V Německu se stávají fotovoltaické elektrárny stále větším boomem. Kromě běžných panelů, které se instalují na střechy, se ovšem začínají objevovat i balkónové verze. Přestože jde o jednoduché a úsporné řešení, tuzemská legislativa jejich rozšíření brání.
Balkónové elektrárny
Zatímco české domácnosti stále hledají cesty, jak snížit účty za elektřinu, Němci přišli s jednoduchým řešením. Takzvané balkónové solární elektrárny se u našich sousedů staly hitem. Vynikají cenovou dostupností, praktičností a jednoduchou instalací. Díky tomu si připojení zvládne udělat při troše šikovnosti každý vlastníma rukama. Naše legislativa se v tomto směru bohužel zasekla o několik let pozadu.
Výroba elektřiny v každé domácnosti
Balkónové fotovoltaiky si lze představit jako malé solární systémy o výkonu do 800 wattů, které lze připevnit na zábradlí či stěnu. Skládají se z panelu, střídače a konektoru do zásuvky. Zařízení začíná vyrábět elektřinu ihned po zapojení, kterou následně spotřebovává připojená domácnost. Spotřebiče jako lednice, WiFi router a počítač elektrárna dokáže mnohdy snadno pokrýt. Využití je tak jednoduché, že si je instaluje už i mnoho seniorů.
Německé úřady tento trend navíc velmi aktivně podporují. Legislativa jasně definuje pravidla pro provoz těchto zařízení. Legální používání umožňuje bez komplikované registrace a dále pracuje na zjednodušování. Zaměřit se chtějí také na navýšení povoleného výkonu. Výsledkem je, že Němci ušetří ročně stovky EUR, aniž by museli stavět střešní solární elektrárny, které vyžadují vyšší náklady.
Česká omezení stále nemizí
Na rozdíl od Německa jsou u nás balkónové solární systémy pro běžné uživatele neschválené. Technicky vzato je sice možné instalovat mikrozdroj do požadovaného výkonu, nicméně zákon i distributoři požadují, aby byl připojen přes pevný elektrický rozvod, nikoliv do zásuvky. To znamená, že běžný uživatel musí přizvat elektrikáře, registrovat zařízení a v některých případech řešit i následné revize.
Zároveň neexistuje jednoduchý způsob, jak takové zařízení nahlásit. Ani přístup distributorů není jednotný. U některých stačí formulář, jinde naopak požadují kompletní projektovou dokumentaci. Výsledkem je, že většina zájemců raději couvne. Přitom jde o technologii, která by mohla mít obrovský dopad, zvlášť v době vysokých cen energií. Pokud chce Česko držet krok se zbytkem Evropy a vyhnout se problémům s dostupností, mělo by začít pracovat na přizpůsobení jednotlivých zákonů.
