SnadnoBydlet.cz

Tag: houbaření

  • Lesy jsou letos plné jedovatých bedel. Jak se dají jednoduše poznat

    Houbaření je koníček pro odvážné. A poučené. Taky milujete bedly? Tak při jejich sběru zbystřete, protože pokud natrefíte na bedlu nejedlou nebo přímo jedovatou, připraví vám váš žaludek krušné chvíle.  

    Které bedly jsou jedlé?

    Bedla vysoká je mezi houbaři velmi oblíbená. Krásné velké plodnice, málokdy červivá a připravíte z ní úžasné řízky. Co víc si přát. Konzumovat se dá ještě bedla dívčí. Nicméně v lese můžete snadno narazit i na bedly jedovaté. Jak je poznat?

    Které bedly nesbírat?

    Bedel existuje hromada, i když s některými se potkáte zřídka. Mezi prudce jedovaté bedly patří bedla klamavá, červenohnědá, ostrošupinná, pleťová, Bedhamova, Besadolova nebo Josserandova. Některé z těchto bedel obsahují podobné toxiny, jaké najdeme v jedovatých mochomůrkách.

    Foto: Shutterstock

    Bedly, které sníst můžete, ale raději to nedělejte

    Narazit můžete také na bedly nejedlé, ty vám sice nezpůsobí smrt, ale potrápí vás. Jde o bedlu červenající a zahradní. Původně byla bedla červenající považována za jedlou, nicméně tolika lidem způsobila mírné zažívací potíže, že mnoho houbařů od jejího sběru upouští, pro jistotu. A bedla zahradní? Mírně jedovatá houbu, která ráda způsobuje alergické reakce v podobě nevolnosti a žaludečních obtíží. K jídlu vhodná není, nicméně mnoho houbařů ji snědlo, aniž by o tom vědělo. Říká se jí také bedla česká, nejvíce roste v září. Dá se zaměnit s bedlou vysokou. A právě proto vám prozradíme fintu, jak rozeznat jedlé bedly od těch nejedlých.

    Trik, který vám zachrání život (nebo aspoň žaludek)

    Nejedlé a jedovaté bedly poznáte snadno. Jakmile do nich zakrojíte nožem, dužina po uříznutí zčervená. Takže pokud si nejste jisti, vyzkoušejte, jak se bedla, kterou máte právě v rukou, chová. Houbaření je zkrátka věda, tak buďte opatrní.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Nasezahrada, Houby-rostou, iReceptar

  • Jak usušit houby, aby si zachovaly svou chuť. Důležitá je správná teplota

    Právě probíhající podzim je ideálním časem pro sběr hub. Jelikož je ale pravděpodobně nechcete jíst od rána do večera každý den, zbývá otázka, jak je nejlépe uskladnit. Možností je několik a my se dnes zaměříme na to, jak houby vhodně sušit. Jedině dodržení správného postupu totiž zajistí plnou chuť i po delší době. 

    Které houby se na sušení nehodí

    Některé houby můžeme pohodlně sušit, a jejich chuť se tím nijak neztratí. Patří k nim například pravé hřiby. Stačí je pouze nakrájet na tenké plátky a umístit do sušičky či rozprostřít na pečící plechy. Klidně i po roce pak můžete připravit chutnou bramboračku provoněnou sušenými hříbky, které jí paradoxně dodají více chuti než čerstvé exempláře.

    Obecně platí, že je vhodné sušit tvrdé houby bez jakéhokoli poškození. Nedoporučujeme sušit takzvané babky, které se mohou snadno stát přenašečem parazitů i na ostatní houby. Nevhodné jsou také mochomůrky růžové neboli masáky či růžovky. Tyto houby jsou zpravidla velmi měkké a doporučujeme je raději zpracovat ihned po sběru. Stačí je opéct na oleji s kmínem a solí a připravíte delikatesu.

    Kromě hřibů můžete dále sušit bedly, ryzce nebo třeba křemenáče.

    Nejjednodušší příprava je v sušičce

    deální způsobem pro sušení hub je využití elektrické sušičky. Díky několika patrům umístěným nad sebou vám houby nezaberou skoro žádné místo. Vy můžete navíc velmi snadno regulovat správnou teplotu a intenzitu. Houby doporučujeme sušit maximálně na 80 stupňů Celsia a tuto hranici nepřekračovat.Případně můžete plátky rozmístit na rozložené noviny nebo plechy na pečení. Sušení tímto způsobem trvá o dost déle, hrozí vznik plísně a také je poměrně prostorově náročný.

    Foto: Shutterstock

    Při použití trouby buďte obezřetní

    Dalším využívaným způsobem pro sušení hub je trouba. V tomto případě se však mějte na pozoru. Ani zde rozhodně nepřekračujte teplotu 80 stupňů Celsia. I při jejím dodržení nechte pootevřená dvířka trouby, aby mohl vlhký vzduch dostatečně větrat. Jelikož sušení trvá zhruba pět hodin a troubu byste měli neustále hlídat, není toto řešení nejpraktičtější.

    Pokud máte troubu horkovzdušnou, stačí pouze 50 stupňů Celsia a doporučujeme houby každou hodinu otočit na druhou stranu. V případě sušení v troubě musíte vždy spotřebič hlídat, aby nedošlo ke spálení. Doporučujeme proto používat kvalitní sušičku, se kterou je sušení téměř bez práce.

    Foto: Shutterstock, zdroj: thewoksoflife, wikiHow

  • Dá se snadno splést s klíštětem. Klošům ale lidé nechutnají

    Procházky v lese jsou oblíbeným odpočinkem. Není divu, lehký pohyb v přírodě má příznivé účinky na tělo i duši. Na výlet do přírody jsme si o to víc zvykli v době, kdy jsme kvůli pandemii ani nikam jinam nemohli. V létě se navíc přidává k obyčejné procházce i sběr hub nebo třeba borůvek. V přírodě však můžeme narazit na klíšťata, před kterými bychom se měli chránit repelentem. Ten nás ale neochrání před klošem, který vypadá skoro stejně jako nebezpečné klíště. Je důvod se ho tedy obávat?

    Kde můžete na kloše narazit

    V české přírodě jsou k nalezení dva druhy kloše. Jeden se jmenuje kloš jelení. Toho najdeme spíše v srsti jelenů, daňků nebo srn. Tento druh nemá o člověka zájem.

    Naopak druhý druh, který zatím ani nemá české jméno, nás dokáže potrápit. Lidově mu říkáme létající klíště. Odborný latinský název zní Lipoptena fotisetosa. Toto „létající klíště“ sice také nemá přílišný zájem o člověka, uvidíme ho však čím dál tím častěji poletovat po lese.

    Na kloše narazíte v jehličnatých stejně jako v listnatých lesích. Vyhovují jim spíše nížiny, a tak se příliš nevyskytuje v horských oblastech. Nejaktivnější je kloš od června do října.

    Jak kloše rozeznat

    Pokud se na kůži uchytí kloš, není to nic příjemného, jelikož škábe a lze ho jen těžko setřást. Na konci nohou má malé drápky, kterými se zachytí i na oblečení. Jeho tělo je ploché a ochlupené. Celý kloš měří nejčastěji necelých 5 mm.

    Kloš patří mezi stejný druh hmyzu jako mouchy. Na rozdíl od nich je ale o dost horší letec. Když totiž přistane na hostiteli, ztrácí svá křídla. Ty se odlomí a kloš se přichytne k srsti nebo i k oblečení či kůži malými drápky.

    Foto: Shutterstock

    Proč není třeba se bát

    Jak již bylo řečeno, kloš po přistání ztrácí svá křídla. Proto když na vás přistane, je prakticky jisté, že se jedná o nového jedince, který ještě na jiném tvorovi nebyl. Tím pádem je vysoce nepravděpodobné, že by na vás kloš mohl přenést nějakou nemoc na rozdíl od klíštěte.

    Kloš se živí krví, ta lidská ho však příliš neláká. Pokud vás kloš kousne, udělá to spíše v případě, kdy se například zachytí pod oblečením a neví, jak uniknout. Takové štípnutí pak po pár dnech zmizí. Kloš je tedy spíše jen otravný a bát se ho v lese nemusíte.

    Foto: Shutterstock, zdroj: Arthropodafotos