SnadnoBydlet.cz

Category: Inspirace

  • Aspirin vás zbaví nejen bolesti hlavy, ale třeba i zažloutlých fleků od potu

    Aspirin je běžnou součástí našich lékárniček. Saháme po něm v případě, že nás trápí horečky nebo bolest hlavy a kloubů. Látkou podobnou aspirinu tišili bolest již naši předci. Od 5. století se pro tlumení bolesti a zánětů využívala kyselina salicylová. Tato kyselina je velmi blízká kyselině acetylsalicylové, která tvoří hlavní složku aspirinu. Málokdo ale ví, že aspirin má široké využití a v domácnosti je to nedocenitelný pomocník.

    Použití aspirinu v domácnosti

    Dostanete-li k narozeninám nebo svátku řezanou květinu, je vám jistě líto, že dlouho nevydrží a rychle vadne. Prodloužit životnost květin vám pomůže nadrcený aspirin. Jednu rozdrcenou tabletu přidejte do vázy a uvidíte, že vám květiny vydrží čerstvé mnohem déle.

    Zaschlé skvrny od potu na světlém oblečením nevypadají vůbec hezky. Naštěstí s jejich odstraněním pomůže právě aspirin. Stačí dvě tablety rozdrtit a smíchat s horkou vodou. Do této směsi následně namočte část oblečení, na kterém jsou patrné žluté skvrny od potu a nechte 3 hodiny působit.

    Aspirin se vám bude také hodit pokud nosíte brýle a bojujete s jejich zamlžováním při přechodu ze zimy do tepla. Zamlžování brýlí minimalizujete, pokud je na několik vteřin ponoříte do roztoku z půlky tablety aspirinu a hrnku vody. Následně brýle otřete vlhkým hadříkem a vyleštěte.

    Foto: Shutterstock

    Aspirin a péče o pokožku

    Akné v každém věku pomůže zmírnit pleťová maska z aspirinu, která vyčistí rozšířené póry a zmírní zarudnutí vašeho obličeje. Masku si vyrobíte tak, že rozdrtíte 2 tablety aspirinu ve 2 lžících vody, přidáte 1 lžičku medu a 1 lžičku jedlé sody. Nechte na obličeji působit 10 minut a následně umyjte vlažnou vodou. Tuto masku můžete použít i při léčbě modřin.

    Pokud vás trápí ztvrdlá kůže na patách, nemusíte se ihned objednávat na pedikúru. Sáhněte do lékárničky pro 6 tablet aspirinu, rozdrťte je a smíchejte se lžičkou citronové šťávy. Naneste na zrohovatělou kůži na nohách, zabalte do potravinové fólie a nahřátého ručník. Nechte působit čtvrt hodiny a následně již změklou kůži jednoduše odstraňte pomocí pemzy. Odměnou vám budou hladká chodidla.

    Foto: Shutterstock, zdroj: ReadersDigest, GreenGoddess

  • Jak na chuťově nejlepší vepřové maso. Takhle ho dělaly naše babičky

    Vepřové maso patří k české kuchyni od nepaměti. Existuje nepřeberné množství receptů, které dokazují, že nebožka svině je pevně spjata s českými kuchaři. A my se s vámi dnes podělíme o několik tipů, které vám pomohou správně připravovat vepřové.

    Výběr vepřového masa rozhoduje

    Velmi záleží na výběru masa, které chceme připravovat. Mezi masy je totiž markantní rozdíl a ne všechna se připravují stejně. Naštěstí je vepřové povětšinou nejlehčí maso na přípravu a málokdy se na něm dá něco opravdu zkazit tak, že je nutné ho vyhodit. Věnujte tedy výběru masa dostatečnou pozornost. Nejlépe se zpracovává takové maso, které má dostatečnou zásobu tuku. Tuk je totiž největší uchovávatel a nosič chutí. Maso ale nemusí být silně prorostlé.

    Záleží také na receptu, ve kterém bude maso figurovat. Pro pečení můžeme vybírat i maso se silnější vrstvou tuku, ta se totiž pečením mírně ztratí a pomůže zachovat šťavnatost masa. V případě vaření prorostlého masa se tukové tkáně přemění na obtížně stravitelný kus, což nemusí každému vyhovovat.

    Vepřové maso potřebuje přípravu

    Dobrá příprava masa je základ úspěšného vaření. Maso před vařením osušte suchou papírovou utěrkou, nasolte z obou stran a okořeňte dle chuti. V případě že zpracováváte velký kus masa, maso po stranách nejdříve nařežte. Tuk se krásně vsákne dovnitř.

    Pokud máte masko, které tolik tuku neobsahuje, například pečeni, neváhejte maso dobře prošpikovat slaninou. Jednoduše do masa udělejte otvory a nacpěte je slaninou. Maso pak dobře převažte provázkem, aby dobře drželo při pečení pohromadě. Tuk ze slaniny se do masa rozpustí a udrží ho krásně šťavnaté.

    Foto: Freepik

    Nejdříve na pánev

    Před vařením, nebo pečením, musí maso nejdříve na pánev. Musí se totiž nejdříve správně zatáhnout, aby si uchovalo svou šťavnatost.

    Pánev s olejem rozehřejeme a maso na ní z obou stran prudce osmahneme. Na mase se objeví opečená vrstva, která udrží šťávu uvnitř. Maso musíme osmahnout ze všech stran stejně. Po osmahnutí olej nevyhazujte, dá se dobře znovu do výpeku.

    Pečení i vaření dobré je znamení

    Vepřové můžeme péct několika způsoby, nicméně nejčastější je pečení přímo na mřížce a ve výpeku.

    V obou případech se doba pečení odvíjí od hmotnosti masa. Maso pečeme na 120 stupňů. Běžná porce pro 4 osoby je 800 gramů. To se peče zhruba hodinu a dvacet minut. Podle toho můžete vypočítat kolik zabere času vetší kus.

    Při vaření maso průběžně kontrolujte. Nejlepší je maso vařit rovnou v omáčce. Dobře uvařené masko je křehké a jde dobře od kosti, případně jde vyndejte jeden zkušební kousek a ochutnejte ho.

    Foto: Shutterstock, zdroj: autorský komentář, Taste, cookthestory

  • Hospodyňky začaly do záchodu přidávat prací prášek. Je to prý hotový zázrak

    Údržba a pravidelné čištění toalety jsou důležité, ale často opomíjené činnosti. Nestačí totiž jen rychle vyčistit záchod štětkou. Čas od času je potřeba větší zásah. S tím nám pomůže prací prášek.

    Chemii na WC zastoupí prací prášek

    Pravděpodobně doma máte na čištění toalety větší množství různých přípravků. Přitom to často není ani potřeba. V mnoha případech nám totiž pomůže obyčejný prací prášek. Není tedy potřeba skladovat chemikálie navíc. Prát musíme všichni a prášek na praní má vícero využití.

    Metoda použití pracího prášku je zcela triviální. Stačí toaletu spláchnout a dohlédnout na to, aby všechna znečištěná místa byla dostatečně vlhká. Následně nasypeme malý hrnek prášku na praní na všechna místa, kde se snažíme nečistoty odstranit.

    Prášek necháme působit asi 20 minut. Během té doby dohlédneme na to, aby nám někdo omylem toaletu nespláchl. Po uplynutí času všechna místa vydrhněte štětkou a vše opět spláchněte, tentokrát vřelou vodou z varné konvice. Horká voda zaručí správné rozložení čistících částeček. Nikdy nepoužívejte jako alternativu k prášku aviváž. Má jiné složení a vlastnosti a hrozilo by i ucpání odpadu.

    Prací prášek je unikátní vynález

    Prací prášek je relativně unikátní vynález. Prošel velice dlouhou cestou vývoje a jeho všestrannost, jako čistícího prostředku, je až překvapivá. I proto je vhodný i na čištění toalet. Obsahuje totiž látky, které nutně musí reagovat se všemi druhy znečištění. Bílkoviny, tuky, organické i neorganické nečistoty, to vše kvalitní prací prášek nějak zpracuje. Akorát, v tomto případě, bude jeho pole působnosti na keramice toalety, než na nerezovém bubnu pračky.

    Foto: Shutterstock

    Na vodní kámen stačí chemie ze základky

    Pokud vaši toaletu napadl vodní kámen, zkuste si vzpomenout na hodiny chemie v základní škole. Konkrétně na látku o kyselinách, zásadách a jejich interakcích mezi sebou. Vodní kámen není nic jiného než obyčejný ztvrdlý vápník. Ten se totiž nemusí nutně vyskytovat jen v ledvinách ale také v toaletní míse a kdekoliv jinde.

    Na rozdíl od lidského těla, nevyžaduje odstranění kamene ze záchodu zásah odborníka s diplomem. Stačí nám jen balíček obyčejné kyseliny citronové. Postupujte úplně stejně jako v případě toaletního prášku. Kyselina reaguje se zásaditým vodním kamenem a začne ho rozpouštět. Stejně dobře poslouží jakákoliv silně kyselá látka – například ocet. Ten ale nechte působit alespoň přes noc.

    Foto: Shutterstock, zdroj: diyjoy, HomeMaking

  • Nedávejte utěrku na dvířka od trouby

    Děláme to asi občas všichni. Místo toho, abychom utěrku umístili na háček, raději ji přeloženou zavěsíme na dvířka od trouby. Je to sice velmi pohodlné, v některým případech možná i instinktivní, ale jde také o velmi nebezpečný hazard se zdravím a majetkem. Utěrka, ani nic jiného, na dvířka trouby prostě nepatří.

    Není utěrka jako utěrka

    V dnešní době existují celé stohy utěrek, které se používají k sanitárním a jiným účelům. Od obyčejných textilních utěrek pro utírání nádobí, přes ty z umělých vláken na utírání prachu, až po vysoce specializované, které se používají například k leštění karoserií.

    Liší se tedy nejčastěji způsobem použití a pořizovací cenou. Téměř všechny ale mají jednu společnou věc. Při nesprávném používání a nehygienické údržbě se z prosté utěrky stává časovaná bomba.

    Na dvířka trouby nic nezavěšujte

    Možná vás už napadlo, že hlavní problém utěrky zavěšené na dvířkách trouby je zřejmě v požární bezpečnosti.

    V extrémních případech může samozřejmě dojít i vznícení. Bude se vám to zdát sice nepravděpodobné, nicméně přesně takto vzniká u nás až několik desítek požárů ročně. A určitě nechcete být další číslo ve statistice.

    Navíc nejde jen o oheň. Pokud zavěsíte vlhkou utěrku na rozehřátou troubu, může se vlhkost v textilii vyšplhat na vysoké teploty. Pak už stačí jen málo k případným opařeninám, zejména u dětí.

    Foto: Freepik

    Utěrky jako semeniště bakterií

    Nesmíme zapomínat ani na pravidelnou obměnu použitých utěrek a jejich časté praní. Nezáleží na tom, jakým způsobem se utěrka používá. Důležité je, kde se používá. A pokud se má vyskytovat v prostředí, kde se manipuluje s potravinami, je správná hygiena naprosto stěžejní.

    Utěrka se totiž velice rychle stává semeniště různých baterií, virů a ještě častěji plísní. Vlhkost, správná domácí teplota a neustálý přísun živin z různých nečistot, je vynikající příležitost pro nevyžádanou návštěvu z mikroskopického světa.

    To pak může vést k různým zdravotním potížím strávníků i obyvatelům bytu či domu. Nejčastěji se jedná o potíže kožní, trávicí a v horším případě i respirační. A bohužel se nejedná pouze o ojedinělé případy. Za nevhodný stav utěrek na nádobí a jejich uskladnění, může hygienická kontrola zavřít celou restauraci.

    Utěrky po použití nechte vždy řádně vyschnout, nenechávejte je v přímé blízkosti potravin a pravidelně je střídejte. Není přeci nutné, kvůli špinavé utěrce, si přivodit nějaké problémy.

    Foto: Shutterstock, zdroj: TheKitchn, Apartmenttherapy

  • Vytištěné fotovoltaické panely budou přelomem. Nízká cena, malá hmotnost a rychlá produkce

    Tištěné solární panely jsou novinkou, která má svou budoucnost ve světě energetiky zajištěnou. Levné, ohebné a lehké fotovoltaické články jsou atraktivním lákadlem pro celý svět.

    Co jsou vlastně vytištěné panely?

    Vytištěné panely jsou panely potažené speciálním inkoustem, který je možný aplikovat na různé materiály. Momentálně se nejvíce využívá plastové fólie, nicméně tento inkoust lze nanést téměř na jakékoliv povrchy.

    S touto novinkou se jako první pochlubili výzkumníci z University of Newcastle, tedy až z daleké Austrálie. Vedoucí pracovníci a odborná veřejnost u tohoto produktu nejvíce vychvalují jeho nízkou nákladovost, vysokou flexibilitu využití, malou hmotnost a hlavně ekologičnost celého panelu. Solární panel se vyrábí z materiálů, které jsou z 99 % recyklovatelné. Navíc je bude možné dokonce tisknout na běžných průmyslových tiskárnách. Výrobní cena jednoho metru panelu je nižší než 10 dolarů. To z něho dělá nejlevnější solární panel na světě.

    První ostrá zkouška je teprve čeká

    O tištěné panely jako první projevilo zájem australské velkoměsto Sydney a nabídlo autorům možnost ostré zkoušky celého vynálezu. Tato fotovoltaika bude napájet městský systém inteligentního veřejného osvětlení. To dovolí výzkumníkům ověřit kvalitu zařízení, jeho efektivitu, chování v povětrnostních podmínkách a hlavně životnost použitého inkoustu. V tomto případě autoři přiznávají, že si nejsou jisti dlouhodobou životností inkoustu. Montáž na veřejné osvětlení v podobném velkoměstě je dokonalou možností k dalšímu zdokonalování.

    Úspěšné předvedení produktu znamená jeho okamžitou komercializaci a otevře další diskuze ohledně dalšího uplatnění. Jenou možná uvidíme celé haly postavené z těchto fotovoltaických panelů.

    Foto: Freepik

    Podobným technologiím patří budoucnost

    Podobné technologie pravděpodobně v budoucnu budou zcela běžné. Vzhledem k tomu, že se většina světových velmocí zavázala snížit svou uhlíkovou stopu, se dá očekávat masivní boom podobných aparátů.

    Australané nicméně nejsou jediní, kdo s těmito technologiemi pracují. Velice podobnou věc například vynalezli naši severní sousedé, Poláci. V Čechách se zase koketuje s různými druhy baterií, založených na netoxických materiálech. A Němci jsou pro všechno, co pomůže umlčet militantní křídlo ekologických aktivistů, kteří toho o ekologii vědí asi tolik, kolik toho ví koza o problematice pohybu meziplanetárních těles.

    Starostí každého státu musí být dostatečná energetická nezávislost. To ovšem musí jít ruku v ruce s přiměřenou dávkou ekologického myšlení. Symbióza těchto myšlenek se následně ukazuje na podobných vynálezech. Dobře vedený stát proto musí vynaložit prostředky k podobným výzkumům a realizacím. Jedině tak docílíme levných a obnovitelných energií pro všechny.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Momentumenergy, Prescouter, Lab-worldwide, Newcastle.edu

  • Špatným použitím pečicího papíru můžete hodně pokazit

    Pečicí papír používá majoritní většina kulinářů po celém světě. Tento pomocník zajistí, že se pečené potraviny nepřipálí k povrchu. To ví asi každý. Nicméně stále velmi mnoho lidí používá pečicí papír špatně. A víte, jak se vůbec vyrábí?

    Výrobní proces papíru překvapí

    Hlavní surovou složkou je látka zvaná dřevovina. Ta se vyrábí, stejně jako surovina pro běžný papír, ze stromů. Metoda výroby se nicméně liší, je u ní používáno více mechanizace než chemie. Dnes se navíc v rámci ekologie dřevovina vyrábí z recyklovaných vláken papíru.

    Dřevovina se namáčí do roztoku kyseliny sírové. Ta tuto složku částečně rozpustí. Díky tomu se vytvoří zesílený síťový materiál s vysokou tepelnou odolností, hustotou a stabilitou a zvýšenou nepřilnavostí. Tím vzniká papír pergamenového charakteru, který kuchařky používají dnes.

    Jak používat pečicí papír

    Pečicí papír většina z nás používá stylem “nějak cca to utrhni a mrskni to na plech”. To je sice metoda velice rychlá, ale vhodná spíše pro zcela základní pečení. Pro lepší kulinářské výtvory je potřeba pečicí papír používat více sofistikovaně.

    V případě pečení na obyčejném plechu se nedoporučuje papír nijak mačkat. Navíc musí mít přesné rozměry plechu. Běžná vlastnost papíru je rolovaní se zpátky do ruličky. Tomu předejdeme pomazáním rohů trochou másla, těsta, případně vody a přilepíme je přímo k plechu.

    Použit vody pod plech k lepšímu držení celého papíru je možné pouze v případě odpalovaného těsta, kynuté těsto se s vodu pod papírem neupeče dobře.

    Foto: Freepik

    Naučte se tvarovat

    Tvarování papíru se hodí hlavně v případě pečení dortů a jiných pochutin, které vyžadují umístění do vyšších forem.

    Odměřený a ustřižený papír přiložte k formě, kterou otočíte vzhůru k nohama. Následně ho skládejte podle tvaru formy. Skládané rohy musí dobře držet tvar. Po vyvarování všech rohů papír bez mačkání a natahování stáhněte, otočte formu zpátky a papír do ní vložte.

    V případě kulaté dortové formy si jí nejdříve na papír obkreslete dno a přidejte si k tomu 2-3 centimetry na pás. Po vystřižení správného tvaru obskládejte kolem pásu a vytvoříte nepřilnavé dno.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Epicurious, wikiHow

  • Pokud okna umyjete správně, vydrží čistá i několik měsíců

    Čistá a blýskavá okna jsou výkladní skříní každé domácnosti. Avšak mytí a čištění oken často nepatří mezi vyhledávané činnosti. Existují ale způsoby, jak si práci značně ulehčit a udržet okna čistá po nejdelší možnou dobu.

    Důležitá je příprava celého okna

    Než se pustíme do samotných okenních tabulek, je nutné prvně připravit na mytí samotné okno jako celek. Nejdříve se musíme postarat o to, aby nám po prvním dešti umyté okno nevypadalo jako předtím.

    Zaměřte se na žaluzie a důkladně je oprašte a umyjte. Následně napněte pozornost na rám okna i zde ho důkladně vyčistíme. Věnujte zvláštní pozornost spárám a různým dutinám. Zde se usazují nečistoty, které se při dešti uvolní a opět okno zaneřádí.

    Přesuneme se k parapetům. Od špinavých parapetů se při dešti odráží nečistoty a ulpívají opět na okně. Tomu se musíme vyhnout a čištění parapetů nepodceňujeme.

    Nyní můžeme přistoupit k samotným okenním tabulkám.

    Freepik
    Foto: Freepik

    Mytí oken má své postupy

    Po naší úvodní přípravě okna pravděpodobně vypadají ještě hůře než původně. To ale v ničem nevadí a my se s chutí pustíme do díla.

    Způsobů, jak umýt okna do oslňujícího lesku je celá řada. Projdeme si spolu několik tipů, které zaručeně fungují.

    • Jedním z nejjednodušších kombinací je teplá voda s octem. Ocet je univerzální čistič, který se skvěle hodí k mytí oken. Pro lepší efekt můžeme do octové vody přidat několik mladých kopřiv, které necháme chvíli louhovat. Okna myjeme od shora dolů. Používáme nejlépe utěrku z mikrovláken, které nezanechávají šmouhy a ani nepouští drobné nitě. Čistá okna následně přemyjeme vodou s čistým lihem, který nám pomůže docílit dokonalého lesku.
    • Dalším zajímavým receptem je použití odvaru z bramborových slupek. Slupky přelijeme vřelou vodu a máme hotovo. I zde se jedná u velmi účinný prostředek k mytí oken. Přidejte i trochu soli, okna pak budou více zářit.
    • Okna vždy myjeme za vhodného počasí. Nesmí být velké vlhko, teplota nesmí být pod 5 stupňů a vyhýbáme se i přímému sluníčku i vysokým teplotám.
    • Může si na pomoc pořídit i profesionální náčiní. Zde ale musíme zvážit, zda se nám jejich pořízení vyplatí. Pokud bydlíme v domě, kde máme k umytí jen pár oken, necháme peněženku raději odpočívat.

    Foto: Shutterstock, zdroj: BobVila, GoodHouseKeeping

  • Zubní pastu si můžete vyrobit sami. Bude levnější a bez chemie

    V dnešní době je zubní pasta naprostou samozřejmostí. Je všude k dostání, má nepřeberné množství chutí, barev a jiných vymožeností. Samozřejmě je velký rozdíl v pořizovací hodnotě. Velmi levné zubní pasty mají efekt spíše jen na oko, obsahují mnoho chemikálií, o jejich zdravotní nezávadnosti se vedou často spory a kvalitní zubní pasty bývají zase velmi drahé. Dilema nákupu můžete vyřešit výrobou vlastní zubní pasty. Je to velice snadné a výsledný produkt je ekologický, velmi kvalitní a účinný.

    Je zubní pasta při požití nebezpečná?

    Zubní pasta je farmaceutický produkt, který není vhodný k přímé konzumaci. Podobná upozornění najdete na každé tubě s pastou. Každý již někdy zkusil pastu ochutnat a spolknout. A brzy jste zjistili, že existují věci, které se konzumaci hodí daleko lépe. Při nadměrném požití pasty zásadní nebezpečí nehrozí. Spíše nás čekají nepříjemné epizody na toaletě.

    U malých dětí je riziko nadměrného požití z důvodu lepší chuti samotné pasty. Zde to může mít horší následky v podobě křečí bříška, průjmu, zvracení a jiných radostí, kterým je lepší se vyhnout.

    Jedlá soda v hlavní roli

    Jedlá soda je zásadní složkou při výrobě domácí zubní pasty. Receptů existuje velmi mnoho a my jsme vybrali ty, které jsou na výrobu nejlehčí a nejlevnější.

    • Jedlá soda + voda

    Nejzákladnější recept je prosté mísení vlažné vody a sody do pastového skupenství. Je to ale naprostá nouzovka. Takováto pasta sice čistí dobře, ale nemá dobrou chuť a nezbaví ústa zápachu. Doporučujeme, když už nic jiného není po ruce.

    • Recept od instruktorů přežití

    Tento způsob pochází ze zkušeností vojáků, dobrodruhů a instruktorů pro přežití v přírodě. V případě, že nemáte jinou možnost ústní hygieny, použijte malý uhlík z táboráku. Uhlí obsahuje aktivní látky, které pomáhají při čištění a bělení zubů. Jednoduše malý uhlík rozdrťte a smíchejte s malým množstvím vody. Výsledný produkt můžete použít stejně jako pastu na zuby. Pokud nemáte kartáček, uhlík jednoduše rozkousejte. V obou případech si dobře vypláchněte ústa.

    Foto: Shutterstock
    • Jedlá soda + kokosový olej + éterické oleje

    Dvě lžíce kokosového oleje smícháme s jednou lžící jedlé sody. Následně přidáme 10-20 kapek éterického oleje dle chuti a potřeby.

    Éterické oleje mají totiž různé účinky a záleží jen na nás, která zrovna využijeme.

    1. Eukalyptus je protizánětlivý a zlepšuje celkové klima v ústech.
    2. Hřebíček se používá proti plísním, kvasinkám a virům. Navíc působí jako anestetikum na bolesti zubů.
    3. Měsíček je antibakteriální a pomáhá při hojení různých poranění v ústní dutině.
    4. Mátu ocení hlavně lidé, kteří na afty. Její další účinky jsou opět antibakteriální a dobře osvěží dech.
    5. Citron, skořice, pomeranč a rozmarýn se liší chutí, ale jejich účinky jsou vesměs identické. Bojují s bateriemi, viry a plísněmi.
    • Jedlá soda + xylitol + bentonitový jíl

    Xylitol, neboli dřevný cukr, chrání zuby před zubním kazem, přispívá k mineralizaci zubů a má antibakteriální účinky. Tento “”hodný cukr” útočí na ústní mikroflóru, která zodpovídá za vzniky zubních kazů. Bentonitový jíl zase v sobě obsahuje mnoho vitamínů a minerálů pro zdravý růst zubů.

    Smísíme lžíci xylitolu, lžíci jedlé sody a lžíci bentonitového jílu. Tuto pastu nesmíme skladovat k kovových krabičkách, jelikož by reakce kovu s pastou by znehodnotila celé dílo. Pastu nabíráme pouze dřevěnou špachtličkou.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Blog.mountainroseherbs, news-medical

  • Geniální způsob, jak levně vytopit dům a zbavit se dřevěného odpadu. Vyrobte si pilinové brikety

    Domácí výroba briket je skvělý způsob, který nám umožňuje z nepotřebného dřevěného odpadu vyrábět palivo pro dlouhé zimní večery. Výroba briket je snadný, nenákladný a velmi ekologický proces.

    Pilinové brikety jsou bločky z pilin, které byly pomocí vody navlhčeny a pod tlakem slisovány do potřebného tvaru. Takto primitivně vyrobené brikety nachází ve světě široké uplatnění. Pomocí nich totiž, hlavně v chudších zemích, mnoho rodin vaří a ohřívá své domácnosti. Vzhledem k téměř nulovým nákladům jde o další zajímavou alternativu, která pomáhá ušetřit peníze i přírodu. Domácí brikety totiž neobsahují zbytečné příměsi, lepidla a jiné chemikálie, které zdraví a přírodě přímo neprospívají.

    Pro majitele krbů, grilů a kotlů může jít o způsob, jak se zbavit odpadu a ušetřit za vytápění. Dvě mouchy jednou ranou.

    Co všechno potřebujeme

    Výroba briket nevyžaduje specializované náčiní. Všechno najdeme ve sklepě, v garáži, nebo kůlně. Vše, co potřebujeme navíc, je tedy chuť do práce a dvě zdravé ruce.

    K výrobě potřebujeme:

    • Velký kbelík
    • Piliny
    • Starý papír
    • Vodu
    • Velkou naběračku, nebo lžíci
    • Lis na brikety

    Možná se pozastavíte nad lisem na brikety. Můžete si samozřejmě snadno koupit profesionální briketovačku. Není sice nejlevnější, ale pokud chcete vyrábět v masivním množství, tak se vyplatí. Lze pořídit i levnější, okolo tisíce korun, ale tu lze vyrobit snadno doma. A na to se teď zaměříme.

    Nejdříve vyrobíme formu. Potřebujeme jen 5 dřevěných destiček, ze kterých smontujeme formu a 2 destičky, malou a velkou, na přikrytí a stlačení. Formy si můžeme vyrobit v několika velikostech. Jako lis nám poslouží truhlářská svorka.

    Po pár pokusech tento technologický postup vypiluje do dokonalosti. / Foto: Shutterstock

    Brikety jsou rychle hotové

    Nyní k samotné výrobě.

    Kbelík do poloviny naplňte pilinami a rozdrceným papírem. Poté naplňte zbytek nádoby vodou. Nechte piliny a papír řádně nasáknout vodu. To trvá cca hodinu. Během čekání směs občas promíchejte. Zhruba po hodině přebytečnou vodu vylijte. Správně připravená směs připomíná kaši.

    Formu na brikety naplňte směsí. Postupujte metodou pokus / omyl. Objem naplnění závisí na velkosti vaší formy. Určitě se nebojte formu řádně napěchovat.

    Naplněnou formu přikryjte destičkou. Na vršek ještě přidejte poslední a menší destičku, která rozloží tlak a vše stlačte pomocí truhlářské svorky. Nechte zhruba minutu briketu stlačenou.

    Následně briketu opatrně vyndejte. Nyní se musí briketa řádně vysušit. Zde záleží hlavně na prostředí, kde bude schnout. Řádně vysušená briketa drží svůj tvar.

    Po pár pokusech tento technologický postup vypiluje do dokonalosti.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Hunker, wikiHow

  • Tomuto pracímu gelu se nic nevyrovná. Výborně pere a navíc je zadarmo

    Vyrobit vlastní prací gel asi moc lidí nenapadlo. Přitom jde o velice jednoduchou záležitost, která navíc může ušetřit velkou spoustu peněž. Jen si zkuste vzpomenout, kolik dnes v obchodě stojí kvalitní prací gel. Určitě několik stovek korun. A my se ho dnes pokusíme vyrobit v podstatě za nulové náklady. A protože máme rádi naše čtenáře, tak se nezaměříme jen na jeden postup výroby.

    Kaštanový gel na praní

    Podzim nám, mimo padajícího listí, přináší i zralé kaštany. A právě kaštany jsou stěžejní ingrediencí do našeho ekologického pracího prostředku. Kaštany totiž obsahují velké množství saponinů, což jsou aktivní látky, které reagují s nečistotami.

    Na 5 pracích dávek potřebujeme:

    • 20 kaštanů – musí být čerstvé.
    • 2 litry teplé vody.
    • Velkou sklenici s vodotěsným uzávěrem.

    Kaštany opláchněte a oloupejte. Bílé vnitřky kaštanů rozdrťte na drobné kousky a nasypejte je do teplé vody. Řádně protřepejte. Uvidíte, jak hned vznikne mýdlová pěna. Směs nechte několik hodin odležet a následně vše přeceďte přes sítko do velké sklenice.

    Tento prací prostředek je zcela ekologický, šetrný k pokožce a vhodný i pro naše nejmenší. Roztok vydrží v lednici asi 3 dny.

    Foto: Shutterstock

    Malá chvilka alchymie

    Další recept na výrobu pracího gelu není o mnoho složitější. Ingredience tentokrát nerostou na stromech, ale v regálech. Navíc už budeme muset šáhnout do kapsy, jelikož ingredience budou stát i několik desítek korun. Výsledek ale stojí za to.

    Tentokrát si připravte:

    • 250 g Mýdla na praní/ Jádrové mýdlo (30 korun) – nejlépe ve formě vloček.
    • 250 g Sody na praní – známé i jako uhličitan sodný (30 korun).
    • Čistý kýbl o objemu alespoň 12 litrů.
    • 10 litrů horké vody.

    Pokud nemáte mýdlo ve vločkách, jednoduše ho na struhadle nastrouhejte. Do kyblíku napusťte 5 litrů horké vody a vločky v do ní nasypejte. Neustále míchejte, dokud se všechny vločky nerozpustí.

    Přidejte dalších 5 litrů horké vody a za stálého míchání přidejte sodu. Důkladně vše opět řádně promícháme.

    Směs necháme odstát alespoň jeden den. Příležitostně jí můžeme ještě párkrát promíchat. Gel bude pomaličku tuhnout. Zhruba za jeden den je tedy vhodný k použití. Gel nemá žádné speciální nároky na skladování, jen musí zůstat čistý. Nekazí se a ani neztratí na účinnosti i po delší době. Jedna prací dávka je cca 250 gramů.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Thehouseandhomestead, Wastelandrebel