Category: Inspirace

Na okraji Bruselu, hlavního města Belgie, stojí jen pár let stará rezidence, která stylem a elegancí působí jako aktuální verze proslulé vily Tugendhat v Brně. A ne náhodou. Při návrhu nového domova pro mladou rodinu se třemi dětmi se architekti ze studia Daskal-Laperre inspirovali návrhy modernistických architektů Richarda Neutry a právě Miese van der Roheho, autora naší Vily Tugendhat.

Dům je zasazen do krásné přírodní scenérie, za zády má vzrostlé stromy a zapadá do husté zeleně přilehlého starého parku. Celoprosklenými stěnami se otáčí do otevřeného prostranství, kde je doplněn luxusním bazénem, ve kterém se odráží okolní stromy.

Stejně jako návrhy modernistických architektů se i tento dům pyšní čistými klasickými liniemi, pravými úhly a neutrálními barevnými tóny. Celkově působí velmi harmonicky a jednoduše elegantně.

Interiéry jsou světlé a vzdušné, provedené stejně jako fasáda v neutrálních tónech a kvalitních materiálech jako je například dřevo nebo mramor. Interiéry disponují kvalitními kousky nábytku ve vintage stylu a také uměním z vlastníkovy soukromé sbírky.

Nejkrásnějšími obrazy jsou ale výhledy do zahrady, které rámují velká francouzská okna. Tyto prvky tvoří dohromady nadčasový oku lahodící celek, který se ani s časem neomrzí a bude esteticky atraktivní i za 100 let, stejně jako je vila Tugendhat.

Foto: Didier Delmas (daskal-laperre.com).

V malém portugalském městě Ansião nedaleko Coimbry vznikla velmi zdařilá rekonstrukce tradičního jednopodlažního domu. Starý dům, který rodině majitelů patřil po několik generací, byl delší dobu ve špatném stavu. Architekti ze studia Atelier Espaço P2 ponechali jeho vnější obálku ve tradičním stylu s původní střechou a bílou fasádou, kterou doplnili novými dřevěnými rámy oken a dveří.

Uvnitř vytvořili moderní rodinné bydlení. Vnitřní prostor rozdělili na několik místností pomocí vložených příček tak, aby se muselo co nejméně zasahovat do silných stěn původní nosné konstrukce. Volba materiálů v interiéru odkazuje k tradici, je použito neutrálních tónů, bílé barvy a světlého dřeva. Kombinace tradičních materiálů a jednoduchého až minimalistického stylu vytváří světlý, útulný a moderní interiér.

Srdcem dispozice je obývací prostor s otevřeným ohništěm, které poskytuje teplo v chladnějších měsících. Kuchyně je vsazená do výklenku obloženého dřevem a na její desku, stejně jako na podlahu, je použit kámen jako další z tradičních materiálů.

Krátká chodba ve tvaru L vede z obývacího prostoru ke koupelně oddělené vloženou dřevěnou konstrukcí, v horní části prosklenou tak, aby i bez přítomnosti okna bylo uvnitř denní světlo. Chodba pak zahýbá ke dvěma ložnicím.

V interiéru byly ponechány některé kusy starého nábytku, které byly renovovány. Dodávají atmosféru a odkazují na rodinnou tradici. Vestavěný nábytek je vytvořen na míru tak, aby maximalizoval využití omezeného prostoru malého domu. Například dveře spojující chodbu a obývací pokoj jsou zakomponovány do dřevěné skříňové stěny s věšákem na oblečení a knihovnou.

V chodbě je stejný materiál použit i na obložení otvoru okna vedoucího skrz tlustou obvodovou zeď na ulici. Výklenek je doplněn okenicí a vytváří tak uzavíratelnou knihovničku.

Co říkáte na tuto pozoruhodnou stavbu? Dokázali byste si představit v této stavbě pobývat?

Foto: José Campos (espacodearquitetura.com).

Dávno pryč jsou doby, kdy byla každá chalupa vybílená. Jednou za dva roky se rozmíchalo vápno a hospodář v roli malíře pokojů bílil a bílil, až stěny jen svítily. Ten samý materiál se využil i pro nátěr fasády a malířské práce byly hotové.

Dnes si můžete vybrat z nepřeberného množství barevných odstínů, speciálních přípravků na různé materiály a práci za vás rádi převezmou profesionální malíři, natěrači, tapetáři a lakýrníci.

Stačí jen zvolit preferovanou barvu do každého pokoje, nebo nechat barevné řešení svého bytu na odbornících. Malování pokojů a lakýrnické práce se většinou neobejdou bez promyšleného návrhu. Platí, že velké plochy jsou nejpraktičtější v neutrální barvě. Není pak problém kombinovat s výraznějšími barvami nábytku a doplňků. Pokud však máte nějakou svou oblíbenou barvu, nebo se nebojíte experimentovat, není důvod se při malování pokojů držet při zemi.

Jako vhodné barvy pro velké plochy jsou doporučovány barvy běžné v přírodě. Malíři a natěrači tedy nejčastěji namáčejí štětce do zelené a modré, případně bílé a šedivé, které nám příroda nabízí nejvíce. Pestré barvy, jako je červená, oranžová, fialová, žlutá nebo růžová, mohou při dlouhodobém působení dráždit. Na druhou stranu mohou tyto barvy působit velmi efektně, například na jedné ze stěn pokoje. Takový výrazný prvek v pokoji může také vyvolat úsměv na tváři, povzbudit mysl a rozjasnit ponurý den. Sytě žlutá barva na stěně dokáže prosvětlit pokoj, jako by do něj stále svítilo slunce. Červená a oranžová podporují chuť k jídlu, je tedy na zvážení, zda si s nimi vybarvíte kuchyň, nebo se jim raději zdaleka vyhnete.

Syté barvy se v posledních letech stále častěji objevují při malování bytových jader či fasády. Nemáte-li odvahu pochlubit se svou oblíbenou výraznou barvou při zateplování a nátěru fasády, potěšte se s ní aspoň v jedné z menších místnůstek v bytě. Nebo popusťte uzdu fantazii při lakování dveří. Zkušený lakýrník si poradí s nejedním bláznivým nápadem. Velmi oblíbené jsou také velkoplošné tapety či fototapety, případně různé nálepky na stěny.

Ať už se přikláníte k tradičnímu řešení v souladu s přírodními barvami, nebo se rádi pustíte do odvážných experimentů, spolehněte se vždy na kvalitní barvy a pomůcky pro malování, nebo nechejte práci specializované firmě. Ušetříte si tak čas i námahu a i ty nejoriginálnější nápady uskutečníte ke své naprosté spokojenosti.

Foto: Shutterstock.com.

Výzvou pro novozélandské architekty ze studia Red Architecture bylo splnit přání mladé rodiny – vytvořit minimalistický dům, který bude přesto působit útulně a sofistikovaně. Dům zasadili doprostřed pozemku tak, aby nemuseli kácet vzrostlé stromy, které zde již desítky let pokojně rostly. Pomocí střešních oken působivě zavedli denní světlo do interiéru, které by se přes okolní stromy jen stěží dostalo do domu. Zajistili tím krásné výhledy do zeleně z každé místnosti a stromy mohly zůstat na svém místě. Vznikla oáza klidu poskytující maximální soukromí.

Štěrková cesta lemovaná zelení zavede návštěvníka k jednoduchému přízemnímu domu s dřevěným cedrovým obkladem, který svým materiálem ladí k okolní přírodě. Samotný dům je rozdělen na dvě propojené části uspořádané do tvaru písmene L. Společenská zóna s obývacím prostorem s kuchyní je tak oddělena od ložnic a pracovny, které tímto uspořádáním získaly dostatek klidu a soukromí.

Vzdušný obývací pokoj navazuje na prostornou kuchyní, která je provedena v kombinaci dřeva a bílé barvy. Prostor přirozeně přechází do zahrady díky celoplošnému zasklení vedoucím na krytou terasu. Je tak jednoduché využít teplého novozélandského podnebí, přemístit nábytek ven a vytvořit obývací pokoj na čerstvém vzduchu a v zahradě.

Chodba jako privátní galerie

Chodba neplní jen konjunktivní funkci – je zároveň i soukromou uměleckou galerií. Obrazy vynikají na bílém podkladu, který není rušen ani průchody do ostatních místností. Dveře do nich jsou totiž navrženy jako posuvné, nebo jsou elegantně schovány za rohem.

Součástí soukromé části jsou 4 ložnice a také salonek s přístupem do zahrady. Jeho zapuštěná podlaha odhaluje nosnou betonovou konstrukci domu a vytváří lavice po obvodu místnosti.

Autoři dům přizpůsobili místnímu klimatu – beton použitý jako hlavní stavební materiál pohlcuje přes den teplo, které z něj pak v noci sálá a dům otepluje. Z obytných místností sice do zahrady vedou velkoformátová okna, ale střecha terasy je efektivně stíní a brání přehřívání. Okna do příslušenství, garáže a pracovny jsou skryta za dřevěnými lamelami, které poskytují soukromí a filtrují světlo, ale zároveň i propouští část světla dovnitř.

V interiérech je navrženo mnoho vestavěných úložných prostor, takže je jednoduché dům udržovat uklizený bez množství věcí na očích. Jednoduchost, utilitární dispozice a absence výraznějších barev a dekorací by mohla působit až příliš stroze a sterilně, ale použití dřevěných materiálů v teplých odstínech dodává interiéru na útulnosti a přívětivosti.

Foto: Larnie Nicolson a Jonny Davis (archipro.co.nz).

Manželský pár z Jihoafrické republiky si zakoupil 120 let starou chátrající chalupu, které vdechli nový život. Oba jsou architekti, a tak transformace starobylého stavení do moderního hávu pro ně nebyla cestou neprobádanou.

Při rekonstrukci došlo na kompletní přestavbu původní spodní části obydlí, k domu byla navíc přistavena další obytná část v podobě nového patra. Cílem nového designu bylo znovuobnovit původní funkci strádajícího stavení a přivést ho do 21. století. Původně jednopodlažní dům nedisponoval příliš velkým přírodním slunečním osvětlením. Dvoupodlažní realizace už počítala se značnějším zakomponováním prosklených částí s účelem prosvětlit obě poschodí.

I přes náročné a razantní úpravy bylo pro manželský pár důležité zachovat unikátní kouzlo starobylého domu. Osobitost původního domu manželský pár plně načerpal. Dům totiž zakoupili v roce 2012 a několik let v něm žili. Díky tomu získali spoustu času na důkladné rozpracování návrhu přestavby.

Fasáda domu po rekonstrukci vycházela významně z původní podoby. Vedle této stavby se totiž nacházejí další dva podobné domy. Pokud by došlo k razantnějším změnám, narušil by se tím ráz celého místa. Cílem rozhodně nebylo stvořit dům, který by svým exteriérem výrazně vybočoval. Citlivou rekonstrukcí byla provedena renovace původní verandy tak, aby nová působila vzdušnějším dojmem.

Nově vestavěné poschodí je z přední části domu z velké části nepostřehnutelné, až na několik nových vikýřových oken, které vystupují z původní střechy. Zadní strana domu? To už je jiný příběh – zde se nový dvojitý vikýř rozprostírá po celé střeše a vytváří tak další prostor. Nicméně zadní strana není z okolí viditelná, a tak původní ráz místa není významně narušen.

K vybudování nových strukturálních prvků byla použita jihoafrická borovice. Tento materiál je ponechán odkrytý v celém interiéru a přináší teplo jak stávajícím, tak novým pokojům.

„V Jižní Africe je borovice udržitelným dřevem, které je snadno dostupné a široce využívané ve stavebnictví,“ uvedla majitelka domu. „Normálně je však schovaný za sádrokarton a sám o sobě není oslavován jako honosný materiál.“

Některé původní střešní nosníky, odstraněné během renovace, byly znovu použity k vytvoření charakteristických detailů v obytných částech domu.

Dispozice přízemí se řídí původním půdorysem, ale s několika významnými změnami. Stará vstupní hala, společenská místnost a jídelna byly sloučeny do velkorysého otevřeného obývacího prostoru, zatímco stará koupelna byla nahrazena malou apartmánovou koupelnou umístěnou mezi ložnicí a pracovnou.

Dům má také systém sběru dešťové vody, na kterou je připojena pračka, myčka nádobí a toalety, což pomáhá snižovat závislost budovy na městském vodovodním systému. Dům tak šetří drahocenné přírodní zdroje.

Foto: David Southwood (dezeen.com), Douglas & Company.

Koupili jste si nové kolo za nemalý peníz a je vám líto jej skladovat ve sklepě vašeho bytového domu nebo snad ve společné kolárně? Není se čemu divit. Sklepy nebývají zrovna nejbezpečnějším prostorem ke skladování čehokoliv s vyšší cenou. Příležitost dělá zloděje a pokud byste do kolárny nebo své sklepní kóje pravidelně uklízeli drahé kolo, dost možná byste o něj mohli přijít.

Podobným problémem se naštěstí zabývaly statisíce né-li miliony lidí na světě. A jelikož je člověk tvor nápaditý, mnoho inspirativních a důmyslných řešení již bylo vymyšleno.

Využijte balkón

Ti z vás, jejichž bytová jednotka disponuje balkonem, mají velkou výhodu. Pokud vám není líto obětovat balkon pro uskladnění kol, máte k dispozici ideální a bezpečné místo pro vaše kola. Nepoužijete-li speciální úchyty, pak platí, že se vám na balkon už mnoho dalších věcí nevejde. S tím se ale musí počítat. Vždy je to něco za něco.

I malý interiér nabízí spoustu skladovacích prostor

Věřte tomu nebo ne, ale i malý interiér typu garsoniéra nebo oblíbené 2+kk nabízí spoustu na první pohled skrytých prostor. Chce to jen trochu důvtipu. Ve světě je velmi oblíbený trend zavěšovat kola na zeď. Tento způsob uskladnění jízdních kol je velmi efektivní a máte-li opravdu pěkné kolo, může to působit i designově. Obdobným způsobem lze kolo zavěsit také na strop. Je potřeba jen přimontovat speciální nosné háčky, za které kolo zachytíte.

Nevýhoda je ale zřejmá na první pohled. Je-li kolo špinavé, snadno se zašpiní i zeď. Někteří lidé si pro tento případ zeď obložili dřevem. Pokud by vám podobným způsob zapadal do interiéru, pak největší překážku pro uskladnění kol na zeď máte vyřešenou. Levnější varianta je pak s využitím omyvatelných tapet.

Speciálně připravená polička

Jste-i zdatnějšími pracanty se dřevem, inspirujte se speciálně připravenými nástěnnými poličkami, které mají přesně vyřezané otvory pro zavěšení kola. A jste-li v práci se dřevem méně zdatní, můžete využít “rustikálnějšího” pojetí ve formě klasické palety, která nezasluhuje až tak precizní práci se dřevem. Chcete-li si ušetřit práci, pak se poohlédněte po již hotových řešení, kdy jen stačí speciální nejčastěji dřevěný držák či poličku přimontovat na zeď.

Foto: www.Dimini.ca, www.Tinypartments.com, Shutterstock.com.

Zadáním projektu pro architektonické studio Flavin Architects z amerického Bostonu bylo vytvořit pro manželskou dvojici místo pro odpočinek i pro trávení volného času. Pojetí budovy mělo působit jako kreativní místo, kam lze utéct od stresu všedních dní a kde si majitelé budou moci odpočinout a věnovat se svým koníčkům.

Klienti si přáli zakrytou venkovní verandu, ve které si budou užívat zahradničení a zároveň místo, kde se mohou věnovat svému velkému koníčku, což je renovace starých motorek Vespa.

Obdélníkový tvar stavby zahrnuje betonovou základnu obloženou štukem s odkrytým ocelovým rámem, který nese rovnou dvě patra. Celá struktura je z velé části prosklená, což umožňuje velmi důmyslně splynout s okolní přírodou. Soukromí je pak dosaženo díky dřevnému mahagonovému obložení, které stavbu obepíná ze dvou stran. Působivou podívanou nabízí stavba zejména v noci, když se celá struktura rozsvítí. Působí pak doslova jako lucerna.

Spodní úroveň je tvořena garáží a je umístěna na svažitém podloží. Spolu s garáží se vespod na 62 metrech čtverečních nachází kutilská dílna, která slouží k renovacím již zmíněných ikonických skútrů Vespa.

V horní části stavby je umístěn venkovní obývací pokoj, který je obklopen roštovými zdmi. Spisovatelské studio je také umístěno na stejné úrovni a je jedinou klimatizovanou částí v celém projektu. Studio je vybaveno prosklenou stěnou od podlahy ke stropu s přístupem na malou terasu.

Samotným vrcholem budovy je otevřená střešní terasa o rozměrech 55 metrů čtverečních. Je vybavena venkovním jídelním stolem a obklopena zeleninovou zahradou.

Dokázali byste si představit trávit volný čas v této neobvyklé budově?

Foto: Peter Vanderwarker (Flavin Architects).

Urbanistický development řeší na mnoha místech světa stejný problém. Mladí lidé se stěhují do velkých měst, kde na ně čeká více kariérních příležitostí a vidina kvalitnějšího života. Způsobů, jak do města vtěsnat více a více lidí ovšem není mnoho. Logické řešení je stavět vertikálně – do výšky – raději nežli do šířky. Snaha ušetřit drahocennou půdu také vede k výstavbě architektonicky “zajímavých” budov, které sázejí dokonce i na úzké profily, čímž dochází k zastavění půdy o daleko menším rozsahu. Spoří se tak drahá půda a tím pádem i finance.

Dům, který vám v dnešním článku představujeme, stojí dodnes v libanonském hlavním městě Bejrútu. Svou zastavěnou plochou právem patří do “úsporných” projektů, nicméně hlavní důvod jeho neobvyklého půdorysu byl docela jiný. Malichernost. Čistá malichernost.

Dům měří ve své nejužší části pouhých 60 cm a v té nejširší pak okolo 4 metrů. Místní znají důvod, který stál za touto stavbou.

Dům byl postaven v padesátých letech 20. století jako vyústění letitého sporu dvou bratrů. Oba sourozenci zdědili pozemek po svém otci, jenže se spolu nedokázali dohodnout nad tím, co na pozemku postavit. Moc tomu nepřidalo ani když se městská samospráva rozhodla pozemek necitlivě rozdělit na dvě části kvůli výstavbě projektu městské infrastruktury.

Bratři si pozemek rozdělili – na jednoho zbyl pozemek klasický a plnohodnotný a na druhého pak pozemek s takřka nepoužitelným tvarem. Když si šťastnější z bratrů na svém pozemku postavil krásný dům s úchvatným výhledem na moře, druhého z bratrů nenapadlo nic lepšího, než celý tento mimořádný výhled pokazit stavbou domu na svém pozemku v těsné blízkosti stávající stavby s do té doby mimořádnou lokalitou a spektakulárním výhledem.

Po jistou dobu dům sloužil jako špinavý nevěstinec a později pak jako ubytování pro uprchlíky. Dnes je budova obývaná a slouží jako připomínka dlouhodobého sporu. Zdá se, že budova zůstane v této podobě po ještě dlouhou dobu, protože podle místních zákonů je umístěna na pozemku, který je až příliš malý na to, aby na něm bylo možné stavět, takže má větší smysl dům ponechat tak, jak je.

Foto: Sandra Rishani (http://spatiallyjustenvironmentsbeirut.blogspot.com/).

Japonko je země neomezených možností. Architekti ze studia LEVEL Architectes toto tvrzení beze zbytku naplňují svou realizací domu, který krom schodiště nabízí i alternativní způsob přemisťování se mezi jednotlivými podlažími. Dům je totiž opatřen skluzavkou. Architekti tak nejvíce vyslyšeli přání dětí a svou realizací doslova splnili nejeden dětský sen.

Japonské studio LEVEL Architects navrhlo neobvyklý třípatrový rodinný dům se skluzavkou, která spojuje všechna tři podlaží. Tento zábavný dům na jedné straně disponuje schodišti a chodbou a na druhé straně pak skluzavkou, které společně tvoří kruhovou cestu kolem centrální oblasti domu.

I když se celý projekt jeví jako legrace, samotná realizace ani návrh domu nebyla až taková pohoda. Architekti tvrdí, že strávili spoustu času hledáním správných úhlů a nejlepších materiálů pro skluzavku a také hledáním nejúčinnější metody konstrukce kulatých “rohů”, kde musela být zeď vyztužena. Neobvyklý počin si žádá neobvyklá technická řešení a jejich realizace nemusí být zcela samozřejmá, jako je tomu u klasických domů.

Domov Nakameguro nabízí podlahovou plochu 163 metrů čtverečních a nachází se v Meguro-ku, což je jedna z městských čtvrtí Tokia.

Tento japonský projekt ovšem není jediným svého druhu na světě. Podobné projekty, kde hlavní prvek domova vzešel z dětských přání, vznikly také v USA z rukou studia The Turret Collaborative, v Anglii díky studiu Ab Rogers Design nebo v Indonésii, kde se podobným projektem zabýval tým Aboday.

Zdroj a Foto: Level Architects, Shinichi Tanaka.

Berlínský architekt Van Bo Le-Mentzel a zakladatel neotřelého nábytkářského projektu Hartze IV Möbela, vytvořil další unikátní projekt s názvem „One-Sqm-House“ neboli “Dům o 1 metru čtverečním”. Nejedná se samozřejmě o plnohodnotný dům. Jedná se možná přesněji jen o dřevěnou konstrukci, která nabízí skutečně pouze jeden metr čtvereční obytné plochy.

Domek i přes symbolickou obytnou plochu 1 metr čtvereční nachází i tak jisté využití – například jako mobilní kiosek a nebo také jako další mini místnost v bytě. Díky důmyslnému převracejícímu se mechanismu může být použit jak vertikálně, tak horizontálně. Domek se skládá z dřevěného rámu, posuvného okna a uzamykatelných dveří. Váží pouhých 40 kilogramů a má kola, takže se může snadno pohybovat.

Tento projekt má ovšem hlubší přesah. Poté, co Le-Mentzel strávil podstatnou část svého života jako uprchlík a musel žít v obydlích určených pro sociálně slabé, o něčem jako je “soukromí” si mohl nechat jen zdát. Rozhodl se proto prostřednictvím tohoto projektu upozornit na nehostinný život uprchlíků a dalších sociálně slabých.

„Je to jediný metr čtvereční na světě, kde mohu rozhodnout, jakým směrem bude okno směřovat a v jakém směru se dveře budou otevírat a také jaké sousedy budu mít.“

Foto: Daniela Kleint (BoredPanda.com).