Z rozpadlé stodoly vybudovali luxusní horskou chatu

Rodina získala venkovský domek se stodolou na pokraji zřícení. Během let se podařilo přestavět obě části na luxusní víkendový apartmán, který poskytuje veškerý komfort pro pobyt v italských horách po celý rok.

Ze stodoly zůstaly jen základy

Hospodářská část domu byla postavena ze dřeva, jak je tomu na venkově obvyklé. Postupem času a vlivem horského počasí z ní po letech zbyla jen ruina, naštěstí postavená na solidních kamenných základech.

Rekonstrukce tak začala úplným shozením dřevěné stodoly a konzervací základů. Ty v sobě ukrývaly i suterén, který se později hodil při budování obytných prostor.

Vedlejší, dříve obytná část komplexu zůstala více než 20 let opuštěná. To mělo pochopitelně citelný vliv na její technický stav. Při plánování renovačních prací tak padlo rozhodnutí o kompletním zrušení obytného domu a vybudování nového objektu na jeho místě.

Dřevostavba v moderním kabátku

Na stavbu nové horské chaty byly použity tradiční materiály v čele se dřevem v různých podobách i odstínech. Masivní dřevěné desky dominují jak vnější konstrukci, tak vnitřní podobě domu. Stabilitu a odolnost zajišťují i stavební prvky z černě natřené oceli, které barevně ladí s okny v celém domě.

Zařízení domu je jednoduché a účelné. Dům je určen k rekreačnímu bydlení o víkendech během celého roku, proto byl kladen důraz na maximálně snadnou údržbu a odolnost použitých materiálů. V horách není nouze o špatné počasí a tak je třeba, aby zařízení odolalo i blátu a vlhkosti. Naproti tomu vnější struktura domu je stavěná s ohledem na povětrné a vlhké počasí, které je pro místní horské klima typické.

Dvě stavby, jeden styl

Přestože stodola byla zbořena jako první, čekala dlouhých dvacet let na kompletní dokončení rekonstrukce. Přednost totiž dostala obytná část domu. Ta je vybudována na zcela nových základech a je tak konstrukčně zcela nezávislá na hospodářské části.

Bývalá stodola dostala novou podobu, která je pevně ukotvena na původních kamenných základech, které přečkají ještě mnoho generací.

Přestože se nabízelo spojit oba objekty dohromady, autoři návrhu se rozhodli o oddělenou konstrukci. To umožňuje zejména volné proudění vzduchu mezi nimi, což zamezuje přílišnému působení vlhkosti na dřevěné opláštění domu. Přestože je dřevo opatřeno ochrannou lazurou v několika vrstvách, nechtěli architekti ponechat nic náhodě. Díky tomu lze předpokládat podstatně delší životnost celé stavby.