SnadnoBydlet.cz

Category: Zahrada

  • Kterou zeleninu je vhodné hnojit popelem

    Pokud považujete zbylý popel po večerním opékáním špekáčků nebo rodinném grilování za odpad, děláte velkou chybu. Popel z dřevěného uhlí, briket nebo obyčejných polen totiž dodá vašim záhonům potřebné živiny. Vy tak ušetříte za zbytečně drahé hnojivo z obchodu, ale zároveň nepřijdete o hojnou úrodu. Které rostliny mají popel nejraději a u kterých plodin byste se jeho použití měli vyvarovat?

    Popel jako skvělý zdroj živin

    Dřevní popel můžete snadno použít namísto kravského či koňského hnoje pro dodání potřebných živin do půdy. Kde popel tyto přínosné látky získá? Je to velice jednoduché. Dřevo během svého růstu čerpá živiny ze země, a ty pak následně zůstanou právě i ve zbylém popelu. Použitím popelu jako hnojiva tedy krásně podpoříte přirozený cyklus přírody, kdy se živiny opět vrátí do půdy.

    V popelu najdeme řadu minerálních látek prospěšných pro růst vašich rostlin včetně vápníku, draslíku, hořčíku nebo fosforu. Pokud zrovna nemáte vhodný záhon pro přidání popela, můžete ho vysypat na kompost mezi posekanou trávu. Další sezónu budete mít připravenou vyživenou a zdravou půdu pro pěstování.

    Které plodiny hnojit popelem

    Popel přímo působí na hladinu pH konkrétní půdy. Jelikož zvyšuje její zásaditost, přidávejte ho k rostlinám preferujícím zem s vyšším pH. K těm patří například rajčata, brambory, pórek, cibule, česnek nebo salát. Popel také zafunguje jako ochrana proti hmyzu a škůdcům včetně slimáků, které zaručeně odradí.

    Foto: Shutterstock

    Při použití popela dodržujte několik pravidel

    Abyste z popela získali vytoužený efekt, musíte ho do půdy dávkovat s rozvahou. Méně je někdy více, a proto ho vždy používejte s mírou. Nadbytečné množství popela by mohlo silně změnit pH půdy, což by způsobilo šok pro všechny okolní rostliny.

    Skvělým způsobem, jak použít bezpečné množství popela, je příprava postřiku. Stačí pouze rozpustit 250 g popela v 500 ml vody a řádně promíchat. Pak směs nalijte do rozprašovače pro snadnou aplikaci. Toto množství je ideální dávkou pro zhruba dva až tři metry čtvereční půdy.

    Popel může být skutečně šikovným zahradním pomocníkem. Získáte díky němu šťavnatá rajčata i bohatou úrodu brambor. Nikdy ho však do záhonu nesypejte teplý nebo dokonce doutnající! Popel je třeba nechat důkladně vychladnout a až poté ho lze použít jako hnojivo.

    Foto: Shutterstock, zdroj: ehow, GrowVEG

  • Vertikální pěstování jahod. Ideální, když máte málo místa

    Pěstování zahradních jahod představuje velký nárok na prostor v zahradě. Ne všichni však mají velké pozemky a přeci jen si chtějí něco pěstovat. Nebo někdo vyžaduje více místa na relaxaci a bazén. V těchto případech je ideální vertikální pěstování jahod. Ušetří vám místo a pokud vše uděláte správně, budou vám rostlinky krásně prospívat.

    Co je vertikální pěstování

    Vertikálně můžeme pěstovat mnohem větší množství rostlin než v klasické půdě. Rostliny se pěstují pod sebou na zdi nebo samonosné konstrukci. Ušetříte tak mnoho místa na zahradě. Musíte najít vhodné místo, kde po většinu dne svítí slunce a máte vyhráno.

    Co budu potřebovat k vertikálnímu pěstování

    Pro výrobu využijete plastové kanalizační KG a HT trubky, okapní žlaby s koncovkami i ventilační potrubí. V průměru využijete průměr trubek 10 až 20 cm. Pokud se chcete pustit do hydroponického pěstování, stačí menší průměr. V případě, že uvažujete o klasickém samozavlažovacím systému, volte co nejvyšší průměr trubky, aby se dovnitř vešel menší květináč. Dejte si pozor, aby spoje jednotlivých trubek byli vodotěsné.

    Jak na nosnou konstrukci

    Trubky musíte k něčemu přichytit. Nabízí se možnost pěstování u zdi, tedy postačí nějaké úchyty. Nebo vytvoříte samostatnou konstrukci, která se ukotví do země. Jahody pak vysázíte ve více řadách. Pozor, aby se jednotlivé řady mezi sebou nestínily. Nevyrábějte konstrukci moc vysokou. Optimální jsou 4 řady od země, abyste nemuseli k zalévání a sklízení používat žebřík.

    Na malém prostoru si tak vypěstujete velké množství těchto šťavnatých plodů. Konstrukci vyrobte tak, aby se dala na podzim demontovat nebo minimálně vyjmout trubky

    Foto: Shutterstock

    Samozavlažovací systém

    Aby vše fungovalo musíte vytvořit samozavlažování. Do trubek vyřežete z jedné strany otvory na květináče, které pak umístíte dovnitř trubky. Květináčem protáhněte knot, který bude čerpat vodu a živiny.

    Vodu je třeba občas vyměnit. V tomto případě vytvořte v trubce odtokový ventil, díky kterému můžete nahromaděnou vodu vylít a nalít novou.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Plantura.garden, Strawberryplants

  • Nebezpečná sršeň asijská se rychle šíří. Hrozí její výskyt i v Česku?

    Klimatická změna neovlivňuje pouze teplotní rekordy, ale také podmínky pro výskyt různých druhů živočichů. A týká se to i hmyzu. Konkrétně se nyní zaměříme na exotický druh sršně, který se z daleké Asie dostal i k nám do České republiky. Máme se ho bát a jak ho poznáme?

    Jak se k nám asijské sršně dostaly?

    Na východním kontinentu najdeme největší množství druhů sršní na světě. Asie pro tento hmyz představuje domovské prostředí. Nejrozšířenějšími druhy jsou sršeň obecná, sršeň asijská, sršeň žlutavá, východní nebo mandarínská. Ke stálému výskytu v našich zeměpisných šířkách mají nejblíže dva nejrozšířenější asijské druhy, totiž sršeň mandarínská a sršeň asijská.

    Sršně se přitom nestěhují jen z důvodu změny klimatu. Nejčastěji je totiž na vině člověk. Invazivní hmyz se velmi snadno zatáhne do nové lokality například v nákladu zboží nebo zahnízděný v materiálu. Nicméně po tomto zavlečení by sršně uhynuly, pokud by neměly dostatečně přívětivé podmínky. A ty se postupně objevují i ve střední Evropě.

    Sršen mandarínskou u nás zatím nepotkáte

    Největším druhem sršně na světě je sršeň mandarínská, která je rovněž tou nejnebezpečnější. U nás se ji ale nyní bát nemusíte. V Evropě zatím nebyla v přírodě nikdy zaznamenána. Nicméně tato sršeň měří okolo 6 cm a její rozpětí křídel čítá až 8 cm. V domovské Asii si tento hmyz buduje rozlehlá hnízda až o velikosti 2 metrů. Každoročně má pak tento druh bohužel na svědomí i nejeden lidský život.

    Foto: Shutterstock

    Jak nebezpečná je sršeň asijská?

    Na rozdíl od sršně mandarínské byla ta asijská v Evropě již mnohokrát zpozorována. Vyskytuje se například i v sousedním Německu. Tento druh lze však zařadit k těm méně nebezpečným z řad sršní. Velikostí silně připomíná sršeň obecnou, na kterou jsme v Česku již poměrně zvyklí. Poznáte ji podle zabarvení, které vévodí černá barva.

    Jedu tohoto druhu není třeba se tolik obávat, pokud samozřejmě netrpíte alergií na sršní bodnutí. Zdravý člověk by totiž měl vydržet až dvacet jejích bodnutí na každý kilogram své váhy. Nebezpečí sršně asijské je tedy srovnatelné s rizikem, které způsobuje běžná sršeň obecná. Na pozoru se ale budeme muset mít v případě, kdy k nám zavítá i větší druh sršně mandarínské.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Wikipedia, Blog.pensoft

  • Zelené budovy přinášejí do měst problém. Přijdou s nimi i škůdci

    Současný moderní architektonický směr se snaží skloubit moderní betonové stavby s bujnou zelenou vegetací. Zastavováním ploch budovami přicházíme o přírodu. Proč si krásnou zeleň nevybudovat na střeše domu nebo balkónu bytu. Zelené rostlinky si najdou cestu a zpříjemní bydlení. S ní ale můžou přijíti nechtění obyvatelé bujné vegetace – jako je hmyz nebo hlodavci.

    Bujná zeleň a její obyvatelé

    Líbí se vám biofilní bydlení nebo si chcete střechu osadit zelení? Počítejte s tím, že s rostlinami a stromy přijdou také zvířátka. Živá rostoucí fasáda naláká bodavý hmyz, hlodavce, octomilky, pavouky, termity, roztoče, ale i plísně.

    Snadno tak můžou šířit nemoci, ničit potraviny v domácnostech, znehodnocovat váš majetek. Potom se z příjemného bydlení může stát nekonečný boj s protivnou havětí.

    Zelené stavby je třeba důkladně promyslet a rozplánovat. Abychom se nakonec přírodě obloukem nevyhýbali.

    Problémy biofilních staveb

    V Číně se hojně staví zelené panelákové domy. Některé pokusy ovšem ztroskotaly právě na tom, že se vegetace až moc nekontrolovatelné rozrostla, ještě než se měli nájemníci nastěhovat. Prodleva mezi dostavbou a nastěhováním byla moc dlouhá. Nikdo se o vegetaci nestaral a do vegetace se zabydlel různý hmyz a škůdci.

    U jiné stavby v Číně se snažili vyvarovat nekontrolovatelnému růstu rostlin. Najmuli tedy zahradníky, kteří se o vegetaci starali. Tím však vzrostla hodnota nemovitosti o více jak dvojnásobek.

    Foto: Shutterstock

    Zelené stavby pod kontrolou

    Chceme – li do měst přivést přírodu, nestačí jí pouze zasadit. Tak jak na zahradě, se o ní musí pečovat. Zeleň je třeba vybírat pečlivě dle klimatických podmínek. Rostliny musí mít kvalitní umístění a uchycení, aby se nekontrolovatelné neuvolňovala hlína a voda.

    Počítejme s tím, že s vegetací tak blízko domu přibude i nežádoucí hmyz. I když se o zeleň budeme starat, občasnému boji se škůdci se nevyhneme.

    Nejlepší řešení je, aby si nájemníci převzali nemovitost s upravenými rostlinami a převzali jejich péči tak, aby se zeleň rozrůstala kontrolovaně. Tím se eliminuje větší výskyt nežádoucích zvířátek a vše zůstane pod kontrolou.

    Budovy s bujnou zelení by měli pravidelně kontrolovat deratizátoři. Zneškodnit hmyz citlivě a bez dopadu na zdraví obyvatel není úplně jednoduv ché. V Číně už vznikají nové školské obory, které se zabývají deratizací škůdců.

    Láká vás zelené bydlení? Vše má své pro a proti. Pokud chcete být v bližším kontaktu s přírodou, počítejte i s občasnými malými obyvateli. Uvidíme jak bude v budoucnu takové bydlení nabízeno. Pokud budete chtít bezúdržbovou zeleň, připravte se na vyšší náklady. Budova bude mít svého zahradníka i deratizátora.

    Foto: Shutterstock, zdroj: theconversation, swinburne.edu

  • Pěstujte si pravé lanýže na své zahradě

    Lanýže patří stejně jako například kaviár k nejluxusnějším pochoutkám gastronomického světa. Zdaleka ne všem však ale musejí chutnat. I tak ale jedná o poměrně lukrativní komoditu, jejíž cena za kilogram se vyšplhá minimálně do řádů desítek tisíc korun. Proč jsou ale lanýže tak ceněné a kde je můžeme najít? A lze je doopravdy pěstovat na běžné české zahradě?

    Čím jsou lanýže tak výjimečné?

    Lanýže se vyšplhaly na špičku gastronomického žebříčku až poměrně nedávno. V minulosti byly tyto podzemní houby spíše pochoutkou pro náhodné tuláky, které na ně narazili. Dnes je ale vše úplně jinak. Kilogram drobných lanýžů totiž pořídíte za necelých sto tisíc korun. Pravdou však zůstává, že vysoká cena se odvíjí především od dobrého jména lanýžů jako luxusní delikatesy.

    Chuť lanýžů je velmi specifická a výrazná, a proto vám na první ochutnání tyto houby ani nemusejí chutnat. Šéfkuchaři z celého světa se však shodují, že je potřeba se k oblibě této pochoutky projíst. Koneckonců můžete posoudit sami, zda vám chuť lanýžů přijde skutečně tak jedinečná, nebo se jedná spíše o módní záležitost.

    Vysokou cenu lanýžů pak také způsobuje jejich nedostatek. Postupem času v přírodě ubývalo míst, kde by se těmto houbám dařilo, a tak je dnes nenajdeme ledakde. Navíc nejpozději do týdne po sběru můžete lanýže vyhodit do koše. Jejich luxus tedy tkví v jedinečné chuti a nedostatkovém výskytu.

    Jak odhalit lanýže v přírodě

    Lanýže rostou zhruba 20 – 25 centimetrů pod zemí v blízkosti kořenů stromů. Nejraději mají listnaté dřeviny, a to především duby. Samotný lanýž pak nevypadá jako klasická houba, jelikož nemá klobouk. Spíše než hřib tedy lanýž svým povrchem připomíná například vrásčitou bramboru.

    Lanýže vypouštějí během růstu sulfid, který svým pachem připomíná vařenou kukuřici. Právě podle čichu hledaly tuto komoditu v minulosti prasata. Později je však nahradili psi, které je mnohem jednodušší vycvičit. Prasata totiž lanýže po nalezení často ihned snědla.

    Foto: Shutterstock

    Pěstování lanýžů doma na zahradě

    Vypěstovat lanýže na vlastní zahradě je poměrně dost náročné, ale ne zcela nemožné. Lanýže je totiž třeba vysadit i s dřevinou, ve které rostou. Musíte tedy zasadit ideálně dub, který má v kořenech již usazené lanýže. O strom se pak musíte pečlivě starat a chránit ho před všemi škůdci, mrazem i suchem. A navíc je třeba poskytnout ideální podmínky pro růst, tedy vápenitou půdu bez žádné přidané chemie.

    Pěstování lanýžů je skutečně náročné a jedná se tak spíše o napínavý koníček, zda nějaké houby objevíte. Zbohatnout se vám tímto způsobem však bohužel pravděpodobně nepovede.

    Foto: Shutterstock, zdroj: TheGreenConspiracy, MorningChores

  • Dejte si pozor na plevel. Pokud nebudete udržovat zeleň, můžete dostat tučnou pokutu

    Pokud necháváte svou zahradu, ať už z jakéhokoliv důvodu, volně zarůstat, nemusí se vám to vyplatit. To, co na své zahradě pěstujete, totiž není pouze vaše věc. Na zaplevelený pozemek myslí i zákony a pokuta vás může přijít na desetitisíce. Na co je potřeba si dát pozor a jak se můžete bránit?

    Proč nemůžete nechat zahradu zarůstat plevelem

    V případě, že máte na svém pozemku pořádnou džungli a dlouhodobě vaši zeleň neudržujete a nesečete, může vám být osudný zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči. Tento zákon upravuje péči o rostliny, které na svých pozemcích pěstují fyzické i právnické osoby. Nejste majitel pozemku? I tak ale nejste z obliga. Pečovat o pozemek musíte i v případě, že si ho pouze pronajímáte. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona jste povinni zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů (např. plevelů) do okolí. Vaším bojem proti plevelům nesmí ale vzniknout škoda jiným osobám, ohrozit zdraví lidí nebo zvířat, nebo poškodit životní prostředí.

    Pozor na tučnou pokutu

    Došlo z vaší strany k porušení zákona? V takovém případě vám může hrozit pokuta až ve výši 30 tisíc korun. Pokud podnikáte, pokuta se může vyšplhat až do výše půl milionu. Jestliže vaše divoká zahrada negativně ovlivňuje vzhled okolí obce, může to být klasifikováno jako přestupek. Posviťte si proto raději i na § 47b odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Podnikáte? V tom případě se vás týká § 58 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Za neudržování čistoty a pořádku na vlastním, nebo pronajatém pozemku, vám hrozí pokuta až 100 tisíc korun.

    Foto: Shutterstock

    Co předchází samotné pokutě

    Výzva k úhradě pokuty vám nejspíš nepřijde jen tak z čista jasna. Obec vám nejdříve zašle upozornění a výzvu k údržbě zeleně. Pokud na výzvu nereagujete, bude vám uložena pokuta. Pokud s ní nesouhlasíte, můžete podat stížnost a požádat o její projednání.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Zakonyprolidi

  • To nejhorší, co můžete zasadit vedle okurek

    Chystáte se letos pěstovat okurky a těšíte se na bohatou úrodu této oblíbené letní zeleniny? Dejte pozor, abyste si ji nevědomky nepokazily nevhodnou výsadbou okolních rostlin. Rostliny v okolí se totiž mohou vzájemně podporovat a třeba chránit před škůdci, ale také se může stát pravý opak. Okolní živiny si tzv. nesednou a odnese to právě vaše úroda. Na jaké rostliny je tedy v okolí okurek lepší raději ani nemyslet?

    Jak na pěstování okurek

    Okurky nejsou náročné a pokud budete při jejich pěstování dodržovat základní pravidla, zvládnete je vypěstovat levou zadní. Okurky mají rádi světlo, teplo a dostatek vláhy. Prospěje jim i pravidelné hnojení. Před výsadbou si zjistěte, jaké pěstební podmínky jsou pro zvolený druh okurek nejvhodnější. Jaké složení půdy, vlhkosti, světla a stínu jim vyhovuje. Jedině správné podmínky zajistí, že se vám v pěstování okurek bude dařit. Ale na základě těchto informací můžete zároveň vybrat vhodné rostliny na společnou výsadbu. Tedy takové, které růst okurek podpoří a nepřipraví je o důležité živiny.

    Jaké rostliny k okurkám zasadit

    Pokud přemýšlíte o společné výsadbě několika plodin nebo chcete okurky ochránit před škůdci, zasaďte v jejich blízkosti i další vhodnou zeleninu. K okurkám se hodí zasadit především cibuli, česnek, hrášek, špenát, kopr, kukuřici a fazole. Společenství těchto rostlin se nebude okrádat o živiny, ale vzájemně se ochrání před škůdci a nemocemi. Díky tomu si zajistíte bohatou úrodu.

    Foto: Shutterstock

    Jaké rostliny k okurkám nesázet

    Vedle okurek raději nesázejte rajčata a brambory, které mohou okurky obírat o živiny a potlačovat tak jejich přirozený vývoj a plodnost. Tyto plodiny jsou také v hojné míře napadány škůdci a nemocemi. Nemoc by se tak mohla snadno přenést i na rostliny v jejich okolí a vy tak přijít o vše. Rajčata a okurky proto raději míchejte až při krájení do zeleninového salátu. Tam fungují skvěle. Pokud byste se je ale snažili pěstovat společně, mohly by vám zůstat oči pro pláč.

    Foto: Shutterstock, zdroj: TheSpruce, Gardening

  • Geotextilie na zahradě nemusí být nejlepší řešení. Má své vady

    V posledních letech na zahradách stále častěji vídáme netkanou textilii nebo také geotextilii. Toto řešení přináší na první pohled řadu výhod. Zároveň ale může způsobit nespočet potíží, o kterých se příliš nemluví. Kdy je využití geotextilii na místě a kdy může naopak vaší zahradě značně uškodit?

    Proč používat geotextilii

    Nespornou výhodou geotextilii je její schopnost oddělení půdy od záhonu, a to především v případě použití mulčovací kůry. Díky použité vrstvě textilie se totiž mulč nevstřebá do zeminy pod ním. S tím souvisí i oblíbené použití tkaniny jako ochrany před plevelem. Skrze textilii zkrátka necháte prorůst pouze ty rostliny, které chcete. Snížíte tím mimo jiné i spotřebu různých postřiků proti plevelu a také si ušetříte čas s plením záhonu. Tyto výhody jsou bezesporu skvělé, vše má ale své pro a proti.

    Nevýhody, o kterých se nemluví

    Prvním neduhem, který geotextilie způsobí, je velice obtížná manipulace se záhonem a rostlinami. Jelikož máte většinu půdy zakrytou tkaninou, nemůžete si snadno zasadit nové sazenice, kam chcete. Ochrana před plevelem rovněž není vždy stoprocentní, protože některé rostliny mohou dokonce skrze levnější textilie prorůst. Vy pak budete mít s jejich odstraněním o dost více práce než v běžném záhoně.

    Nakonec nelze nezmínit i nadměrný vznik plísní, který jde s použitím geotextilie ruku v ruce. Pokud si totiž pořídíte kvalitní textilii, která ven nenechá prorůst žádný plevel, nemůže se ani přirozeně odpařovat nadměrná vlhkost. Často se tak stává, že plodiny i půda pod plachtou plesniví a zároveň se k rostlinám nedostává dostatek vláhy z okolí.

    Foto: Shutterstock

    Vyplatí se to?

    Použití geotextilie je rovněž mírně kontroverzní z toho důvodu, že tkanina vytváří velké množství odpadu. Po pár sezónách je totiž vždy načase textilii vyměnit za novou. Což pro vás znamená i pořádný kus práce navíc. Tkaniny se nejčastěji vyrábí z různých typů recyklovaných plastů. Po čase se plachta může začít trhat a malé části plastů se tak dostanou i do půdy. Vždy proto pečlivě odstraňte veškeré zbytky použité geotextilie.

    Nakonec pořizovací cena tkaniny pro větší záhony není nejmenší, a tak se nejedná o nejekonomičtější řešení. Textilie může omezit spotřebu mulče i pesticidů proti plevelům. Jinak ale lze vytvořit krásný záhon i bez ní.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Profabricsupply, Trees

  • Při pěstování paprik nezapomínejte na močovinu. Jen tak budete mít slušnou úrodu

    Pěstování paprik bývá zrádné. Vlivem výkyvů počasí, škůdců či nemocí se úroda razantně sníží. Jsou velmi citlivé na pěstování. Přitom jim prospěje pravidelné hnojení obyčejnou močovinou.

    Hnojení močovinou

    Toto hnojivo obsahuje velké množství dusíkatých látek, které rostliny potřebují zejména v prvních měsících jejich růstu. Nadměrné množství však může způsobit úbytek plodů na úkor zeleně nebo spálení rostlinek. Výpěstky sledujte a pokud začne paprika vykazovat růst zelených částí na úkor květů, s močovinou na nějaký čas přestaňte.

    Jak na hojení močovinou

    Dusíkatá hnojiva by měla být využívána zejména v prvních měsících růstu rostliny. Močovinu aplikujeme asi 3 týdny po vysazení paprik a dále hnojíme pravidelné jednou za 4 týdny.

    Množství použité močoviny záleží na typu paprik a také na půdě, ve které jsou rostlinky vysázené. Obecně platí zlatá střední cesta 20 až 30 g močoviny na 1 metr čtvereční. V případě pochyb se řiďte pokyny danými výrobcem hnojiva.

    Rozsypte močovinu kolem všech paprik a lehce zapracujte do půdy. Dejte si záležet na rovnoměrném rozvrstvení, aby nedošlo ke spálení rostliny.

    Pak už stačí jen zeleninu zalít vodou, aby se v půdě rozpustily potřebné živiny. Pravidelné pak sledujte stav rostlinek, a v případě upravte dávkování.

    Foto: Shutterstock

    Zálivka z jódu místo močoviny

    Pokud se chcete vyhnout hnojení močovinou, vsaďte na zálivku s jódem. Pomůže vám i s dezinfekcí semen a jejich ochranou před škůdci. Před samotným výsevem paprik smíchejte 10% kapek jódu s litrem vody. Semena namočte do roztoku a nechte působit přes noc. Takto namočená semínka mají větší šanci vyklíčit vyrůst v silnou rostlinu.

    S hnojením pak pokračujte ve stejném poměru. Jódovou zálivku dopřejte rostlinám i ve formě postřiku. Dejte však pozor, aby aplikace hnojiva probíhala maximálně dvakrát měsíčně.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Garden.Decorexpro, wikiHow

  • Sbírala jsem PET láhve a pak si z nich postavila vlastní skleník

    Mít skleník na zahrádce je při pěstování ovoce a zeleniny velká výhoda. Můžete začít s výsevem dříve a taky toho více sklidíte, protože v teplejším a vlhčím prostředí se ovoci a zelenině daří. Pořízení skleníku není úplně levná záležitost. Hledala jsem, jak si skleník postavit svépomocí a vyskočil na mě nápad s PET lahvemi. A tak jsem je v průběhu roku začala sbírat. Jak postavit skleník z plastových lahví? Pojďme se na to podívat.

    Příprava PET lahví

    Začala jsem sbírat plastové lahve. Mnoho z nich jsem dostala od známých. V současnosti se klade velký důraz na to, jak je recyklace plastů důležitá. Tohle je vlastně znovupoužití plastových lahví pro další účel, takže skvělá forma recyklace.

    Nejtěžší bylo odstranit z lahví etikety. Pomohla mi jarová voda, do které jsem lahve namáčela, aby se cedulka snadněji sloupla. Potom následovalo odříznutí dna lahve, aby se na sebe jednotlivé kusy poskládaly.

    Rozměr skleníku a základní konstrukce

    Rozmyslete si jak velký skleník byste chtěli mít. Od toho se potom odvíjí množství potřebných lahví. Já vyrobila dřevěný rám. Myslete i na ukotvení skleníku do země nebo ke zdi stavby, aby v případě velkého větru vaše plastová stavba neodletěla. Je-li skleník větších rozměrů, rozhodně nezapomeňte ani na rám dveří, který vyplníte také PET lahvemi.

    Připravte si rovné dřevěné pruty nebo bambusové tyče, na které se PET lahve navlečou. V mém případě jsem použila rovné větve ze stromu.

    Zdroj: YouTube

    Postup výroby skleníku

    Na jednotlivé rovné tyče jsem navlékla jednotlivé PET lahve. Dejte si záležet, aby byly opravdu u sebe. Připevňujte je postupně vedle sebe k dřevěné konstrukci. V případě, že vám někde vznikne větší mezera, vyplňte jí bublinkovou fólií. Strop skleníku tvoří také PET lahve.

    Nakonec si připravte dveře, stejným postupem, jako se vyplňovali jednotlivé dveře a připevněte je k dřevěné konstrukci pomocí pantů. Nebo provizorně využijte silný drát a zajistěte tak, aby se dveře mohly otevřít pro vstup do skleníku.

    Foto: Shutterstock, zdroj: dengarden, TheGreenOptimistic