SnadnoBydlet.cz

Tag: zahrada

  • Zkušení zahradníci vysévají k cibuli mrkev. Obě rostliny si skvěle pomáhají

    Cibule je potravinou, která dodá šmak většině pokrmů, ať už je čerstvá nebo dozlatova usmažená. Na pěstování cibule nic není, přesto vás možná překvapí, že pro bohatší úrodu byste k ní měli zasadit i mrkev. Proč je to důležitým trikem zkušených zahradníků? Bude mile překvapeni.

    Jak na sázení cibule

    Nejvhodnější doba na sázení cibule je od půlky března do začátku dubna. K jejímu pěstování můžete použít malé sazenice nebo semínka. Na pěstování ze semen jsou nejvhodnější odrůdy Globo, Owa a Blanco Duro. Ty by se ale měly vysévat už během února, abyste již vzrostlé sazenice mohli konce dubna sázet do záhonů. Pokud sáhnete po předpěstovaných sazenicích, budete mít práci o to menší. Při výběru sazenic sáhněte po těch, které mají 4 – 15 milimetrů. Pokud uvidíte poškozené cibulky, tak ty rozhodně nebrat. Sazečky vsaďte do půdy mělce tak, aby jejich horní konec vyčníval nad půdu.

    Jak na sadbu

    Během sázení dodržujte rozestupy alespoň10 centimetrů mezi jednotlivými cibulkami a 25 centimetrů mezi řádky. Cibuli pravidelně kypřete a odstraňujte v jejím okolí plevel. Jestli plánujete velkovýrobu cibule a váš pozemek se nachází v teplé oblasti, můžete semena cibule v půlce března vysévat přímo do řádků, které budou alespoň 30 centimetrů od sebe. V opačném případě si plodiny budou brát prostor, živiny a špatně porostou.

    Foto: Shutterstock

    Mrkev jako pomocník

    Mrkev cibuli ochrání před škůdci, kteří by vám mohli poničit úrodu. Tím nejznámějším je květilka cibulová. Cibule není mrkvi nic dlužná a skvěle ji ochrání před pochmurnatkou mrkvovou. Obě plodiny se tak hodí pěstovat společně, protože to přináší mnohé benefity. Nemusíte například používat chemické postřiky, abyste se škůdci zbavili a těšit se tak z bohaté úrody. Sklizeň cibule připadá většinou na konec července. To, že je cibuli potřeba sklidit, poznáte podle toho, že její nať začne žloutnout a rostliny se začnou pokládat. Cibuli tak vytrhejte ze záhonů a nechte je na něm něco přes týden dosušit. V případě deště cibuli svažte a zavěste na suché a vzdušné místo.

    Foto: Shutterstock, zdroj: FarmersAlmanac, HomesandGardens

  • Nedělejte zbytečné chyby při výsadbě rybízu. Potom vám nebude plodit

    Máte rádi sladkokyselé kuličky rybízu a rádi byste si na své zahradě vysadili vlastní keř? Pěstování rybízu je téměř bezúdržbové, pokud na začátku nepodceníte správnou výsadbu. Ta totiž může z velké části ovlivnit vaši sklizeň.

    Vyberte vhodný druh rybízu

    Rybíz je oblíbeným ovocem, jehož kuličky můžete jíst jen tak nebo z nich vyrobit výborný rybízový koláč. Rybíz je plný vitamínů, především vitamínu C. Nejznámější je červený a černý rybíz, ale výborný je i rybíz bílý nebo růžový. Při výsadbě rybízu ale dbejte na to, abyste mu dopřáli ty nejlepší podmínky. Každá odrůda totiž potřebuje jinou péči. Pokud se rozhodnete vysázet bílý nebo červený rybíz, bude se mu dařit v živné a vlhké půdě s mírnou kyselostí. Svědčí jim také umístění na slunečném místě, do kterého ale přes poledne nepraží přímé slunce. Černý rybíz oproti tomu vyžaduje propustnou půdu s vápenatou zeminou a mírnou zásaditostí. Dělají mu dobře teplá, bezvětrná a slunná místa, díky kterým bude rybíz nasládlý.

    Foto: Shutterstock

    Výsadba keříkového rybízu

    Než přejdete k výsadbě, namočte kořeny rybízu na několik hodin do vody. Pro keříkový rybíz vyhlubte větší výsadbovou jámu, ve které vidlemi zryjete dno i boční stěny. Tato zdánlivá drobnost podpoří růst kořenového systému rybízu. Kořeny budou totiž do země lépe pronikat. Jakmile rostlinu zasadíte do země a nahrnete na ni první zeminu, sazenicí zatřeste. Tak se hlína snadno dostane mezi všechny kořeny. Hlínu potom udusejte, zalijte a poté nasypte další zeminu.

    Sázení stromkového rybízu

    Proces výsadby stromkového rybízu je velmi podobný jako u keříkového rybízu. Změna nastává v momentě umístění sazenice, kdy „uzel“ by měl být nad zemí do té míry, že na ni vůbec nedosáhne. Rybíz díky tomu nepustí kořeny z části nad roubováním. Stromkový rybíz nezapomeňte podepřít kůlem, jelikož je kmen ještě příliš slabý a mohl by se zlomit.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Almanac, Plantura.garden

  • Vlastní kanadské borůvky. Tyto odrůdy rostou i na nehostinných místech

    Kanadské borůvky původně pochází ze Severní Ameriky, ale v Evropě jsou za ta léta, co se tu pěstují, už také doma. Tento keř dosahuje výšky až 2,5 metru. Jeho plody jsou modrofialové a v létě si na nich pochutnáte celá rodina. Kanadské borůvky je nejlepší sázet na podzim a na jaro. Pokud je na zahradě ještě zasazené nemáte, poradíme vám, jakým odrůdám se u vás bude dařit nejvíce.

    Kanadské borůvky si zamilujete

    Kanadské borůvky můžete pěstovat na zahradě i na terase v květináči a vybrat si dle druhů ten, který vám bude nejvíce vyhovovat. Jednotlivé odrůdy kanadských borůvek se liší velikostí a obdobím, kdy dozrávají. Jestli při výsadbě nakombinujete pozdní a ranní odrůdy borůvek, můžete je průběžně sklízet od léta do podzimu.

    Rané a středně rané odrůdy kanadských borůvek

    Rané odrůdy budete sklízet od poloviny června do poloviny července. Mezi rané odrůdy patří například Patriot, který dorůstá až 180 centimetrů a daří se mu na jílovité půdě i na vřesovištích. Zároveň je mrazuvzdorný a teploty do – 35 °C ho neporazí. Zajímavou odrůdou je i Duke, který vám přinese bohatou úrodu. Především v případě, kdy ho budete prořezávat. Keř se vám poté odmění velkým množstvím sladkých a křupavých borůvek. Středně rané odrůdy budete sklízet od července do půlky srpna. Odrůda Bluecrop vydrží i tuhé mrazy a plodí sladké plody s aromatickou vůní.

    Foto: Shutterstock

    Pozdní odrůdy kanadských borůvek

    Pozdní odrůdy budete sklízet od druhé poloviny července až do konce srpna. Odrůda Berkley dosahuje výšky dvou metrů a vyhovují jí teplejší místa, na nichž plodí velké a šťavnaté plody. Odrůdu Darrow můžete pěstovat i na místech s častým deštěm. Vlhké počasí jí nevadí. Pokud chcete velmi odolnou odrůdu, sáhněte po Jersey, který chlad celkem vyhovuje. Plody má sice malé, ale neuvěřitelně lahodné. Pokud si chcete zajistit maximální sklizeň, keře pravidelně prořezávejte.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Almanac, TheSpruce

  • Vyrobte si vlastní pařeniště. Zvládne to i úplný laik

    Chtěli byste si doma pěstovat čerstvou zeleninu, které ta kupovaná nebude sahat ani po paty? Vyrobte si vlastní pařeniště, díky kterému můžete brzy sklízet lahodný salát, kedlubny nebo mrkev. Není to nic složitého a zvládne ho vyrobit úplně každý.

    Domácí pařeniště vám zajistí bohatou úrodu

    Pařeniště je zakrytý prostor, kde se kulmuluje vysoká teplota, která je o několik stupňů vyšší, než venkovní teplota. Pařeniště zajišťuje také dostatečnou vlhkost vzduchu, díky které rostliny prospívají více než při pěstování na odkrytém záhonu. Pařeniště můžete použít přes zimu na zazimování rostlin. Je to levnější alternativa ke skleníku. A na postavení také jednodušší. Navíc je vysoce praktický. Díky své nízké váze ho můžete přemisťovat dle vaší potřeby.

    Co je potřeba k výrobě pařeniště

    Nejprve zkontrolujte, jestli máte potřebné nářadí. Budete potřebovat přímočarou pilku, okružní pilu, vrtačku, šroubovák a vruty do dřeva. Základem pařeniště jsou i prkna. Pokud nemáte ohoblovaná, nemusíte je kvůli pařeništi hoblovat. Na poklop využijete rám od zrcadla nebo okna. Na výplň se vám bude hodit pevný plast nebo fólie. Pařeniště by mělo být menší, než zvolený poklop. To vám zajistí, že během deště nebude do pařeniště zatékat voda.

    Foto: Shutterstock

    Výroba pařeniště

    Nejprve si z prken vyrobte základní kostru. Na ni budete potřebovat čtyři krátká a čtyři dlouhá prkna, která nařežete na potřebnou délku. Prkna přivrtejte vrtačkou do rámu pomocí vnitřních rohových hranolů. Prkna vrchního šikmého rámu nespojujte, ať je později můžete skládat na sebe podle toho, jak vám bude zelenina postupně růst. Z toho důvodu také vyrobte rohový hranol spodního rámu o něco vyšší a vrchní rám odspodu o něco kratší. Na poklop si připravte starý rám a fólii, kterou jím zakryjete. Velikost igelitu by měla být asi o 2 centimetry delší, abyste ho mohli k rámu připevnit hřebíky nebo napínáčky. Pak už jen panty připevněte víko k pařeništi, přišroubujte na víko petlicový uzávěr a připevněte kolíček, ať můžete pařeniště zavírat na petlici. A máte hotovo.

    Foto: Shutterstock, zdroj: GrowVeg, Plantura

  • Plevel už se začíná ozývat. Jednejte co nejrychleji, ať máte později pokoj

    Odstranění plevelu není snadné a v květinovém záhonku vám může nadělat pěknou paseku. Využívání chemických prostředků je možná účinné, ale není to nic příjemného. Hrozí totiž, že se tak zbavíte nejen plevele, ale i okolních rostlin. Kdy je tedy nejúčinnější se plevele zbavit?

    Plevele se můžete zbavit, aniž byste se nadřeli

    Pokud si myslíte, že plevel zničíte rytím, tak opak je pravdou. Rytím růst plevele naopak podporujete, protože k jeho kořenům a semenům dostáváte světlo, které jim svědčí. Zamezení přístupu slunce a světla je první krok v prevenci proti plevelu. K tomuto účelu vám poslouží vrstva slámy, kompostu nebo mulče. Dobré je také pravidelně kontrolovat výskyt semenáčku a co nejdříve je vytrhat, aby vám nevysemenily. Plevel odstraňujte i mezi záhony a na cestičkách, aby se nedostal až k rostlinám.

    Sáhněte po horké vodě

    Nesahejte při boji proti plevelu po chemických přípravcích, ale raději ohřejte v konvici horkou vodu. Vařící vodou poté plevel zalijte. Díky tomu, že se voda snadno dostane i do půdy, tak její vysoká teplota nezničí jen vrchní část rostliny, ale poškodí i její kořeny. Musíte však být opatrní a opravdu vodu nalít pouze na plevel. Pokud byste jí zalili i okolní rostliny, mohli byste je nenávratně poškodit.

    Foto: Shutterstock

    Přírodní pomocníci na odstraňování plevele

    Na likvidaci plevele je také vhodné použít obyčejnou kuchyňskou sůl, a to tak, že plevel odříznete co nejblíže u země a solí posypete část, která ulpívá v zemi. Tohle řešení je ideální především na nevzhledný plevel, který vám vyrůstá ve štěrbinách chodníků. Do záhonů sůl nepatří. Na odstranění plevele se vám bude skvěle hodit i přírodní roztok, díky němuž odstraníte plevel i z velkých ploch. Do rozprašovače si připravte roztok z 30 gramů soli, 30 mililitrů octu a 90 mililitrů vody. Plevel tímto roztokem stříkejte do té doby, než ho zcela odstraníte.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Spraymylawn, TheSpruce

  • Zásadní chyby při prořezávání stromů. Můžete je poničit a přijít o úrodu

    Je dobře možné, že máte letité zkušenosti s pěstitelstvím, přesto jsou vaše ovocnany ve výnosu slabé a s úrodou se v klubu zahrádkářů rozhodně nepochlubíte. I prořezávání stromů má svá pravidla a ačkoliv to vypadá velice jednoduše, jejich porušení může vést nejen k úbytku úrody, ale i případnému úhynu celého stromu. 

    Ať už zkušenosti máte, či ne, vždy je dobré si při prořezávání stromů nechat poradit. Taktika kdy zkrátka jen tak na oko prostříháte větve, aby to nějak vypadalo, má vliv nejen na úrodu, ale také celkové zdraví stromu. Čemu se vyhnout?

    Vše má svůj čas

    Pravidelnost v řezu není vůbec nutná, pokud nevlastníte sad pro produkci ovoce. Není dáno, že na vaší zahradě musíte ovocnany prořezat každý rok, naopak, pokud to situace nevyžaduje, do růstu nezasahujte. 

    Správné načasování je další věcí, na kterou nesmíte zapomenout. Prořezávání se provádí vždy na začátku jara, tedy ve chvíli, kdy pomalu končí doba zimního odpočinku a stromek pomalu nabírá sílu do nového vegetativního období. Teplota by se měla pohybovat kolem 5 stupňů. Nemá smysl prořezávání zbytečně odkládat, ani se unáhlit, mráz by strom mohl definitivně poškodit. 

    Zároveň i příliš radikální řez může vést k devastaci stromu. Vždy pamatujte, že řez by neměl vzít více, než-li ¼ objemu. Pokud to přeženeme, začne strom vyhánět tzv. vlky, což jsou plané výhony, které neplodí a začne litý boj o to, zda vydrží víc ovocnan nebo vy. 

    Také není důvod zkracovat celé výhony, protože ty jinak obrazí právě nevítanými vlky. Zkraťte větve o čtyři pupeny, to zcela postačí k jejich posílení. V sezóně vás překvapí vydatná úroda.  

    Foto: Shutterstock

    Správný řez

    Pamatujte, že při prořezávání musíte vést řez vždy na větevní kroužek. Důvod je zcela jednoduchý – strom nemá při takovém zásahu problém ránu zacelit, zatímco když větev odřežete a necháte pahýl, tak právě ten se začne postupem času rozkládat a stane se přímo vítaným útočištěm pro škůdce a dřevokazné houby. 

    Opatrnosti také dbejte při odstraňování velkých větví, nikdy je nelámejte, naopak postupujte plánovaně, po kouscích, ať nezničíte kůru stromu. Všechny rány nechte pořádně vyschnout a teprve potom je natřete smolou nebo lakem.

    Poslední a velice dobrou radou, nač při prořezu dbát, je úhel – ten, který větev svírá mezi svou odnoží a kmenem. Optimální úhel je mezi 45 – 90 stupni, protože příliš malý úhel zapříčiní, že větem nabere na hmotnosti a následně praskne s prvním silnějším větrem. Ulomená větev za sebou poté na stromě zanechá velice nebezpečnou ránu, která je opět hostitelem všeho nevítaného. 

    Starejte se o své ovocnany dobře, nikdy ne příliš, ale ani je nezanedbávejte. Oplatí vám to na chutné a bohaté úrodě. 

    Foto: Shutterstock, zdroj: leaflimb, lawnstarter

  • Zaručený postup, jak vyhnat slimáky ze zahrady. Tentokrát bez chemie

    Vyhnat slimáky ze zahrady není úplně jednoduchá věc. Tito škůdci dokáží velice rychle zatočit s celou úrodou. Existuje ale několik způsobů, jak nevítané vetřelce ze zahrady vypudit. A to vše za použití přírodních metod.

    Není slimák jako slimák

    Napadlo vás někdy, kdo u nás na zahradě opravu škodí? Nejčastěji se jedná o tmavě hnědě až zrzavě zbarvené plzáky španělské. Tento druh k nám byl zavlečen z Pyrenejského poloostrova v rostlinných produktech již v šedesátých letech. Od té doby tu pravidelně škodí na hospodářských rostlinách a vytlačuje naše původní druhy plzáků. Pozor. Snadno se splete s plzákem lesním, ten ale bývá světlejší barvy a z hospodářské půdy byl téměř vytlačen tímto invazním druhem. Také můžeme narazit na původního plzáka černého.

    Připravte bariéry pro slimáky

    Asi nejsnadnější možností obrany je omezení přístupu k záhonům. Vytyčte hranice záhonů pomocí překážek, které slimákům velmi znesnadní pohyb.

    • Piliny – piliny jsou pro slimáky nepřekonatelnou překážou. Slimáci se pilinami obalí a zahynou. Jde o levné řešení, ale není úplně estetické.
    • Vápno – vápno funguje podobně jako piliny, nicméně při nadměrném používání si můžete poškodit pH půdy.
    • Sůl – vysoce účinná, nicméně hrozí silné zasolení půdy a její poškození. Vhodné pouze krátkodobě na silně zamořená místa.
    • Čedičová drť – též prodáváno jako čedičový prach a moučka. Lze použít bez obav.
    • Jako další se používá kávová sedlina, jehličí, popel a drcené skořápky od vajec.

    Zajímavou alternativou je i vysázení rostlin, které fungují jako přirozený repelent na slimáky. Jmenovitě jde o šalvěj, majoránku, tymián, česnek a cibuli. Pokud je použijete jako bariérové rostliny a vysázíte je mezi záhony, snížíte riziko útoku slimáků na minimum.

    Foto: Freepik

    Zlikvidujte i vajíčka slimáků

    Slimáci/plzáci jsou hermafrodité. Každý jedinec je tedy schopný zastupovat obě pohlaví zároveň. Díky tomu je rychlost množení těchto živočichů naprosto alarmující. Musíme se tedy zaměřit i na likvidaci budoucího pokolení těchto škůdců.

    Slimáci kladou vajíčka na vlhkých stinných místech, kde i době největšího vedra je příjemně a vlhko. Stinné houštiny, pod velkými kameny, hromady dřeva a podobně. To všechno jsou prostředí, kde se vajíčkům bude dobře dařit. A právě tato místa musíme zcela eliminovat z dosahu našich záhonů.

    Foto: Freepik, zdroj: TheEnglishGarden, SavvyGardening

  • Odstraňte otravný plevel mezi dlažbou. Zmizí do několika hodin

    Krásná příjezdová cesta a snový chodníček k domovu, to je vizí každého, kdo se potýká s prorůstajícím plevelem, který si jednoduše najde cestu skrze sebemenší spáru v dlažbě. Jak se jednoduše nevítaného porostu zbavit vám poradíme v následujícím článku.

    Pokud chcete zabránit tomu, aby vám chodníkem či jakoukoliv dlažbou plevel prorůstal, musíte na to myslet již při samotném budování základů. Pod ty se vloží speciální geotextilie, která zamezí prorůstání plevele. Další možností, pokud již chodník máte a textilie instalována nebyla, je spárovací malta, kterou vyplníte prostory mezi dlaždicemi namísto písku. Tento materiál výborně odolává nejen povětrnostním vlivům, ale také plevelu. 

    Domácí pomocníci na dosah ruky

    Jak již bývá dobrým zvykem, ti nejvzácnější pomocníci v domácnosti pro boj s plevelem jsou přímo na dosah ruky. Úplně na první místě stojí vaše vlastní ruce, kdy pravidelným vytrháváním růstu výrazně zamezíte. Pokud si vlastních prstů a ztraceného času ceníte příliš, jsou tady ještě jedlá soda, sůl, horká voda a pochopitelně také ocet, kteří dovedou s plevelem krásně zatočit. 

    Horká voda je nejúčinnější a nejbezpečnější řešení vašeho problému. Lejte ji přímo k rostlině – tedy k jejím kořenům a ujistěte se, že horký proud nedosáhne na některou z rostlin, které pěstujete záměrně. Horká voda je jediný účinný likvidátor, u kterého ani při dešti nebo větru nehrozí zničení okolního porostu, navíc je neškodná vůči dlažbě, naopak od dalších jmenovaných možností. Na plevel můžete rovněž opatrně aplikovat sůl, jedlou sodu nebo také velice účinný ocet. Výsledek bude famózní, ovšem vy musíte všechny tyto látky aplikovat s vědomím, že jsou účinnými zabijáky veškeré zeleně, pokud nastane průtrž mračen, při které bude jedna z těchto látek spláchnuta do okolí, můžete snadno ohrozit prosperující a zdravou zeleň naprosto fatálním způsobem. 

    Foto: Freepik

    Funkční řešení pro kutily

    Výbornými pomocníky pro likvidaci plevele v dlažbě jsou vysokotlaký čistič a také hořák na plevel. Hořák velice rychle udělá svou práci, ovšem jeho použití je nebezpečné pro vaši dlažbu, chce to mít šikovné ruce a praxi. Namísto toho vysokotlaký čistič stačí spustit na plný výkon, namířit na nežádoucí rostlinku a vyčkat do jejího úplného odstranění. 

    V zahradnictví dnes snadno koupíte celou řadu účinných herbicidů, které udělají všechnu potřebnou práci bez větší námahy.  Herbicidy rozlišujeme na totální, pro všechny druhy plevele, včetně trav nebo selektivní, který zohledňuje okolní travnatý porost. Samotná aplikace herbicidu si vyžaduje jednak větší rostliny, kde je možné postřik aplikovat na list, také je nutné vydržet, aby plevel úplně uschnul a tedy bylo jisté, že herbicid došel až ke kořenům. Dejte pozor na přítomnost toxických látek v běžně dostupných herbicidech, vždy vybírejte organické, které jsou ohleduplné k životnímu prostředí. 

    Foto: Freepik, zdroj: installitdirect, sandiegopavers

  • Ozdobte svou zahradu nenáročnou dřevinou. Skalník ji pozvedne na novou úroveň

    Skalník je rod okrasných dřevin s velmi univerzálním využitím. Jde o nenáročné dřeviny rozšířené po celém světě. Vzhledem k velkému počtu variant, velké odolnosti a rychlému růstu je skalník velice oblíben mezi zahradníky a pěstiteli.

    Skalníků jsou až stovky druhů

    Pokud zahrneme do tohoto počtu i divoce rostoucí rostliny, můžeme podle různých determinací napočítat až 400 druhů. Nicméně se na zahrádkách vyskytují z tohoto počtu spíše menší desítky. Může jít o opadavé i neopadavé druhy. Skalníci jsou primárně popínavé keříčky, které se v širokém pásmu plazí po zemi, ale také se může v menší míře jednat o malé vícekmenné stromky.

    U nás patří mezi nejznámější a nejvíce pěstované druhy:

    • Skalník Dammerův
    • Skalník vodorovný
    • Skalník poléhavý
    • Skalník vrbolistý

    Existuje samozřejmě více druhů, nicméně nejčastěji se setkáme právě s těmito rostlinkami.

    Péče o skalník není náročná

    Skalníci skutečně nepatří mezi příliš náročné rostliny. Právě proto jsou vynikajícím zpestřením holého místa na zahradě.

    Jediné co musíme mít na paměti je, že nesnáší příliš přemokřenou půdu. Vysoká vlhkost ke něco, co tuto rostlinu spolehlivě pošle do věčných lovišť. Jinak je dobré skalník přihnojovat dusíkatými hnojivy. Na konci sezóny dřevině prospěje mulčování půdy rašelinou kolem místa růstu.

    Velmi důležitým bodem je prostřihávání rostliny. Pokud chceme rostlinu udržet ve vzhledném stavu, tak musíme čas od času vzít do ruky nůžky. V případě tvarování keře je dobré střihnout každý jednoletý výhonek zhruba o třetinu jeho délky, starší výhonky zhruba o polovinu. Pro lepší kondici rostliny také dobré provést zmlazující řez, jinak nám dřevina začne zevnitř ztrácet listy. Tuto probírku můžeme provádět téměř vždy, ale vždy odstraníme jen staré, poškozené a nemocné větvičky.

    Foto: Freepik

    Skalník se uchytí všude

    Výběr umístění rostliny je téměř ve vaší režii. Skalník vydrží stinná i slunná místa. Avšak sluníčko je vždy lepší volba. Sázíme buď na jaře před otevřením pupenů, případně na podzim před prvními mrazíky.

    Výsadbová jamka by měla mít velikost alespoň 50x50x50. Na dno jamky umístěte drobné kamenivo jako drenáž, která pomůže s odvodem přebytečné vody. Výška drenáže by měla být alespoň 20cm. Při sázení dbejte na to, aby byl krček kořene nad zeminou jinak vám rostlina uhyne. Vzdálenost mezi keříky by měla být cca 50 cm.

    Foto: Shutterstock, zdroj: gardenersworld, BHG

  • Jaké květiny nikdy nedávat dětem do pokoje ani do ložnice

    Okrasné květiny jsou nedílnou součásti dekorace v domácnostech. Dnes není problém pořídit rostliny všech barev, tvarů, vůní a podobně. Bohužel tato krása jde často ruku v ruce se skrytým nebezpečím pro nás i naše malé bližní.

    Okrasné květiny jsou často prudce jedovaté

    Ačkoliv ochutnávání různých věcí spojujeme nejčastěji s malými ratolestmi, často v tomto případě zapomínáme i na naše domácí mazlíčky. Jen si vzpomeňte, jak pravidelně jste přistihli psa, kočku nebo králíka okusovat něco co nemá? Mnoho rostlin je právě pro tyto skupiny zvířat a dětí silným lákadlem, kterému je těžké odolat. Bohužel, následky mohou být fatální.

    Jedovatost rostlin překvapí

    Projděme si spolu nejvíce pěstované květiny a povíme si něco k jejich jedu. Budete překvapeni, jak toxické pro organismus mohou být.

    • Tenura, či Tchýnin jazyk

    Oblíbená pokojovka obsahuje saponiny a alkaloidy. Při požití tyto látky způsobují bolesti břicha, zvracení, křeče a celkové podráždění zažívacího traktu. Navíc jsou nebezpečné i velmi špičatými listy.

    • Diffenbachie

    Velkolistá rostlina se žluto-bílým vzorem je pro svou jedovatost známá amazonským domorodcům již celé staletí. Používali totiž jed této rostliny na své šípy. V buňkách těchto rostlin se nacházejí jehličky štavelanu vápenatého. V případě požití způsobují tyto jehličky otoky dýchacích svalů, jazyka a silné pálení v ústech a krku. Jedovatá je každá část rostliny, včetně tekutin.

    • Kroton

    Pokojová květina z čeledi pryšcovitých. Její mléčná tekutina má vlastnosti podobné nervovým jedům. Otrava se projevuje podrážděnou sliznicí, nevolnostmi, zvracením a puchýři. Při kontaktu s kůží se může vyskytnout vyrážka.

    • Anturie

    Je známá svým atypickým květem. I tato rostlina ukrývá ve svých pletivech smrtící koktejl. Obsahuje také štavelan vápenatý a další látky, které mohou způsobit záněty střev a žaludku. Některé druhy dokonce obsahují proteolytické enzymy, které mohou způsobit selhání ledvin.

    • Brambořík

    Neškodně se tvářící brambořík je další z řady jedovatých pokojovek. U Bramboříku je nejvíce jedovatá jeho hlíza. Ta obsahuje cyklamin, který způsobuje prudké průjmy, křeče, zvracení a podobné radosti.

    • Narcisy

    Populární jarní rostliny ukrývají jed v listech a stoncích. V listech se nachází alkaloid scilain, stonek zase tazetin a lykorin. To vše jsou v podstatě silná projímadla. Po požití nás čekají opět křeče, zvracení a komplikace spojené se ztrátou tekutin.

    Foto: Shutterstock

    První pomoc při otravě

    Nikdy, bez doporučení lékaře, nevyvolávejte zvracení. Postiženého uklidněte a dejte mu napít čisté, neperlivé vody. Posléze mu podejte živočišné uhlí, dávkované dle hmotnosti nešťastníka. Okamžitě volejte záchranou službu, dbejte pokynů operátora a připravte si vzorek požité rostliny. V případě vlastního transportu do nemocnice nezapomeňte vzorek rostliny doma.

    Foto: Shutterstock, zdroj: TheBump, TedsGardens