Věděli jste, že existují rostliny, které postrádají schopnost fotosyntézy? Hnilák smrkový je právě taková nezelená rostlina, ve které tento proces nevzniká. Rostlina má žluté zbarvení a úplně postrádá zelenou barvu. Hnilák roste jako houba v podhoubí a je přes něj napojená na určitou dřevinu. Skrze ní se živí látkami, které potřebuje k růstu. Ale nechová se jen jako parazit, protože dřevině oproti tomu předává další důležité látky.
Popis rostliny
Hnilák postrádá chlorofyl, proto má bílou až lehce žlutou barvu. Dorůstá až 25 cm. Lodyhu má křehkou, ale silnou. Z lodyhy vyrůstají vejčité nezelené šupinky. Květenství je hroznovité s čtyřčetnými květy, koncový květ je naopak pětičetný. Plodem rostliny je tobolka. Bývá cca 8 mm dlouhá a obsahuje mnoho semen, které pak roznáší vítr. Po jejím odkvetení lodyha zčerná, kořen přezimuje a na jaře vyroste lodyha nová. Hnilák nemusí kvést každý rok. Pokud nezíská pro svůj růst dostatek živin, tak v novém roce lodyha nevyroste.
Výskyt rostliny
Rostlina se vyskytuje po celé Evropě, Asii a v Severní Americe. V České republice se vyskytuje jen málo. Neroste v nížinách, ale ve vyšších oblastech. Roste v jehličnatých či smíšených lesích. Vyhledává stinná stanoviště. K životu vůbec nepotřebuje světlo. Je schopen růstu i v tmavých lesích. Hnilák kvete v období červenec až srpen.
Výživa rostliny
Hnilák je mykoheterotrofní. Jedná se o rostlinu, která vůbec neobsahuje chlorofyl. V jiných typech těchto rostlin alespoň částečně probíhá fotosyntéza a prostřednictvím hub mohou získat důležité látky a minerály. Hnilák takto nefunguje. Čerpá skrze houby i cukry, které si sám nedokáže vytvořit. Houbovité rostliny dostávají cukry skrze zelené rostliny. Naopak hnilák získává cukry přes houby. Konkrétně se jedná o půdní houby – čirůvky, které jsou napojeny jak na hniláka smrkového, tak na zelený jehličnan.
Foto: Shutterstock, zdroj: fs.usda, WildFlower
