Author: Martina Nosálková

Pompézní rodinné sídlo je na první pohled skryté za mohutnou zdí z betonu. Při vjezdu vás uvítá industriální rezavá brána, kterou vejdete do světa, kde peníze nehrají roli. Vítejte v rezidenci La canada.

Beton, kam se podíváš

Rodinná jednopodlažní vila na předměstí argentinského města Bell je postavena v duchu moderního minimalismu. Exteriér a interiér je doslova ódou na beton. Betonové monolitické konstrukce najdeme skutečně všude. Fasáda domu je pouze z části obložena dřevem v přírodním odstínu, na většině míst nalezneme beton ve dvou barevných variantách.

Základová deska byla vytvořena zároveň jak pro samotný dům, tak pro terasy, které jej obklopují. Díky tomu je celý přízemní dům s okolním pozemkem na jedné úrovni, což umožňuje dokonalé propojení interiéru s exteriérem. Díky teplému a suchému počasí po většinu roku je možné využívat okolí domu ke stolování, odpočinku i setkávání s přáteli.

Interiér je ve stylu přísného minimalismu

Čisté a jednoduché pojetí vnější části domu ještě více vynikne při prohlídce vnitřních prostor. Zařízení interiéru je stylově sladěné s betonovými monolity. Převládá zde šedá a krémová barva, sklo a přírodní dřevo. Podlahy jsou jednotně vylité betonovou stěrkou.

Vnitřní vybavení je vyrobeno převážně na míru z kvalitních přírodních materiálů. Barvy jsou relativně tmavé. Velkoformátová okna pouští dovnitř dostatek přirozeného denního světla po většinu dne, což umožňuje i tmavší barevnou paletu.

V domě nalezneme minimum doplňků a dekorací. Osobní a upomínkové předměty jsou soustředěny v osobních pokojích rodičů a dětí. Díky tomu je rodinný život střežený před zvědavými pohledy návštěv a obchodních partnerů majitelů domu.

Společenský a soukromý život je přísně oddělený

Při vstupu do objektu nalezneme recepci a centrální obývací prostor. Zde může rodina vařit, stolovat a trávit společný čas. Osobní místnosti jednotlivých členů domácnosti nalezneme stranou od centrálního prostoru tak, aby byly chráněny před zraky návštěvníky a poskytovaly dostatek intimity dětem i dospělým.

Ve spojovacím koridoru vedoucímu k ložnicím nalezneme užitkové místnosti- koupelnu, prádelnu a technickou místnost. Jejich umístění je zvoleno záměrně tak, aby při cestě do koupelny hosté nerušili členy rodiny v ložnicích a ti zároveň nemuseli procházet centrálním obývacím prostorem.

Typický britský cihlový domek na konci ulice na první pohled nevyčnívá z řady. Pokud přijdeme blíž, najdeme zde místo přízemní garáže moderně vyhlížející přístavbu. Proč zde vznikla a co se nachází uvnitř? Pojďte s námi nahlédnout.

I na malém prostoru lze získat místo navíc

Dům na předměstí skotského Edinburghu obývá početná rodina, což byl jeden z hlavních důvodů, proč se majitelé rozhodli pro přestavbu. Zatímco automobil nebylo problém zaparkovat na ulici, prostor uvnitř domu chyběl. Bylo také třeba modernizovat koupelnu, která potřebám všech členů rodiny už nějakou dobu nevyhovovala.

Přístavba vznikla na místě garáže. Ta byla umístěna mezi boční štítovou zeď a stěnu ohraničující pozemek. Tím vzniklo velmi limitované místo pro budoucí vestavbu. Naneštěstí se navíc nejednalo o pravidelný prostor, ale i s tím si architekti hravě poradili.

Tři podlaží, žádné schody

Na ploše bývalé garáže vznikl trojpodlažní objekt, který plní hned několik funkcí.

V přízemí je jednoduchá obývací místnost, která je charakteristická velkými prosklenými stěna do uliční strany a zároveň s výhledem do zahrady. V interiéru nalezneme pouze velkou rodinnou pohovku a vchází se sem průchodem probouraným do původní štítové zdi.

V patře je umístěna zcela nová koupelna. Ta nahradila zastaralou koupelnu uvnitř domu a nalezneme zde veškeré potřebné vybavení na odpovídající technické úrovni. Vchod do koupelny je rovněž probourán přímo z chodby v domě. Koupelna má po většinu dne dostatek přirozeného světla, což zajišťuje světlík vytvořený přímo ve střeše.

Poslední podlaží nalezneme v suterénu, kde navazuje na polozapuštěnou část původního domu navazující na prostornou terasu. Z ní je výhled do zahrady, která slouží jako hřiště pro děti i místo k odpočinku obyvatel domu.

Domek, který snadno přehlédnete

Autoři studie si dali velmi záležet na tom, aby nová přístavba nenarušila vizuální styl domů v okolí. V ulici nalezneme převážně typické britské řadovky z pískovcových cihel. Ze stejného materiálu jsou i obvodové zdi rozdělující jednotlivé pozemky. Při výběru fasády nového objektu proto padla volba právě na pískovec.

K bývalé garáži vedla cesta dlážděná žulovými kostkami, které zůstaly zachovány. Zaprvé proto, aby nedocházelo ke zbytečným zásahům do terénu, a zadruhé aby umožňovaly přirozený tok světla do interiéru. Údržba dlážděného prostoru před oknem je nenáročná a život mu dodávají celoročně zelené okrasné keře okolo.

Přestavba podlažního ranče ve stylu americké country proběhla v souladu s přírodou. Dům získal zvenku nenápadnou tvář a díky vhodně osázené zahradě doslova splývá s okolní krajinou. Interiér však nabízí veškerý komfort a pohodlí pro své obyvatele.

Návrat ke kořenům okolní krajiny

Novozélandská rodina získala dům v kalifornském Portola Valley v exekuční dražbě. Původně se jednalo o budovu ve stylu ranče, ale současným majitelům se tento design nelíbil, zejména proto, že nezapadal do místních podmínek.

Přestavba domu měla za úkol vrátit podobu domu co nejvíce do souladu s okolní krajinou. V těsné blízkosti stavby se nacházejí zalesněné kopce s hustým porostem převážně suchomilných rostlin.

Dům umístěný ve svahu má tři podlaží, která kopírují terén. Spodní poschodí je napůl zapuštěno do terénu a horní dvě mají rozsáhlé terasy, které umožňují panoramatické výhledy do údolí. Jak venkovní terasy, tak vnitřní prostory mají svá vlastní schodiště, aby bylo možné přecházet mezi jednotlivými úrovněmi bez nutnosti přezouvání. To umožňuje plnohodnotné využití externí části domu k odpočinku a společnému stolování.

Dokonalý domov pro rodinu i přírodu

To, že je dům skutečně v dokonalé symbióze s okolní krajinou, dokazuje množství zvířat, které se již během přestavby v jeho těsné blízkosti usídlilo. V některých případech poskytl domov živočichům i dům samotný – např. v případě malé sovy, která se uhnízdila ve štěrbině dřevěného obložení fasády.

Pozemek okolo budovy byl osázen rostlinami, které jsou místní přírodě blízké- doubky, keříky agáve nebo drobnými sukulenty. Svažitý terén je schopen zadržet jen málo vody a proto bylo třeba zvolit vhodné suchomilné rostliny, které svými kořeny zároveň brání v sesuvech půdy dolů ze svahu.

Propojení interiéru s exteriérem se povedlo na jedničku

Autoři projektu se rozhodli naplno využít potenciál okolní krajiny. Počasí je v této části Kalifornie celoročně teplé a mírné. Díky tomu je možné po celý rok pobývat i venku, což umožňují zejména prostorné terasy. Ty jsou podélně propojené s interiérem. V některých místnostech lze posunout celou stěnu a provázat tak vnitřní pokoj s terasou po celé jeho délce.

Toto řešení klade úměrně vysoké nároky na úklid. Zařízení místností je proto zvoleno v maximálně jednoduchém designu. Podlahy jsou pokryté dlažbou a většina prostoru je ponechána volná.

Skloubit zdánlivě neslučitelné. To byl úkol, který před sebou měli architekti při navrhování vícegeneračního domu pro rodinu, která má napůl japonské a napůl chilské kořeny. Lze vůbec skloubit asijský smysl pro detail a jihoamerický temperament? Výsledek posuďte sami.

Dost místa pro všechny generace

Rozlehlé rodinné sídlo se nachází v Aucklandu v severní části Nového Zélandu. Majitelé však mají kořeny po celém světě a proto bylo třeba zahrnout do architektury domu i prvky zdánlivě velmi odlišných stylů.

Dům poskytuje domov hned několika generacím. Kromě majitelů zde žijí také jejich rodiče a děti. K tomu ještě často přijíždějí návštěvníci a další členové rozvětveného klanu. Bylo tedy třeba navrhnout dostatek místa pro všechny s ohledem na specifické potřeby každé generace.

Rodinné sídlo je proto rozděleno do několika pavilonů. Ty jsou umístěny v těsném sousedství, ale poskytují i potřebné soukromí každému členu rodiny. Zároveň zde nalezneme i centrální obývací prostor s kuchyní, kde mohou všichni členové rodiny společně vařit, stolovat, bavit se a odpočívat.

Přestože každá část rodiny obývá odlišný pavilon, často tráví čas společně. Při tak velkém počtu lidí jsou kladeny extrémní nároky na odolnost společně užívaných místností stejně jako jejich snadnou údržbu. Proto je většina vybavení vyrobena z masivního dřeva nebo kamenných bloků.

Přírodní materiály v hlavní roli

Samotný design domu odpovídá současným trendům v oblasti zpracování i materiálu. Vnější fasáda je tvořena dřevěným obložením z místních zdrojů a v přízemí nalezneme množství nosných sloupů postavených z plochých cihel. Ty jsou společným znakem také v interiéru, kde působí teplým a přírodním dojmem.

Tmavé dřevo, kontrastní šedé cihly a velké prosklené plochy jsou charakteristické pro všechny pavilony. Pozemek je díky množství budov poměrně zastavěný a proto architekti upustili od záměru oddělit parcelu od sousedství kamennou zdí ale zvolili jednoduchý nízký plot z masivního dřeva. Podél něj jsou vysazeny okrasné keře, které za několik let vytvoří přirozený živý plot.

Interiér jako místo k setkávání

Vnitřní vybavení domu je tvořeno stejnou barevnou paletou jako exteriér, tedy přírodními a zemitými tóny. Díky velkorysým francouzským oknům jsou přízemní místnosti opticky propojené se zahradou. To má výhodu zejména pokud se sejde celá rodina pohromadě a uvnitř začne být těsno.

Centrální obytný prostor je rozdělen do několika zón, kde mohou členové rodiny trávit společný čas podle svých zájmů. Kromě velkého jídelního stolu a sedací soupravy zde nalezneme i alternativní možnosti společného posezení– zvýšený barový pult se židličkami nebo proutěná křesílka okolo krbu.

Méně je někdy více. To platí i v případě plánování bydlení. Mladá australská rodina hledala jednoduché řešení obytné části zemědělské usedlosti, která by byla snadná na údržbu a přitom poskytovala veškeré zázemí potřebné k pohodlnému životu. Třešničkou na dortu je potom fakt, že dům dokonale zapadá do okolní krajiny.

Prostor na práci i odpočinek

Rodinný dům v Novém Jižním Walesu náleží k rozsáhlé farmě. To z něj dělá zároveň obytný i hospodářský prostor. Správce farmy totiž potřebuje mít přímo ze svého okna dokonalý přehled o celém pozemku, stejně jako o všech příchozích, kteří se blíží po příjezdové cestě. To mělo velký vliv na řešení dispozice domu.

Bydlení je tak složeno ze dvou pavilonů. Severní pavilon je určen pro pobyt členů rodiny během dne. Z vnější strany mu vévodí rozsáhlá terasa, ze které má majitel domu perfektní přehled o pohybu na farmě.

Druhý pavilon je umístěný na jižní straně a je v něm umístěno zázemí pro všechny členy rodiny. Spací místnosti pro rodiče i oba syny jsou tak oddělené od kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem a poskytují soukromí v oddělené části domu.

Chytré řešení s ohledem na lokální klima

Klimatické podmínky v této části Austrálie vyžadují specifické technické řešení. Podnebí je zde horké a terén často svažitý, navíc místy mokrý. Dům je proto posazený na ocelových pilotech.

Umístění obou pavilonů na vyvýšenou kovovou konstrukci řeší hned tři problémy: umožňuje přirozené spodní odvětrávání a ochlazování domu během horkých měsíců. Zároveň brání působení vlhkosti na dřevěné obložení domu. A naposled, umožňuje umístění přízemních budov na svažitý terén bez nutnosti zásahů do půdy.

Přirozená cirkulace vzduchu je zde skutečně na prvním místě. Tomu odpovídá i vnitřní struktura domu. Všechny vnitřní příčky jsou ukotvené pomocí ocelových traverz a nesahají až ke stropu ani k obvodovým stěnám. Díky tomu působí interiér otevřeně a vzdušně.

Místní materiály a jednoduché řemeslné zpracování

Dům je součástí zemědělské farmy a proto se tým architektů při jeho navrhování rozhodl využít místní přírodní zdroje. Kromě ocelového rámu, který tvoří hlavní konstrukci obou pavilonů, je tak použito dřevěné obložení z masivního dřeva pocházejícího z místních zdrojů.

V koupelně a kuchyni, tedy místnostech s vyšší koncentrací vlhkosti, byly použity mohutné žulové bloky. Ty nahrazují dlažbu a obložení stěn v koupelně i pracovní desku v kuchyni.

Dům je pojatý jednoduše, skromně a především prakticky. Rodina správce se stará o rozlehlou farmu a proto je nežádoucí trávit více času údržbou obytných pavilonů. Díky jednoduchému rozložení, kvalitním materiálům i otevřenému prostoru je snadné provádět každodenní činnosti.

Na první pohled odlišný domek je posazený do opečované zahrádky. Obývá jej činorodá korejská seniorka a své nové obydlí chtěla zcela přizpůsobit svým potřebám. To se týmu architektů podařilo na výbornou, tak neváhejte a pojďte dál.

V hlavní roli zahrádka

Jedním z hlavních cílů při navrhování stavby bylo zařídit, aby se jeho obyvatelka cítila co nejméně sama. Samota je v seniorském věku bohužel častým a zároveň nebezpečným jevem, protože přispívá k rychlejšímu stárnutí jak z fyzického, tak duševního hlediska.

Domek je proto obklopený zahradou, kterou jeho majitelka s láskou opečovává. Na jednu stranu je to její hobby, na druhou stranu se jedná o živý organismus, který je třeba pravidelně udržovat. To vytváří smysluplnou náplň volného času pro ženu, která již nemá nikoho, o koho by se mohla každodenně starat. Zahrádka je záměrně umístěna především do uliční strany – při zahradničení se může majitelka setkat s kolemjdoucími sousedy a udržovat tak přirozený sociální kontakt.

Tři oddělení s různým účelem

Půdorys domu je rozdělený do tří částí, které jsou odlišeny nejen účelem, ale také velikostí.

Nejblíže ulici s výhledem do zahrady je umístěna nejmenší část domu. Tady se nachází osobní pokoje majitelky- ložnice s šatnou, koupelna a také místnost pro hydroterapii s malým bazénkem.

Na opačné straně pozemku nalezneme největší křídlo domu. V něm jsou místnosti, které slouží k setkávání s přáteli a dennímu životu. Najdeme zde kuchyň, jídelnu a obývací pokoj. Výška tohoto křídla umožnila také malou patrovou vestavbu, která může sloužit jako pokoj pro hosty, pokud přijedou.

Prostřední část domu je situovaná mezi malým a velkým křídlem a funguje jako přirozená spojnice. Je zde umístěná malá zimní zahrada, která je zároveň vchodem do domu. Nalezneme zde také krb a malý dvorek na letní posezení.

Velkorysý interiér pro jednoho

Navrhnout vnitřní vybavení pro jednu osobu má specifické požadavky. Většinu času zde tráví babička sama, ale výjimkou nejsou ani návštěvy dětí a vnoučat. Proto bylo třeba vybudovat dostatek vestavných úložných prostor, které se využívají jen občas.

Vzhledem k věku majitelky a jejím možným pohybovým omezením najdeme v domku minimum schodů. Použité materiály a povrchy jsou nenáročné na úklid.

Přestože zařízení je moderně minimalistické, nabízí i prostor pro osobní věci a záliby majitelky. Příkladem může být útulně zařízená ložnice plná květin, která přesně odpovídá vkusu své obyvatelky.

Když se řekne luxusní bydlení pro rodinu, každý z nás si představí něco jiného. Architekti se při stavbě rodinné rezidence na břehu moře v Bejrútu doslova vyřádili. Vstupte do světa ohromných prostor, kde se lodě parkují stejně snadno jako auta.

Nekonečný prostor, kam se podíváš

První, co návštěvníka Bejrútského komplexu ohromí, je rozloha rezidence. Několik pavilonů se rozkládá na mírně svažitém pozemku a dům samotný doslova kopíruje pobřežní terén. Dominantou je zatravněný most spojující obytnou a přijímací část domu. Funguje zároveň jako střecha a terasa s výhledem na moře a jeho okolí.

Vnitřní prostory jsou více než velkorysé. Rezidence má sloužit jako obydlí pro rodinu a zároveň místo setkávání jejich přátel. K tomu je uzpůsobené i technické zázemí. Podzemní garáž má neuvěřitelných 20 m na délku a strop se nachází ve výšce 4 metry. Díky tomu je zde možné pohodlně zaparkovat jak osobní vozy, tak přívěs s lodí.

Oddělené zóny pro každého člena rodiny

Dům počítá jak s přijímáním návštěv, tak s intimním prostorem pro rodinný život. Děti mají k dispozici ložnice, hernu i apartmá pro společné aktivity. To je propojeno “tajnou” chodbou do místností, kde se nejčastěji vyskytuje matka, tedy do kuchyně a jídelny. Díky tomu mají obě strany možnost rychlé komunikace, pokud je to potřeba.

Kuchyň je umístěna mezi vnitřní jídelnou a prostornou venkovní terasou. Díky příznivému klima je venkovní posezení k dispozici po většinu roku. Rozlehlý zapuštěný bazén je jeho přirozenou součástí. Kdo dává přednost přírodnímu koupališti, může využít těsné blízkosti pláže.

Hra se světlem

Interiér je zařízen v minimalistickém stylu. Přestože velkolepé vnitřní prostory by snesly i výraznější prvky a dekorace, designéři ponechali volné místo pro rodinné aktivity.

Společnou vlastností všech místností je dostatečný přísun přirozeného denního světla. To je umocněno profilovanou střechou v industriálním stylu, která propouští maximum světla.

Barevná paleta zahrnuje především zemité barvy v kombinaci s betonovou šedí. Na vnitřní vybavení jsou použité zejména přírodní materiály v jejich přirozeném odstínu.

Venkovní stěny jsou z velké části prosklené, ale díky zabudovaným zatemňovacím panelům poskytují dostatek soukromí. Zároveň je možné jimi zastínit příliš slunečního svitu.

Na kanadském venkově panují poměrně nehostinné podmínky k životu. Pokud se někdo rozhodně se zde usadit, je třeba promyslet otázku bydlení do posledního puntíku. Náročné podmínky a studené klima kladou vysoké nároky na konstrukci domu, odměnou je však život obklopený panenskou přírodou.

Dům u jezera, který z hladiny nevidíte

Rodinný dům u jezera Kawagama v kanadské provincii Ontario je postaven kousek od vlnitého břehu, ale přesto na něj z vodní hladiny nedohlédnete. Je záměrně postaven tak, aby dokonale splynul s okolní přírodou. A to včetně takových detailů, jako je barva střechy shodná s odstínem země v lesním porostu.

Vnější nenápadnost domu není náhodná, cílem architektů bylo zachovat původní ráz divoké kanadské přírody bez rušivých stavebních elementů. Jedině tak si mohou život v přírodě její obyvatelé naplno vychutnat.

Přísně v přírodním stylu je také obložení domu, které je tvořeno palivovým dřívím. Spojuje se tak užitečné s designovým – dříví se v zimě využije při topení v krbu a zároveň tvoří přirozenou vnější izolaci stěn. V neposlední řadě také udává barevný tón celé stavbě.

Interiér nabízí úchvatné pohledy na krajinu

V domě, jakým je tato rezidence u jezera, by byl hřích nevyužít krásy okolní přírody i uvnitř. Proto je v tomto duchu zvolena i struktura vnitřních místností. Místo obrazů na stěnách vévodí interiéru rozlehlá okna s masivním rámem. Ten symbolicky ohraničuje pohled do krajiny. V každé místnosti je navíc tento “obraz krajiny” trochu jiný – na jedné straně můžeme obdivovat klidnou hladinu jezera a na druhém pohled na vzdálené vrcholky hor.

Vnitřní vybavení je tvořeno převážně z borovicového dřeva, což koresponduje s místními zdroji. Zařízení je především praktické a designově jednoduché.

Dominantou centrálního obývacího prostoru je mohutná dřevěná klenba, která se rozprostírá vysoko nad místnostmi. Okna umístěná v její horní částí mají za cíl přinést do interiéru dostatek přirozeného světla i v období, kdy je venku vysoká sněhová pokrývka.

Celý dům je řešený tak, aby vstup protínal pomyslnou osu domu, ze které je možné se dostat do všech obytných místností. To usnadňuje pohyb po domě a zároveň působí harmonickým a stylově čistým dojmem.