Author: Ivan Blažek

Během podzimního období je více než rozumné preventivně posilovat imunitní systém, tedy obranyschopnost organismu. Pokud si rádi dopřáváte bylinné čaje, připravujte si je z bylin, které dokážou imunitní systém účinně posílit. Jaké byliny to jsou?

Imunitní systém

Imunitní systém je souhrnem mechanismů, které zajišťují celkovou integritu organismu. Rozeznává a likviduje cizí i vlastní potencionálně škodlivé struktury. Jeho hlavním cílem je obrana organismu proti antigenům a patogenům. Některé byliny však mohou imunitní systém posilovat. Obsahují totiž řadu prospěšných látek, vitamínů a minerálních látek, které mají řadu léčebných účinků.

Echinacea

Echinaceu můžete znát i pod názvem třapatka nachová, kterou můžete vidět jako okrasnou rostlinu na mnoha zahradách. Poznáte ji podle typických tmavě růžově či fialově zbarvených květů. Echinacea posiluje buňky a aktivuje bílé krvinky, které chrání tělo před vlivem mikroorganismů a zdraví rizikových látek. Oceníte ji především v době chřipkových epidemií. Užívat ji lze v podobě tinktury, sirupu, nasušenou či čerstvou.

Kopřiva

Nezapomeňte ani na notoricky známou kopřivu, která má silné detoxikační účinky. Je zdrojem vitamínů A, C, betakarotenu a minerálních látek. Kopřiva detoxikuje organismus, je ideální při chudokrevnosti, ale také při akné či revmatismu. Čistí krev a pomůže i při ekzému. Ideální je sbírat mladé kopřivy na jaře, když jsou ještě plné síly. Nesbírejte velké, již “dospělé” kopřivy, které jsou plné dusíku. Kopřivu si můžete přidat do směsi bylin, jinak by neměla být kopřivová kúra delší než tři týdny. Kopřivu můžete zkombinovat s šípky, mátou, meduňkou, šalvějí a vytvořit si tak detoxikační, mírně uklidňující směs, která posílí imunitní systém.

Ostropestřec

Ostropestřec mariánský má detoxikační vliv na organismus a účinně jej. Díky tomu posiluje odolnost organismu proti nebezpečným látkám. Z ostropestřce se k léčebným účelům využívají především usušená semena.

Rakytník

Rakytník je úžasným zdrojem mnoha vitamínů, minerálních látek, nenasycených mastných kyselin a antioxidantů, viz flavonoidy a karotenoidy. Rakytník přináší ochranu před viry a bakteriemi, zlepšuje paměť a zmírňuje stres. Rakytník můžete konzumovat čerstvý, zamrazit si ho či jej přidávat nasušený do čajů. Podporuje totiž imunitní systém a chrání tělo před chřipkou i nachlazením.

Šípek

Na podzim byste neměli zapomínat ani na sběr šípků, které jsou skvělým zdrojem vitamínu C a podílí se na posílení obranyschopnosti organismu. I když najdete vitamín C v mnoha dalších potravinách, v šípku se vitamín C váže s vitaminem P, díky kterému se v těle lépe vstřebává. Připravte si proto na podzim šípkový čaj pravidelně. Šípkový čaj posílí obranyschopnost, dodá vitamíny, minerální látky a podpoří i správné trávení.

Kozinec

Objevte také účinky, které skrývá kořen kozince blanitého. Obsahuje totiž řadu polyfenolických látek, které mají silné antioxidační vlastnosti, posiluje fyzickou odolnost a zrychluje krevní oběh. Působí také močopudně a podporuje vyplavování škodlivých látek z organismu. Využít z kozince lze kořen i květ.

Směs bylin

Namíchat si můžete i vlastní směs bylin, která vám bude vyhovovat svými účinky a chutí. Může se tak jednat o čaj posilující imunitní systém, který propojíte s účinky uklidňujícími, detoxikačními či povzbuzujícími. Kombinace echinacey, šípku a rakytníku vám dodá silnou dávku vitamínu C. Levandule, meduňka či třezalka propůjčují uklidňující účinky a kozinec a kopřiva skvěle detoxikují organismus.

Je tak trošku podobná heřmánku, pěstujeme si ji na zahradě, kde lze obdivovat její krásný květ. Řimbaba obecná nebo také kopretina řimbaba či vratič řimbaba. Pochází z jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie.

Jedná se o rostlinu až jeden metr vysokou, kterou si můžeme vypěstovat, přežije mírné mrazíky, avšak zimu ne, proto je vhodné ji přemístit domů a máte z ní okrasnou květinu. A nejen to, je i léčivá. Má výrazné aroma.

Sbírá se kvetoucí nať

Z řimbaby se pro léčebné potřeby sbírá kvetoucí nať. Nejlépe začátkem května, kdy má bylina v sobě největší podíl silic. Nať sušíme, od řady jiných bylin, na přímém slunci, což obsaženým látkám v nati ještě více pomůže a také ji můžeme využít čerstvou.

Nať obsahuje

Jak už jsme zmínili, v nati jsou výrazně zastoupeny silice (pine, bornylacetát), dále pak seskviterpenové laktony, oyrethrin, třísloviny, flavonoidy a další.

Léčebné účinky

Kdo trpí na migrény, bolesti zad, kloubů, má problémy se střevy, měl by sáhnout po řimbabě. Ta zklidňuje střeva, klouby, je protizánětlivá, tlumí bolest, rozšiřuje cévy, pomáhá při Crohnově nemoci. Zmírňuje bolest při menstruaci, když pijete čaj několik dní před jejím počátkem.

Rovněž pomáhá při regeneraci dělohy po porodu, i při depresích.

Využití řimbaby

Čaj: jednu až dvě lžičky sušených listů řimbaby přelijeme 1 l vroucí vody. Poté scedíme a pijeme. Chuť je velice nahořklá, ale vydržte to.

Tinktura: čerstvou nať nakrájíme a naplníme s ní světlou láhev asi do jedné pětiny a zalijeme 65 % lihem. Poté 14 dní louhujeme, i na slunci, jen denně protřepeme. Následně pak scedíme. Tinktura se používá častěji než čaj, pozor je silnější.

Mast: čerstvou kvetoucí nať nakrájíme najemno a upěchujeme do 3 keramického hrnku. Poté rozehřejeme domácí vepřové sádlo nebo zakoupíme v lékárně lanolin, a postupně jím zaléváme nať až po okraj. Až vychladne, vložíme vše na den do ledničky a pak vše znovu rozehřejeme a scedíme přes sítko a následně jednu hodinu za stálého míchání zahříváme při 100 °C. Necháme zcela vychladnout, uložíme do chladničky na 7 dní a pak už mast používáme.

Žvýkání listů: při migréně žvýkáme denně až pět čerstvých listů, které po řádném rozžvýkání spolkneme. Bolest hlavy by měla odeznít.

Upozornění: výtažek z řimbaby v žádném případě nesmí užívat těhotné ženy a lidé s léky na ředění krve. U někoho mohou přijít alergické reakce, je potřeba opatrně vyzkoušet.

Muškáty už vymizely z našich okenních parapetů, a tak mnozí lidé přemýšlí, čím tyto okrasné květiny nahradit. Venku přeci jen ještě není takové chladno, aby naše okenní parapety musely být prázdné. Navíc existují kytičky, které snesou i podzimní mrazíky.

Mezi tradičními vřesy a chryzantémami, které jsou sice krásné, ale už jsou tak trochu okoukané, najdeme i nevšední okrasné rostliny, kterými vytrhneme dech každé naší návštěvě i sousedům. Zkuste to letos  s okrasným zelím.

Okrasné zelí je vhodné zasadit do truhlíků, když letničky opouští okenní parapety. Jedná se jinými slovy o kapustu, která zaujme díky množství barev a tvarů, které má. Abychom však vše uvedli na pravou míru, okrasné zelí není vhodné na vaření. Má totiž nahořklou chuť, tudíž ho raději použijte jen jako ozdobu balkonů nebo oken. Díky tomu, že okrasné zelí snese i několik stupňů pod nulou, mnohdy dělá parádu po celou dlouhou zimu.

Okrasné zelí se svým tvarem nijak neliší od klasického zelí, jen je více do tvaru růže. Liší se však především svými barvami. Naleznete nejen zelené odrůdy, ale také odrůdy fialové nebo bílé. Většina odrůd pochází z dalekého Japonska, kde se dokonce pěstují ve velkém v krásných, typicky japonských zahradách. Také je třeba říct, že se samotného pěstování nemusí zahrádkáři bát, jelikož se nejedná o nic složitého – naopak je to zcela jednoduché a nenáročné.

Pěstujeme okrasné zelí od semínka

Kapustu neboli okrasné zelí můžeme pěstovat od semínka. Ideální měsíc pro výsev je začátek léta, během léta si totiž zelí vytvoří dostatek dekorativních listů a na podzim bude dělat jenom velkou parádu. Semena se jen lehce zasypávají substrátem. Po zhruba pěti týdnech dochází k přesazení do větších květináčů.

Samozřejmě je možné koupit si už kvetoucí zelí v květinářstvích.

Barvy přibývají s klesajícími teplotami

Je velice zajímavé, že čím nižší teplota je, tím barevnější okrasné zelí je. Když v noci začnou teploty klesat pod deset stupňů, zelí začne být barevnější než kdy jindy. Důvodem je barvivo, které se v rostlinách produkuje právě při nízkých teplotách. Aby se přirozenému barvení nezamezovalo, nepřehánějte to s hnojením.

Citronovou trávu můžete stejně jako bazalku či jiné běžné bylinky snadno pěstovat doma za oknem nebo na zahrádce. Jedná se o exotickou rostlinu pocházející z jihovýchodní Asie, ale hodně se pěstuje i v Africe, Americe a Austrálii. Je známa i u nás, kde se správně česky jmenuje voňatka citronová.

(more…)

Živé ploty jsou nedílnou součástí velkých zahrad. Pokud nemáte zájem o to, aby vám soused koukal přes plot a sledoval, co na zahradě děláte, rozhodně byste měli na svou zahradu živý plot zasadit. A podzim je nejen podle odborníků ideální čas na sázení živých plotů. Jestli se máte rozhodnout, kdy zasadit živý plot, jenž by lemoval vaši zahradu, tak teď nebo nikdy.

Živý plot je považován za takovou ochranu, je to nenásilná forma zajišťující soukromí, dokonce funguje i jako protihluková a protipachová stěna, která nepropouští ani prach. Pro mnohé je to však jen dekorační prvek, který lahodí lidskému oku. A jelikož jsou živé ploty stále oblíbenější, stále více lidí je chce pěstovat. Jenže jak na to?

Ještě než se pustíte do pěstování zmiňovaných plotů, měli byste si vybrat, jaký zasadíte. Existují volně rostoucí, taky ploty tvarované. Oba druhy mají své výhody a samozřejmě i nevýhody, jako ostatně všechno na světě. Ať iý si ale vyberete jakkoli, jejich pěstování se příliš neliší.

Koncem léta je ideální čas sázet živý plot

Ideální doba je právě nyní čili období pozdního léta. Nejpozději se doporučuje sázet živé ploty během října.

V jaké vzdálenosti od sebe sázet sazenice

Než dojde k zasazení, kolíky si určete prostor, kde budete sázet. Bude to taková vodící linka, kterou během sázení oceníte mít. Poté jen vyhlubte příkop, který bude hluboký aspoň čtyřicet centimetrů a široký tak osmdesát centimetrů. Z příkopu je třeba odstranit veškerý plevel, který se v něm vyskytuje, poté připravte ideální zeminu, která by měla být bohatá na kompost.

Jak daleko sázet živý plot od klasického plotu?

Mnoho nezkušených pěstitelů řeší logickou otázku – jak daleko od klasického plotu vysázet plot živý? Obecné doporučení je sázet keře do vzdálenosti zhruba jeden a půl metru od plotu. Tato vzdálenost je ale silně závislá na konečném rozsahu již vzrostlé zvolené dřeviny.

Příprava sazenic na živý plot

Pokud se rozhodnete sázet živý plot ze sazenic, měli byste vždy zkontrolovat jejich stav. Ideální je, když si pořídíte rostliny v kontejnereu nebo květináčích. Pokud pořídíte rostlinu s volným kořenovým balem, připravte se na to, že budou náročné na zálivku. Navíc bude déle trvat, než zakoření. Jsou však levnější, což je jejich výhoda.

Až si přinesete rostliny domů, nabízí se otázka, jak daleko od sebe je zasadit. Obvyklá vzdálenost mezi sazenicemi je zhruba třicet až padesát centimetrů, ale vždy se řiďte tím, co vám doporučil prodejce. Při určování vzdálenosti se postupuje dle selského rozumu – rostliny mají být od sebe v takové vzdálenosti, aby začaly spojovat stěny během dvou nebo tří let.

Jaké druhy zvolit pro živý plot?

Pro výsadbu živého plotu lze využít de facto všechny dřeviny. Nejčastější volba bývá mezi tím, zda zvolit stálezelené druhy nebo druhy opadavé.

Stálezelené druhy

Nejčastěji se v našich končinách setkáváme s tisy, jalovci, tújemi či cypřiši. Koupě žádného z těchto druhů vás finančně rozhodně nezrujnuje, jedná se o levné a odolné dřeviny, které navíc poměrně rychle rostou, takže plnohodnotný živý plot můžete mít už za pár let.

Živé ploty z listnatých dřevin

Velké oblibě se těší také listnaté typy živých plotů. Nejčastěji hovoříme o habrech, bobkovišních či ptačím zobu, dále skalník, tavolník, mochna, pámelník, dřišťál, hloh, meruzalka a ze stromů pak javor, buk nebo jilm.

Mysleli jste si, že s příchodem podzimu vaše zahrada doslova utichne a že na ní nebude nic, co by rostlo a dělalo radost? Pak jste se spletli. I na podzim můžete mít zahradu plnou krásných květin, podzimní trvalky už čekají, až je zasadíte do záhonů. Kromě tradičních vřesů, aster nebo chryzantém můžete mít svou zahradu plnou méně známých, leč stejně krásných květin, které si zamilujete.

Pokud patříte k pěstitelům, pokud dbáte o to, aby zahrada byla neustále v dokonalém stavu, nezapomeňte na ni letos na podzim zasadit trvalky, které i z tmavé podzimní zahrady udělají pastvu pro oči. Aby byla zahrada atraktivní, i když prší a je sychravo, potřebujete mít vzhledově velice atraktivní rostliny, které vám budou i sousedi závidět. A my vám prozradíme, jaké to jsou.

Vybrali jsme hlavně takové podzimní trvalky, které nejsou mezi pěstiteli a zahrádkáři tak známé, přesto jsou krásné a na podzim jako dělané.

Krásné gaury

Jednou podzimní trvalkou je takzvaná gaura, které se také jinak říká svíčkovec. Jedná se o trvalku, která k nám zamířila před více jak deseti lety, od té doby se však pěstuje hojně na našich zahradách. Svíčkovec dokáže kvést od léta až do prvních mrazů, bude vám tedy dělat parádu ještě pár týdnů.

Tato podzimní trvalka je velice odolná, kvést může buď bíle, nebo sytě růžově. Hodí se hlavně do prérijních záhonů.

Podzimní trvalky jménem verbeny

Verbena nebo také sporýš. To je další známá květina, která miluje podzim v celé jeho kráse. Mají velice poutavé fialové květy, které lákají hodně hmyzu. Jedná se o trvalku, které uděláte největší radost tím, že ji zasadíte do dobře propustné, ale zároveň mírně suché půdy. Hojně se vyskytuje třeba v Číně, kde jsou k vidění hotové fialové pláně.

Modré květy amsonie

Další květinou milující podzim, která vám může záhon rozzářit modrými odstíny, je takzvaná amsonie. Jedná se o dlouhověkou trvalku, která je skutečně velice krásná. Ideální bude, když ji zasadíte na slunné nebo polostinné stanoviště.

Kaly jsou květiny, z nichž se velice často vážou kytice na svatbu. To však neznamená, že se s nimi setkáte jen na svatbě. Můžete si je pěstovat doma nebo taky na zahradě – třeba u zahradního jezírka.

V současné době se o kaly zajímá nejeden člověk. Je to především proto, že jsou opravdu krásné a že kvetou skutečně i v zimě. Sice ne všechny druhy, ale některé druhy rostou opravdu i při pěti stupních Celsia. I když mnozí pěstitelé mají kaly zafixované jako bílé květiny, mají mnoho barev a krásně rozzáří každou domácnost i každou zahradu. Podívejme se na to, jak je pěstovat.

Kornoutice – i tak se jim přezdívá. Jedná se o nádherné, velké bílé květy, které naprosto fantasticky voní. Květ květiny trochu připomíná trubici, která se rozevírá. Jak již bylo zmíněno, existuje mnoho druhů. Některé rostou i během zimy, jiné jsou typicky letní květiny.

Bílé kaly se pěstují nejčastěji

Mezi nejvíce pěstované kaly patří rozhodně bílé kaly, které jsou poměrně robustní. Samotné květy mohou mít až dvacet centimetrů! V přírodě bychom se s nimi setkali zejména v jižní Africe, kde rostou hlavně na bažinatých stanovištích. Jsou typickým příkladem kal, které kvetou v zimě. V době jejich kvetení je totiž v Africe léto, to však znamená, že u nás je chladná zima.

Bílým kalám se daří nejlépe v bytech o teplotě patnácti stupňů Celsia, rostou však i při šesti stupních Celsia. Ideální je pro ně středně těžký substrát skládající se z písku a zeminy. Kaly milují bohatou zálivku, zejména bílé kaly potřebují mít stále v misce zhruba dva centimetry vody.

Pěstujeme letní kaly

Pokud chcete svou letní zahradu oživit krásnými květinami, zvolte právě kaly. Jedná se třeba o druhy Zantedeschia albomaculata nebo Zantedeschia jucunda, které krásně rostou právě v létě. Jejich vegetační období se našim klimatickým podmínkám krásně přizpůsobilo, tudíž lze říct, že zima je pro ně synonymem klidu a odpočinku.

Jestli se rozhodnete letní kaly pěstovat doma, ideální je pěstovat je na slunném stanovišti. Na záhonu však kvetou bohatěji. Letní kaly vyžadují propustnou zeminu, dostatek vláhy je velice důležitý stejně jako pravidelné hnojení. V době klidu se omezuje zálivka. Přicházející dobu klidu poznáte díky sesychajícím listům.

Kaliny jsou okrasnými keři, které dělají parádu po celý dlouhý rok. Zatímco od února do května krásně kvetou, v zimě svým nádherným zbarvením zdobí jinak bílou, zasněženou zahradu. Kromě toho nádherně voní! Pokud jste se s kalinou doposud nesetkali, je načase si ji představit. Jedná se o skutečně nádherný okrasný keř, který by měl zdobit každou okrasnou zahradu.

Kalina je okrasný keř, který pochází a z daleké Asie, konkrétně z východní Asie. I když jsou to keře opadavé, jsou zároveň stálezelené, což je obdivuhodné zejména v zimě, kdy všechny ostatní rostliny upadnou do zimního spánku. Druhů kalin je mnoho, vybírat si můžete dle výšky keře nebo dle velikosti květů. Velice zajímavé je, že kaliny jsou okrasnými keři slovanskými a podle všeho mají poukazovat na nevinnost a čistotu. Právě díky tomu, že se staly symbolem nevinnosti a čistoty, se připínaly mladíkům doprovázející stavební průvod za čepici nebo zdobily nevěstino kvítí v rukou.

Průměrná výška tohoto krásného okrasného keře je zhruba dva a půl metru. Některé keře však mohou dorůst až do výšky čtyř obdivuhodných metrů!

Zamilují si je zejména milovníci hortenzií

Kaliny si velice často na svou zahradu sází milovníci hortenzií. Kaliny totiž mají podobný vzhled květu jako hortenzie, jediným rozdílem je jejich zbarvení. Zatímco hortenzie kvetou zejména do růžových, fialových, modrých či případně bílých odstínů, kaliny jsou světle zelené, následně jsou bílé a poté se zelená s bílou smíchá.

Každý druh je však jiný. Existují i stálezelené druhy, které se až na podzim mění do jiných barev.

Jak se o kaliny starat?

Důvodem, proč jsou kaliny u pěstitelů tak oblíbené, je především nenáročnost pěstování. Nemají žádné speciální požadavky na hnojení ani přihnojování, není třeba je speciálně ořezávat. I když se o kalinách ví, že je možné je nasadit jak na jaro, tak v létě i na podzim, nejlepší doba je taková, kdy je velmi teplé a zároveň suché počasí.

Už po výsadbě potřebují kaliny velmi hojnou zálivku, půda totiž nesmí proschnout až ke kořenům.

Foto: Shutterstock.com.

Rakytník je rostlina, která má velice pozitivní účinky na naše zdraví. Bohužel ho pěstuje čím dál méně lidí, a to kvůli samotné sklizni, která není vůbec jednoduchá. I když samotné pěstování je poměrně snadné, při sklizni se člověk opravdu velmi zapotí.

Plody rakytníku jsou velice drobné, mají miniaturní stopky a trny, tudíž sběr z poměrně osypaných větviček není lehký. Mnozí lidé to dělají tak, že větvičky ustřihnou, jenže to velmi oslabuje keř a příští sklizeň je poměrně slabá. Jiní čekají až na první mrazíky, kdy se plody snadno setřepou. Ať už sklízíte rakytník jakkoli, možná přemýšlíte nad tím, jak plody této rostliny zpracovat. A s tím vám poradíme.

Když bude trpělivosti dostatek a natrháte si dostatečné množství rakytníku, můžete z něj vytvořit mnoho lahodných dobrot, které budou posilovat naše zdraví. Co se z rakytníku dělá nejčastěji?

Rakytníkový sirup milují zejména děti

Pokud smícháte zhruba kilogram vylisované šťávy z rakytníku s půl kilem cukru, můžete vykouzlit fantastický rakytníkový sirup, který si zamilují zejména děti. K tomu přidejte čajovou lžičku kyseliny citronové a chuť je dokonalá. Nezapomeňte, že až naplníte dobře umyté láhve sirupem, musí být sirup dán na chladné a temné místo. Ideální je tedy sklep, do něhož si pro sladkou dobrotu budete rádi chodit.

Rakytníkový med do každého čaje

Samotný včelí med není tak dobrý, jako rakytníkový med. Jedná se o směs včelího medu a sušených rozemletých plodů rakytníku. Jedná se o skvělé zdravé sladidlo, které se hodí do jakéhokoli čaje. Vyzkoušejte to například s ovocným čajem, kterému dodá zcela jinou chuť.

Elixír života zvaný rakytníkový likér

Likér milujeme zejména vaječný, ale slyšeli jste už o rakytníkovém likéru? Jedná se o fantastický elixír života, který je složen ze sušeného rozemletého rakytníku, jenž se smíchá s vodkou nebo koňakem. Likér je třeba scedit, poté se lije do menších láhví, které se opět uchovávají na temném místě.

Jak rakytník prospívá zdraví?

Možná se ptáte, na co je rakytník dobrý. Možná jste doposud o účincích rakytníku neslyšeli. Rakytník například posiluje imunitní systém, jelikož se v něm skrývá hromada vitaminů (především vitamin C). Kromě toho prospívá naší pokožce, dokáže ji regenerovat. Rakytník také zlepšuje naše zažívání a předchází trávicím problémům.

Foto: Shutterstock.com.

Od jara do podzimu na naší zahradě neustále něco roste. Ale ani zima nemusí být obdobím, kde jen vyhlížíme první paprsky. Mišpule, která pochází z orientu, není jen okrasným keřem, ale plodí i velice chutné ovoce, které můžeme sklízet právě v době, kdy už je zbytek zahrady uložený k zimnímu spánku.

Zimní plody

Jednou z největších zajímavostí na mišpuli jsou právě její plody. Ty dozrávají až tehdy, kdy alespoň jednou přejdou mrazem. Díky mrazu získají jedinečnou chuť a změknou – takzvaně zhniličkovatí. Pro mnohé je konzistence mišpulí odrazující, ale věřte, že pokud ochutnáte, naprosto si je zamilujete. Kromě toho, že je můžete konzumovat samotné, se dají použít v kuchyni mnoha způsoby – například:

• Pro výrobu marmelád
• Na kompotování
• Jako zajímavý alkoholový nápoj
• Ve formě sušeného ovoce

Zralé plody, které jsou přešlé mrazem, chutnají jako pikantní marmeláda. Po odtržení slupky se dají vmáčknout do pusy nebo vydlabat lžičkou. Obsahují několik velkých semen. Zralé plody poznáte tak, že začnou pomalu ztrácet svůj dokonalý jablkovitý tvar a vypadají působením gravitace mírně prověšeně. Pokud si netroufáte na hnličkovou konzistenci, lze mišpule otrhat i před prvním mrazem a uskladnit ve sklepě. Jejich chuť však bude více natrpklá a navinulá.

Jak se mišpule pěstuje?

Existuje více odrůd, které se liší velikostí plodů. Mišpule se rozmnožuje obvykle roubováním na hrušeň, na hloh nebo i na jeřáb a kdouli. Ve všech případech se jedná o menší strom. Je samosprašná – k tomu, aby plodila, stačí jediná rostlina; také nepotřebuje opylovače. Rostlina je zdravá, příliš netrpí nemocemi a nevyžaduje žádnou zvláštní péči ani hnojení. Vůči mrazu je velice odolná a snáší i méně kvalitní půdy – nejlépe se jí však daří ve vápenitých, hlinitých a má ráda slunná stanoviště. Není nutné ani dobré ji řezat.

Foto: Shutterstock.com.