Category: Inspirace

Přestavba podlažního ranče ve stylu americké country proběhla v souladu s přírodou. Dům získal zvenku nenápadnou tvář a díky vhodně osázené zahradě doslova splývá s okolní krajinou. Interiér však nabízí veškerý komfort a pohodlí pro své obyvatele.

Návrat ke kořenům okolní krajiny

Novozélandská rodina získala dům v kalifornském Portola Valley v exekuční dražbě. Původně se jednalo o budovu ve stylu ranče, ale současným majitelům se tento design nelíbil, zejména proto, že nezapadal do místních podmínek.

Přestavba domu měla za úkol vrátit podobu domu co nejvíce do souladu s okolní krajinou. V těsné blízkosti stavby se nacházejí zalesněné kopce s hustým porostem převážně suchomilných rostlin.

Dům umístěný ve svahu má tři podlaží, která kopírují terén. Spodní poschodí je napůl zapuštěno do terénu a horní dvě mají rozsáhlé terasy, které umožňují panoramatické výhledy do údolí. Jak venkovní terasy, tak vnitřní prostory mají svá vlastní schodiště, aby bylo možné přecházet mezi jednotlivými úrovněmi bez nutnosti přezouvání. To umožňuje plnohodnotné využití externí části domu k odpočinku a společnému stolování.

Dokonalý domov pro rodinu i přírodu

To, že je dům skutečně v dokonalé symbióze s okolní krajinou, dokazuje množství zvířat, které se již během přestavby v jeho těsné blízkosti usídlilo. V některých případech poskytl domov živočichům i dům samotný – např. v případě malé sovy, která se uhnízdila ve štěrbině dřevěného obložení fasády.

Pozemek okolo budovy byl osázen rostlinami, které jsou místní přírodě blízké- doubky, keříky agáve nebo drobnými sukulenty. Svažitý terén je schopen zadržet jen málo vody a proto bylo třeba zvolit vhodné suchomilné rostliny, které svými kořeny zároveň brání v sesuvech půdy dolů ze svahu.

Propojení interiéru s exteriérem se povedlo na jedničku

Autoři projektu se rozhodli naplno využít potenciál okolní krajiny. Počasí je v této části Kalifornie celoročně teplé a mírné. Díky tomu je možné po celý rok pobývat i venku, což umožňují zejména prostorné terasy. Ty jsou podélně propojené s interiérem. V některých místnostech lze posunout celou stěnu a provázat tak vnitřní pokoj s terasou po celé jeho délce.

Toto řešení klade úměrně vysoké nároky na úklid. Zařízení místností je proto zvoleno v maximálně jednoduchém designu. Podlahy jsou pokryté dlažbou a většina prostoru je ponechána volná.

Skloubit zdánlivě neslučitelné. To byl úkol, který před sebou měli architekti při navrhování vícegeneračního domu pro rodinu, která má napůl japonské a napůl chilské kořeny. Lze vůbec skloubit asijský smysl pro detail a jihoamerický temperament? Výsledek posuďte sami.

Dost místa pro všechny generace

Rozlehlé rodinné sídlo se nachází v Aucklandu v severní části Nového Zélandu. Majitelé však mají kořeny po celém světě a proto bylo třeba zahrnout do architektury domu i prvky zdánlivě velmi odlišných stylů.

Dům poskytuje domov hned několika generacím. Kromě majitelů zde žijí také jejich rodiče a děti. K tomu ještě často přijíždějí návštěvníci a další členové rozvětveného klanu. Bylo tedy třeba navrhnout dostatek místa pro všechny s ohledem na specifické potřeby každé generace.

Rodinné sídlo je proto rozděleno do několika pavilonů. Ty jsou umístěny v těsném sousedství, ale poskytují i potřebné soukromí každému členu rodiny. Zároveň zde nalezneme i centrální obývací prostor s kuchyní, kde mohou všichni členové rodiny společně vařit, stolovat, bavit se a odpočívat.

Přestože každá část rodiny obývá odlišný pavilon, často tráví čas společně. Při tak velkém počtu lidí jsou kladeny extrémní nároky na odolnost společně užívaných místností stejně jako jejich snadnou údržbu. Proto je většina vybavení vyrobena z masivního dřeva nebo kamenných bloků.

Přírodní materiály v hlavní roli

Samotný design domu odpovídá současným trendům v oblasti zpracování i materiálu. Vnější fasáda je tvořena dřevěným obložením z místních zdrojů a v přízemí nalezneme množství nosných sloupů postavených z plochých cihel. Ty jsou společným znakem také v interiéru, kde působí teplým a přírodním dojmem.

Tmavé dřevo, kontrastní šedé cihly a velké prosklené plochy jsou charakteristické pro všechny pavilony. Pozemek je díky množství budov poměrně zastavěný a proto architekti upustili od záměru oddělit parcelu od sousedství kamennou zdí ale zvolili jednoduchý nízký plot z masivního dřeva. Podél něj jsou vysazeny okrasné keře, které za několik let vytvoří přirozený živý plot.

Interiér jako místo k setkávání

Vnitřní vybavení domu je tvořeno stejnou barevnou paletou jako exteriér, tedy přírodními a zemitými tóny. Díky velkorysým francouzským oknům jsou přízemní místnosti opticky propojené se zahradou. To má výhodu zejména pokud se sejde celá rodina pohromadě a uvnitř začne být těsno.

Centrální obytný prostor je rozdělen do několika zón, kde mohou členové rodiny trávit společný čas podle svých zájmů. Kromě velkého jídelního stolu a sedací soupravy zde nalezneme i alternativní možnosti společného posezení– zvýšený barový pult se židličkami nebo proutěná křesílka okolo krbu.

Méně je někdy více. To platí i v případě plánování bydlení. Mladá australská rodina hledala jednoduché řešení obytné části zemědělské usedlosti, která by byla snadná na údržbu a přitom poskytovala veškeré zázemí potřebné k pohodlnému životu. Třešničkou na dortu je potom fakt, že dům dokonale zapadá do okolní krajiny.

Prostor na práci i odpočinek

Rodinný dům v Novém Jižním Walesu náleží k rozsáhlé farmě. To z něj dělá zároveň obytný i hospodářský prostor. Správce farmy totiž potřebuje mít přímo ze svého okna dokonalý přehled o celém pozemku, stejně jako o všech příchozích, kteří se blíží po příjezdové cestě. To mělo velký vliv na řešení dispozice domu.

Bydlení je tak složeno ze dvou pavilonů. Severní pavilon je určen pro pobyt členů rodiny během dne. Z vnější strany mu vévodí rozsáhlá terasa, ze které má majitel domu perfektní přehled o pohybu na farmě.

Druhý pavilon je umístěný na jižní straně a je v něm umístěno zázemí pro všechny členy rodiny. Spací místnosti pro rodiče i oba syny jsou tak oddělené od kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem a poskytují soukromí v oddělené části domu.

Chytré řešení s ohledem na lokální klima

Klimatické podmínky v této části Austrálie vyžadují specifické technické řešení. Podnebí je zde horké a terén často svažitý, navíc místy mokrý. Dům je proto posazený na ocelových pilotech.

Umístění obou pavilonů na vyvýšenou kovovou konstrukci řeší hned tři problémy: umožňuje přirozené spodní odvětrávání a ochlazování domu během horkých měsíců. Zároveň brání působení vlhkosti na dřevěné obložení domu. A naposled, umožňuje umístění přízemních budov na svažitý terén bez nutnosti zásahů do půdy.

Přirozená cirkulace vzduchu je zde skutečně na prvním místě. Tomu odpovídá i vnitřní struktura domu. Všechny vnitřní příčky jsou ukotvené pomocí ocelových traverz a nesahají až ke stropu ani k obvodovým stěnám. Díky tomu působí interiér otevřeně a vzdušně.

Místní materiály a jednoduché řemeslné zpracování

Dům je součástí zemědělské farmy a proto se tým architektů při jeho navrhování rozhodl využít místní přírodní zdroje. Kromě ocelového rámu, který tvoří hlavní konstrukci obou pavilonů, je tak použito dřevěné obložení z masivního dřeva pocházejícího z místních zdrojů.

V koupelně a kuchyni, tedy místnostech s vyšší koncentrací vlhkosti, byly použity mohutné žulové bloky. Ty nahrazují dlažbu a obložení stěn v koupelně i pracovní desku v kuchyni.

Dům je pojatý jednoduše, skromně a především prakticky. Rodina správce se stará o rozlehlou farmu a proto je nežádoucí trávit více času údržbou obytných pavilonů. Díky jednoduchému rozložení, kvalitním materiálům i otevřenému prostoru je snadné provádět každodenní činnosti.

Na první pohled odlišný domek je posazený do opečované zahrádky. Obývá jej činorodá korejská seniorka a své nové obydlí chtěla zcela přizpůsobit svým potřebám. To se týmu architektů podařilo na výbornou, tak neváhejte a pojďte dál.

V hlavní roli zahrádka

Jedním z hlavních cílů při navrhování stavby bylo zařídit, aby se jeho obyvatelka cítila co nejméně sama. Samota je v seniorském věku bohužel častým a zároveň nebezpečným jevem, protože přispívá k rychlejšímu stárnutí jak z fyzického, tak duševního hlediska.

Domek je proto obklopený zahradou, kterou jeho majitelka s láskou opečovává. Na jednu stranu je to její hobby, na druhou stranu se jedná o živý organismus, který je třeba pravidelně udržovat. To vytváří smysluplnou náplň volného času pro ženu, která již nemá nikoho, o koho by se mohla každodenně starat. Zahrádka je záměrně umístěna především do uliční strany – při zahradničení se může majitelka setkat s kolemjdoucími sousedy a udržovat tak přirozený sociální kontakt.

Tři oddělení s různým účelem

Půdorys domu je rozdělený do tří částí, které jsou odlišeny nejen účelem, ale také velikostí.

Nejblíže ulici s výhledem do zahrady je umístěna nejmenší část domu. Tady se nachází osobní pokoje majitelky- ložnice s šatnou, koupelna a také místnost pro hydroterapii s malým bazénkem.

Na opačné straně pozemku nalezneme největší křídlo domu. V něm jsou místnosti, které slouží k setkávání s přáteli a dennímu životu. Najdeme zde kuchyň, jídelnu a obývací pokoj. Výška tohoto křídla umožnila také malou patrovou vestavbu, která může sloužit jako pokoj pro hosty, pokud přijedou.

Prostřední část domu je situovaná mezi malým a velkým křídlem a funguje jako přirozená spojnice. Je zde umístěná malá zimní zahrada, která je zároveň vchodem do domu. Nalezneme zde také krb a malý dvorek na letní posezení.

Velkorysý interiér pro jednoho

Navrhnout vnitřní vybavení pro jednu osobu má specifické požadavky. Většinu času zde tráví babička sama, ale výjimkou nejsou ani návštěvy dětí a vnoučat. Proto bylo třeba vybudovat dostatek vestavných úložných prostor, které se využívají jen občas.

Vzhledem k věku majitelky a jejím možným pohybovým omezením najdeme v domku minimum schodů. Použité materiály a povrchy jsou nenáročné na úklid.

Přestože zařízení je moderně minimalistické, nabízí i prostor pro osobní věci a záliby majitelky. Příkladem může být útulně zařízená ložnice plná květin, která přesně odpovídá vkusu své obyvatelky.

Když se řekne luxusní bydlení pro rodinu, každý z nás si představí něco jiného. Architekti se při stavbě rodinné rezidence na břehu moře v Bejrútu doslova vyřádili. Vstupte do světa ohromných prostor, kde se lodě parkují stejně snadno jako auta.

Nekonečný prostor, kam se podíváš

První, co návštěvníka Bejrútského komplexu ohromí, je rozloha rezidence. Několik pavilonů se rozkládá na mírně svažitém pozemku a dům samotný doslova kopíruje pobřežní terén. Dominantou je zatravněný most spojující obytnou a přijímací část domu. Funguje zároveň jako střecha a terasa s výhledem na moře a jeho okolí.

Vnitřní prostory jsou více než velkorysé. Rezidence má sloužit jako obydlí pro rodinu a zároveň místo setkávání jejich přátel. K tomu je uzpůsobené i technické zázemí. Podzemní garáž má neuvěřitelných 20 m na délku a strop se nachází ve výšce 4 metry. Díky tomu je zde možné pohodlně zaparkovat jak osobní vozy, tak přívěs s lodí.

Oddělené zóny pro každého člena rodiny

Dům počítá jak s přijímáním návštěv, tak s intimním prostorem pro rodinný život. Děti mají k dispozici ložnice, hernu i apartmá pro společné aktivity. To je propojeno “tajnou” chodbou do místností, kde se nejčastěji vyskytuje matka, tedy do kuchyně a jídelny. Díky tomu mají obě strany možnost rychlé komunikace, pokud je to potřeba.

Kuchyň je umístěna mezi vnitřní jídelnou a prostornou venkovní terasou. Díky příznivému klima je venkovní posezení k dispozici po většinu roku. Rozlehlý zapuštěný bazén je jeho přirozenou součástí. Kdo dává přednost přírodnímu koupališti, může využít těsné blízkosti pláže.

Hra se světlem

Interiér je zařízen v minimalistickém stylu. Přestože velkolepé vnitřní prostory by snesly i výraznější prvky a dekorace, designéři ponechali volné místo pro rodinné aktivity.

Společnou vlastností všech místností je dostatečný přísun přirozeného denního světla. To je umocněno profilovanou střechou v industriálním stylu, která propouští maximum světla.

Barevná paleta zahrnuje především zemité barvy v kombinaci s betonovou šedí. Na vnitřní vybavení jsou použité zejména přírodní materiály v jejich přirozeném odstínu.

Venkovní stěny jsou z velké části prosklené, ale díky zabudovaným zatemňovacím panelům poskytují dostatek soukromí. Zároveň je možné jimi zastínit příliš slunečního svitu.

Na kanadském venkově panují poměrně nehostinné podmínky k životu. Pokud se někdo rozhodně se zde usadit, je třeba promyslet otázku bydlení do posledního puntíku. Náročné podmínky a studené klima kladou vysoké nároky na konstrukci domu, odměnou je však život obklopený panenskou přírodou.

Dům u jezera, který z hladiny nevidíte

Rodinný dům u jezera Kawagama v kanadské provincii Ontario je postaven kousek od vlnitého břehu, ale přesto na něj z vodní hladiny nedohlédnete. Je záměrně postaven tak, aby dokonale splynul s okolní přírodou. A to včetně takových detailů, jako je barva střechy shodná s odstínem země v lesním porostu.

Vnější nenápadnost domu není náhodná, cílem architektů bylo zachovat původní ráz divoké kanadské přírody bez rušivých stavebních elementů. Jedině tak si mohou život v přírodě její obyvatelé naplno vychutnat.

Přísně v přírodním stylu je také obložení domu, které je tvořeno palivovým dřívím. Spojuje se tak užitečné s designovým – dříví se v zimě využije při topení v krbu a zároveň tvoří přirozenou vnější izolaci stěn. V neposlední řadě také udává barevný tón celé stavbě.

Interiér nabízí úchvatné pohledy na krajinu

V domě, jakým je tato rezidence u jezera, by byl hřích nevyužít krásy okolní přírody i uvnitř. Proto je v tomto duchu zvolena i struktura vnitřních místností. Místo obrazů na stěnách vévodí interiéru rozlehlá okna s masivním rámem. Ten symbolicky ohraničuje pohled do krajiny. V každé místnosti je navíc tento “obraz krajiny” trochu jiný – na jedné straně můžeme obdivovat klidnou hladinu jezera a na druhém pohled na vzdálené vrcholky hor.

Vnitřní vybavení je tvořeno převážně z borovicového dřeva, což koresponduje s místními zdroji. Zařízení je především praktické a designově jednoduché.

Dominantou centrálního obývacího prostoru je mohutná dřevěná klenba, která se rozprostírá vysoko nad místnostmi. Okna umístěná v její horní částí mají za cíl přinést do interiéru dostatek přirozeného světla i v období, kdy je venku vysoká sněhová pokrývka.

Celý dům je řešený tak, aby vstup protínal pomyslnou osu domu, ze které je možné se dostat do všech obytných místností. To usnadňuje pohyb po domě a zároveň působí harmonickým a stylově čistým dojmem.

V dnešní přetechnizované době je důležité připomínat si, že naše jídlo nevzniká v regálech hypermarketů. Jaká je skutečná cena, za jakou je možné je vypěstovat, zpracovat a dopravit jídlo do prodejny? Podívejte se s námi do malé rodinné ekofarmy, která láká návštěvníky do tajů výroby plodin šetrných k přírodě i lidem.

Dům, který vyžaduje minimální údržbu

Farma Sukasantai se nachází v západní části Indonéského ostrova Jáva. Jedná se o jednu z mála ekofarem, které se snaží pěstovat plodiny udržitelným způsobem. Zároveň je otevřená návštěvníkům i dobrovolníkům z celého světa, kteří by rádi poznali skutečnou cenu ovoce a zeleniny a zapojili se na vlastní kůži do zemědělských prací.

Cílem projektu bylo vybudovat areál s obytnými, hospodářskými i ubytovacími budovami v těsné blízkosti permakulturních polí. Celou farmu má na starosti jedna rodina a několik zaměstnanců, kteří se denně věnují těžké práci na pozemcích. Bylo tedy zcela zásadní, aby byly ostatní části areálu pokud možno bezúdržbové.

Architekti navrhli jednoduché domy s minimalistickým interiérem i exteriérem, které díky použitým materiálům zapadají do prostředí zemědělské usedlosti. Zároveň však poskytují svým návštěvníkům odpovídající zázemí a komfort.

Tady se pěstuje permakulturně

Indonésie patří mezi zemědělské velmoci. Klima je zde příznivé a rozložení vláhy během roku rovnoměrné. To ovšem neznamená přísun blahobytu pro místní farmáře.

Většina zemědělců má ze své práce jen malý a navíc nestálý profit. Výkupní ceny plodin určují překupníci, kteří často pocházejí z Evropy či USA. Ti mají za cíl jediné – levně nakoupit suroviny, ze kterých se dá v západním světě vyrobit třeba tolik oblíbená čokoláda.

Proměnlivost příjmů má za následek významný odliv pracovníků, kteří se stěhují za prací do měst. Ti, kteří zůstanou, jsou navíc nuceni používat hrubé metody intenzivního zemědělství – používání těžkých pesticidů a herbicidů nebo tolik kontroverzní vypalování deštných pralesů.

Na farmě v Sukabumi zvolili přesně opačný přístup. Plodiny se zde snaží osmičlenná rodina spolu s několika zaměstnanci pěstovat udržitelným způsobem. To znamená používání přirozených kombinací rostlin na společných záhonech, absenci zemědělské chemie i těžké mechanizace.

Projekt cílí na lidi z velkých měst

Permakulturní zemědělství s sebou nese pochopitelně dva zásadní problémy: nižší výnosy a vyšší výrobní cenu, než na jakou jsou lidé nakupující ovoce a zeleninu v hypermarketech zvyklí.

Farmáři na farmě Sukasantai se tak snaží přilákat lidi z měst, aby se zapojili do procesu získávání potravin a na vlastní oči se tak přesvědčili o tom, jaká je skutečná cena plodin, které kupují. Areál nabízí zájemcům ubytování přímo na farmě, kde se mohou návštěvníci zapojit do zemědělských prací nebo nakoupit ovoce a zeleninu rovnou od pěstitelů.

Výškové budovy jsou ve velkých městech díky enormně vysoké ceně pozemků více než nutné. Současný trend velí umístit do jednoho objektu moderní byty, kanceláře i obchodní prostory. Lze však takovou budovu pojmout originálně a s ohledem na životní prostředí? Uvidíte, že lze.

Zelená oáza uprostřed města

Vnější struktura budovy v Ciudad de México působí na první pohled otevřeně. Pevných a neprůhledných zdí je v budově minimum, zato zde nalezneme celá patra prosklených lodžií.

Na každém poschodí je navíc zbudovaný prostor pro rostliny. Nejedná se přitom o žádné truhlíky na pár květin, ale promyšlené bloky zeminy. Cílem architektů bylo začlenit zeleň přímo do budovy. Převislé a popínavé rostliny tady plní funkci přirozeného zastínění prosklených stěn a také zlepšení ovzduší v rámci lokality.

Otevřený prostor pro komunitní život

Jedním z cílů skupiny mexických architektů bylo přivézt do všech místností domu přirozené denní světlo. To se podařilo díky vybudování vnitřního atria, které protíná všechna poschodí. Struktura této části domu je pavlačová, což na první pohled nezní nijak moderně. V tomto případě se však nejedná o nouzové řešení, ale promyšlený krok.

Všechny bytové a kancelářské jednotky mají velká prosklená okna jak do uliční strany, tak do dvora. Objekt je tak koncipován jako místo pro komunitu žijící částečně společným životem. Pavlače tady plní funkci přirozeného místa setkání pro všechny, kdo o to zrovna mají zájem.

Ekologický, místní, udržitelný

Polyfunkční objekt Cova07 byl navržen tak, aby odrážel potřeby obyvatel velkoměsta, ale zároveň nezvyšoval ekologickou zátěž již tak znečištěného Mexico City.

Materiály použité na stavbu domu jsou přírodní a z valné většiny pocházejí z lokálních zdrojů. To s sebou nese jak ekonomickou výhodnost, tak etické hledisko, kdy jdou peníze místním výrobcům.

Interiér i exteriér budovy je tvořen ze základních stavebních hmot dostupných v okolí, jako je dřevo, sklo a kov.

Důraz je kladen také na energetickou úspornost objektu. Díky velkým oknům není třeba uvnitř domu po většinu dne svítit, ani vytápět. Obchodní prostory v přízemní části mohou zároveň sloužit jako zdroj potravin a dalšího zboží každodenní potřeby, které mohou obyvatelé domu snadnou pořídit, aniž by museli použít automobil.

Typická architektura domů v Costa Rice v sobě spojuje obytnou funkci se schopností přizpůsobit se místním podmínkám. Klima ve vnitrozemní části ostrova je suché a vyprahlé, což byly zásadní problémy, které také řešili autoři návrhu přízemní rezidence v Guanacaste.

Zvenku chráněný, dovnitř otevřený

Dům je koncipován jako napůl otevřený prostor. Zatímco vnější zdi jsou ze silného betonu, který chrání před nepříznivým klimatem i zvědavými pohledy kolemjdoucích, směrem dovnitř se prostor otevírá.

Vnitřní stěny domu, které ohraničují odpočinkovou zónu s bazénem, jsou tvořeny velkými skleněnými panely. Ty se dají posunout, což zajišťuje přirozenou ventilaci v horkých dnech. Umístění bazénu také není náhodné – vzduch, který proudí nad vodní hladinou, se ochlazuje a přináší tak do domu příjemnější teploty.

Prostor, který je otevřený do krajiny

V současné době je velmi oblíbené propojovat vnitřní obytné prostory domu s exteriérem. Není divu, stavební pozemky jsou drahé a pokud se i do malých místností dají velkoformátová skleněná okna, prostory se opticky zvětší. U bydlení zasazeného do krajiny jde také o každodenní požitek z výhledu do okolní přírody. Nejinak je tomu i v případě Haciendy Pinilla.

Přestože vnější stěny jsou tvořeny převážně betonovými bloky, z opačné strany je možné dohlédnout přes bazén do široké krajiny.

Interiér v duchu okolní přírody

Aby dům dokonale odrážel místní tradice i přírodní podmínky, byl navržen v souladu s přírodou. Použitá paleta barev zahrnuje zemité a neutrální tóny. Materiály, ze kterých je vyrobené zařízení domu, jsou z přírodních zdrojů. Interiéru tak dominuje dřevo, kámen, mramor nebo třeba kůže.

Zařízení je příjemnou syntézou minimalistického, industriálního a venkovského stylu. Přestože zde najdeme od každého trochu, rozhodně se nejedná o náhodnou kombinaci předmětů.

Vnitřní prostory jsou propojené v jeden velký obývací prostor. Pouze místnosti k odpočinku a osobní hygieně jsou oddělené od ostatních. Pokud tedy v obývacím pokoji navíc otevřeme prosklené stěny vedoucí k bazénu, vznikne skutečně velkorysý prostor, který přímo vybízí k setkání s přáteli a pořádání večírků.

Přízemní dům s prvky japonského minimalismu byl sice v dobrém technickém stavu, ale jeho vybavení odpovídalo stáří budovy. Podařená rekonstrukce tak měla za cíl zachovat výjimečný styl domu, ale učinit bydlení v něm komfortnější a odpovídající současným trendům.

Luxusní vila pro střední třídu

Po skončení 2. světové války se americký developer Joseph Eichler rozhodl umožnit kvalitní bydlení v moderních rodinných domech zástupcům střední třídy. Součástí jeho projektů byla rozsáhlá bytová výstavba v Kalifornii. Jedna z jeho přízemních vil v Burlingame se nedávno dočkala vydařené rekonstrukce.

Eichlerovi se ve svých projektech podařilo vytvořit nadčasové budovy, které sklízejí obdiv a jsou hojně vyhledávané k bydlení i více než půl století po jejich postavení. Minimalistický styl s japonskými prvky lákají všechny milovníky čistých linií. Zařízení interiéru je natolik jednoduché, že je možné ho snadno přizpůsobit vkusu majitelů- od japonských paravanů přes lesklé povrchy až po čistý skandinávský styl.

Severský styl se odrazil i na renovaci domu v Burlingame. Jeho prvky najdeme prakticky všude – geometrické vzory, tenké rovné linie, minimum nábytku a důraz na čistotu a přírodní barevné tóny.

Se smyslem pro detail a geometrii

Při navrhování změn architekti nenechali nic náhodě. Dům sám o sobě skandinávský styl velmi dobře akceptuje. Prostory jsou velkorysé a přízemní půdorys je jednoduše řešený. Místnosti mají velká okna, která propojují vnitřní a vnější prostory.

Majitelé si přáli zachovat praktické stínící panely na oknech. Tyto typicky japonské záclony se podařilo zrenovovat a navíc přibyly v podlahách kolejnice pro jejich snadné a pohodlné posunování.

Aby celý interier působil uceleným dojmem, ve všech místnostech byla použitá neutrální šedá podlaha. Architekti šli však ještě dál a zvolili stejný povrch také v koupelně, a to na stěnách, podlaze i ve spodní části sprchového koutu. V tomto případě však bylo nutné použít hrubší texturu povrchu, aby za mokra neklouzal.

Vše na přání majitelů

Architektonická kancelář po celou dobu projektování i samotného průběhu rekonstrukce dbala na úzkou spolupráci s majiteli domu. O konečné podobě stavebních prvků, použitých barev, ale rovněž detailů jako madla zásuvek, rozhodovali sami obyvatelé.

Dům nebyl před rekonstrukcí ve špatném technickém stavu. Stáří přes 70 let s sebou pochopitelně neslo absenci modernějších stavebních postupů, materiálů i technologií. Cílem přestavby tak bylo zejména učinit dům pohodlnější, komfortnější a odpovídající současnému vkusu majitelů. To se podařilo mimořádným způsobem.

Foto: Mariko Reed (Archello.com).