolutions

  • Jak rozvádět teplo z krbu po celém domě co nejefektivněji

    Krb nabízí skvělý zdroj tepla, nicméně většina tepla často zůstává soustředěná v dané místnosti. Naštěstí existují způsoby, jak efektivně rozvést teplý vzduch i do dalších místností a vytápět tak celý dům s minimálními náklady.

    Vyberte si tu správnou metodu

    Vytápění krbem je oblíbenou a úspornou variantou, která dodává domovu nejen teplo, ale i útulnou atmosféru. Problém však nastává, pokud teplo zůstává pouze v obývacím pokoji, zatímco ostatní místnosti zůstávají chladné. Aby bylo vytápění krbem skutečně efektivní, je potřeba využít metody, které umožní rovnoměrné rozvedení tepla po celém domě. Existuje několik účinných technik, od jednoduchého využití přirozené cirkulace vzduchu až po sofistikované teplovzdušné a teplovodní rozvody.

    Jednoduché řešení přirozeným proudění vzduchu

    Jedním z nejjednodušších způsobů, jak dostat teplo z krbu do dalších místností, je využití přirozené cirkulace vzduchu. Teplý vzduch stoupá vzhůru a studený klesá dolů, čehož lze využít například otevřením dveří mezi místnostmi. Pokud máte krb v centrální části domu, např. v obývacím pokoji, může se teplo samovolně šířit do okolních místností.

    Potřebujete podpořit proudění vzduchu? Můžete využít ventilátory, které přesunou teplý vzduch dále do domu. Máme na mysli krbové ventilátory, které se umísťují přímo nad něj. Díky tomu pomáhají rovnoměrněji rozptylovat teplý vzduch a zabraňují jeho hromadění u krbu.

    Foto: Shutterstock

    Využití výměníku

    Další možnost představuje instalace teplovodního výměníku, který umožňuje napojení krbu na ústřední topení. Tento systém funguje na principu ohřevu vody v tepelném výměníku uvnitř krbu a jejího následného rozvodu radiátory nebo podlahovým vytápěním po celém domě.

    Teplovodní výměník je ideální pro ty, kteří chtějí kombinovat komfort klasického ústředního vytápění s úsporami za energie. Hlavní výhody tohoto systému spočívají v rovnoměrném rozvodu tepla a možnosti jeho využití i pro ohřev teplé vody.

    Je však potřeba počítat s vyššími pořizovacími náklady a složitější instalací. Tento systém je vhodný především pro novostavby nebo rekonstrukce, kde lze rozvody správně naplánovat. Pokud je ale krb dobře napojen na stávající topný systém, může se stát hlavním zdrojem vytápění, čímž výrazně snížíte náklady na elektřinu či plyn.

    Foto: Freepik, zdroj: Timberridgefirewood, Imaginfires

  • Udělejte si doma teplo i bez zapnutého topení. Ušetříte hodně peněz za energie

    S rostoucími cenami energií hledá mnoho domácností způsoby, jak udržet doma příjemné teplo bez nutnosti zapínat topení. Existují jednoduché a efektivní metody, jak zlepšit izolaci, využít přirozené zdroje tepla a snížit úniky tepla z domu. Díky těmto tipům si doma zajistíte teplo i bez zvýšených nákladů.

    Stačí drobné úpravy

    V zimních měsících je hlavní prioritou udržení tepla v domácnosti a zároveň minimalizování nákladů na vytápění. Mnoho lidí si neuvědomuje, že i bez zapnutého topení lze efektivně zvýšit teplotu v místnosti. Stačí provést několik chytrých úprav, které zabrání únikům tepla a zároveň využít teplo, které přirozeně vzniká v domácnosti. Pokud se zaměříte na správnou izolaci, efektivní větrání a drobné úpravy v interiéru, můžete si zajistit více tepla i bez velkých investic.

    Pozor na úniky tepla

    Největší problémy v zimních měsících vytváří tepelné ztráty, které způsobují studené stěny, netěsnící okna nebo dveře. Prvním krok k udržení tepla v domácnosti představuje důkladná izolace. Pokud máte starší okna, použijte těsnicí pásky, které zabrání průvanu. Pro ještě lepší izolaci stačí, když přidáte silné závěsy nebo rolety, které přes noc udrží teplo v místnosti. Dveře, zejména ty vedoucí na chodbu nebo ven, je dobré utěsnit textilními zarážkami, které zamezí proudění studeného vzduchu.

    Foto: Shutterstock

    Změna větrání a úpravy v interiéru

    Mnoho lidí si neuvědomuje, že nesprávné větrání může způsobit zbytečné ochlazování místností. V zimě se doporučuje větrat krátce, ale intenzivně. Stačí otevřít okna na 5 minut dokořán a poté je zavřít. Tím se vymění vzduch bez toho, aniž by se ochladily zdi a nábytek, které udržují teplo.

    Dalším trikem je přemístění nábytku. Pokud máte radiátory, zajistěte, aby před nimi nestály pohovky nebo velké kusy nábytku, které by bránily šíření tepla do místnosti. Naopak, pokud se snažíte udržet teplo bez topení, umístěte postel nebo gauč do nejteplejší části místnosti, například blíže k vnitřní zdi.

    Foto: Shutterstock, zdroj: wikiHow, thespruce

  • Výměna řetězu na motorové pile je zásadní. Dá se ušetřit hodně peněz

    Motorová pila je skvělým pomocníkem při práci se dřevem, ale aby správně fungovala, musíte se o ni dobře starat. Jednou z nejdůležitějších součástí údržby je pravidelná výměna řetězu. Pokud se do toho pustíte sami, nejenže si prodloužíte životnost pily, ale také výrazně ušetříte.

    Nejen lepší výkon, ale i delší životnost

    Řetěz na motorové pile se při častém používání opotřebovává a postupně ztrácí svou ostrost. Jakmile začne špatně řezat, trhá dřevo místo plynulého řezu nebo se do něj musíte více opírat, je nejvyšší čas na výměnu. Mnoho lidí se obrací na servis, ale přitom jde o jednoduchý úkon, který zvládnete sami doma. Správnou výměnou řetězu nejen zlepšíte výkon pily, ale také snížíte riziko nehod a prodloužíte životnost celého stroje.

    Jak poznat správný čas na výměnu řetězu

    Pokud řetěz nejde správně nabrousit nebo je již několikrát zkrácen, nabízí se jako nejlepší volba jeho výměna. Starý a tupý řetěz nejenže zvyšuje námahu při práci, ale také může poškodit motor pily nebo způsobit nebezpečný zpětný ráz. Mezi další příznaky patří:

    • Pila řeže pomalu a vyžaduje větší tlak
    • Místo jemných hoblin tvoří prachové piliny
    • Řez není rovný a pila se během chodu zasekává
    • Řetěz je viditelně poškozený nebo má vyběhané články
    Foto: Freepik

    Postup výměny řetězu na motorové pile

    Výměna řetězu na motorové pile není nijak složitá věc. Stačí, abyste během výměny dodrželi několik základních kroků. Kroky si společně projdeme, ať vám postup nedělá problémy.

    1. Příprava správného nářadí – Přichystejte si šroubovák, klíč na napínání řetězu (často bývá součástí příslušenství k pile) a samozřejmě nový řetěz.
    2. Demontáž krytu lišty – Před výměnou vypněte motor a nechte pilu zcela vychladnout. Poté povolte šrouby krytování lišty a sejměte starý řetěz.
    3. Nasazení nového řetězu – Nyní nasaďte nový řetěz správným směrem na ozubené kolo a vraťte zpět lištu přičemž dbejte na to, aby zuby směřovaly správně dopředu.
    4. Napnutí řetězu – K napnutí řetězu využijte napínací šroub tak, aby řetěz pevně seděl na liště, ale zároveň nebyl příliš utažený.
    5. Kontrola napnutí a testovací řez – Po nasazení krytu vyzkoušejte řetěz rukou jemně protočit, měl by se pohybovat plynule. Poté proveďte krátký testovací řez na kusu dřeva.

    Shrnutí

    Výměna řetězu na motorové pile patří mezi základní údržbu, kterou by měl zvládnout každý majitel pily. Nejenže tím ušetříte peníze za servis, ale také si zajistíte bezpečnější a efektivnější řezání. Pokud budete pravidelně kontrolovat stav řetězu a nebudete se bát ho včas vyměnit, vaše motorová pila vám vydrží spolehlivě sloužit po mnoho let.

    Zdroj: YouTube

    Foto: Freepik, zdroj: Instructables

  • Zlomený klíč v zámku je velký průšvih. Můžete ho ale vytáhnout sami i bez zámečníka

    Už se vám někdy zlomil v zámku klíč? To nechcete. Prekérní situace, která často nemá jiné řešení než zavolat zámečníka. Nebo přeci jen ano? Jaké triky můžete vyzkoušet sami, než zavoláte odborníka?

    Náhradní klíč

    Pokud máte dveře otevřené nebo se zrovna někdo nachází z druhé strany dveří, můžete zkusit zalomený klíč vytlačit ven druhým správným do zámku sedícím klíčem.

    Silný magnet

    Zalomil se vám klíč v klasické vložce? Skočte si pro středně silný až silnější magnet a pusťte se do práce. Magnetem přejíždějte po vložce. Dřív nebo později klíč kapituluje a dostanete ho ven. Čistá práce.

    Kancelářská sponka

    Trik jak pro zloděje. Chce to jistý um a taky trpělivost. Hodně trpělivosti. Kancelářskou sponku rozložte tak, aby vznikl dlouhý, rovný drátek, zasuňte ji z druhé strany do zámku, pohýbejte s ní a posuňte úlomek klíče. Zámečníci doporučují sponku v případě neúspěchu vytvarovat do písmene U nebo L.

    Nářadí

    Lupínková pila, ale klidně i špendlík nebo jehla. Jakékoliv nářadí, které vám umožní dostat se ke zbytku klíče a pomocí tlaku jej vytlačit ven. Docela dobře funguje také kombinace malé ostré nůžky + pinzeta. Nůžkami přitlačte klíč na stranu zámku a snažte se jej povytáhnout, pinzetou pak dílo dokonáte.

    Foto: Freepik

    Lepidlo na kovy

    Trochu riskantní metoda, ale stojí za to. Sežeňte kvalitní lepidlo na kovy, potřete jím zbytek klíče, který držíte v ruce a zasuňte do vložky. Po pár vteřinách se zlomená část klíče přilepí na tu, co jste drželi v ruce, a klíč úspěšně vytáhnete ven. Chce to jeden plynulý pohyb a nečekat příliš dlouho, jinak lepidlo přilepí klíč k vložce. Tento trik nikdy nezkoušejte u zalomeného klíče auta nebo motorky.

    Pokud vás někdy v budoucnu potká toto neštěstí, víte, co dělat. A když byste si rady přeci jen nevěděli, zavolejte zámečníka. Ten váš problém vyřeší, než bys řekl klíč.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Ceskykutil

  • Jak správně rozvést kabely v domě. Práci si můžete velmi zjednodušit

    Instalace kabelů není úkol pro úplné laiky. Ať už se do ní přesto chystáte pustit, chcete se jen informovat nebo potřebujete zkontrolovat svůj plánovaný postup, čtěte.

    Příprava především

    Nejprve si důkladně promyslete, kudy chcete kabely vést. Jestli netušíte, kterými místy prochází stará elektroinstalace, zainvestujte do detektoru kabelů. Ten vám prozradí, kudy kabely vedou. Dobře promyslete, jak široké a hluboké drážky budete vysekávat, to záleží od tloušťky a množství kabelů. Nezapomeňte také na to, že kabely by se měly ohýbat v tupých úhlech, ne v ostrých. Pokud máte možnost, klidně si tužkou na zeď nakreslete mapu, kudy drážky povedete. Nezapomeňte na vyřešení počtu a umístění zásuvek. Čím více, tím lépe. A než se pustíte do akce, vypněte pojistky. A zajistěte, aby vám je někdo náhodou nezapnul.

    Foto: Freepik

    Jak udělat drážky?

    Nejlepším pomocníkem je drážkovací fréza, ale dost dobře poslouží také uhlová bruska. V případě použití brusky myslete na velké množství prachu, takže si vyřešte odsávání. Při práci s frézou nebo flexou mějte vždy nasazeny ochranné pomůcky. Brýle, respirátor, nejlépe také přilbu a pevné boty.  

    Vedení kabelů ve zdi

    Jakmile máte špinavou práci odvedenu a ve zdi máte chodbičky tak dlouhé, široké a hluboké, jak potřebujete, přichází na řadu pečlivá práce. Do drážky je třeba kabel vložit. Kabely do zdi nevkládejte jen tak, ale v chráničce. Je to praktické, protože v případě potřeby budete schopni přidat další kabely bez sekání do zdi.

    Vůbec nejrozumnější je kombinace svěrných sponek a chráničky. Sponky instalujte v rozestupech 30-40 cm. Sponky upevňujte pomocí fixačních hmoždinek a vrutů do předvrtaných otvorů. Chráničku vložte do spony a chráničkou protáhněte kabel, případně kabely. Je to piplačka? Ano. Ale vyplatí se.

    Foto: Freepik, zdroj: Svepomoci