SnadnoBydlet.cz

Tag: rekonstrukce

  • Pohlídejte si doma úniky vody. Mohly by se vám prodražit

    Úniky vody nejsou příjemnou ani bezpečnou záležitostí. Poruchy na vodoinstalaci jsou noční můrou mnoha majitelů domu. Voda totiž dokáže napáchat často větší paseku než elektřina. Navíc únik vody není často úplně jednoduché odhalit.

    Detektory úniku vody

    Stejně jako existují detektory úniku plynu a kouře, tak jsou dostupné i detektory na úniky vody. Pracují velice podobně jako jejich plynové protějšky. Senzory jednoduše spustí poplach při kontaktu s vodou. Díky tomu budete mít dostatek času reagovat a minimalizovat případné škody. Různé modely dokáží dokonce pohlídat různé parametry vody, například hladinu, teplotu, tvorbu plynů, složení vody a ostatní. Vždy záleží na tom, k jakému účelu je detektor používán.

    Při výběru se rozhodně nebojte obrátit na odborníky. Dobře vám poradí a doporučí vám nejlepší model na míru.

    Vhodné umístění detektorů je nezbytné

    Podobná zařízení se obvykle montují tam, kde je největší riziko úniku vody, případně tam, kde může nezvaná povodeň napáchat největší škodu. Nejčastěji teda sklep, koupena, sklep a rozvodné sítě elektřiny. V domácnosti se nejčastěji zabezpečují tato místa: vodovodní baterie, dřez, místa pod pračkou a myčkou, topení a podlahové vytápění, bojler, hlavní přívody vody, elektrické rozvody.

    Cena detektoru se pohybuje od zhruba 200 korun a po vyšší tisíce. Běžný samostatný model stojí necelých 250 korun. Ale například celá sestava chytrého ventilu s připojením na Wi-Fi, záplavovými čidly a samostatnou baterií stojí téměř 10 tisíc korun. To je samozřejmě řešení spíše pro vyskorozpočtové domácnosti, případně průmyslové podniky. Vše záleží na vašich finančních možnostech a požadavcích.

    Pořízení detektorů má i další výhody. Například vám může zajistit i slevu na pojištění domácnosti.

    Foto: Shutterstock

    Vybírejte detektor s největším dosahem

    Před zakoupením detektoru se ujistěte, zda plně vyhovuje vašim potřebám. Informujte se, jak se zařízení připojuje a jaký má dosah signálu. Můžete tak vybírat ze samostatně fungujících jednotek, případně si pořídit celý systém zařízení, které komunikují s centrálním počítačem chytré domácnosti.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Wired, bobvila

  • Obklady v kuchyni není třeba měnit. Dlaždice natřete nanovo

    Autora tohoto článku potkal nedávno relativně nepříjemný návrh od manželky. Týkalo se to výměny obkladů nad kuchyňskou linkou. Vybourat dlaždice nepřicházelo v úvahu, bylo by to moc pracné. Nakonec jsme se shodli, že dojde k jejich vymalování. A skutečně, výsledek byl více než uspokojující.

    Dlaždice nejdříve řádně očistěte

    Ačkoliv jsem se promptně vyhnul úmorné práci s celkovou výměnou obkladů, vyhráno zdaleka nebylo. Bylo mi jasně naznačeno, že včera už vlastně bylo pozdě. Avšak dlaždice bylo třeba na nový make-up nejdříve řádně připravit. A já se s vám rád podělím o tipy na úspěšnou renovaci dlaždic.

    Začněte tím, že z kuchyně odstraníte opravdu vše, co by vám při práci mohlo vadit. Následně je třeba dlaždice řádně očistit, zbavit mastnoty a ostatních nečistot. Zde buďte opravdu důkladní. Musíme také vyspravit případné praskliny, skulinky a mezery. Na opravy se nejlépe hodí keramický tmel na opravu dlaždic. Nezapomeňte ani na spáry. Vše musí být dokonale vytmelené a opravené.

    Výběr správné barvy

    Zvýšenou pozornost věnujte i výběru barvy. Tu samozřejmě volte dle vlastního gusta, nicméně vždy kupujte barvu vhodnou pro keramické podklady. Tím jsou například keramické dlažby, terakota, gres, slínek a různé druhy mozaikové dlažby. Většina barev je dvousložková a tak je před aplikací dobře promíchejte.

    Důležité jsou i vlastnosti barvy. Vždy vybírejte materiál s vysokým krytím, přilnavostí a voděodolností. Navíc by barva měla být i dobře omyvatelná. Správná kombinace barvy s prostředím vytvoří pravé divy. Například matné barvy dobře zvýrazní prostorové vzory dlaždic, lesklá zase místnost opticky zvětší a zesvětlí.

    Foto: Shutterstock

    Barvu na dlaždice nanášejte postupně

    Začněte se základním nátěrem, který nanesete na celý povrch určený k renovaci. Ten zlepší celkovou přilnavost barvy. Nechte základní vrstvu řádně vyschnout. Až bude na dotyk suchá, přikročte k vrstvě druhé. Na dlaždice používejte pěnový váleček, na spáry menší štětec.

    Nejdříve se štětcem zaměřte na spáry a různé spoje. Ideální je postupné nanášení barvy, nejdříve ji naneseme na spáry a až poté na dlaždice. Po dokončení díla odstraňte do 30 minut všechny malířské pásky. Jinak nám může barva na páskách zaschnout a při odtržení se poškodí nový smalt.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Thespruce, RealHomes

  • Venkovní omítky – vše, co potřebujete vědět

    Napadlo vás někdy, co všechno vlastně víte o omítkách? Na pohled zcela primitivní omítky mají větší důležitost, než si možná myslíte.

    Technické vlastnosti omítky

    Venkovní omítka je v podstatě ochranná obálka stavby. Kvalitně zpracovaná omítka musí splňovat celou řadu vlastností, které zásadně ovlivňují celé stavení.

    Tato ochranná vrstva musí mít dostatečnou prostupnost vzduchu (paropropustnost), nesmí obsahovat alergeny a látky ohrožující zdraví. Barva omítek musí za všech povětrnostních podmínek zůstat stejná.

    Zároveň musí být omítka výborně přilnavá k povrchu, mít dostatečné mrazuvzdorné a žáruvzdorné vlastnosti a nesmí se měnit jejich objemová kapacita.

    Všechny tyto vlastnosti významně ovlivňují klima a teplotu budovy a určují energetickou náročnost. To se týká hlavně ekonomické stránky. Nicméně je tu i estetická část omítek. Exteriér budovy ukazuje veřejnosti co je budova vlastně zač. Omítka může odkazovat na kulturní odkaz předků, původní účel budovy a případně na vkus současného majitele.

    Omítka má několik vrstev

    Omítky samozřejmě prošly za posledních několik dekád prudkým technologickým vývojem. Dnešní omítky se obyčejně skládají ze 4 vrstev. Spolu si je v krátkosti probereme.

    • Podhoz – hrubá malta, která slouží jako spoj mezi zdivem a samotnou omítkou.
    • Jádro – složka, která určuje charakter, tvar a stav celého omítkového souboru. Určuje například základní fyzikální vlastnosti.
    • Štuk – Tvar štuku určí finální podobu, dá se různě tvarovat a modelovat. Nicméně ne vždy se této vrstvy využívá. Na některé povrchy se štuk vzhledem k jeho křehkosti nedá použít.
    • Finální nátěr – dle vkusu každého zadavatele práce.
    Foto: Shutterstock

    Druhy omítek

    Omítky můžeme snadno rozdělit do několika druhů, dle požadovaných vlastností.

    • Minerální omítky – Jsou zcela základním ochranným obalem. Kombinace pojiva a písku zaručuje maximální propustnost vzduchu, nicméně hodná absorbuje vodu. Proto je nutné aplikovat speciální nátěry.
    • Minerální omítky šlechtěné – stejné jako obyčejné, nicméně speciálně zabarvené dle požadavků zákazníka.
    • Sanační omítky – použití ve vysoce vlhkých prostředích. Mají vysokou poréznost a paropropustnost. To zaručuje rychlé odpařování vody a neumožní vznik fleků, skvrn a plísní.
    • Disperzní omítky – vysoce odolné druhy omítek. Jako pojivo se používají průmyslové pryskyřice. Díky tomu je omítka vysoce odolná proti nepříznivým vlivům. Dobře odpuzují vodu a nebrání proudění vzduchu.
    • Silikátové omítky – vhodné pro rekonstrukce historických budov. Jako pojivo se používá draselné sklo.

    Foto: Shutterstock, zdroj: myhomemydesign, homehow

  • Udělejte ze staré židle novou. Jak ji správně přečalounit

    Opotřebované a staré židle není třeba hned vyhazovat. Pokud se s tímto kusem nábytku nechcete rozloučit, tak se můžete pokusit židle sami přečalounit. Není to složité a zvládne to téměř každý. Stačí jen trocha materiálu, zdravé ruce a chuť do práce.

    Příprava židle před prací

    Nové čalounění znamená i celkovou renovaci židle. Nebudeme přece čalounit olezlý a nevzhledný kus nábytku. Čalounění totiž je totiž až posledním bodem. Židli musíme prvně uvést do perfektního stavu.

    Nejdříve musíme na židli opravit veškeré poškození a vady. Zkontrolujte všechny šrouby, vruty, zpevněte celou konstrukci a zbavte se starého čalounění. Následně odstraňte starý lak, celou židli přebruste, nalakujte a případně i natřete vhodnou barvou.

    Až budete hotovi, můžeme přistoupit k hlavnímu bodu. Nachystáme si potřebné nářadí a materiál.

    • Ostrý nůž (nejlépe lámací)
    • Kladivo
    • Nůžky
    • Čalounické hřebíky a sponky
    • Látku z pevného textilu
    • Výplň pod čalounění (plsť, molitan, vatelín apod.)
    • Velký kus kartonu pro obkreslování
    • Tužku
    Foto: Shutterstock

    Čalouníme

    Obkreslíme si tvar potahované plochy na karton a vyrobíme si tak šablonu. Tato šablona nám poslouží k přenému zanesení tvaru na výplň a potahy. Ujistěte se, že výplň kopíruje velikost a tvar plochy kterou potahujeme. Pokud kalkulujete i s přetahem látky přes okraje sedáku, udělejte si při vyřezávání výplně dostatečnou rezervu na přetah. S rezervou počítejte i v případě potahu, bude ho totiž nutné ukotvit sponkami a hřebíčky na spodní stranu.

    Molitanová výplň se nejčastěji na potahovanou plochu lepí, ale můžete ho připevnit i jinak. Důležité je, aby dobře držel. K lepení se nejlépe hodí lepidla vhodná přímo na textilie, případně přímo čalounické lepidlo.

    Látku při potahování dobře zajistěte proti posunu špendlíky a až poté ji ukotvěte pomocí hřebíčků nebo sponek. Je naprosto nezbytné látku udržet neustále napnutou. Dejte jen pozor, abyste přílišným napínáním nepoškodili případné vzory na látce. Připevňujte ji střídavě na protilehlých stranách. Potah se ukotví v rozích až nakonec, rohy přeložte přes sebe a uchyťte je. Látka by měla za kotvením přečnívat zhruba o dva centimetry.

    Foto: Shutterstock, zdroj: familyhandyman, lovelyetc

  • Architektka koupila prostor sto let starých veřejných záchodů a nastěhovala se do něj

    Proměny starých prostor na zbrusu nové a rekonstrukce neobývatelných budov na luxusní bydlení, dokáže vyrazit dech nejednomu milovníkovi architektury. Až ale uvidíte, jak čerstvá absolventka architektury přetvořila staré veřejné záchody na plnohodnotný dům, do kterého se mohla ihned nastěhovat, spadne vám nad její šikovností brada.

    Britská architektka Laura Clark patří mezi stoupající hvězdy ve svém oboru, o které toho ještě hodně uslyšíme. Potenciál vidí i v prostorech, které by ostatní nejraději srovnali se zemí. Do podvědomí lidí se dostala díky tomu, že popustila uzdu své fantazii a vdechla nový život špinavým a sto let starým veřejným záchodům, které již třicet let nikdo nepoužíval a tudíž se nacházely v dezolátním stavu.

    Veřejné toalety jako luxusní bydlení

    Tyto veřejné toalety mají rozlohu 55 metrů čtverečních a nacházejí se v Londýně u Crystal Palace. Mladá architekta se do představy rekonstrukce tohoto prostoru tak nadchla, že ji ani neodradily legislativní nástrahy, které se s tím nesly. Jejím cílem bylo na tomto místě vybudovat umělecký prostor, ale během několika let, co překonávala byrokratické nástrahy, se rozhodla, že zde vytvoří rezidentní bydlení.

    Foto: Shutterstock

    Fantazii se meze nekladou

    Laura, absolventka architektury na Glasgow School of Art, se při rekonstrukci rozhodla v co největší možné míře zachovat původní design zdí i prvků stavby. To se snažila doladit i s povrchovými úpravami, použitým materiálem do interiéru a podlahovými krytinami. Původní vchod na toalety, nyní již do domu, získal novou omítku, ale zachovány zůstaly originální železné prvky. Ve vnitrobloku Laura zasázela květiny a kapradí, které pomohly dodat domu přírodní ráz, ačkoliv se nachází v srdci evropské metropole. Díky promyšlené rekonstrukci, zachování některých původním prvků a promyšleným detailům, vznikl útulný dům, jehož rekonstrukce vyšla na 1,8 milionu korun.

    Foto: Shutterstock, zdroj: humble-homes, messynessychic

  • Způsoby, kterými ušetříte vodu v domácnosti. Nebolí a nechají peníze v rozpočtu

    Snížení spotřeby vody je zásadní nejen pro naší peněženku, ale také pro životní prostředí. Vodu v domácnosti můžeme uspořit několika vychytávkami, které nejsou nijak náročné.

    Ačkoliv je Česká republika na předních příčkách šetrného hospodaření s vodními zdroji, je třeba neusnout na vavřínech. Šetřit s vodou musíme neustále. A každý může přispět svým dílem. Mnohé způsoby nejsou nijak náročné. Je u nich potřeba spíše zapojit hlavu, než peníze. Sami díky tomu ušetříme peníze.

    Namontujte šetřiče vody

    Šetřiče vody, nebo-li perlátory. Perlátory jsou součástí vodovodní baterie a značně snižují spotřebu vody při běžných činnostech. Například při mytí nádobí. Perlátory jsou systém drobných sítěk ve vodovodní baterii. Jejich účelem je snížení průtoku, ale zvýšení intenzity proudu vody. Díky tomu je proud vody silnější a více vhodný pro běžné účely. Navíc při montáži podobných zařízení může vaše spotřeba klesnout z 10 litrů vody na 1 litr.

    Využijte dešťovou vodu

    Nemusíte mít nutně zahradu. Stačí, jakákoliv možnost zachytávat vodu ze srážek. Je zdarma a její využití jako užitkové vody je velmi široké. Na pití a mytí vhodná rozhodně není, ale na spláchnutí toalety, zalévání rostlin apod. je dobře použitelná. Zkuste se zamyslet, zda i vy můžete někde instalovat podobný zachytávač dešťové vody.

    Omezte vanu

    Horká vana s pěnou je sice perfektní relax, ale podobná kratochvíle je také velmi náročné na spotřebu. Vana obecně spotřebuje o 2/3 více vody, než běžné sprchování. Pokud tedy zrovna řešíte drahé energie, je pro vás nejlepší volbou rychlá sprcha.

    Foto: Freepik

    Využívejte vodu efektivně

    Obecně se vyplatí přemýšlet o spotřebě vody. Efektivní využití vody v domácnosti je klíčové.

    • Myčka, místo ručního mytí – myčka je daleko více energeticky šetrná, než mytí nádobí v ruce. Nádobí v myčce se umyje v relativně malém množství vody, za použití minimální elektrické energie.
    • Perte v plné pračce – plná pračka spotřebuje méně vody a elektřiny, než poloprázdná.
    • Vypínejte vodu při mytí rukou a čištění zubů – často omílané téma. Vodu vždy pouštějte jen na nezbytně dlouhou dobu.

    Foto: Freepik, zdroj: volusia, alfaauv

  • Jak zachránit staré parkety. Za pár korun a svépomocí

    Renovace dřevěných parketových podlah je často velmi náročnou a nákladnou činností. My se dnes s vámi podělíme o prát tipů, které vám při této práci pomohou ušetřit čas i peníze.

    Přípravu nepodceňujte

    Úvodem všeho musí být vaše důkladné zvážení, zda se do této akce vůbec chcete pouštět. Pomineme-li finanční stránku, která není tolik zásadní, jde hlavně o váš čas, preciznost a trpělivost. Jinak pro vás může být nejlevnější a nejrychlejší řešení pomoc profesionála v oboru. Pokud jste ale pevně odhodláni do toho jít sami, tak je třeba se řádně připravit.

    Prvním krokem je nepochybně zevrubná kontrola stavu podlahy před renovací. Je velký rozdíl, pokud je podlaha pouze zašlá, mírně poškrábaná, nebo má na povrchu hrubé vrypy. V některých případech může být totiž renovace neekonomická.

    Před samotným broušením parket nedříve odstraníme všechny lišty, kotvení v podlaze, šrouby, hřebíky a jiné. Podlaha musí být co nejvíce čistá. Připravte si také potřeby na lakování podlah, případně tmely (v případě, že budou zapotřebí), vysavač a nejdůležitějšího pomocníka celého programu, brusku na podlahy. Důrazně nedoporučuji brousit parkety ručně, necháte na tom ruce, nervy a z prachu možná i zdraví.

    Parkety brousíme podle jejich poškození

    Přistoupíme k samotnému broušení. Intenzitu broušení upravíme podle poškození samotné podlahy. Zde je několik bodů, jak postupovat.

    • Pokud brousíte poprvé, nechte si řádně předvést obsluhu brusky.
    • U mírně poškozené podlahy, stačí pouze přebrousit poškozený lak. V tomto případě není žádoucí, aby se broušení zasáhlo do samotného dřeva. Hloubka broušení by neměla přesáhnout 1 mm.
    • U podlah s hlubšími šrámy a vrypy můžeme brousit až do hloubky cca 3 mm. Brousit parkety více než o 3 mm není vhodné, jelikož by to už příliš zasahovalo do hloubky materiálu.
    • Brousíme šikmo směrem k vláknům parkety. Broušení opakujeme nejčastěji 3x a vždy začínáme největší hrubostí brusného papíru a po každém opakování vyměňujeme papír za jemnější.
    Foto: Shutterstock

    Po broušení vysáváme a lakujeme

    Finální části renovace zahrnuje vysávání, lakování, voskování a jiné mravenčí práce. Podlaha před lakováním musí být dokonale čistá a vysátá. Při lakování se držte návodu výrobce, každý lak má své specifické požadavky. Lakujeme po vrstvách, přičemž jednotlivě nanesené vrstvy musí dobře proschnout. Lak necháváme vytvrdnout alespoň 24 hodin. Přelakovanou podlahu naposledy zbrousíme bruskou s nejjemnějším brusným papírem.

    Lehčí nábytek můžeme na podlahu pokládat již třetí den po lakování. Těžký nábytek by měl dostat slovo až po týdnu tvrdnutí. Jinak riskujeme poškození nově zrenovovaných parket.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Flooringfirst, Homebuilding

  • Topná sezóna je za dveřmi. Jak správně odvzdušnit radiátor. Většina lidí to stále neví a topení mají studené

    Možná už jste podobnou situaci zažili. Kotel běží na plné obrátky, energie nám protékají mezi prsty a radiátor je stejně na mnoha místech studený, případně se neohřívá vůbec. Je nejčastěji špatně odvzdušněnou topnou soustavou.

    Jak poznám zavzdušněný radiátor

    Zavzdušněný radiátor není složité odhalit. Jak jsme psali v úvodu, přiložte ruku na různá místa na radiátoru a uvidíte, která místa jsou studená. V některých případech může být studený celý radiátor. Také při jeho spuštění zřetelně uslyšíte šplouchání a bublání. Postupně zkontrolujeme celou topnou soustavu v bytě.

    Radiátory odvzdušňujeme od nejníže postavených, až po ty nejvyšší. Připravme se na to, že celý postup můžeme opakovat několikrát.

    Odvzdušnit topení nebývá složité

    Jak na to vám objasníme v několika jednoduchých bodech. Nejdříve si musíme připravit nářadí, budeme potřebovat odvzdušňovací klíč, případně šroubovák s plochou hlavou. Dále už jen mísu na zachycení vody a hadr na případné větší úniky vody.

    • Najděte odvzdušňovací ventil na radiátoru, nejčastěji bývá v horní části.
    • Dejte si pod radiátor mísu, nejlépe na místa, kam může odtéct případný únik vody.
    • Klíčem, nebo šroubovákem opatrně povolujte ventil, dokud neuslyšíte unikání vzduchu
    • Vzduch nechte unikat tak dlouho, dokud nezačne z ventilu odtékat voda.
    • Uzavřete ventil. Neutahujte ho příliš, může se přitom poškodit.

    Následně nechte topení nahřát. Zhruba po půl hodině topení překontrolujte a v případě potřeby ho znovu zkuste odvzdušnit.

    Kontrolu zavzdušnění topné soustavy je vhodné provádět před začátkem topné sezóny. Pak je nejlepší kontrolovat topení jednou za měsíc.

    Foto: Shutterstock

    Kdy volat pro technika

    Pokud se vám ani na několikátý pokus nedaří topení odvzdušnit, nezbyde než se obrátit na profesionály. Problém nemusí být nutně u vás. Největší problémy mohou býti v panelových domech. Jakýkoliv stavební zásah do topné soustavy v jiném bytě může znamenat problém u vás. Je proto na technicích, aby závadu našli a odstranili. Jinak vás tento problém může stát tisíce korun, a to nejen na energiích.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Eonenergy, Homeserve

  • Většina lidí nekontroluje svou střechu. Jsou pak překvapeni, jak mohli ušetřit

    Střecha a její údržba je jednou z nejdůležitějších povinností majitele domu. Bohužel většina lidí tento fakt nebere v potaz a případná finanční katastrofa je na dohled. Údržba střechy sice nepatří mezi nejlevnější záležitosti, nicméně při správných postupech budou tyto investice spíše nárazové.

    Důležitá je kvalitní krytina

    Již při výběru střešních krytin je velmi důležité pořídit kvalitní matriál. Velmi levné, případně méně kvalitní krytiny, mají sice nižší vstupní investice, ale nesou s sebou často i značná rizika. Pomineme-li odolnost materiálu, může nás vyjít draho i horší manipulace s materiálem při stavbě či výměně a v nejhorším případě i předčasná výměna celé střešní krytiny. Samozřejmě, že drahé neznamená vždy kvalitní, proto se vždy poradíme raději s odborníky.

    Pravidelná kontrola není složitá, ale nezbytná

    Zkuste se několika přátel ve svém okolí dotázat, kdy kontrolovali naposledy svou střechu. Budete často překvapení. Pravidelnou kontrolu a údržbu zanedbává až čtvrtina lidí. Přitom nejde vždy o složité úkony. Stačí se držet jen několika bodů:

    • Pravidelnou kontrolu děláme nejčastěji na jaře, kdy už nehrozí sněhové srážky.
    • Střechu kontrolujeme nejlépe i po extrémním projevu počasí – silné a dlouhé deště, dlouhodobá sněhová pokrývka, prudký vítr a podobně.
    • Opravu střechy odkládáme pouze v nejnutnějších případech. Jinak řešíme každý problém ihned, později bychom mohli býti nepříjemně překvapeni.
    • Na složitější opravy zveme odborníky. Je to bezpečnější jak pro nás, tak pro naši peněženku.
    • Střechu kontrolujeme nejen vizuálně pohledem, ale musíme se podívat i pod ní. Zde nás často překvapí různé netěsnosti, případně prasklé tašky či jinak poškozený materiál, který vyžaduje naší okamžitou pozornost.
    Foto: Shutterstock

    Kvalitní střecha ušetří tisíce za energie

    Správně udržovaná střecha je důležitým tepelným izolantem. V zimě dobře udržuje nakumulované teplo v domě, čím šetří na výdajích za vytápění. V letních a horkých dnech zase udrží uvnitř domu nižší teplotu a odráží sluneční paprsky. Zde to hlavně oceníme při vyúčtování za spotřebovanou elektřinu v klimatizacích.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Findleyroofingyorkshire, Roofrepairspecialist

  • Je lepší topit plynem, nebo elektřinou? V současné době velké dilema

    Tato otázka dnes pravděpodobně trápí mnoho našich občanů. Ceny energií narostly do extrémních hodnot a vybírat si mezi plynem a elektřinou je někdy opravdu Sofiina volba. K jasnému výsledku se dobíráme podle toho, v jaké jsme momentálně situaci. Dlouhodobě i dnes vychází plyn lépe, ale je to spolehlivý zdroj vytápění?

    Kdy zůstat u aktuálního zdroje vytápění?

    V případě že již bydlíte a nechystáte se stavět nový byt, či dům, bude pro vás nejlepší zůstat u aktuálního zdroje vytápění. Jakékoliv jiné úpravy, případně přechod na jiný způsob vytápění se může velmi prodražit. Pořízení nového kotle, stavební úpravy a ostatní nezbytnosti spolknou značnou sumu peněz, která by vám pak mohla chybět a nemusí se ani nutně vyplatit. V tomto případě spíše snižujeme svou energetickou náročnost. Zkuste se sami zamyslet, co opravdu musíte vytápět, zda musíte mít doma 25 stupňů a podobně. Vy, co nyní topíte plynem, máte výhodu snadnější regulace spotřeby. U vytápění elektřinou je potřeba hlídat, kde jinde nám naskakují další kWh navíc. Každý i vypnutý spotřebič v zásuvce odebírá elektřinu a zatěžuje náš rozpočet.

    Plyn i elektřina mají různé aspekty

    Pokud momentálně stavíte a rozhodujete se jaký bude váš primární zdroj vytápění, vybírejte hlavně dle dostupnosti energetických sítí. Elektřina bývá téměř všude, ale plynová přípojka může být problém. Pokud tedy máte možnost obojího, napojte stavbu na oba energetické zdroje.

    Důležitá je také energetická náročnost budovy. Nechme udělat energetický posudek, který mnohé napoví. Bude vždy rozdíl mezi novou nízkoenergetickou stavbou, kde se může topení elektřinou opravdu vyplatit a starším domem, případně bytem.

    Plyn je levnější, ale má svá úskalí

    Ne, nemyslíme tím obavu, že plyn zcela dojde. V Evropě je plynu pro domácnosti dost. Obecně vzato, pokud bereme porovnání cena elektřiny/cena plynu, vychází plyn vždy levněji. Nicméně plynová zařízení vyžadují náročnější údržbu, minimálně v podobě každoročních revizí a kontroly komína. Stále se však plyn pro energeticky náročnější stavby vyplatí a to i v momentální krizové situaci.

    Foto: Shutterstock

    Investujte do snížení nákladů

    Rozumným řešením jsou i vhodné investice do zateplení stavby, pořízení úspornějšího kotle, výměny oken a jiných vhodných úprav. Navíc na mnoho těchto záležitostí leze získat nemalou státní podporu. Ta může pokrýt až 100 % nákladů na pořízení těchto úprav. Nejlépe se ale informujte předem na internetu a případně i na úřadě. Sami pak můžete v budoucnosti ušetřit až desetitisíce korun.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Elektrina, tzbinfo