SnadnoBydlet.cz

Tag: zajímavosti

  • Venkovní omítky – vše, co potřebujete vědět

    Napadlo vás někdy, co všechno vlastně víte o omítkách? Na pohled zcela primitivní omítky mají větší důležitost, než si možná myslíte.

    Technické vlastnosti omítky

    Venkovní omítka je v podstatě ochranná obálka stavby. Kvalitně zpracovaná omítka musí splňovat celou řadu vlastností, které zásadně ovlivňují celé stavení.

    Tato ochranná vrstva musí mít dostatečnou prostupnost vzduchu (paropropustnost), nesmí obsahovat alergeny a látky ohrožující zdraví. Barva omítek musí za všech povětrnostních podmínek zůstat stejná.

    Zároveň musí být omítka výborně přilnavá k povrchu, mít dostatečné mrazuvzdorné a žáruvzdorné vlastnosti a nesmí se měnit jejich objemová kapacita.

    Všechny tyto vlastnosti významně ovlivňují klima a teplotu budovy a určují energetickou náročnost. To se týká hlavně ekonomické stránky. Nicméně je tu i estetická část omítek. Exteriér budovy ukazuje veřejnosti co je budova vlastně zač. Omítka může odkazovat na kulturní odkaz předků, původní účel budovy a případně na vkus současného majitele.

    Omítka má několik vrstev

    Omítky samozřejmě prošly za posledních několik dekád prudkým technologickým vývojem. Dnešní omítky se obyčejně skládají ze 4 vrstev. Spolu si je v krátkosti probereme.

    • Podhoz – hrubá malta, která slouží jako spoj mezi zdivem a samotnou omítkou.
    • Jádro – složka, která určuje charakter, tvar a stav celého omítkového souboru. Určuje například základní fyzikální vlastnosti.
    • Štuk – Tvar štuku určí finální podobu, dá se různě tvarovat a modelovat. Nicméně ne vždy se této vrstvy využívá. Na některé povrchy se štuk vzhledem k jeho křehkosti nedá použít.
    • Finální nátěr – dle vkusu každého zadavatele práce.
    Foto: Shutterstock

    Druhy omítek

    Omítky můžeme snadno rozdělit do několika druhů, dle požadovaných vlastností.

    • Minerální omítky – Jsou zcela základním ochranným obalem. Kombinace pojiva a písku zaručuje maximální propustnost vzduchu, nicméně hodná absorbuje vodu. Proto je nutné aplikovat speciální nátěry.
    • Minerální omítky šlechtěné – stejné jako obyčejné, nicméně speciálně zabarvené dle požadavků zákazníka.
    • Sanační omítky – použití ve vysoce vlhkých prostředích. Mají vysokou poréznost a paropropustnost. To zaručuje rychlé odpařování vody a neumožní vznik fleků, skvrn a plísní.
    • Disperzní omítky – vysoce odolné druhy omítek. Jako pojivo se používají průmyslové pryskyřice. Díky tomu je omítka vysoce odolná proti nepříznivým vlivům. Dobře odpuzují vodu a nebrání proudění vzduchu.
    • Silikátové omítky – vhodné pro rekonstrukce historických budov. Jako pojivo se používá draselné sklo.

    Foto: Shutterstock, zdroj: myhomemydesign, homehow

  • Většina Čechů neumí toaletní papír vybrat správně. Pak jsou na záchodě nepříjemně překvapeni

    Toaletní papír patří mezi předměty denní potřeby a řadí se mezi absolutní nezbytnosti západního světa v oblasti základní hygieny. Co vše o něm dnes víme a jaké chyby děláme při jeho výběru?

    Exkurze do historie toaletního papíru

    První písemné a dochované záznamy o výrobě a užití toaletního papíru jsou staré téměř 1500 let a pochází z Číny. Ve 14. století se toaletní papír v Číně vyráběl více “průmyslově” v prvních řemeslných dílnách, ale stále zůstával vymožeností vyšších vrstev. V ostatních částech světa se na toaletní očistu používaly nejrůznější předměty. Různé textilie, seno, sláma, mech, kamínky, mušle či holé ruce. První patent na výrobu modernějšího toaletního papíru získal v roce 1857 americký podnikatel Joseph C. Gayetty. Tehdy se vyráběl z konopných listů, které se napouštěly esencí z aloe.

    V roce 1879 továrna Scott Paper Company prodává první toaletní papír na rolce. Rok 1935 je rokem přelomovým pro naše zadnice, jelikož na Britském souostroví vzniká první papír “bez třísek”. Papír, jak ho známe dnes, je na světě.

    Toaletní papír dnes patří mezi předměty denní potřeby a řadí se mezi absolutní nezbytnosti západního světa v oblasti základní hygieny.

    Foto: Shutterstock

    Papír je třeba vybírat pečlivě

    Dnes jsou obchodní domy doslova našlapané různými značkami těchto toaletních pomůcek. Jaký je pro nás ale nejlepší?

    Barevné, silně aromatické toaletní papíry jsou spíše barevný doplněk místnosti, než hygienická pomůcka. Tyto papíry obsahují velmi často velké množství barviv, chemikálií a různých vůní. A právě tyto vůně jsou na celé roličce to nejhorší. Nejedná se totiž o přírodní aroma (ta bývají drahá), ale o směs různých parfémů. Ty mohou, zvláště u dam, vést až k různým zánětům a infekcím na choulostivých místech, například kvasinkové infekce.

    V případě tmavých barev zase snadno přehlédneme případná krvácivá onemocnění, která vyžadují okamžitou návštěvu lékaře.

    Vždy se tedy zajímáme o složení. Většinou jde totiž o hodně peněz za málo muziky.

    Nejlepší toaletní papír je tedy prostý, recyklovaný, nebarvený a bez nadstandartních příměsí. Obsahuje sice také různé chemické látky, ale je jich daleko méně, než u jejich elegantnějších protějšků. Navíc se velmi snadno rozkládá a je šetrný k přírodě. Navíc je u něj nejmenší riziko ucpání odpadní roury. Samozřejmě lze zakoupit i velmi kvalitní toaletní papíry s podobnými vlastnostmi, které obsahují léčivé látky na různé potíže, nicméně není jich mnoho a jejich výběr zabere více času.

    Závěrem poslední zajímavost. Víte, kolik materiálu a energie je potřeba k výrobě jedné ruličky toaletního papíru o hmotnosti cca 120 gramů? Je to 1200 gramů dřeva, 145 litrů vody a 1,2 kWh elektřiny.

    Foto: Shutterstock, zdroj: consumerreports, wype.sg