Author: Martina Nosálková

V dnešní přetechnizované době je důležité připomínat si, že naše jídlo nevzniká v regálech hypermarketů. Jaká je skutečná cena, za jakou je možné je vypěstovat, zpracovat a dopravit jídlo do prodejny? Podívejte se s námi do malé rodinné ekofarmy, která láká návštěvníky do tajů výroby plodin šetrných k přírodě i lidem.

Dům, který vyžaduje minimální údržbu

Farma Sukasantai se nachází v západní části Indonéského ostrova Jáva. Jedná se o jednu z mála ekofarem, které se snaží pěstovat plodiny udržitelným způsobem. Zároveň je otevřená návštěvníkům i dobrovolníkům z celého světa, kteří by rádi poznali skutečnou cenu ovoce a zeleniny a zapojili se na vlastní kůži do zemědělských prací.

Cílem projektu bylo vybudovat areál s obytnými, hospodářskými i ubytovacími budovami v těsné blízkosti permakulturních polí. Celou farmu má na starosti jedna rodina a několik zaměstnanců, kteří se denně věnují těžké práci na pozemcích. Bylo tedy zcela zásadní, aby byly ostatní části areálu pokud možno bezúdržbové.

Architekti navrhli jednoduché domy s minimalistickým interiérem i exteriérem, které díky použitým materiálům zapadají do prostředí zemědělské usedlosti. Zároveň však poskytují svým návštěvníkům odpovídající zázemí a komfort.

Tady se pěstuje permakulturně

Indonésie patří mezi zemědělské velmoci. Klima je zde příznivé a rozložení vláhy během roku rovnoměrné. To ovšem neznamená přísun blahobytu pro místní farmáře.

Většina zemědělců má ze své práce jen malý a navíc nestálý profit. Výkupní ceny plodin určují překupníci, kteří často pocházejí z Evropy či USA. Ti mají za cíl jediné – levně nakoupit suroviny, ze kterých se dá v západním světě vyrobit třeba tolik oblíbená čokoláda.

Proměnlivost příjmů má za následek významný odliv pracovníků, kteří se stěhují za prací do měst. Ti, kteří zůstanou, jsou navíc nuceni používat hrubé metody intenzivního zemědělství – používání těžkých pesticidů a herbicidů nebo tolik kontroverzní vypalování deštných pralesů.

Na farmě v Sukabumi zvolili přesně opačný přístup. Plodiny se zde snaží osmičlenná rodina spolu s několika zaměstnanci pěstovat udržitelným způsobem. To znamená používání přirozených kombinací rostlin na společných záhonech, absenci zemědělské chemie i těžké mechanizace.

Projekt cílí na lidi z velkých měst

Permakulturní zemědělství s sebou nese pochopitelně dva zásadní problémy: nižší výnosy a vyšší výrobní cenu, než na jakou jsou lidé nakupující ovoce a zeleninu v hypermarketech zvyklí.

Farmáři na farmě Sukasantai se tak snaží přilákat lidi z měst, aby se zapojili do procesu získávání potravin a na vlastní oči se tak přesvědčili o tom, jaká je skutečná cena plodin, které kupují. Areál nabízí zájemcům ubytování přímo na farmě, kde se mohou návštěvníci zapojit do zemědělských prací nebo nakoupit ovoce a zeleninu rovnou od pěstitelů.

Výškové budovy jsou ve velkých městech díky enormně vysoké ceně pozemků více než nutné. Současný trend velí umístit do jednoho objektu moderní byty, kanceláře i obchodní prostory. Lze však takovou budovu pojmout originálně a s ohledem na životní prostředí? Uvidíte, že lze.

Zelená oáza uprostřed města

Vnější struktura budovy v Ciudad de México působí na první pohled otevřeně. Pevných a neprůhledných zdí je v budově minimum, zato zde nalezneme celá patra prosklených lodžií.

Na každém poschodí je navíc zbudovaný prostor pro rostliny. Nejedná se přitom o žádné truhlíky na pár květin, ale promyšlené bloky zeminy. Cílem architektů bylo začlenit zeleň přímo do budovy. Převislé a popínavé rostliny tady plní funkci přirozeného zastínění prosklených stěn a také zlepšení ovzduší v rámci lokality.

Otevřený prostor pro komunitní život

Jedním z cílů skupiny mexických architektů bylo přivézt do všech místností domu přirozené denní světlo. To se podařilo díky vybudování vnitřního atria, které protíná všechna poschodí. Struktura této části domu je pavlačová, což na první pohled nezní nijak moderně. V tomto případě se však nejedná o nouzové řešení, ale promyšlený krok.

Všechny bytové a kancelářské jednotky mají velká prosklená okna jak do uliční strany, tak do dvora. Objekt je tak koncipován jako místo pro komunitu žijící částečně společným životem. Pavlače tady plní funkci přirozeného místa setkání pro všechny, kdo o to zrovna mají zájem.

Ekologický, místní, udržitelný

Polyfunkční objekt Cova07 byl navržen tak, aby odrážel potřeby obyvatel velkoměsta, ale zároveň nezvyšoval ekologickou zátěž již tak znečištěného Mexico City.

Materiály použité na stavbu domu jsou přírodní a z valné většiny pocházejí z lokálních zdrojů. To s sebou nese jak ekonomickou výhodnost, tak etické hledisko, kdy jdou peníze místním výrobcům.

Interiér i exteriér budovy je tvořen ze základních stavebních hmot dostupných v okolí, jako je dřevo, sklo a kov.

Důraz je kladen také na energetickou úspornost objektu. Díky velkým oknům není třeba uvnitř domu po většinu dne svítit, ani vytápět. Obchodní prostory v přízemní části mohou zároveň sloužit jako zdroj potravin a dalšího zboží každodenní potřeby, které mohou obyvatelé domu snadnou pořídit, aniž by museli použít automobil.

Typická architektura domů v Costa Rice v sobě spojuje obytnou funkci se schopností přizpůsobit se místním podmínkám. Klima ve vnitrozemní části ostrova je suché a vyprahlé, což byly zásadní problémy, které také řešili autoři návrhu přízemní rezidence v Guanacaste.

Zvenku chráněný, dovnitř otevřený

Dům je koncipován jako napůl otevřený prostor. Zatímco vnější zdi jsou ze silného betonu, který chrání před nepříznivým klimatem i zvědavými pohledy kolemjdoucích, směrem dovnitř se prostor otevírá.

Vnitřní stěny domu, které ohraničují odpočinkovou zónu s bazénem, jsou tvořeny velkými skleněnými panely. Ty se dají posunout, což zajišťuje přirozenou ventilaci v horkých dnech. Umístění bazénu také není náhodné – vzduch, který proudí nad vodní hladinou, se ochlazuje a přináší tak do domu příjemnější teploty.

Prostor, který je otevřený do krajiny

V současné době je velmi oblíbené propojovat vnitřní obytné prostory domu s exteriérem. Není divu, stavební pozemky jsou drahé a pokud se i do malých místností dají velkoformátová skleněná okna, prostory se opticky zvětší. U bydlení zasazeného do krajiny jde také o každodenní požitek z výhledu do okolní přírody. Nejinak je tomu i v případě Haciendy Pinilla.

Přestože vnější stěny jsou tvořeny převážně betonovými bloky, z opačné strany je možné dohlédnout přes bazén do široké krajiny.

Interiér v duchu okolní přírody

Aby dům dokonale odrážel místní tradice i přírodní podmínky, byl navržen v souladu s přírodou. Použitá paleta barev zahrnuje zemité a neutrální tóny. Materiály, ze kterých je vyrobené zařízení domu, jsou z přírodních zdrojů. Interiéru tak dominuje dřevo, kámen, mramor nebo třeba kůže.

Zařízení je příjemnou syntézou minimalistického, industriálního a venkovského stylu. Přestože zde najdeme od každého trochu, rozhodně se nejedná o náhodnou kombinaci předmětů.

Vnitřní prostory jsou propojené v jeden velký obývací prostor. Pouze místnosti k odpočinku a osobní hygieně jsou oddělené od ostatních. Pokud tedy v obývacím pokoji navíc otevřeme prosklené stěny vedoucí k bazénu, vznikne skutečně velkorysý prostor, který přímo vybízí k setkání s přáteli a pořádání večírků.

Přízemní dům s prvky japonského minimalismu byl sice v dobrém technickém stavu, ale jeho vybavení odpovídalo stáří budovy. Podařená rekonstrukce tak měla za cíl zachovat výjimečný styl domu, ale učinit bydlení v něm komfortnější a odpovídající současným trendům.

Luxusní vila pro střední třídu

Po skončení 2. světové války se americký developer Joseph Eichler rozhodl umožnit kvalitní bydlení v moderních rodinných domech zástupcům střední třídy. Součástí jeho projektů byla rozsáhlá bytová výstavba v Kalifornii. Jedna z jeho přízemních vil v Burlingame se nedávno dočkala vydařené rekonstrukce.

Eichlerovi se ve svých projektech podařilo vytvořit nadčasové budovy, které sklízejí obdiv a jsou hojně vyhledávané k bydlení i více než půl století po jejich postavení. Minimalistický styl s japonskými prvky lákají všechny milovníky čistých linií. Zařízení interiéru je natolik jednoduché, že je možné ho snadno přizpůsobit vkusu majitelů- od japonských paravanů přes lesklé povrchy až po čistý skandinávský styl.

Severský styl se odrazil i na renovaci domu v Burlingame. Jeho prvky najdeme prakticky všude – geometrické vzory, tenké rovné linie, minimum nábytku a důraz na čistotu a přírodní barevné tóny.

Se smyslem pro detail a geometrii

Při navrhování změn architekti nenechali nic náhodě. Dům sám o sobě skandinávský styl velmi dobře akceptuje. Prostory jsou velkorysé a přízemní půdorys je jednoduše řešený. Místnosti mají velká okna, která propojují vnitřní a vnější prostory.

Majitelé si přáli zachovat praktické stínící panely na oknech. Tyto typicky japonské záclony se podařilo zrenovovat a navíc přibyly v podlahách kolejnice pro jejich snadné a pohodlné posunování.

Aby celý interier působil uceleným dojmem, ve všech místnostech byla použitá neutrální šedá podlaha. Architekti šli však ještě dál a zvolili stejný povrch také v koupelně, a to na stěnách, podlaze i ve spodní části sprchového koutu. V tomto případě však bylo nutné použít hrubší texturu povrchu, aby za mokra neklouzal.

Vše na přání majitelů

Architektonická kancelář po celou dobu projektování i samotného průběhu rekonstrukce dbala na úzkou spolupráci s majiteli domu. O konečné podobě stavebních prvků, použitých barev, ale rovněž detailů jako madla zásuvek, rozhodovali sami obyvatelé.

Dům nebyl před rekonstrukcí ve špatném technickém stavu. Stáří přes 70 let s sebou pochopitelně neslo absenci modernějších stavebních postupů, materiálů i technologií. Cílem přestavby tak bylo zejména učinit dům pohodlnější, komfortnější a odpovídající současnému vkusu majitelů. To se podařilo mimořádným způsobem.

Foto: Mariko Reed (Archello.com).

Když se skupina architektů snažila vyřešit problém s nedostatkem cenově dostupného, ale kvalitního a moderního bydlení v Kolumbii, stálo před nimi hned několik výzev. Modulární dům v Cajicá je exemplární ukázkou toho, že nic není nemožné.

Dům, který plní svou funkci v krajině

Stavební pozemek, na kterém se dům nachází, nepatřil zrovna k ideálním zeleným loukám. Terén je mírně svažitý, přičemž na horním konci hraničí s typickou kolumbijskou džunglí. Z ní proniká na parcelu poměrně velké množství vody, což znemožnilo stavět na klasických základech. Voda tudy sice protéká, ale nezůstává.

Autoři návrhu si s tímto problémem poradili za použití netradiční konstrukce. Dům je z větší části postavený na pilotech, což umožňuje volný odtok přebytečné vody. Konstrukce zároveň vyrovnává rozdíl ve výšce terénu a umožňuje postavení budovy jen v jednom poschodí.

Aby bylo k dispozici dostatek vody na zalévání rozlehlé zahrady, zvolili architekti tzv. motýlovou střechu, která se svažuje směrem dovnitř, přičemž ve středu je umístěn odtok dešťové vody.

Modulární řešení umožňuje hromadnou výstavbu

Jedním z cílů architektonické kanceláře bylo navrhnout dům, který lze s mírnými obměnami stavět na různých místech. Tím se podstatně snižují náklady ve všech fázích stavby, od projektování až po výrobu jednotlivých stavebních prvků.

Celý dům je tak složený jako skládačka ze čtyř základních částí: prefabrikovaný kovový rám, prosklené stěny, vnitřní zděné jádro a střecha složená ze dvou polovin. Tyto prvky jsou navrženy tak, aby se daly “poskládat” v různých rozměrech podle velikosti a svažitosti pozemku.

Interiér nabízí nadstandardní řešení

Zatímco vnější část domu je přísně minimalistická a dbá především na funkčnost, interiér nabízí mimořádné využití prostoru. Ten je koneckonců více než velkorysý. Díky obřím proskleným stěnám je také doslova otevřený do krajiny, což umožňuje nejen dostatečné větrání a přísun denního světla, ale také propojení interiéru s exteriérem.

Dům je navržen pro typickou jihoamerickou rodinu- poskytuje zázemí pro velká rodinná setkání, ať už máme na mysli obývací prostor spojený s jídelnou a kuchyní, nebo prostornou krytou terasu.

Zajímavostí jsou potom různé designové detaily, které dávají domu nádech promyšleného luxusu. Bez povšimnutí nezůstane závěsný krb, tělocvična v kamenném přízemí nebo sluneční panely na střeše zajišťující ekologický zdroj energie.

Foto: Iván Ortiz (archello.com).

Rekonstrukce řadového domu na předměstí Singapuru měla za cíl dva základní úkoly. Zaprvé zlepšit technický stav chátrajícího domu a zadruhé vyřešit prosvětlení a větrání domu pokud možno přirozenou cestou. Díky důmyslnému řešení prostoru se podařilo obojí.

Tropické bydlení se specifickými nároky

Při stavbě i renovaci obytné budovy je třeba vždy dbát na konkrétní klimatické podmínky místa. V případě patrového domku v Singapuru bylo třeba se vypořádat s horkým a vlhkým tropickým ovzduším. Vnitřní část stavby byla tmavá a špatně větraná, což nepůsobilo zdravě ani příjemně.

Autoři rekonstrukce oba problémy vyřešili vybudováním malého vnitřního dvorku. Díky tomu vznikla nová okna přivádějící denní světlo do všech přízemních místností. Zároveň bylo umožněno přirozené proudění vzduchu.

Designéři zvolili pro vstup na dvůr velké posuvné dveře. Po jejich odsunutí se vnitřní a vnější prostory automaticky propojí na stejné úrovni, čímž vznikne otevřený, ale stále útulný obytný prostor.

Dům dostal nový rám

Zcela originálně pojatá je vnější fasáda budovy. Horní patra získala mohutný rám, který navíc kontrastuje i barevně. Masivní černá linka tak doslova rámuje jinak bíle natřený dům. Rám má ovšem i praktický účel – chrání velká okna před nepřízní počasí. To umožňuje větrání i při dešti.

Aby se celý dům opticky sjednotil, prvek černého rámování se opakuje hned několikrát – kolem hran fasády, kolem oken a dveří a také na vnější straně střechy chránící vstup do domu a vjezd na pozemek.

Design ve stylu minimalismu

Minimalistické řešení bylo přesně to, co chátrající předměstský domek potřeboval. Vnitřní i vnější prostor se tak opticky zvětšil a svým stylem dům skvěle zapadl mezi okolní architekturu.

Interiéru dominuje industriální schodiště, které propojuje spodní prostor od ložnic v patře. Centrální místo budovy je však nově zbudované patio, které opticky i reálně spojuje kuchyň, jídelnu a obývací pokoj.

Veškeré zařízení je navrženo v přírodních barvách, které skvěle doplňují jednoduchou barevnou paletu vnějšího řešení domu. Neutrální tóny zároveň zútulňují jinak chladný minimalisticky řešený prostor.

Rekonstrukce historické budovy vždy vyžaduje citlivý a sofistikovaný přístup. Pokud nechceme přílišnými stavebními úpravami zcela zlikvidovat genius loci, je třeba postupovat promyšleným postupem a volit takové materiály a techniky, které jsou v dané oblasti obvyklé. Stejně tomu bylo i v případě starobylého statku v jižní Francii.

Původní přestavba nebyla vyhovující

Když se majitelé rustikální zemědělské usedlosti ve francouzském městečku Saint-Clément-de-Riviere rozhodovali pro celkovou rekonstrukci, činili tak zejména kvůli nevyhovujícímu současnému stavu. Nešlo ani tak o stav technický – celá budova prošla poměrně nedávno rekonstrukcí. Šlo však o nedostatky funkční. Obytné místnosti byly příliš malé a tmavé a majitelé se v domě zkrátka necítili příjemně.

Architekti se v rámci nové studie rozhodli pro radikální změny – rozšířit obytnou část o dvě přízemní přístavby, rozšíření původních malých okének na francouzská okna a propojit pomocí zastíněné terasy vnitřní prostor s rozlehlou zahradou.

Galerie

Celý objekt propojila centrální terasa

Díky dvěma přistavěným křídlům vznikla uprostřed prostoru terasa. Toto malé patio umístili stavitelé záměrně mezi zvětšený obývací pokoj a rozšířenou kuchyň. Centrální terasa se tak stala přirozenou součástí hned tří zón – obytné, jídelní a venkovní.

Propojení vnitřního a vnějšího prostoru bylo jedním z hlavních záměrů rekonstrukce. Mohutná budova tak získala další rozměr a přestala působit stísněně.

Díky dřevěné pergole je terasa obyvatelná i během horkého léta, které je na jihu Francie běžné. Použití pergoly místo zastřešení zároveň zachovává prostoru vzdušnost a neubírá světlo obývacímu pokoji.

Pracovalo se s lokálními materiály

Aby celý objekt co nejvíce zapadal do okolní krajiny, bylo při přestavbě použito množství místních původních materiálů. Autoři návrhu se záměrně vyhýbali běžně dostupným konvenčním materiálům.

Interiér je pojatý přísně minimalisticky. Veškeré vybavení je v jednoduchých liniích a na odiv je vystaveno jen to, co majitelé chtějí. Každý kus nábytku má své místo a je umístěn tak, aby v domě mohla volně proudit energie.

Díky tomu vzniklo originální místo, které majitelům poskytuje veškerý komfort a působí harmonickým dojmem.

Foto: Archello.com.

Umístění rodinného domu do horského prostředí přímo vybízí ke sladění architektonického stylu s okolní krajinou. Tento záměr se mimořádně podařil i v případě vícegenerační rezidence v americké Montaně.

Dům, který ladí s okolím

Aby budova co nejlépe zapadla do okolního prostředí, zvolili autoři návrhu stavební materiály, které pocházejí z místních zdrojů. To definovalo i použitou barevnou paletu, která je v ryze přírodních tónech.

Použití lokálních zdrojů v co možná největší míře má také pozitivní vliv na udržitelnost domu. Nízká energetická náročnost byla také jedním z kritérií, které musel návrh domu splňovat. Dřevěné obložení vnější fasády funguje jako tepelná izolace a zároveň chrání dům před silnými horskými větry. Velikost oken odpovídá tradičnímu horskému stavitelství – dost velká na to, aby pouštěla dovnitř dostatek denního světla, ale zároveň malá a zabraňující tepelným únikům.

Když nejlepší obraz je výhled z okna

Interiér domu je přísně sladěný jak s exteriérem, tak okolní krajinou. Místní příroda je natolik pozoruhodná, že by byla škoda ji přebít snahou vytvořit originální dekorace uvnitř i vně domu. Místo obrazů a uměleckých děl tak na stěnách pokojů nalezneme skutečný výhled na hory.

Materiály použité na vnitřní vybavení domu taktéž odrážejí harmonii s okolní přírodou. Převládá zde mořené dřevo, hrubé textilie a bíle omítnuté zdi. Barevná škála zahrnuje pouze přírodní tóny, které sem tam kontrastují s tyrkysově modrou nebo vínově červenou.

Bydlení pro několik generací

Dům byl navržen tak, aby odpovídal potřebám rodiny po dlouhá léta. Není tak určen jen pro její momentální životní styl, ale pamatuje také na změny, kterými rodina v průběhu let prochází. V přízemní části domu je druhá ložnice, kam se můžou uchýlit stárnoucí rodiče, až nebudou mít sílu několikrát denně chodit po schodech do patra. Než k tomu však dojde, může ložnice sloužit jako pokoj pro hosty, kteří mají v domě mladé rodiny dveře vždy otevřené.

Foto: Archello.com