SnadnoBydlet.cz

Tag: domácnost

  • Nedávejte utěrku na dvířka od trouby

    Děláme to asi občas všichni. Místo toho, abychom utěrku umístili na háček, raději ji přeloženou zavěsíme na dvířka od trouby. Je to sice velmi pohodlné, v některým případech možná i instinktivní, ale jde také o velmi nebezpečný hazard se zdravím a majetkem. Utěrka, ani nic jiného, na dvířka trouby prostě nepatří.

    Není utěrka jako utěrka

    V dnešní době existují celé stohy utěrek, které se používají k sanitárním a jiným účelům. Od obyčejných textilních utěrek pro utírání nádobí, přes ty z umělých vláken na utírání prachu, až po vysoce specializované, které se používají například k leštění karoserií.

    Liší se tedy nejčastěji způsobem použití a pořizovací cenou. Téměř všechny ale mají jednu společnou věc. Při nesprávném používání a nehygienické údržbě se z prosté utěrky stává časovaná bomba.

    Na dvířka trouby nic nezavěšujte

    Možná vás už napadlo, že hlavní problém utěrky zavěšené na dvířkách trouby je zřejmě v požární bezpečnosti.

    V extrémních případech může samozřejmě dojít i vznícení. Bude se vám to zdát sice nepravděpodobné, nicméně přesně takto vzniká u nás až několik desítek požárů ročně. A určitě nechcete být další číslo ve statistice.

    Navíc nejde jen o oheň. Pokud zavěsíte vlhkou utěrku na rozehřátou troubu, může se vlhkost v textilii vyšplhat na vysoké teploty. Pak už stačí jen málo k případným opařeninám, zejména u dětí.

    Foto: Freepik

    Utěrky jako semeniště bakterií

    Nesmíme zapomínat ani na pravidelnou obměnu použitých utěrek a jejich časté praní. Nezáleží na tom, jakým způsobem se utěrka používá. Důležité je, kde se používá. A pokud se má vyskytovat v prostředí, kde se manipuluje s potravinami, je správná hygiena naprosto stěžejní.

    Utěrka se totiž velice rychle stává semeniště různých baterií, virů a ještě častěji plísní. Vlhkost, správná domácí teplota a neustálý přísun živin z různých nečistot, je vynikající příležitost pro nevyžádanou návštěvu z mikroskopického světa.

    To pak může vést k různým zdravotním potížím strávníků i obyvatelům bytu či domu. Nejčastěji se jedná o potíže kožní, trávicí a v horším případě i respirační. A bohužel se nejedná pouze o ojedinělé případy. Za nevhodný stav utěrek na nádobí a jejich uskladnění, může hygienická kontrola zavřít celou restauraci.

    Utěrky po použití nechte vždy řádně vyschnout, nenechávejte je v přímé blízkosti potravin a pravidelně je střídejte. Není přeci nutné, kvůli špinavé utěrce, si přivodit nějaké problémy.

    Foto: Shutterstock, zdroj: TheKitchn, Apartmenttherapy

  • Špatným použitím pečicího papíru můžete hodně pokazit

    Pečicí papír používá majoritní většina kulinářů po celém světě. Tento pomocník zajistí, že se pečené potraviny nepřipálí k povrchu. To ví asi každý. Nicméně stále velmi mnoho lidí používá pečicí papír špatně. A víte, jak se vůbec vyrábí?

    Výrobní proces papíru překvapí

    Hlavní surovou složkou je látka zvaná dřevovina. Ta se vyrábí, stejně jako surovina pro běžný papír, ze stromů. Metoda výroby se nicméně liší, je u ní používáno více mechanizace než chemie. Dnes se navíc v rámci ekologie dřevovina vyrábí z recyklovaných vláken papíru.

    Dřevovina se namáčí do roztoku kyseliny sírové. Ta tuto složku částečně rozpustí. Díky tomu se vytvoří zesílený síťový materiál s vysokou tepelnou odolností, hustotou a stabilitou a zvýšenou nepřilnavostí. Tím vzniká papír pergamenového charakteru, který kuchařky používají dnes.

    Jak používat pečicí papír

    Pečicí papír většina z nás používá stylem “nějak cca to utrhni a mrskni to na plech”. To je sice metoda velice rychlá, ale vhodná spíše pro zcela základní pečení. Pro lepší kulinářské výtvory je potřeba pečicí papír používat více sofistikovaně.

    V případě pečení na obyčejném plechu se nedoporučuje papír nijak mačkat. Navíc musí mít přesné rozměry plechu. Běžná vlastnost papíru je rolovaní se zpátky do ruličky. Tomu předejdeme pomazáním rohů trochou másla, těsta, případně vody a přilepíme je přímo k plechu.

    Použit vody pod plech k lepšímu držení celého papíru je možné pouze v případě odpalovaného těsta, kynuté těsto se s vodu pod papírem neupeče dobře.

    Foto: Freepik

    Naučte se tvarovat

    Tvarování papíru se hodí hlavně v případě pečení dortů a jiných pochutin, které vyžadují umístění do vyšších forem.

    Odměřený a ustřižený papír přiložte k formě, kterou otočíte vzhůru k nohama. Následně ho skládejte podle tvaru formy. Skládané rohy musí dobře držet tvar. Po vyvarování všech rohů papír bez mačkání a natahování stáhněte, otočte formu zpátky a papír do ní vložte.

    V případě kulaté dortové formy si jí nejdříve na papír obkreslete dno a přidejte si k tomu 2-3 centimetry na pás. Po vystřižení správného tvaru obskládejte kolem pásu a vytvoříte nepřilnavé dno.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Epicurious, wikiHow

  • Jak jednoduše vyčistíte popelnici. Jednou za čas je to nutné

    Čištění popelnice není příjemné, není voňavé, není vyhledávané, ale je bezesporu nutné. Alespoň tedy jednou za čas bychom měli nádobu na odkládání odpadu řádně vyčistit a vydezinfikovat. Zbavíme se tak nejen zápachu, ale také různých zdravotních rizik.

    Schválně si zkuste vzpomenout, kdy naposledy jste myli popelnici. Rozpětí nejčastějších odpovědí bude od nikdy do nepamatuji si. Přitom jde o nezbytný úkon, který zajistí odstranění neustálého zápachu a žádanou hygienickou čistotu odpadní nádoby.

    Základní čištění popelnice

    Úplně nejzákladnějším způsobem čištění popelnice je samozřejmě použití vody, zahradní hadice, případně pomocí vysokotlakého čističe (vapky). Pro naše účely si ale rozdělíme popelnice na plastové a plechové.

    Čištění plastové nádoby je snadnější. Nejdříve z popelnice odstraňte všechny zbytky, které jdou snadno odstranit. Následně zhruba do poloviny popelnice napusťte vodu a nechte alespoň dvě hodiny nečistoty odmočit. Pro lepší efekt můžete do vody nalít litr běžného kuchyňského octa. Pomůže s odmočením větších nečistot. Odpadní vodu z popelnice vylijte a zbylé nečistoty odstraňte pomocí proudu z hadice, případně vysokotlakého čističe. V případě silnější špíny můžete na pomoc povolat kartáč, případně, jako nouzovku, obyčejné koště.

    Plechová popelnice je většinou pozinkována a měla by vydržet dlouhodobé působení vlhkosti. Zde můžete postupovat téměř identicky, nicméně vodotěsnost podobných popelnic je spekulativní. Zde nejlépe použijte rovnou hadici, kartáč a nějaký saponát. Popelnici nechte následně hrdlem dolů řádně vyschnout. .

    Dezinfekci popelnice nepodceňte

    I vodou umytá popelnice může stále zapáchat. Zápachu se nejlépe zbavíme řádnou dezinfekcí. První krok jsme učinili nalitím octa. To ale samo o sobě nestačí.

    Jako dezinfekce a zároveň osvěžovač nám poslouží klasické savo s rozprašovačem. To můžeme použít na oba typy popelnic. Vnitřní prostory řádně savem vystříkejte a nechte zhruba 20 minut působit. Po uplynutí této doby vše řádně vypláchněte vodou a nechte vše řádně vysušit.

    Čištění byste měli provádět alespoň jednou za tři měsíce.

    Foto: Freepik

    S čištěním popelnic může pomoci město

    Některá města, případně společnosti pro svoz odpadu, nabízí ve svých službách pravidelné čištění popelnic. Samozřejmě za mírný poplatek. I tak jde ale často o lákavou možnost, jak se vyhnout těmto povinnostem. Informujte se na svém úřadě, nebo přímo u odpadní společnosti. Často ani není potřeba někam s popelnicí jezdit. Popelářské vozy jsou často již vybaveny k podobným úkolům.

    Foto: Freepik, zdroj: Glad, Apartmenttherapy, Simplegreen

  • Na čištění pračky musíte použít jednu konkrétní věc, jinak vám dlouho nevydrží

    Čištění pračky patří mezi nezbytné činnosti, které prodlužují životnost tohoto přístroje. Často ale mnoho lidí tuto povinnost zanedbává a pak se diví, že jim po záruce pračka vypoví službu. Pořízení nového přístroje pak přijde na tisíce korun, které nám pak často chybí někde jinde. Čištění pračky nebývá náročné a často stačí zkombinovat dvě, tři ingredience pro docílení potřebného efektu. My si dnes představíme několik metod čištění, které nám zajistí dlouhodobou funkčnost pračky.

    Čištění není složité

    • Čištění horkou vodou

    Pokud zrovna nemáte po ruce absolutně nic, na nejzákladnější vyčištění nám postačí jen horká voda. Nastavte program na nejvyšší teplotu a pusťte pračku na prázdno. Pro zlepšení efektu můžete přidat trochu prostředku na nádobí.

    • Nezapomínejte na zásobník na prášek

    I zásobník pracího prášku potřebuje, čas od času, trochu péče. Vyjměte zásobník z pračky a nechte ho odmočit v horké vodě. Následně ho důkladně vyčistěte pomocí kartáčku a řádně vysušte. Poté zkontrolujte dutinu v pračce a odstraňte nečistoty i zde.

    Tato část pračky obsahuje překvapivě ohromné množství nečistot, což je často důvodem špatně vypraného prádla.

    • Na zápach použijeme bílý ocet a jedlou sodu

    Kombinace octa a sody je známá jako účinné čistidlo na všechny možné nečistoty. Nejinak je tomu i zde.

    Nastavte opět program na nejvyšší teplotu a do bubnu nalijte velký hrnek bílého octa. Bílý ocet je výborná dezinfekce a odstraňovač zápachu. Po doběhnutí mycího programu nasypejte do bubnu půl stejného hrnku jedlé sody a celý postup opakujte. Soda dočistí zbytek pračky, odstraní zbylý zápach a ošetří nerezové části spotřebiče. Po tomto procesu nechte pračku přes noc vyschnout.

    • Na velký problém s nečistotou použijeme bělidlo

    Bělidlo se nepoužívá jen na prádlo, ale také na čištění silně zasažených ploch. Bělidlo je zkrátka silný “utrejch”.

    Do bubnu pračky nalijeme půl velkého hrnku bělidla a druhou polovinu do zásobníku na prací prášek. Pustíme program s nejvyšší teplotou a necháme ho do poloviny běžet. V polovině program zastavíme a necháme pračku hodinu v klidu. Po uplynutí této doby necháme program doběhnout. Následně ještě spustíme program na máchání prádla, aby se bělidlo dobře vyplavilo ze všech míst.

    Po doběhnutí máchání vytřeme řádně buben, těsnění a zámky čistým, vlhkým hadříkem. Pračku necháme řádně vyschnout.

    Foto: Shutterstock

    Opomíjené drobnosti

    • Myslete i na filtry

    Filtr patří mezi silně opomíjené věci. Přitom zanesený filtr neplní svou funkci a dochází opět ke kontaminaci vypraného oblečení.

    Filtr z pračky vyndejte dle návodu. Následně vyčistěte prostor kolem filtru a vytřete ho do sucha. Špinavý filtr necháme odmočit v horké vodě se saponátem. Poté ho kartáčkem jemně zbavte všech nečistot a nechte ho vydezinfikovat v octové vodě (1:1 vody a acta)

    • Těsnění a zámky

    Po každém praní je nutné zkontrolovat všechna těsnění a zámky. I zde se totiž usazuje velké množství nečistot, která nám následně mohou vyprané prádlo zaneřádit. Pečlivě a s citem vytřete všechna místa na těsnění a odstraňte případné nánosy.

    Jak často čistit pračku?

    Záleží na druhu údržby. Nicméně v rámci prevence je dobré vyčistit pračku, pomocí octa či bělidla, alespoň jednou za 14 dní. Filtr kontrolujeme každý měsíc, v závislosti na intenzitě praní i dříve. Těsnění a zámky se musí vyčistit po každém praní.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Architecturaldigest, BHG

  • Žlutých skvrn na polštářích se zbavíte snadným trikem

    Polštáře v domácnosti plní funkci nejen jako prostředek k pohodlnému spánku, ale stále častěji i jako komfortní prvek k sezení, příležitostnému odpočinku a jako dekorační předmět. Často ale přehlížíme samotnou údržbu a čištění polštářů. Pří špatném zacházení můžeme polštáře nejenom poškodit či zničit, ale můžeme si zadělat na případné zdravotní potíže.

    Jak často prát polštáře?

    Záleží na typu výplně. Některé polštáře je lepší držet od pračky dál, jiné můžeme vesele nacpat do pracího bubnu a další vyžadují speciální zacházení. Průměrně se doporučuje prát samotné polštáře (neřešíme povlaky) zhruba 3x do roka. V případě velkých polštářů na spaní minimálně jednou za dva měsíce. Dekorativní polštáře, které nejsou užívány k běžným potřebám, stačí prát jednou za půl roku.

    Berme na zřetel, že se nebavíme o potazích. Ty měníme, v případě postele a pohovky, minimálně jednou za deset dní.

    Polštáře se totiž velmi rychle stávají vynikajícím hotelem pro různé organismy a nečistoty, které bychom v domácnosti radši neviděli. Pot, kousky kůže, vlasy, řasy a jiný organický materiál je živnou půdou pro plísně, bakterie, roztoče, viry a jiné parazity. A my k nim každý večer přikládáme tvář a ústa. To není příjemná představa, že.

    Typy pro správné praní

    Běžné polštáře lze většinou vyprat v pračce na běžný program. Jsou ale výjimky, kdy je potřeba postupovat velmi obezřetně.

    • Polštáře z běžného a prachového peří

    Ujistěte se, zda lze tento polštář vůbec prát v pračce. Tato informace bývá uvedena na štítku. Následně zkontrolujte celistvost a švy polštáře, nesmí být nikde poškozen, aby peří neuniklo ven.

    Perte na nejjemnější program, který pračka umožňuje. Pokud možno, přidejte do bubnu i pár kusů povlečení stejné barvy. To minimalizuje riziko poškození.

    Vyprané polštáře sušíme v sušičce na nejdelší možný program a při nejnižší teplotě. Přidejte i pár suchých ručníků. Ty pomohou vytáhnout vlhkost a celý proces se velmi urychlí. Nejšetrnější, ale nejdelší, je samozřejmě sušení vzduchem.

    • Pěnové polštáře

    Pěnové výplně do pračky nepatří. Hrozilo by totiž jejich zničení a ztráta tvaru. Tento typ polštářů se musí nejdříve řádně vysát a následně vyčistit vlhkým hadříkem. Dejte pozor jaký přípravek na čistění používáte. Některé totiž mohou způsobit nevhodnou reakci s pěnovým materiálem a poškodit ho.

    Foto: Shutterstock

    Na žluté skvrny existuje několik receptů

    Žluté skvrny na polštáři nejsou nic jiného než zažrané nečistoty. Není potřeba se polštářů hned zbavovat. Existují totiž metody, jak se těchto skvrn účinně zbavit.

    1. Napusťte do vany horkou vodu polštáře do ní namočte. Následně přidejte dvě tablety do myčky. Řádně vše promíchejte a nechte do rána odstát. Vše pak řádně opláchněte čistou vodu a nechte uschnout.
    2. Zase ten ocet. Pokud se vám nechce plýtvat tablety do myčky, zkuste do vany nalít půl láhve octa a opět nechat do rána odstát. Pak už jen polštář vyperte v pračce, případně dočistěte ručně.
    3. Běžným receptem je i kombinace pracího prášku, půl hrníčku bělidla a půl hrníčku boraxu. Vše smíchejte s teplou vodou a polštář properte. Následně vyperte polštář dle návodu na cedulce.

    Receptů bude jistě existovat více. Nicméně vám předkládáme ty, které máme osobně vyzkoušené. Přejeme hodně zdaru při praní polštářů.

    Foto: Shutterstock, zdroj: TasteofHome, Express, ReadersDigest



  • Pokud okna umyjete správně, vydrží čistá i několik měsíců

    Čistá a blýskavá okna jsou výkladní skříní každé domácnosti. Avšak mytí a čištění oken často nepatří mezi vyhledávané činnosti. Existují ale způsoby, jak si práci značně ulehčit a udržet okna čistá po nejdelší možnou dobu.

    Důležitá je příprava celého okna

    Než se pustíme do samotných okenních tabulek, je nutné prvně připravit na mytí samotné okno jako celek. Nejdříve se musíme postarat o to, aby nám po prvním dešti umyté okno nevypadalo jako předtím.

    Zaměřte se na žaluzie a důkladně je oprašte a umyjte. Následně napněte pozornost na rám okna i zde ho důkladně vyčistíme. Věnujte zvláštní pozornost spárám a různým dutinám. Zde se usazují nečistoty, které se při dešti uvolní a opět okno zaneřádí.

    Přesuneme se k parapetům. Od špinavých parapetů se při dešti odráží nečistoty a ulpívají opět na okně. Tomu se musíme vyhnout a čištění parapetů nepodceňujeme.

    Nyní můžeme přistoupit k samotným okenním tabulkám.

    Freepik
    Foto: Freepik

    Mytí oken má své postupy

    Po naší úvodní přípravě okna pravděpodobně vypadají ještě hůře než původně. To ale v ničem nevadí a my se s chutí pustíme do díla.

    Způsobů, jak umýt okna do oslňujícího lesku je celá řada. Projdeme si spolu několik tipů, které zaručeně fungují.

    • Jedním z nejjednodušších kombinací je teplá voda s octem. Ocet je univerzální čistič, který se skvěle hodí k mytí oken. Pro lepší efekt můžeme do octové vody přidat několik mladých kopřiv, které necháme chvíli louhovat. Okna myjeme od shora dolů. Používáme nejlépe utěrku z mikrovláken, které nezanechávají šmouhy a ani nepouští drobné nitě. Čistá okna následně přemyjeme vodou s čistým lihem, který nám pomůže docílit dokonalého lesku.
    • Dalším zajímavým receptem je použití odvaru z bramborových slupek. Slupky přelijeme vřelou vodu a máme hotovo. I zde se jedná u velmi účinný prostředek k mytí oken. Přidejte i trochu soli, okna pak budou více zářit.
    • Okna vždy myjeme za vhodného počasí. Nesmí být velké vlhko, teplota nesmí být pod 5 stupňů a vyhýbáme se i přímému sluníčku i vysokým teplotám.
    • Může si na pomoc pořídit i profesionální náčiní. Zde ale musíme zvážit, zda se nám jejich pořízení vyplatí. Pokud bydlíme v domě, kde máme k umytí jen pár oken, necháme peněženku raději odpočívat.

    Foto: Shutterstock, zdroj: BobVila, GoodHouseKeeping

  • Špatné úklidové návyky. Jak se jim vyhnout, abyste doma nenapáchali více škody

    Uklízení v domácnosti není pro většinu lidí oblíbená činnost. Je tedy přirozené, že si mnoho z nás (často spíše podvědomě) ulehčuje práci. Bohužel často na nesprávných místech. Místnost pak sice blýská čistotou, ale pod pokličkou se pak skrývají nehezká tajemství. Jaké špatné návyky, spíše tedy zlozvyky, jsou mezi námi nejběžnější? Dáme vám několik tipů.

    Odkládáme drobné údržbářské práce

    Kapající kohoutek, netěsný sifon a protékající toaleta jsou jen některé z výčtu prací, které neradi řešíme ihned. Přitom jde často o velmi rychlé opravy, které nezaberou mnoho času. Pokud ale dlouho odkládáme případné opravy, zaděláváme si na velký problém. Z kapání se stává malý proud a nakonec až vodopád. Pak už je pozdě nadávat sám sobě a nezbývá než sáhnout hlouběji do peněženky.

    Neodkládejte drobou údržbu domácnosti. Velmi často stačí pár minut práce na vyřešení problému. Vyhnete se tak i velkým problémům v budoucnosti.

    Nevyměňujeme filtry ve ventilacích

    Filtry v domácích klimatizacích a jiných ventilačních systémech, jsou velmi opomíjené. Přitom jde o věci, které mají zásadní vliv na naše zdraví. Nemusí nutně jít jen o zařízení doma, například stejné je to i ve vozech.

    Filtry se musí měnit nejpozději jednou za půl roku v domácích systémech a jednou za rok ve vozidlech. Na filtrech se usazují různé nečistoty, drží se zde často vlhkost a vznikají zde kolonie bakterií, plísní a virů. Ty se vlivem proudění dostávají do ovzduší a tím si najdou cestu do našich plic. Tím máme zaděláno na vážná respirační onemocnění.

    Hromadíme zbytečnosti

    Je zcela přirozené ponechat si věci, které mají pro nás citovou hodnotu. Je ale nezbytné ponechávat si opravdu všechno? Velkým problémem je i hromadění věcí. Zbytečnosti, kterých se odmítáme vzdát, zabírají často mnoho místa a fungují spíše jako lapače prachu.

    Udělejte si tedy čas od času drobnou revizi upomínkových předmětů. Tričko, které jsme si koupili na Kokoříně a má jen pět děr, už totiž není věc citové hodnoty, ale hadr vhodný k vyhození. Bývá často obtížné se těchto věcí zbavit, nicméně si na ně stejně brzy ani nevzpomenete.

    Nečistíme dostatečně odpady

    Další položkou jsou odpadní roury. Zanedbaný odpadní systém je zdroj velkého množství zápachu a nečistot. Nemluvě o tom, že může dojít k ucpání či poškození odpadního systému. V případě bytových jednotek můžete způsobit škody nejen sobě, ale také ostatním. Pak se jedná o velmi drahé opravy. Odpady se musí čistit velmi pravidelně.

    Doporučujeme, vždy na konci dne, nalít do odpadu litr vřelé vody se solí. Jednou za týden pak použít čistič odpadů.

    Foto: Shutterstock

    Klávesnice, mobily a ovladače

    Na klávesnici je daleko více bakterií, než na záchodovém prkénku. Stejné je to s mobilem, případně s ovladačem od televize. Nezapomínejte pravidelně dezinfikovat a čistit tyto přístroje. Držíme je každý den v ruce, v případě mobilu je dáváme blízko k ústům a uším. Zkuste si představit, že si přikládáte záchodové prkénko k ústům. Nechutné, viďte? Mobilní telefon je ale často horší.

    Špatné návyky jsou železná košile

    Změnit své návyky bývá velmi složité. Zažité věci jsou prostě železná košile. Je třeba si uvědomit, že v tomto případě, sami sobě kazíte práci. V extrémních případech může jít nejen o peníze, ale třeba i o zdraví.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Blog.nationwide, Nytimes, BHG

  • Fotovoltaika umístěná na balkonech bytů. Nejspíš se bez ní neobejdeme

    Solární panely jsou dnes velice oblíbené. Fotovoltaika je jednou z nejlevnějších možností, jak generovat velice levnou elektrickou energii z obnovitelného zdroje. Navíc na solární panely existují poměrně rozsáhlé dotační programy, jejich montáž je relativně snadná a lze je umístit téměř všude. U našich sousedů ale došli ještě o kousek dál. Vláda spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko (východní Německo) se rozhodla dotovat rozsáhlou výstavbu solárních panelů na soukromých objektech. Jedná se hlavně o střechy, fasády, balkony a terasy.

    Jde o zajímavý koncept a německý model bude pravděpodobně inspirací i pro naše zákonodárce.

    Fotovoltaika do každé domácnosti

    Vládní zastoupení této spolkové země uvolní do tohoto programu 10 milionů euro, v přepočtu na koruny jde zhruba 250 milionů korun.

    Těmito penězi se vždy pokryje část nákladů vzniklých při instalaci solárního panelu do provozu. Nezahrnuje tedy samotné pořízení modulu, ale pouze jeho montáž. Dle nákladovosti montáže se vypočítává i výše samotné dotace. Hodnota finančního příspěvku se pohybuje od 350 do 500 euro (8500-12000 Kč). Tato sleva se vždy aplikuje pouze na celou domácnosti či byt, není možné ji tedy čerpat na jednotlivé členy domácnosti, nebo celou nemovitost.

    Foto: Shutterstock

    Podpora pouze pro malá zařízení

    Tento německý dotační program se týká pouze zařízení, která se řadí do skupiny malých systému do výkonu 600 W. Cokoliv nad tento výkon do dotací nespadá. K žádosti o dotaci bude tedy nutné doložit, že instalované zařízení splňuje tyto podmínky.

    Tato podmínka má svou logiku. Malé solární moduly do 600 W nepodléhají v Německu žádnému schvalovacímu procesu. K jejich montáži tedy není vázána žádná ohlašovací povinnost státním institucím.

    Tím případní zájemci o tento program ušetří obrovské množství času, sníží se administrativní zátěž, omezí se byrokracie a domácnosti uspoří na dalších případných úředních poplatcích. Rychlost a efektivita celého programu tím nabývá zcela jiného směru, než bylo doposud běžné. Jedinou povinností je pouze registrace solárního modulu u svého distributora energie.

    Jakou má fotovoltaika návratnost

    Běžný fotovoltaický panel stojí zhruba 9-15 tisíc s montáží. Ten vyrobí každý rok elektřinu v hodnotě zhruba 1500 korun. Návratnost je tedy zhruba do 8 let, při běžných cenách energií. Logicky, při masivním zdražování, se doma návratnosti rychle krátí.

    Podpora zelené energie a energetické soběstačnosti je správným krokem k omezení závislosti na světových energetických trzích. Jedná se i o dobrou metodu boje proti drahým energiích. V budoucnu pravděpodobně dojde k rozšíření podobných programů v celé Evropě.

    Foto: Shutterstock, zdroj: efotovoltaika, pv-magazine, dw

  • Zubní pastu si můžete vyrobit sami. Bude levnější a bez chemie

    V dnešní době je zubní pasta naprostou samozřejmostí. Je všude k dostání, má nepřeberné množství chutí, barev a jiných vymožeností. Samozřejmě je velký rozdíl v pořizovací hodnotě. Velmi levné zubní pasty mají efekt spíše jen na oko, obsahují mnoho chemikálií, o jejich zdravotní nezávadnosti se vedou často spory a kvalitní zubní pasty bývají zase velmi drahé. Dilema nákupu můžete vyřešit výrobou vlastní zubní pasty. Je to velice snadné a výsledný produkt je ekologický, velmi kvalitní a účinný.

    Je zubní pasta při požití nebezpečná?

    Zubní pasta je farmaceutický produkt, který není vhodný k přímé konzumaci. Podobná upozornění najdete na každé tubě s pastou. Každý již někdy zkusil pastu ochutnat a spolknout. A brzy jste zjistili, že existují věci, které se konzumaci hodí daleko lépe. Při nadměrném požití pasty zásadní nebezpečí nehrozí. Spíše nás čekají nepříjemné epizody na toaletě.

    U malých dětí je riziko nadměrného požití z důvodu lepší chuti samotné pasty. Zde to může mít horší následky v podobě křečí bříška, průjmu, zvracení a jiných radostí, kterým je lepší se vyhnout.

    Jedlá soda v hlavní roli

    Jedlá soda je zásadní složkou při výrobě domácí zubní pasty. Receptů existuje velmi mnoho a my jsme vybrali ty, které jsou na výrobu nejlehčí a nejlevnější.

    • Jedlá soda + voda

    Nejzákladnější recept je prosté mísení vlažné vody a sody do pastového skupenství. Je to ale naprostá nouzovka. Takováto pasta sice čistí dobře, ale nemá dobrou chuť a nezbaví ústa zápachu. Doporučujeme, když už nic jiného není po ruce.

    • Recept od instruktorů přežití

    Tento způsob pochází ze zkušeností vojáků, dobrodruhů a instruktorů pro přežití v přírodě. V případě, že nemáte jinou možnost ústní hygieny, použijte malý uhlík z táboráku. Uhlí obsahuje aktivní látky, které pomáhají při čištění a bělení zubů. Jednoduše malý uhlík rozdrťte a smíchejte s malým množstvím vody. Výsledný produkt můžete použít stejně jako pastu na zuby. Pokud nemáte kartáček, uhlík jednoduše rozkousejte. V obou případech si dobře vypláchněte ústa.

    Foto: Shutterstock
    • Jedlá soda + kokosový olej + éterické oleje

    Dvě lžíce kokosového oleje smícháme s jednou lžící jedlé sody. Následně přidáme 10-20 kapek éterického oleje dle chuti a potřeby.

    Éterické oleje mají totiž různé účinky a záleží jen na nás, která zrovna využijeme.

    1. Eukalyptus je protizánětlivý a zlepšuje celkové klima v ústech.
    2. Hřebíček se používá proti plísním, kvasinkám a virům. Navíc působí jako anestetikum na bolesti zubů.
    3. Měsíček je antibakteriální a pomáhá při hojení různých poranění v ústní dutině.
    4. Mátu ocení hlavně lidé, kteří na afty. Její další účinky jsou opět antibakteriální a dobře osvěží dech.
    5. Citron, skořice, pomeranč a rozmarýn se liší chutí, ale jejich účinky jsou vesměs identické. Bojují s bateriemi, viry a plísněmi.
    • Jedlá soda + xylitol + bentonitový jíl

    Xylitol, neboli dřevný cukr, chrání zuby před zubním kazem, přispívá k mineralizaci zubů a má antibakteriální účinky. Tento “”hodný cukr” útočí na ústní mikroflóru, která zodpovídá za vzniky zubních kazů. Bentonitový jíl zase v sobě obsahuje mnoho vitamínů a minerálů pro zdravý růst zubů.

    Smísíme lžíci xylitolu, lžíci jedlé sody a lžíci bentonitového jílu. Tuto pastu nesmíme skladovat k kovových krabičkách, jelikož by reakce kovu s pastou by znehodnotila celé dílo. Pastu nabíráme pouze dřevěnou špachtličkou.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Blog.mountainroseherbs, news-medical

  • Trápí vás nízký tlak vody? Možná vám nekontrolovaně uniká. Raději zkontrolujte i vodoměr

    Nízký tlak vody v domě stojí za okamžitou pozornost. Nejčastěji jde o drobnou závadu, která se dá vyřešit během několika minut. Ujistíme se ale, zda se nejedná o problém, který potřebuje zásah odborníka. Ignorace těchto potíží nás může přijít na nemalé peníze.

    Ke zjištění příčiny postupujte po jednotlivých krocích.

    Zkontrolujte všechna místa

    Nejdříve se ujistíme, zda nejde o lokální problém v jednom kohoutku. Kontrolujeme tedy tlak v celém domě a všechna místa, kudy by mohla voda unikat. Kohoutky, přípojky, obnažené potrubí, doma i venku. Následně vyzkoušejte tlaky studené i teplé vody. Pokud dobře tlakuje jen studená voda, problém bude nejspíše v ohřevu vody.

    Pokud se skutečně jedná o lokální problém jednoho místa, tak je to malá výhra. Zkontrolujte baterii a vyčistěte perlátor. Než perlátor namontujete zpátky, vyzkoušejte tlak vody bez něj. Pokud ani tentokrát voda neteče dobře, musíme pokračovat v dalším vyšetřování.

    Další na ráně je pravděpodobně toaleta. Zkontrolujte těsnost splachovacího zařízení. Pokud není únik jasně viditelný, použijte do nádržky trochu barviva. Snadno tak uvidíte, zda záchod protéká.

    Při čekání na výsledek těsnosti můžete zkontrolovat místa, kudy vede vodovodní potrubí a hledejte vlhká místa. V případě, že voda uniká skrze prasklé potrubí, uzavřete ihned vodu v domě a volejte instalatéry.

    Kontrola tlaku v regulátoru a uzávěru vody

    Dalším místem je hlavní uzávěr vody a regulátor tlaku vody. Zkontrolujte, zda si někdo nehrál s uzávěrem a regulátorem vody, případně hledejte úniky vody. Regulátor tlaku vypadá jako malý zvon se šroubem na vrchu a bývá na přívodu vody do objektu.

    Na regulátoru zkuste zvýšit tlak vody pomocí šroubu.  Pro zvýšení tlaku vody utáhněte šroub otáčením po směru hodinových ručiček. V případě poruchy regulátoru ho nechte vyměnit.

    U hlavního uzávěru vody otočte ventilem tak, aby byl zcela otevřený. Následně zkontrolujte, zda nízký tlak vody přetrvává. Pokud ne, byl na vině nejspíše špatně nastavený ventil uzávěru nebo regulátoru. Pokud je tlak stále nízký, pravděpodobně voda někudy uniká.

    Únik vody si potvrďte i na vodoměru. Jednoduše si zapamatujte poslední stav a zhruba tři hodny nepouštějte nikde vodu. Po pár hodinách zkontrolujte číselník znovu. Pokud se liší, je únik vody potvrzen.

    Foto: Shutterstock

    Nízký tlak teplé vody je problém v ohřevu

    Pokud nás zlobí pouze tlak teplé vody, je viník téměř předem jasný. Značí to problém v systému ohřívání vody.

    Zkontrolujte uzávěr teplé vody, zda je řádně otevřen, případně zda není poškozený. Když i při úplném otevření teplé vody nízký tlak přetrvává, jsou poškozeny buď rozvody, v horším případě celý ohřívač.

    V případě potíží s tlakem teplé vody toho sami moc nezmůžeme. Opravu ohřívače, případně celého paroží s rozvodem teplé vody, musí řešit odborníci. S každým takovým problémem nikdy neváhejte požádat o pomoc.

    Foto: Freepik, zdroj: Simplygreenplumbing, Homeserve